Klára90 přečtené 394

Zkurvenej příběh 2017, Bernard Minier

Na knize mi vadilo, kolik šťastných náhod se během příběhu stalo a jak snadno lidi vyzradili odpovědi na otázky, ať už šlo o vědce nebo o všemi obávaného zločince. Tohle mi přišlo dost nereálné - aby si zločinec s vámi povídal a malém si srdce vylil (tak to na mě působilo v jedné pasáži odehrávající se v autě). Jak psali předchozí, víc opravdu prozradit nejde, každopádně konec překvapil, i když mi to celé přišlo hrozně utažené za vlasy. Nemůžu si pomoct, kniha mě nedostala.... celý text

To se ti jen zdá 2010, J. D. Robb (p)

Čteno z důvodu čtenářské výzvy (kniha z budoucnosti). Na knihu jsem se těšila,ale moc mě neoslovila, nebavila mě, může to být ale i tím, že je to,jak jsem teď zjistila, v pořadí už 29. kniha ze série,avšak má první ,takže pro mě bylo spousta postav nových,pletla se mi jména a i když jsem v průběhu děje už pochytila vazby mezi postavami,tak i tak jsem si postavy nedokázala oblíbit. Líbila se mi však vražedná zápletka, to byl dobrý nápad.... celý text

Andělé všedního dne 2007, Michal Viewegh

Kniha na jedno odpoledne. Příběh mi přišel jako jedno velké klišé (ale netvrdím, že to je špatně) v tom smyslu, že nikdy nevíme, kdy se se svými blízkými vidíme naposledy a proto bychom si měli vážit každé chvilky a nehašteřit se kvůli maličkostem. Něco na tom je. Minimálně jsem se po přečtení knihy nad tím a i nad sebou samou zamyslela.... celý text

Malý pražský erotikon 2014, Patrik Hartl

Už dlouho se mi nestalo, že bych se při čtení rozbrečela a u erotikonu jsem ani nečekala, že by se tak mohlo stát a ejhle, ono se to fakt stalo. Kniha, ve které jsou šíleně dojemné momenty a zároveň hrozně úsměvné pasáže. Kniha, která je tak nějak o ničem a zároveň o všem. Je o životě. Četlo se to tak nějak samo, děj plynul a já hrozně potřebovala číst a vědět, jak to celé dopadlo, i když mi pak bylo líto, že jsem knihu dočetla. Prostě se mi to líbilo a to hodně.... celý text

Tajemný cizinec 2017, Tasmina Perry

Na knížku jsem se těšila, ale neuchvátila mě tak jako jiné knihy od T. Perry.

Miovo blues 2016, Kristina Ohlsson

Pokračování Lotosového blues se mi také velmi líbilo, hlavně teda proto, že se tam konečně přišlo všemu na kloub. Neumím se rozhodnout, jestli mě potěšilo, že mé podezření na Lucifera bylo správné, protože na jednu stranu si připadám jako úplný koumák, ale na stranu druhou jsem se ochudila o ten wow efekt :) Každopádně super počtení, musela jsem číst každou volnou chvilku... celý text

Skryté zlo 2016, Sandra Brown

pokud od toho očekáváte více detektivní příběh jako já, budete zklamáni. Pokud očekáváte červenou knihovnu, budete spokojeni. Nečetlo se to uplne nejhůř,ale kniha mi nic neříká, navíc mi občas vadilo vyjadřování postav - použité slovní spojení bylo takové kostrbaté a prkenné,ale to může být též překladem... celý text

Žízeň 2017, Jo Nesbø

Melouch 2016, Michal Viewegh

Přítelkyně 2013, Barbara Nesvadbová

Souhlasím s předchozím komentářem Jane007. Hrozně smutná kniha po jejímž přečtení mi není vůbec líto,že jsem ji dočetla.

Idol žen 2009, Marian Keyes

na knížce se mi nejvíce líbilo to,že i když byla odpočinková,tak příběhy měly hlubší smysl,byly o něčem.

Policie 2015, Jo Nesbø

Na knize mě štve jedna jediná věc - než jsem se nadála,byla přečtena. Jsou tam šokující momenty, asi 3x během čtení jsem byla přesvědčena,že teď už na tuty vím vraha,že už jsem odhalila způsob psaní od Nesba a pěkně mě napálil teda. Už teď mám žízeň po Žízni :-)... celý text

Půlnoční slunce 2015, Jo Nesbø

Úplně ve všem se ztotožňuji s předchozím komentářem od Briv,talže za mě už jen stručně - kniha se mi též velmi líbila a celou dobu jsem trnula,jak to celé dopadne.... celý text

Sedmilhářky 2015, Liane Moriarty

Mě kniha zas až tak nenadchla, i když špatná taky nebyla. Střídaly se mi u ní rozporuplné pocity, chvilku mě hrozně moc bavila a chvilku vůbec. Začátek byl pro mě úplně matoucí, trvalo než jsem se začetla, pak už to ale šlo. Konec byl překvapivý, ale bůh ví jak šokující zase ne. Příběhy tří hlavních hrdinek byly zajímavé, fandila jsem jim, postavy mi byly sympatické. Ke knize se už však nevrátím a uvidím, jestli vyzkouším ještě nějakou autorčinu knihu, zatím mě to moc neláká.... celý text

Syn 2014, Jo Nesbø

Kniha mě bavila, ale nadlidské síly hlavního padoucha/hrdiny mě někdy zarážely, Aby vyhublý kluk sám odtáhl nehybného, podle popisu většího, chlapa? Jako dobře no...protože mám pro Nesba slabost, tak nad tím přimhouřím oči a přijmu to jako fakt :) Taky se ve mě při čtení knihy mísily rozporuplné pocity, pramenící ze sympatií k Sonnymu. Charakter jak blázen, ale přeci jen ne s úplně čistýma rukama. Na druhou stranu se mi líbilo, že příběh byl pojat jinak, ze strany člověka, který byl "donucen" vzít spravedlnost do vlastních rukou. Konec byl pro mě překvapením, ale možná trochu kýčovitým, nevím co si o tom pořádně mám myslet. Jsem ráda, že jsem knihu četla, doplnila můj rozsáhlý seznam přečtených knih od Nesba, ale k jeho topovkám bych ji určitě nezařadila.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Knihu jsem měla půjčenou z knihovny dvakrát a ani jednou jsem ji nezačala číst. Nevím proč, nelákala mě nejspíš ta stylizace textu (černé komentáře vypravěčky), když jsem knihu otevřela. Nicméně nedalo mi to a knihu jsem si půjčila ještě potřetí s odhodláním ji přečíst a tak se taky stalo. Prvních 100 stránek mě nějak extra nebralo, opravdu dlouho jsem si zvykala na styl vyprávění příběhu a taky mě tam rozptylovala spousta odboček z vyprávění a předbíhání událostem, a prostě jsem se tak nějak ztrácela. Nicméně pak se stalo to, co mnohým tady - příběh se mi dostal pod kůži. Musela jsem číst každou volnou chvilku co jsem našla. Aspoň kousek, pár dalších stránek, abych věděla, jak to celé pokračuje. Oblíbila jsem si postavy a jejich příběhy opravdu vnitřně prožívala a může za to právě ten zvláštní styl psaní, na který jsem si nemohla prve zvyknout. Příběh jako takový asi ničím překvapivý pro čtenáře tohoto druhu příběhů, ale i tak vás dokáže chytit za srdce. Je to opravdu krásné čtení, které donutí čtenáře přemýšlet. Mě se to moc líbilo a jsem ráda, že jsem se nakonec odhodlala a knize dala šanci.... celý text

Tisíce planoucích sluncí 2008, Khaled Hosseini

Kniha s velmi silným příběhem, na kterém je nejsmutnější to, že pro většinu tamních žen je reálný. Pro mě něco nepředstavitelného, běhal mi z toho mráz po zádech. Konec mě dojal.... celý text

Bábovky 2016, Radka Třeštíková

A mě se to líbilo. I když to bylo trochu depresivní a smutné,ale četlo se to dobře,rychle a tak nějak samo. Mám ráda romány od českých autorek,protože děj a způsob života hlavních hrdinů je zasazený do mě známého a blízkého prostředí,díky čemuž si celý děj snadněji představím a dokážu se do něj dostat. Tady se mi také líbilo,jak je kniha napsaná-ta propojenost 12 žen, i když přiznám se,že jsem si občas musela dát pauzu od čtení a uvědomit si,kdo je kdo. Z knihy mám ale dobrý pocit... celý text

Oběti ráje 2014, Kristina Ohlsson

Bála jsem se,že se nebudu moct začíst,když nejde o klasickou detektivku,na kterou jsem měla náladu,ale začetla jsem se rychle a kniha mě moc bavila, bylo to napínavé a velmi čtivé.... celý text

Stalker 2015, Lars Kepler

Kniha začíná skvěle, musím souhlasit s předchozími komentáři, i já jsem se při čtení bála a styl vražd se mi dostal tedy hodně pod kůži a děsil mě a to si myslím,že už jsem otrlejší čtenář detektivek. Kniha mě bavila celou dobu, závěr byl pro mě velmi překvapivý,což je super. akorát bych zkrátila konec knihy, kdy už se vědělo co a jak,protože už jsem chtěla rychle vědět jak to celé skončilo a jak se to prodlužovalo,tak už jsem se v tom tak zlehka ztrácela,ale to je jen můj pocit. Každopádně dojem z knihy je dobrý. Po přečtení Hypnotizéra,což byl první kousek od Keplera,jsem byla zklamaná a na autoři mě už nelákali,ale nakonec jsem jim dala šanci u Písečného muže,který byl skvělý a Stalker stejně tak,takže jsem ráda,že jsem autorům dala ještě jednu šanci,stojí to za to... celý text