olle3
komentáře u knih

Byl jsem upozorněn, že je kniha cílena na mladší čtenářstvo zároveň s tím, že se ale jedná o napínavý příběh plný odvahy a dobrodružství. Psaný byl poměrně hezky, napnut jsem však nebyl ani o centimetr, na můj vkus to bylo příliš prosťoučké a jednoduché.


Ve stresu a chvatu tuto knihu neotvírejte. Ale pokud se chcete lehce, pomalu, pozvolna a beze spěchu vnořit do barvitého světa starého Egypta a užít si autorovy znalosti nejen historie, ale i jazyka, nemůžete zvolit lépe. Bez jednoho otroka, jaký by byl osud Egypta?


Ve stresu a chvatu tuto knihu neotvírejte. Ale pokud se chcete lehce, pomalu, pozvolna a beze spěchu vnořit do barvitého světa starého Egypta a užít si autorovy znalosti nejen historie, ale i jazyka, nemůžete zvolit lépe. Bez jednoho otroka, jaký by byl osud Egypta?


Rád bych sepsal svoje postřehy, ale psaní recenzí na přečtené knihy jsem odkládal tak dlouho, že už vůbec nevím, o čem tahle byla. Pamatuji si, že se mi líbila, že tam byl Prot a že byli všichni na větvi z toho, jak se nepozorovaně dostal na větev. Taky mi zrovna nepomohlo, že jsem nesehnal druhý díl a přeskočil z jedničky na trojku.


Za ty jednohubky bych si měl dát jednu do huby. Ne, že by tato byla špatná, vlastně bych s kritikou nezacházel tak daleko, jako někteří. Bob není žádný amatér, žádných chyb se nedočkáme, svět je vystavěn přesvědčivě, zajímavé… jen prostě zamrzí pomyšlení na to, že se nesnažil víc, než nám rychle narvat další knihu do huby. Vždycky jsem smutný z toho, když by stačil rok práce navíc a spisovatel by mohl z něčeho obyčejného vytvořit neobyčejné. Ale ztráta času? Nikoliv!


Začátek knihy mě naprosto pohltil. Atmosféra hustá, že by se dala porcovat, tajuplný svět (les) napěchovaný magií, mystérii a nepochopitelných záhad. Proto naopak asi chápu, proč kniha sklízí takovou slávu. Jenže pak to nějak ztratilo švih. Čekal jsem propracovaný systém kouzel, který mi předmluva slibovala, místo toho jsem dostal jen mlhavý příslib nadpřirozena – les duchů. Tempo začalo kolísat a děj se rozpíjel do éterické vlnky, že jsem si ani nevšiml, kdy přesně mi na hlavním hrdinovi přestalo záležet. Ano, atmosféra hustá, avšak natolik, že nezbylo místo pro nic jiného.


Očekával jsem menší zklamání a nebyl jsem zklamán. Celou dobu se těšíme na Tungdila, abychom zjistili, že se objeví až na konci, a že z něj Heitz udělal nepodstatnou senilního postavu na obtíž? Na konci měl trpaslík jakýs plán, který připravoval celé věky, ale víc se o něm nedozvíme, zůstane viset ve vzduchu jako nepovedený cliffhanger. Pěkně napsané to samozřejmě je – to už víme, že Heitz umí – ale temného Tungdila, kterého mainstreamoví čtenáři neocenili, prostě v dalších knihách odstavil. Zdá se, že v tomhle trendu pokračuje, a že se nám geniální stratég a drsný válečník Zlatoruký asi už nikdy nevrátí.


Velké překvapení. Autorův styl je přímočarý a úderný, nekvětnatý, bez balastu a zbytečných kudrlinek. Jde k jádru, vystihuje skvěle vymyšlené postavy a jejich osobnosti. Na první pohled působí jako profík jedoucí svou vyšlapanou rutinu (jako Shaw), těšíte se z přímé a nekomplikované linie a užíváte si svižného podání. Až časem zjistíte, že se pod povrchem skrývá velmi promyšlený koncept a že konec trojky měl autor dopilovaný dávno před prvním slovem jedničky. Možná to není nápad úplně originální, ale originální je jeho zpracování do precizního příběhu, který vás nepustí ještě dlouho po jeho dočtení.


Velké překvapení. Autorův styl je přímočarý a úderný, nekvětnatý, bez balastu a zbytečných kudrlinek. Jde k jádru, vystihuje skvěle vymyšlené postavy a jejich osobnosti. Na první pohled působí jako profík jedoucí svou vyšlapanou rutinu (jako Shaw), těšíte se z přímé a nekomplikované linie a užíváte si svižného podání. Až časem zjistíte, že se pod povrchem skrývá velmi promyšlený koncept a že konec trojky měl autor dopilovaný dávno před prvním slovem jedničky. Možná to není nápad úplně originální, ale originální je jeho zpracování do precizního příběhu, který vás nepustí ještě dlouho po jeho dočtení.


Velké překvapení. Autorův styl je přímočarý a úderný, nekvětnatý, bez balastu a zbytečných kudrlinek. Jde k jádru, vystihuje skvěle vymyšlené postavy a jejich osobnosti. Na první pohled působí jako profík jedoucí svou vyšlapanou rutinu (jako Shaw), těšíte se z přímé a nekomplikované linie a užíváte si svižného podání. Až časem zjistíte, že se pod povrchem skrývá velmi promyšlený koncept a že konec trojky měl autor dopilovaný dávno před prvním slovem jedničky. Možná to není nápad úplně originální, ale originální je jeho zpracování do precizního příběhu, který vás nepustí ještě dlouho po jeho dočtení.


Drsná dvojka Koniáš a Bakly vás vtáhne do světa, kde se nejdřív jedná pěstmi a až pak se prodavačka ptá, zda chcete teda knihu koupit a zabalit. Servíruje akci, krev a hlášky ostřejší než Koniášův ostrovtip a Baklyho meč dohromady.
Ž.A.M.B.O.C.H. (Žamboch, Autor a Mistr Bezkonkurenčních, Originálních a Čarokrásných Historek). Pokud bych měl někde konvertovat k platonickým sapiosexuálům, jeho bych pozval na rande. Proč jen kniha nemohla být o dva tři tisíce stran delší? PPP za pět z pěti (Postavy, Prostředí, Příběh), vždy epické, vždy napínavé, v detailech zábavné, obrazotvorné a naprosto hodnověrné. Přečteno za den a nyní do toho jdu znovu, tentokrát pomaleji.


U Kinga je rozvláčný styl součást zážitku, ale v tomto případě mě prostě za límec nedokázala chytnout jediná postava. Navíc už to bylo v Simpsonech


Začátek mě celkem bavil, slova odsýpala a říkal jsem si: „Ha, jaképak těžké čtivo!“ Jenže pak začal autor přihazovat další a další postavy, aniž by se vrátil k těm starým… Ne, to není lehká strava, jakou jsem si objednal


Nakonec jsem nedočetl. I když Bloch dokáže navodit temnou atmosféru, podle mě se jeho styl nepřibližuje hloubce, kterou nabízí samotný Lovecraft. Možná se k tomu vrátím, až budu mít Lovecraftovo dílo kompletně za sebou.


Příliš těžké, nezáživné, popisné, příliš teologické. Dostal jsem verzi se špatně vlepenými stránkami (po str. 70 následovalo 150, nebo tak nějak) ale něco mi tam začlo neštymovat až v polovině knihy! Jestli tohle někdy zkusím znovu, tak jedině tu verzi s Connerym.


Ta nejlépe hodnocená povídka byla tak nelogicky slátaná, že jsem to odložil celé.


Chaos. V příběhu není nic, na co se těšit, nic, čeho se zachytit a nikdo, s kým se ztotožnit.


Milión postav a u žádné se nezastavíme déle než pár stran. Tohle opravdu nebylo pro mě.


Přiznám se, že jsem tomu nedal moc šancí, ale kdo nepřijde a nedrapne mě za rozkrok hned v úvodu, ten (ta) si moc legrace neužije.


Dám vám jednoduchou radu: Buďte šťastní! Tak proč ji neposlechnete? Vždyť je to tak snadné! Jednoduché rady v teorii, převést je do praxe by však vyžadovalo změnu osobnosti. Na to však už v knize návod nenajdeme.
