Daniel Howard Wilson

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Robokalypsa

Chlapec a jeho robot

Nové komentáře u knih Daniel Howard Wilson

Chlapec a jeho robot

„Nenáročné čtení pro mládež která ujíždí na transformers. Žádné R.U.R“
— IvonaK

Robokalypsa

„Je to psané formou reportáží. Tím je dán odstup od postav a výsledné dojmy jsou omezené. Zkrátka tomu nepropadnete tak moc, jako kdyby to bylo napsané normálně. Co je horší, že první kapitola je spoiler. Ani jedno nedává smysl. Autor si to zbytečně zkomplikoval. Aby pomohla forma reportáží, tak by musely být mnohem lepší. Díky spoileru je celá první třetina zbytečná. Jaký smysl má úvod, když víte, co se stane? Snadno se to čte, ale fandové sci-fi budou zklamaní. A čím víc se v robotice či automatizaci vyznáte, tím víc. Vzdálená budoucnost, o které autor píše, byla v době psaní už 6 let minulostí. (BigDog 2005) Na druhou stranu skutečná AI je v nedohlednu. Autor si toho naložil podstatně víc než stačil zvládnout. Kdyby to psal v 90. letech tak snad. Záměr napsat postapo založené na válce mezi AI a lidmi se nepovedl. Nesrovnalostí je moc a tak to nepůsobí věrohodně. To jako autor neviděl žádné video od Boston Dynamics? Jinak je čtení značně znepokojující. Nad dějem se moc přemýšlet nedá, ale otázek to vzbuzuje spoustu. Poznáme vůbec, že se nám povedlo stvořit skutečnou AI? Dnes se spousta lidí baví vytvářením obrazů pomocí AI a kdy si s AI můžete popovídat… Škoda, že nejzajímavější pasáže nebyly vysvětleny ani využity. Jako zábava je to fajn. Doporučuju fanouškům postapo a těm kdo ví, že by se jim to mohlo líbit. Škoda, že to autor víc nepromyslel. Psát totiž umí. 75% 3,5*“... celý text
— Eldar80

Robokalypsa

„Dokud jsem nenarazila na tento skvost, myslela jsem, že je nemožné napsat sci-fi nudně. Robokalypsa (mimochodem, originálnější název už autor vymyslet nemohl) mě však přesvědčila o opaku. Kniha je velmi předvídatelná, avšak autor se pro jistotu rozhodl konec příběhu prozradit hned na začátku :) Styl psaní mi nesedl, celé je to takové nijaké a nicneříkající, žádné příliš originální nápady ani zvraty (možná tak jeden). Největším problémem této knihy jsou ale podle mě charaktery. Není tu absolutně žádná postava, ke které by měl čtenář vztah, mohl s ní soucítit a fandit jí - když vás nezajímají osudy hlavních postav je to setsakramentsky velký problém. Sice zde docela dost lidí zemře, ale když k nim nemáte vazbu, tak je vám to úplně jedno. Tak si tak říkám, proč Spielberg ještě nenatočil ten film.“... celý text
— Esteria

Robokalypsa

„Poměrně čtivé sci-fi, kde je ale až příliš patrné, že autor zkrátka není dost dobrý spisovatel. Jeho styl je kostrbatý, zjednodušený a schématický a čtenáře nedokáže dostatčně vtáhnout do jeho fiktivního světa. Haprující logiku bych snad i odpustil, od oddechové sci-fi ji snad ani nelze očekávat. Nápad a příběh jsou fajn, jen to zpracování je až moc banální.“... celý text
— KapitánSmrt

Robokalypsa

„Nenechte se mýlit názvem, titulem z robotiky či strojovými hláškami na začátku kapitol, autor o principech fungování robotů, programování a technologii neví nic. Tak to na mě alespoň z knihy působilo. Jak může postavu proslulého hackera napadnout zahodit simkartu až poté, co jej půl knihy pronásleduje UI? Proč nejsou schopnosti japonského robotického mága ukázány jinak, než že se zamiluje do robota? Proč když přijde na to, jak stroj funguje, mluví se jen o duši/nákaze/procitnutí? Proč jsou robotům připisovány lidské emoce? "Diagnostický program stahuje upgrade systému" - hezky počítačově znějící slova, ale zamyslel se nad tím někdo? Proč nám autor v celé knize není schopen ukázat že problematice alespoň trochu rozumí? Nemusel by psát zrovna v binárním kódu, ale proboha alespoň něco... Internet je v knize zcela ignorován a jako jediný způsob komunikace jsou zmíněné telefony. Jak hlavní UI ovládá ostatní jednotky nebylo zřejmě důležité - jediné, co nám japonský odborník prozradí jednou větou, je, že "má robot rozbitý infraport na příjem dat." Ach jo. To že si na bezpilotní letouny vzpomene až na konci knihy také moc nepřidá. Do té doby se totiž do špatně přístupných zeměpisných oblastí stroje nedostanou, dokud si nevyvinou a nevyrobí speciální nohy... Kdyby to psal Asimov před sto lety, tak bych se nedivil, ale kniha vyšla v roce 2011. To všechno by se však dalo překousnout, kdyby nás zaujaly postavy, ale ty byly spolu se zbytečnými dialogy, které neposouvají děj kupředu, na tom celém to nejhorší. Připočtěme si k tomu časté střídání kapitol, dějových linek a fakt, že jsme od začátku věděli, jak to celé dopadne a míra záživnosti ještě klesá. Ani akční scény to nijak nezachrání. Autor si na sebe vzal těžký úkol a aby tento styl psaní fungoval, musel by být prostě lepší spisovatel. I Voldemort věděl, že je dobré rozdělit duši do viteálů, zato UI zůstane v centrální buňce na Alijašce... Stupidní zápletka odbytá jednou větou, která má odpovědět i na to, proč UI nevymazala lidstvo nukleárními zbraněmi, mi už požitek ze čtení nezkazila - byl jsem totiž rád, že už jsem u konce. Hodnocení, překlady, Wikipedia, Spielbergův film... tolik povyku pro takový brak nepochopím. Hodnocení: 2/5 Verdikt: Lépe pustit si film Já robot“... celý text
— olle3

Přejít na knížky autora