kattyV přečtené 345

Město snících knih 2012, Walter Moers

V první řadě musím napsat, že je to krásná kniha. A to krásná, myslím po výtvarné stránce. Nepředstavujte si ale pestrobarevné obrázky, ale výborné černobílé ilustrace všech možných bytostí a příšerek a především knih a knih a knih, které nakreslil sám autor. Totiž pardon, autor. Vlastně překladatel. Knihu slavného dračího básníka Hildegunsta z Mýtotesu Walter Moers pouze přeložil ze zamonštiny (a opatřil občasnými vysvětlivkami pod čarou, abych mu neubírala zásluhy.) V každém případě, už když knihu otevřete, tak tam, kde většinou bývají jen prázdné bílé stránky najdete knihovnu ss stovkami knih. Listujete dále a procházíte dalšími a dalšími regály s knihami. I tiráž a doslov překladatele se skrývá mezi knihami. Ale teď k obsahu. Většinou je velmi dobře napsaný. Pokud se hlavní hrdina setkává s inteligentními bytostmi, ať už zlovolnými nebo přátelsky naladěnými, tak jsem se dobře bavila. Mnohé z dialogů, jako třeba rady, jak správně psát knihy, mne uváděly v hlasitý smích ("Nikdy nepište knihu z pohledu kliky u dveří... Krást u jednoho básníka je plagiátorství, krást u mnoha básníků je rešerše..."). Poněkud zdlouhavé a mírně nudné mi připadaly popisy, kdy Hildegunst bloudí katakombami pod městem knih, kde co ho chce sežrat nebo jinak připravit o život. Tady bych se spokojila s polovinou stránek, vždycky jsem dychtivě čekala, až se zase bude něco dít (No já vím, že ho právě zasypala obrovská hromada knih, ale to se mi nezdálo zase tak zábavné). Ale pak se děj zase rozběhl až k hektickému závěru, kdy možná i slzu zamáčknete. Takže suma sumárum. Skvělá kniha o světě, kde jsou knihy ceněné nade vše, básníci jsou uctívaní a antikvaristé bohatí. O světě, kde na člověka narazíte jen velmi zřídka, ale o tom častěji potkáte draky, psovce, děsné děsky nebo strašlivé knížáky. O městě v jehož podzemí vládne pán stínů a kde knihy mohou zabíjet. Milí čtenáři, běžte do toho. To je kniha pro vás.... celý text

Všude červená 2005, Joanna Chmielewska (p)

Podle mne nesrovnateně slabší kniha než Zpráva od nebožtíka.

Mámin seznam 2012, John St. Greene

Z této knihy jsem skutečně v rozpacích. Autor několikrát zmiňuje myšlenku, že člověk by měl žít na hraně - nezabírá pak tolik místa. Mně na hraně připadá toto kniha - na hraně mezi dojemností a naprostým kýčem. Možná, že film podle ní bude opravdu dobrý, samotná myšlenka má docela hloubku, ale bohužel, spousta vět, které jsem si přečetla vyznívala naprosto frázovitě. Je to absurdní - kniha je psána podle skutečné události, ale možná právě proto zní nepravdivě. Souhlasím s Lenorou, výroky typu "naši drazí chlapečci", "ta nejlepší máma" a podobně mne dost iritovaly. Navíc, autor neustále zdůrazňuje jak se svou ženou milovali dobrodružství a vzrušení. Postupně přijdete na to, že dobrodružství znamená odjet do exotické země, ubytovat se v luxusním hotelu a potápět se nad korálovými útesy. Bydlení v karavanu považuje za zvláštní úchylku, protože - "Nikdy jsem nepochopil, proč bych měl spát na poli v krabici, když můžu jet domů, do své pohodlné postele." Bojím se pomyslet na to, co by říkal bydlení pod stanem nebo nedej bože pod širákem, protože "dovolenou si představuji tak, že člověka rozmazlují a plní mu všechna přání." Takže, když to shrnu. Myšlenka, že umírající maminka napíše pro svého manžela a své syny seznam, jak by si na světě měli poradit bez ní, má sílu. A nejvíce mne dojímaly ty nejprostší pokyny - "Dávejte si pusu na rozloučenou i když se loučíte jen na krátkou chvíli." , "Hledejte čtyřlístky na obvyklých místech." Nebo ty pro život důležité - "Nauč je prosím říkat, co mají na mysli.", "Prosím, nauč je vážit si žen a nechodit s více dívkami najednou.". I věty, které psala o sobě byly hezké: "Maminka se ráda procházela podél moře.", "Maminka zbožňovala můry, hady a slepýše, pomerančové sušenky Club, džem a želé, citronový krém." Nakonec i ty přání zaměřené na hmotný prospěch se u umírající matky, která chce pro své syny to nejlepší dá pochopit. Horší už to je s horečným úsilím manžela, který se pustí do jejich horečného plnění, takže v průběhu jediného roku pořídí chlapečkům loď, vystaví v domě hernu i s tajnou chodbou, uspořádá bombastickou oslavu narozenin a dovolenou v Egyptě... Neměl být taky na seznamu pokyn - Mějte sílu žít úplně obyčejný život? No a nejhorší je ten nadnesený a patetický způsob, jak je to napsané. Takže z toho všeho mi vychází tři hvězdičky a to možná ještě krapet přidávám.... celý text

I dospělí si mohou hrát 1987, Eduard Bakalář

Moje oblíbené hry a testy. Můžete si otestovat sebe i své přátelé.

Psychohry 1989, Eduard Bakalář

Výborný soubor společenských her, který je vhodnější pro dospělé než pro děti.

Do černého 2005, Dick Francis (p)

Jedna z mých oblíbených aneb jak přežít na "mírumilovném" anglickém venkově.

Cílová rovinka 1993, Dick Francis (p)

Na této knize je vidět, že autor už popsal snad všechny oblasti života kolem koní. dostáváme se od světa polodrahokamů, ale kniha není o nic méně napínavá. Ostatně, na koně se taky dostane.... celý text

Chladná zrada 2003, Dick Francis (p)

Jedna z mnou méně oblíbených autorových knih. nějak jsem jí nemohla přijít na chuť i když vlastně nevím proč.

Cena krve 1991, Dick Francis (p)

Kniha, ve které hlavní hrdina bojuje nejen s nepřítelem, ale také sám se sebou.

Bič 2009, Dick Francis (p)

Sid Halley souběžně řeší dva náročné případy a vlastně v obou jde o totéž - zastrašit ho, přimět ho, aby se vzdal. Dostává se pod velký tlak, ale nakonec nad svými protivníky vyhraje.... celý text

Když se zvěrolékař ožení 1981, James Herriot (p)

Zvláštní, když jsem knihy kdysi četla, chtěla jsem se pod jejich vlivem stát veterinářkou. Dneska se spíše divím, že mne to neodradilo. I když předpokládám, že dnešní veterinář nemá život zdaleka tak drsný, ale možná ani tak kouzelně pestrý.... celý text

Dívka, která si hrála s ohněm 2009, Stieg Larsson

Dívka, která kopla do vosího hnízda 2010, Stieg Larsson

Severských detektivek už jsem poněkud přesycená, ale trilogie s Lisbeth a Mikaelem byla výborná. Byla totiž sice drsná, ale ne tak depresivní, jako mnohé jiné.

Robokalypsa 2013, Daniel Howard Wilson

Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst. Moc neholduji povídkám, takže první část, ve které se po deseti, dvaceti stránkách střídá jedna postava za druhou a každá z nich je vystavena nějakému ojedinělému incidentu s roboty mne moc nebavila. Ale v okamžiku, kdy dojde k okamžiku H - vzpouře robotů se děj začíná prudce rozhýbávat. Znovu a znovu se potkává s důležitými postavami a každá z nich je důležitá pro konečné přežití lidstva. Úplný konec je tak trochu otevřený. Bylo to vítěyství opravdové a úplné? Možná si autor ponechává pootevřené dveře pro případné pokračování. Samotnou mne zajímá, jak by pak se svět vyvíjel dál.... celý text

Toskánsko 2008, neznámý - neuveden

Stručný průvodce, který se vám vejde do kapsy a provede vás těmi nejzajímavějšími místy Toskánska. Občas narayíte i na zajímavosti, které v jíných, mnohem rozsáhlejších, průvodcích nenajdete.... celý text

Encyklopedie záhonových rostlin 1997, Hanneke van Dijk

Až vás přestane bavit vysévat rok co rok do sadbovačů semínka letniček, prolistujte tuto encyklopedii a najděte si na svou zahradu trvalky. Nekvetou možná tak barvitě a dlouho, ale zato přežijí zimu a příští rok, jako když je najdete. V encyklopedii objevíte rostliny prpo suchá i vlhká místa, na slunce i do stínu.... celý text

Encyklopedie stromů a keřů 2002, Nico Vermeulen

Potřebujete na svou zahradu nějaký strom nebo keř? Chcete jehlična nebo listnáč, Má kvést, vonět nebo mít atraktivní listy? Má být velký nebo malý? Tato encyklopedie odpoví na tyto a ještě spoustu dalších otázek.... celý text

Encyklopedie letniček 2001, Nico Vermeulen

Skvělá inspirace pro zahradníky. můžete si vybírat podle barvy, podmínek pro růst a výšky, kterou máte na své zahradě. A podle návodných symbolů se snadno zorientujete, kdy kterou rostlinu vysít a kdy už ji můžete zasadit na zahradu. vždy tak v půlce února jí začínám listovat a přemýšlet, co si tento rok na zahradě vypěstuju.... celý text

Rivalové 1995, Jilly Cooper

Tato kniha se mi líbila asi nejvíc z těch, které jsem od autorky četla.. Jen se k ní nemohu dostat podruhé. Ale až na ni narazím, s chutí si ji znovu přečtu. Polepšený Rupert je holt polepšený Rupert, který se pod vlivem milované Taggie mění k nepoznání.... celý text

Jezdci 1994, Jilly Cooper

Všechny knihy této autorky jsou velmi čtivé, zaplněné řadou postav. Ještěže je na začátku jejich seznam, jinak bychom se mohli ztratit. Někteří z hrdinů prochází většinou knih - jedním z nich je i Rupert, v této knize dost nesnesitelný, samolibý a sobecký. V dalších knihách se jeho charakter poměrně dost vylepší. Hlavně díky vlivu jeho milované ženy Taggie, se kterou se setkáme v románě Rivalové.... celý text