key-c
přečtené 55
Na Větrné hůrce
2009,
Emily Brontë
Je to už nějakou dobu, co jsem Větrnou hůrku četla, takže ve mně zůstala pouze asi třetina původního dojmu z této knihy, a přesto je to stále dojem hluboký. Pokaždé když se o Větrné hůrce přede mnou někdo zmíní, vzpomenu si, jak jsem na začátku při scéně v ložnici byla vyklepaná a jak jsem se ani neodvažovala pohlédnout ze svého okna ven. Co kdyby tam na mne taky někdo takhle zaťukal?! O.o Abych to zkrátila, jak už tu bylo řečeno, zaujaly mě propracované a charakterově barevné a zajímavé postavy, láska jaká doopravdy je, žádné romantické klišé typu vzali se a žili šťastně až do smrti (pokud nepočítám závěr, ale to už tak nějak vyplynulo ze situace takže žádný problém) + samozřejmě zasazení děje do typické romantické krajiny, pro kterou jsem vždy měla slabost. =) Zaráží mě, že člověk tak mladý jako byla E.B. vypracoval příběh plný tak silné a vášnivé lásky, která svou destruktivní silou postavy románu úplně zničí a změní tolik životů. Přesně jako ve skutečnosti. Neuvěřitelné a geniální. Takže ano, kniha se mi líbila... =)... celý text
