Ohromné maličkosti / (Obrany) přehled
Gilbert Keith Chesterton
Kniha londýnského novináře, spisovatele a básníka o ohromných maličkostech, na které se každý z nás dívá, ale dostatečně o nich nepřemýšlí. Ukazuje neotřelý pohled na paradox našeho světa, do kterého patříme i nepatříme. V roce 2000 dotisk.
Literatura světová Fejetony, eseje Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 1994 , AcademiaOriginální název:
Tremendous Trifles / The Defendant, 1909
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ohromné maličkosti / (Obrany). Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (17)
Dost mimo můj obvyklý záběr, ale bavil mě zde pohled na svět a i na třeba úplně obyčejné věci, o kterých člověk jinak vůbec nepřemýšlí. Je teda nutno říct, že něco šlo mimo mě, něco už není v dnešní době aktuální a něco naopak krásně rezonuje. Plusem jsou velice krátké kapitoly, které se dají číst dle chuti.
Některé texty vyvanuly, jiné jsou svěží aktuální. Kde je Chesterton dobový, jsou jeho postřehy jakoby vyprázdněné. Pak ovšem přijde obecná úvaha o pokoře nebo pojednání o fantazii či o posvátném - a hle, je zde text, který byste chtěli umět zpaměti.
Malý příklad: "Komické vzezření dětí je tím nejvzácnějším poutem, které drží vesmír pohromadě. Jejich vratká důstojnost je dojemnější než jakákoli pokora; jejich vážnost dává všemu víc naděje než tisíc karnevalů optimismu; v úžasu jejich velkých zářících očí se zrcadlí hvězdná obloha; a jejich kouzelný, téměř neznatelný nosík nám, jak se zdá, dává tu nejdokonalejší představu o legraci, která nás čeká v království nebeském." No k tomu se přeci nedá nic dodat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ohromné maličkosti / (Obrany) v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 94x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 12x |
v Knihotéce | 72x |
v Chystám se číst | 72x |
v Chci si koupit | 18x |
Autorovy další knížky
1966 | Povídky otce Browna (8 povídek) |
1975 | Létající hospoda / Napoleon z Notting Hillu |
1989 | Modrý kříž |
1987 | Klub podivných živností / Anarchista Čtvrtek |
1924 | Anarchista Čtvrtek |
Jelikož je kniha plna zajímavých myšlenek, nebudu zde chrlit svá moudra, ale raději přenechám slovo Chestertonovi:
„Svět nikdy nezajde na nedostatek divů; pouze na nedostatek údivu.“ (s. 14, Ohromné maličkosti)
„Jedna z několika málo vzdorných základních pravd dobré náboženské morálky a skutečného křesťanství je například právě tohle: že bílá je barva. Ctnost není pouhým nedostatkem neřesti neznamená jen vyhýbat se mravnímu nebezpečí; ctnost je něco živého a konkrétního jako bolest nebo určitá vůně. Milosrdenství neznamená nebýt krutý nebo nemstít se a netrestat; znamená něco zřejmého a úplně konkrétního jak slunce, které je buď vidět nebo vidět není.“ (s. 18, Kus křídy)
„Brzy ráno vstávají lakomci; a zloději prý vstávají už večer. Velkým nebezpečím pro naši společnost je to, že všechny mechanismy jdou čím dál tím víc ztuha, kdežto její duch je čím dál tím labilnější. Naše každodenní práce a plány by měly být svobodné, pružné a tvůrčí; neměnné by měly být naše zásady a ideály. Bohužel je to opačně; názory měníme neustále, kdežto oběd se nám nemění. Proto bych vítal, kdyby lidé měli silné a zakořeněné zásady, a co se jídla týče, ať obědvají někdy na zahradě, jindy v posteli nebo na střeše nebo na stromě. (s. 27, O ležení v posteli)
„Větší znalosti a zjemnělost zdaleka ještě neznamenají, že se člověk spontánně vzdaluje mučení. Možná že se mu přibližujeme. (s. 45, Jízda na státní útraty)
„Literatura a fikce jsou dvě odlišné věci. Literatura je luxus; fikce je nutnost.“ (s. 76, Obrana krejcarových krváků)
„Je příznačné, že v Knize Job, největší náboženské básni vůbec, důkazem, který přesvědčuje nevěřícího, není obraz dobrotivého řádu a účelnosti světa (jak si představovala rozumová religiozita osmnáctého století), nýbrž právě naopak představa obrovského a nerozluštitelného nerozumu. „Kdo poskytl déšť poušti, v níž člověka není?“ Tento prostý pocit údivu nad utvářením věcí a nad jejich překypující nezávislostí na našich intelektuálních měřítkách a školáckých definicích je základem spirituality a zároveň i základem nonsensu.“ (s. 103–104, Obrana nonsensu)
„Jsme děti světla a sedíme v tmách. A budeme-li souzeni, nebude to pro pouhý myšlenkový přečin, že jsme nedokázali porozumět jiným národům, nýbrž pro velkou duchovní vinu, že jsme nedovedli pochopit sami sebe.“ (s. 157, Obrana vlastenectví)