kirkous přečtené 250

Zápas o svědomí: Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598-1667) a protireformace v Čechách 2008, Alessandro Catalano

Je zajímavé, že monografii o významné postavě českých dějin, monografii, zásadně se opírající o archivní materiály, nenapsal český, ale italský historik. Přitom Catalanovi je, jestli si to správně pamatuji, asi bližší literatura, kterou také přednáší v Padově. V každém případě, Catalanova kniha je pro všechny historiky skvělým zpracováním zdrojů, ke kterým se třeba jen tak nedostanou.... celý text

Jak zacházet s náboženskými výrazy 2004, Josef Šimandl

Velmi užitečná knížka pro ty, kdo píší texty, kde se vyskytují výrazy z oblasti náboženství. Není každý lingvistou, aby vše tahal z rukávu, tak stačí sáhnout do příruční knihovny a má to.... celý text

Italská renesanční literatura: antologie. Svazek 1 + 2 2020, Václav Černý

Ne, že bych to už celé přečetl. Na to je kniha vskutku monumentálním dílem. Ale už teď mohu před Jiří Pelánem smeknout. Tedy přesněji, smeknout před koncepcí Václava Černého, ale hlavně před její transformací a dokončením celé antologie, před touto herkulovskou prací Jiřího Pelána. Jsem zcela u vytržení, co vše je zde zahrnuto a jak systematicky a přehledně je to prezentováno. Zatím jen žasnu, pročítám si různé části, nahlížím do autorů, o kterých jsem sice slyšel, ale nic zatím nepřečetl. Skvělé, doporučuji. Renesance je hlavně Itálie a Itálie není jen architektura a malířství, ale i (nebo hlavně) literatura. A tady je její reprezentativní výbor.... celý text

Filosofie utěšitelkou 2012, Anicius Manlius Severinus Boëthius

Není snad ani možné plně vypsat, jak důležitá tato kniha je, jak výrazně ovlivnila západoevropskou kulturu. Měl by ji číst nejen každý, kdo se zajímá o filosofii a její dějiny. Osobně mi Boethius ladí svou výzvou k filosofickému sebepoznání. Omezím se v komentáři ale na jiný bod: Boethiova Filosofie utěšitelkou nebyla vnímána jen pozitivně, v renesanci naopak byla i kritizována. Lorenzo Valla obviňuje Boethia z toho, že nevhodně zatáhl filosofii do teologie. Pohanství do křesťanství. To je z textu, ale hlavně z jeho recepce patrné, takže Boethiova utěšitelka je významná nejen pro filosofy, ale i pro teology. Četl jsem Bahníkův překlad, který zde Vyšehrad znovu otiskuje ze staršího vydání v rámci Boethius - poslední Říman. Do jaké míry je lepší než Hrůšův, nevím, nesrovnával jsem.... celý text

Griselda 2013, Giovanni Boccaccio

Trochu jsem se styděl, že jsem se ke Griseldě dostal až teď a musím říct, že jsem ji četl skoro s otevřenými ústy. Nejprve mnou lehce cloumala nevolnost z misogynie, kterou jsem na první v příběhu zahlížel, ale rychle jsem si začal užívat mnohovýznamovost, mnohovrstevnatost, různé aluze a současné projekce, pohádkovost, ironii, filosofické zakotvení, atd. a opravdu jsem žasl nad promyšlenou strukturací povídky. Paráda, ty různé roviny a vrstvy, kdy nějaké věta, nebo slovní spojení otevře úplně jiný kontext, vrhne jiné světlo, navnadí na jiné čtení, podobně jako u mého oblíbeného Petrarkova Výstupu na Mont Ventoux. A tleskám Jiřímu Špičkovi, protože jeho výklad je velmi instruktivní, inspirativní a napomáhá jít pod povrch.... celý text

Alchymie a Rudolf II. 2011, Vladimír Karpenko

Velmi objemná kniha, na čtení do postele to teda není. Ale je parádní, opravdu v ní člověk najde spoustu informací a ten, kdo si představuje alchymii jen na základě podvodníka Kellyho nebo mistra Scota z Werichova Pekařova císaře, tak určitě získá zcela jiný obraz o této nauce a době, z mnoha úhlů pohledu. I když není to zrovna čtení pro úplné začátečníky, na úvod je dobrá třeba Karpenkova Alchymie. Nauka mezi snem a skutečností. V knize Alchymie a Rudolf II. najdeme spíše vysoce odborné články z hlediska historie, dějin vědy, filosofie, umění.... celý text

O stupních pokory a pýchy. Chvály panenské Matky 1999, Bernard de Clairvaux

Dva vskutku rané, nepočítame-li korespondenci, tak první texty sv. Bernarda z Clairvaux. Překlad Ondřeje Koupila Bernardova komentáře k řeholi sv. Benedikta je skvělý, text sám může opravdu sloužit jako úvod do cisterciácké spirituality. A Chvály panenské matky, což je původně překlad starší, prvorepublikový, dominikánský, to dobře doplňují, protože právě úcta k Panně Marii je pro cisterciáky klíčová. Vždy mě u toho napadá, jak moc se cisterciáci zasloužili prostřednictvím této úcty k zvýšení úcty k ženám vůbec, že to tedy nejsou "prázdné nádoby rozumu nemající". Jen mě u knížky trápilo, odkud je převzat úvod, jehož autorem byl korejský badatel I Deug Su (to je samo o o sobě dost zajímavé). Úvod přeložil Eliáš-Žáček, kterého si pamatuji ještě ze studií, zvláštní postava, asistent J. L. Fischera. Díky překladateli O.K. už teď vím, že to je z italského vydání Bernardova díla.... celý text

Burgundsko – kraj mnichů: Cîteaux a Bernard z Clairvaux 2002, Milan Kameník

S knihou mám tak trochu problém. Není ani historická - faktografii aby v ní člověk vskutku pohledal, na konci jen seznam literatury, takže na ověřování se musí jít do do Vita prima nebo Dinzelbachera - není ani beletristická, na to se tváří moc učeně. Tak co s tím? Pro mě sympatická zjevná fascinace cisterciáky a Bernardem z Clairvaux. Knížku jsem ale nečetl celou, měl jsem problém s odlišením faktů od autorových výkladů. Je těžké číst historii bez poznámkového aparátu, protože u 12. století se musí rozlišovat, co bylo a co je součást hagiografických nebo jiných strategií. A toto rozlišení tato knížka bohužel nenabízí.... celý text

Jsoucno a bytí 1992, Tomáš Akvinský

Jedna z nejlepších knih, pokud čtenář chce porozumět středověké filosofii, i když musím upřesnit, středověkému aristotelismu a především tomismu, nebo ještě lépe, opravdu, sv. Tomáši Akvinskému. Sousedíkovy přednášky, které tvoří první část knihy, jsou velmi instruktivní, systematické, srozumitelné. A jeho překlad De ente et essentia, to je paráda, opravdu vytváří českou, scholastickou filosofickou terminologii, na které z velké části stavíme. Stačí to porovnat s překladem Votky a Vojáčka z konce 19. století. Sousedíkův výkon, brilantní a přitom pedagogicky úspěšný, se málokomu podaří napodobit.... celý text

Aggiornamento na prahu 3. tisíciletí? Vývoj moderní katolické teologie 2004, Ted Schoof

Když nám Karel Floss (překladatel Schoofovy knihy) na počátku 90. let vyprávěl, jak se po roce 68 naučil holandsky, aby knížku mohl přeložit, a když ta pak vyšla, tak její náklad na příkaz komunistů šel do stoupy, tak jsem jen skřípal zuby. A teď se překlad podařilo zachránit. Je tady. Každý si může přečíst, co se to dělo v posledních sto, stopadesáti letech v katolické teologii, jak se svět proměnil, ale málokoho to zajímá a Vyšehrad to vyprodává za 25 korun. Stoupa podruhé. Přitom by stačilo si vybavit, jak vypadal svět v polovině 20. století a jak vypadá dnes. Samozřejmě po té duchovní stránce. Copak to nestojí za reflexi? To se bude jen buď nadávat na mešity nebo na vymazávání křížků z letáků supermarketů. Ale asi v národě potomků husitů, který se zdraví Ahoj a neví, že pozdrav asi znamená "k slávě Ježíše", budou tyto změny a hledání jejich důvodů, a možná ještě palčivěji, hledání východisek, inspirací a impulsů, jedno. Komu ne, tak hurá do toho. Ahoj!... celý text

Cornelius Agrippa mezi magií a humanismem 2019, Jiří Michalík

Byl jsem jedním z prvních čtenářů knížky, i když ne recenzentem. Je třeba říct, že Agrippa byl velmi svérázným a zajímavým myslitelem, svérázným a zajímavým je ostatně i Jiří Michalík, autor knihy. Jeho představení Agrippova díla je podle mě v naší kotlině ojedinělé a zaslouží si pozornost. Agrippa zde totiž nevystupuje výhradně jako okultista a mág (jak by se dalo vysoudit třeba ze staršího českého překladu jeho Okultní filosofie). Jiří Michalík se pokouší zachytit jeho různé vrstvy a polohy a pokouší se představit celek jeho díla, od humanistických a platónských zdrojů, přes odmítání čarodějnických procesů, až po jakýsi raný feminismus. A je nutno také podotknout, že četba to není pouze poučná, ale místy i zábavná.... celý text

Chvála antické filosofie 2019, Pierre Hadot

Nejprv mě nepříjemně ohromil rozsah knížky - těchto pár stránek se vydává jako kniha v tvrdé vazbě? Ale přednáška je to úžasná, brilantní, uvádí do hlavních témat, kterými se Pierre Hadot zabýval: filosofie jako láska k moudrosti, vztah písemného a mluveného slova v antice, literární žánry, poznej sám sebe, duchovní cvičení. Vynikající jako úvod do další četby. Přitom i v této přednášce se odkrývají možná jasné a možná nečekané souvislosti. Francouzský text jsem v ruce neměl, tak nemohu posoudit do jaké míry je český překlad věrný, v každém případě však David Bartoň to převedl srozumitelně a čtivě (vzhledem k žánru) a nevšiml jsem si na první pohled žádných lapsů. Jediné, co bych mohl v tuto chvíli vydání vytknout, je, že mohlo být doprovozeno dalšími vysvětlivkami, které nejsou v chudém poznámkovém aparátu francouzského textu a u kterých Hadot předpokládal, že je francouzskému posluchači na College de France nemusí vysvětlovat. Např. kdo to byl Georges Friedmann, kde najdeme česky Montaigneovu kapitolu (spíše esej, viz Montaigne, Eseje), nebo že Hadotův výklad aforismu "přirozenost se ráda skrývá" je tématem právě jeho knihy "Závoj Isidin".... celý text

Poslední přání 1999, Andrzej Sapkowski

Nakonec jsem si k Zaklínači našel cestu, když už jsem číst knihu nezvládal, tak jsem náhodou zkusil audioknihu, dramatizaci povídek Poslední přání, s Jiřím Dvořákem jako zaklínačem, a jo, jo, to je dobré, zajímavé, napínavé, tajemné, sebrané a pomíchané motivy asi z různých fantasy, třeba z Tolkiena (ta vizáž elfů, jejich dlouhověkost, připluli na korábech..., proč nejsou nikde elfové jako z Petra Pana?), nečekané zápletky, nečekaná rozuzlení, jakési jakoby středověké kulisy, jakási slovanská mytologie... dohromady prostě dobře napsané a pro toho, kdo si libuje ve výše uvedeném, nebo třeba v něčem z toho, tak dobré, jo, jo.... celý text

Život 1938, Fabio Tombari

Na knihu jsem narazil náhodou, vypadla na mě z knihovny, mrknu na přebal a říkám si, že by to možná stálo za přečtení. O autorovi ani knize jsem neslyšel, zaujalo mě jméno překladatele, tak jdu s chutí do toho. V druhé dekádě 21. století, kdy jsme si v literatuře zvykli na cokoli, se nezdá knížka po formální stránce tak neobvyklá, jak ji vychvaluje editor a překladatel Josef Kostyhryz. Ano, je to román psaný básnickým způsobem, poeticky, kapitoly ale jdou po sobě v chronologickém sledu. Díky poetickému jazyku se nejedná o vyprávění, události musí člověk hledat a číst z náznaků, ale přesto je tu primární příběh, a to život vypravěčův ve vztahu k jeho lásce, s níž se setkáváme už od jejího narození, Marii, hvězdě mořské. No, musím říct, že v polovině knihy mě to už celkem lezlo na nervy. Hrdina je pěkný fanfarón a darebák, macho a násilník, egoisticky přesvědčený o své výlučnosti a ryzosti, "šlechtic chudoby". Možná, aspoň je to tak psáno, se jedná o rysy autobiografické. Tombari, jak jsem se postupně dočetl na italské wikipedii, byl osobní osobním přítelem Benita Mussoliniho a byl ovlivněn Rudolfem Steinerem, jeho trojím dělením společnosti. "Dojala" mě pasáž, kdy hrdina podvádí svou lásku Marii, spí s děvkami, protože ji chce ponechat čistou, a když jí i ostatním (těm děvkám) vysvětlí své ušlechtilé pohnutky, tak ženy pláčou dojaty ryzostí a hloubkou jeho lásky. Ale na druhou stranu mě zaujaly a bavily pasáže vztažené k prostředí a přírodě nebo spontánně znějící výkřiky k Bohu.... celý text

Pan Kaplan má stále třídu rád 1995, Leo Rosten

Četl jsem překlad Eisnerův, poslouchal dramatizaci překladu Přidalova a u obojího jsem se královsky bavil. Samozřejmě že mě pan Kaplan, tedy jako postava, občas lezl pěkně na nervy (a zvláště v audio dramatizaci v podání M. Donutila), zároveň však jsem se hluboce obdivoval umění obou překladatelů.... celý text

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin

Překvapivě dobrá kniha, udržovala mě v napětí od prvních kapitol o kulturní revoluci až po poslední kapitoly, kdy se vše rozuzlovalo (i když už spousta věcí byla jasná). Jistěže kniha obsahuje i několik řekněme paradoxů. 1. Teror kulturní revoluce, vylíčený překvapivě velmi barvitě, kontrastuje s popisem soudobé Číny, kde vědec nepustí do svého bytu policistu oháněje se svými právy a policista nic nenadělá (v zemi, kde jen tak zmizí poradce prezidenta jedné malé země...) 2. Několikrát se objeví idea, že vědecko-technický pokrok a růst vzdělanosti nejde ruku v ruce s mravní vyspělostí. Na této utopické představě v podstatě ztroskotává hlavní hrdinka. Přesto autorova důvěra ve vědecký pokrok se zdá být bezmezná. 3. Ambivalentní vztah k enviromentálním problémům. Hrůzy, kterých se Číňané dopouštěly na přírodě v době kulturní revoluce jsou popisovány barvitě a člověku je u toho až smutno. Avšak zdá se, že strach z ekologických katastrof je vyvoláván uměle a opět problémy asi má přemostit vědecko-technický pokrok. 4. Chinocentrismus "říše středu" je mrazivý. Zdá se, že veškerá věda je v současnosti čínská, vše důležité se děje jen tam. Ale samozřejmě s návazností na Západ (Koperníkem počínaje, přes Galilea, Newtona, Leibnize, až k von Neumannovi). 5. "Vědecká" stránka. Moc dobře vzpomínám, jak jsme kdysi dávno "řešili" neřešitelný problém tří těles. V tom si autor opravdu nevymýšlí. Ale v závěru se objevují už ani ne fantasie, ale fantasmagorie. Aspoň mi to tak připadá a těžko to verifikovat. Hranice mezi vědeckým jazykem a výmysly je dost tenká. Budí to zdání vědeckosti, a přitom to vědecké není? V každém případě i tyto ambivalentnosti nutí čtenáře přemýšlet a myslím, že se pustím do další knihy.... celý text

Ex definitione. Pansofické pojmy J. A. Komenského a jejich dobové kontexty. Studie Martinu Steinerovi 2018, Vladimír Urbánek

Soubor studií, který jeho editoři věnovali významnému komeniologovi Martinu Steinerovi. Jako souhrn studií samozřejmě trpí nedostatky co do jednoty zpracování témat, ale spousta příspěvků stojí za přečtení. Osobně (kromě komeniologických stálic) byla pro mě osvěžující např. stať Marcely Slavíkové o hudbě.... celý text

Monastický pokoj 1999, Thomas Merton

Merton je klasika moderní monastické literatury. A jako klasiku jsem to také četl a nezklamala mě. Ale musím přiznat, že na Monastickém pokoji, konkrétně na druhém českém vydání, mě asi víc zaujala předmluva bratra Samuela, opata trapistického kláštera v Novém Dvoře. Dá se shrnout, že podle něj je Monastický pokoj už knihou poněkud vyčichlou, když se srovná se Sedmistupňovou horou, už bez náboje, a otec opat také zmiňuje Mertonovy poklesky a jeho postupnou ztrátu úcty k Benediktově řeholi. Ještě nikdy jsem nečetl knihu, v níž autor úvodu četbu knihy vlastně nedoporučuje ...... celý text

Prožitek hor a zkušenost smyslu 2014, Viktor Emil Frankl

Krátká esej, s ještě kratší předmluvou Marka Váchy, ale stojí za přečtení, určitě nejen pro milovníky hor. Pro mne byly překvapením (nevěděl jsem to) i informace o Franklovi v doslovu - totiž jeho alpinistická formace a celoživotní vášeň. Hned jsem dostal chuť se vydat do Alp, prožít moderní formu askese v podobě překonávání sebe sama. Ale je taky rozdíl mezi tím, kdo má Alpy za barákem (jako Frankl) a člověkem, který za nimi jede autem třeba i deset hodin na víkend. Pak se z toho místo askese stává spíš rozežranost a zhovadilost, jak to v extrémní formě dokumentují zástupy na Everestu.... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Je to rychlá, napínavá četba, kulisami to opravdu připomíná Stínadla, ale chvílemi - v pasážích z podzemí - i trochu Metro, i když to samozřejmě není žádná četba postapokalyptická. A jistěže je za vším cítit skautská romantika a ideál života bez většiny vymožeností 20. století. Za mě je to velmi dobře napsané a taky to dobře odráží to, co dnes napadá čím dál víc mladých lidí.... celý text