KMiriam komentáře u knih

(SPOILER) Jsem panu Konečnému velice vděčná, že téma detailně zpracoval, navázal na snahy a dílo mého táty a zmapoval smutné osudy místní židovské obce , a tedy i velke části me rozvětvené rodiny, které jsem už nemohla poznat. Nemene vděčná jsem městu Polička za postupne umisťování pamatecnich kamenu stolpersteine před jednotlivymi domy, kde tyto rodiny žily až do transportu.Policka se k Židům nechovala dobře ani v počátcích - jak také kniha reflektuje - ale ani po válce, kdy začala likvidace židovských památek. Komunisti byli stejní antisemiti jako nacisti, jen po válce mírnili rétoriku. Ale co všechno se dělo ...to vidím i jen z těch pár dokumentu v rodinném archivu. Akce "konečné řešení židovského majetku" byla opravdu příšerná, a protáhla se z do šedesátých let.
Za knihu jsem opravdu vděčná

1 21.08.2024

Srozumitelnou, poutavou formou předkládá základy ignacianske spirituality, zpusoby jakými lze přistupovat k bibickym textum. Nejde přitom o žádné "technologie" modleni,meditaci, které vetsinou vedou k lacinym pocitům, ale otvírá nám jimi Písmo jako zdroj sebepoznání, a
vybízející Boží slovo. Skvela, hluboká kniha

1 16.02.2023

Pozoruhodná, a především důležitá kniha, která nově otevírá otázky našeho vztahu ke zvířatům z náboženského hlediska. Nově interpretuje biblické texty, v nichž nejen zvířatům neupírá "nárok na duši", ale přímo apeluje na svědomí člověka ujímat se jich. V době, kdy našim přičiněním probíhá nejmasovější "vymírání" druhů v celých dějinách planety, jsou takové knihy velice potřebné.

2 18.03.2019

Je mi zatěžko k této knize přidávat komentář, poněvadž všechny prózy sjednocuje téma, o němž by si raději člověk myslel, že vzešlo z fantazie autorů než ze skutečnosti , ale není tomu tak. Holocaust. A třebaže samotné příběhy jsou smyšlené, moc to nepomůže. Temne téma , které se dotyka míst historie ktera měla zůstat radeji nevyplněná. Přesto knihu doporučuji, sama jsem ovšem par povídek nemohla vůbec dočíst...

3 09.03.2019

Překrásné čtení. S dobrotivým humorem, ale i typickou jízlivostí, pohlíží kriticky na všechny ideologie i náboženství, z nichž vyprchal život a staly se pouze zákony sevřenými totalitním řády, které hierarchicky nejvýše postavení lidé vždycky zneužijí a obrátí proti druhým.
Přesto právě v náboženstvích je nadále přítomno poselství, které stálo na jejich počátku. Stačí naslouchat. Naslouchat světu okolo i uvnitř, tam nakonec vždy promluví Bůh sám, zbavený podob, příkras a definic, ať už by se člověku "zjevil" skrze cokoli, třeba jen malou želvu. Postava Bruta, které se to "stane", Bruto, na nějž "promluví Bůh", odkrývá až kristovský pohled na život a svět, v němž je na prvním místě soucit s bližním, ať už je to kdokoli, kdekoli, za jakékoli situace a pevná, skuteční víra, která se nenechává zmást ani tisíci podbízejícími se bohy a bůžky tohoto ani jiného světa, natož lidmi, nenechá se zastrašit ani uplatit, a která poté, co prochází pochybami, relativizací všeho, včetně víry samé, aby se zbavila všech jistot které ji svazují s předmětností a to i vymezujících slov, přerůstá v bezejmennou sílu, která stála na počátku aby poukázala na to, že skutečný Bůh je v něčem úplně jiném. Je tam, kde člověk objeví sám sebe a své místo ve světě navzdory všemu a všem. Přes kritický pohled na církev považuji dílo jako hluboce spirituální, ne-li náboženské. Humorný tón zbavuje tuto závažnost pathosu a tím je kouzelně promlouvající snad ke každému.

7 04.01.2019

Skvělá kniha nastavující zrcadlo lidským dějinám i jednotlivci. Svět polopohádkových polomýtických bytostí zasahuje do našeho světa, veškerá pravidla pomalu přestávají platit, zvyšuje se všeobecný chaos, ve kterém dochází k neuvěřitelným situacím a událostem, a samozřejmě se stupňuje násilí všeho druhu. Obstojí ten, kdo navzdory nadpřirozeným schopnostem, třebaže mu leckdy pomáhají, obhájí v sobě své lidství.
Kniha je psána "po Rushdieovsku", tedy i s jeho typickým ironickým podtónem, paradoxním humorem a ostrovtipem.
I závěrečná část vyznívá dvojsečně, happyend je současně katastrofou.

2 20.07.2018

Nadčasový román a filosofická kniha v jednom. Tolstoj v ní mistrně líčí příběhy ruské šlechty, kde plasticky propracované postavy, z nichž každá je zároveň nositelem nějakého důležitého přístupu k životu, ale především barvitě popisuje napoleonské bitvy, které prokládá pozoruhodnými filosoficko-historickými úvahami, jimiž i kniha vrcholí a se uzavírá.
Závěrečný epilog je prostě koncert. Do jaké míry se člověk podílí na vzniku historické události a vraždění s ní spojené? Může více informací o příčinách zla ospravedlnit vraha? Ať už je znalost okolností, psychologie, dějinný kontext, či jiná osobní podmíněnost?
Rozhodují o válce rozhodnutí mocných, či ti, kdo jim moc propůjčili, nebo ti, kdo naplňují jejich vůli? Nebo se události valí jakýmsi samospádem, vzájemnou provázaností s událostmi předchozími?
Do jaké míry je člověk svobodný? Ačkoli touha po svobodě je hybatelkou lidských dějin, všichni jsme trvale podmíněni nesčetnými omezeními, vlastně nikdy ne svobodni zcela a přeci je tu něco, co nás za svobodou stále žene.
Kdo a jak má právo hodnotit dějiny a která kriteria se při tom hrají roli?

Kniha je to geniální a neuvěřitelně nadčasová. Doporučuji každému nejen si přečíst, ale i si ji po letech zopakovat.

4 06.03.2018

Kniha je skvostná, z příběhu samotného jde hrůza a smutek. O procesech padesátých let se dozvídáme i my, kteří jsme vyrůstali za normalizace, postupně a po kouskách. Lhalo se a lže se..nebo mnohé dosud ani neví. S takovými zvěrstvy se však nelze smířit nikdy. Co však se nedá vůbec pochopit, že Stbák L. Mácha dosud žije kdesi na Petřinách, a nepotrestán užívá si důchodu. Ani to, že dodnes v samotné Číhošti v krajských volbách vítězí komunisté! Nad tím rozum zůstává stát. V neposlední řadě i nad tím, kolik lidí této straně v celonárodním měřítku už zase dává svůj hlas a ta že je třetí nejsilnější stranou u nás. Copak nemáme paměť? Copak nám tyto příběhy jasně nedokazují, že i kdyby (snad) už v dnešním světě komunistická zvůle nedosahovala takových rozměrů, stále je to strana, která dokázala tyto odporné zločiny proti lidskosti uskutečňovat a posléze zapírat, nedokázala se od své minulosti distancovat a nelze jí tedy naprosto už nikdy důvěřovat? Pan farář Toufar by měl být svatořečen.

11 11.06.2017

Jistě "dobře" napsaná kniha se strhujícím dějem, ale vyvolává v člověku temné pocity. Postavy nejsou psychologicky propracované, ale dopouštějí se objektivně samých podvodů, úlisností, úkladů a zla. Zlo nakonec i vítězí. Na člověka padá stín a chmura z nahlížení do soukromí, ze špatnosti a prohnilosti, nemůže v podstatě stranit nikomu, ani oběti spknutí. Kniha postrádá "světlo", naději, jakýkoli výchozí bod. Je temná, depresivní a konečné vítězství toho nejhoršího v člověku je i mou tečkou za tímto autorem.

12.10.2016

Poutavým jazykem autor formou dopisů-epištol, zachycuje momenty z dějin vyvoleného národa. Původní inspirací byly doplňující dopisy skutečné osobě, které měly přiblížit a dovysvětlit přednášky pražského rabína Daniela Mayera, které probíhaly v pražské židovské obci. Autor však posléze opustil jejich podrobný, osobní a na přednášky navazující koncept a vytvořil co do jazyka básnivou, přesto historicky opodstatněnou studii židovských dějin. Obsahuje plno nečekaných názorů při zachování historických faktů. Kuklův jazyk je vybroušený, čtivý a považuji knihu za literární skvost. Měla by patřit i do knihoven religionistů, kteří mají smysl pro poeticky nadlehčenou stavbu textu.

2 05.09.2016

Kniha hluboká a pravdivá. Ani sebeduchovnější nauka, zůstane-li při ní, nás nepromění v "osvícenou" bytost, neopíráme-li její obsahy o bezprostřední zkušenost. Kniha je sice z buddhistického prostředí, ale platí to stejně u všech náboženství. Bez osobního "setkání", bez osobní účasti na životě v sobě samém, jsou všechny cesty pouhými prašnými stezkami a k cíli nevedou. Jsou pohými metodami, a ne živým Duchem v nás všech.

4 17.06.2016

Nejlepší Dostojevského dílo. Vracím se k ní často. Měla by patřit do každé knihovny.

5 02.06.2016

Patří ke klenotům světové literatury. Jako ostatně celé Dostojevského dílo. Psychologický postřeh je tu "hlavní postavou" a je mu podřízen i děj. Nesluší se toto dílo vůbec komentovat. Skláním se s úctou a obdivem.

3 02.06.2016

Jedna z největších knih světové literatury, kterou čítám skoro každý rok znova. Ačkoli už ji proto umím téměř zpaměti, čtu ji znova nadále. Její podobenství jsou tak silná a výmluvná, že mě pokaždé osloví něco jiného, aktuálního a jinak, než kdy předtím. Neměla by chybětv žádné knihovně.

10 02.06.2016

Krásná kniha s milým a čtivým příběhem. Mám ráda setkávání s jinou kulturou, postavy s jimým smýšlením, odlišnosti kultur, kde přese vše zaznívá určitý společný podtón všeho.

2 02.06.2016

Skvělá kniha jejíž rozsah přesně odpovídá obsahu. Mimořádně fundované rozklady o střetu východního a západního umění té doby jsou brilantně propojeny napínavým příběhem s téměř detektivní zápletkou, který však není u knihy tím hlavním. Exotické prostředí Osmanské říše, psychologie jednotlivých vypravěčů děje, svět miniaturistů s jejich filosofiemi ale i všedními starostmi, to vše činí knihu poutavou, zajímavou a čtivou. Mne osobně nejvíce zaujaly úvahy nad podobnostmi a rozdíly mezi východním a západním přístupem k umění, mezi jednotlivými školami miniaturistů a kaligrafů, a míra neobyčejného chápání uměleckého díla. Příjemné je i řazení příběhu formou vyprávění jednotlivých postav, ale i věcí nebo barev; jakoby odrážely i vnitřní obsahy miniatur, o nichž je tu řeč. Vypravěči jsou stejně jako zdánlivě izolované prvky miniatury nositeli příběhu, který sami vytvářejí. A nechávají vhlédat, stejně jako miniatury, do svých pohnutek, do celkového příběhu, i do nás samých. - Vřele doporučuji, sama jsem ji přečetla za týden.

4 02.06.2016