KMiriam
přečtené 161
Vojna a mír - část druhá
2005,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Nadčasový román a filosofická kniha v jednom. Tolstoj v ní mistrně líčí příběhy ruské šlechty, kde plasticky propracované postavy, z nichž každá je zároveň nositelem nějakého důležitého přístupu k životu, ale především barvitě popisuje napoleonské bitvy, které prokládá pozoruhodnými filosoficko-historickými úvahami, jimiž i kniha vrcholí a se uzavírá. Závěrečný epilog je prostě koncert. Do jaké míry se člověk podílí na vzniku historické události a vraždění s ní spojené? Může více informací o příčinách zla ospravedlnit vraha? Ať už je znalost okolností, psychologie, dějinný kontext, či jiná osobní podmíněnost? Rozhodují o válce rozhodnutí mocných, či ti, kdo jim moc propůjčili, nebo ti, kdo naplňují jejich vůli? Nebo se události valí jakýmsi samospádem, vzájemnou provázaností s událostmi předchozími? Do jaké míry je člověk svobodný? Ačkoli touha po svobodě je hybatelkou lidských dějin, všichni jsme trvale podmíněni nesčetnými omezeními, vlastně nikdy ne svobodni zcela a přeci je tu něco, co nás za svobodou stále žene. Kdo a jak má právo hodnotit dějiny a která kriteria se při tom hrají roli? Kniha je to geniální a neuvěřitelně nadčasová. Doporučuji každému nejen si přečíst, ale i si ji po letech zopakovat.... celý text
Souhvězdí smutku
2003,
* antologie
Je mi zatěžko k této knize přidávat komentář, poněvadž všechny prózy sjednocuje téma, o němž by si raději člověk myslel, že vzešlo z fantazie autorů než ze skutečnosti , ale není tomu tak. Holocaust. A třebaže samotné příběhy jsou smyšlené, moc to nepomůže. Temne téma , které se dotyka míst historie ktera měla zůstat radeji nevyplněná. Přesto knihu doporučuji, sama jsem ovšem par povídek nemohla vůbec dočíst...... celý text
Jako bychom dnes zemřít měli
2012,
Miloš Doležal
Kniha je skvostná, z příběhu samotného jde hrůza a smutek. O procesech padesátých let se dozvídáme i my, kteří jsme vyrůstali za normalizace, postupně a po kouskách. Lhalo se a lže se..nebo mnohé dosud ani neví. S takovými zvěrstvy se však nelze smířit nikdy. Co však se nedá vůbec pochopit, že Stbák L. Mácha dosud žije kdesi na Petřinách, a nepotrestán užívá si důchodu. Ani to, že dodnes v samotné Číhošti v krajských volbách vítězí komunisté! Nad tím rozum zůstává stát. V neposlední řadě i nad tím, kolik lidí této straně v celonárodním měřítku už zase dává svůj hlas a ta že je třetí nejsilnější stranou u nás. Copak nemáme paměť? Copak nám tyto příběhy jasně nedokazují, že i kdyby (snad) už v dnešním světě komunistická zvůle nedosahovala takových rozměrů, stále je to strana, která dokázala tyto odporné zločiny proti lidskosti uskutečňovat a posléze zapírat, nedokázala se od své minulosti distancovat a nelze jí tedy naprosto už nikdy důvěřovat? Pan farář Toufar by měl být svatořečen.... celý text
