Povídky otce Browna (8 povídek) přehled

20.06.2024

Můj komentář se vztahuje k povídkám Otce Browna, které u nás vyšly v různých knihách. (Četl jsem zatím "Povídky Otce Browna" a "Modrý kříž".)
Nejprve ale následující odstavec, který dávám stejný jako k Čapkovým povídkám z jedné a druhé kapsy a ke knize "Anarchista Čtvrtek" od G. K. Chestertona:
Přiznám se, že detektivky v tradičním slova smyslu nemusím. Myslím tím ty různě dlouhé příběhy, kdy jsou mi autorem nenápadně podstrkovány různé údaje z kterých bych měl sám odhadnout kdo je vrah, což se mi nepovede, a měl bych z toho mít pocit, že příště bych si při čtení něčeho podobného měl dávat větší pozor. To opravdu nechci. (Asi proto je mým nejoblíbenějším detektivem starý Pitr z Čapkovy povídky Smrt barona Gandary.)
Z tohoto pohledu se mi povídky Otce Browna (spolu s Čapkovými povídkami) jeví o několik tříd lepší než výše zmíněné klasické detektivky. Zde nemusím přemýšlet, zde sleduji myšlenky kněze, který je svá odhalení odvozuje ze zkušeností, které má ze zpovědnice. Ty povídky vlastně nejsou detektivky, ale pohledy do pekla psychiky zločinců. (Geniální je to např. povídce "Nejhorší zločin na světě", kde je mistrovsky vylíčen člověk, který doslova propadl ďáblu).
Skutečnými chuťovkami v těchto povídkách jsou odstavce nebo i velmi krátké úseky, které Otec Brown průběžně vyslovuje , kterými vysvětluje své myšlenky nebo odpovídá na různé názory jiných lidí. Nazval bych je "apologetické bonmoty" (apologetika je obhajoba víry, v tomto případě víry římskokatolické). Nejlépe je citovat příklady:
1. "To jsme právě chtěli - spojit velká náboženství Západu i Východu. Jistě chápete, že všechna náboženství jsou ve skutečnosti jedno."
"Jestliže jsou jedno," řekl Otec Brown mírně, "pak se mi zdá zbytečné chodit pro ně až do střední Asie."
(Povídka "Rudý Měsíc z Meru")
2. "Tihle pohanští stoikové, "řekl Otec Brown zamyšleně, "vždycky přehánějí své sebeovládání. Když se ozvala rána a výkřik, Apollónův kněz se vůbec nezarazil ani se neohlédl. Nevěděl jsem sice co se stalo ale věděl jsem, že to čekal."
(Povídka "Apollonovo oko")
3. "...tvrdí, že když je člověk skutečně zdráv, dokáže se dívat i do slunce."
"Když je člověk skutečně zdráv, tak ho to ani nenapadne, " prohlásil Otec Brown.
(Povídka Apollonovo oko")
4. "Tvrdí ovšem také, že dokáže vyléčit všechny tělesné neduhy."
"Jestlipak také dokáže vyléčit jednu duševní chorobu?" zeptal se Otec Brown s nepředstíranou zvědavostí.
"Jakou?" otázal se Flambeau s úsměvem.
"Takovou, když si někdo myslí, že je docela zdráv," odpověděl jeho přítel.
(Povídka "Apollonovo oko")
5. "U sta hromů, odkud znáte všechny ty kejkle?" zvolal Flambeau.
Stín úsměvu přelétl kulatou tvář jeho kněžského odpůrce.
"To je asi tím, že jsem klerikální hňup. Nikdy Vás nenapadlo, že člověk, který nedělá skoro nic jiného, než poslouchá skutečné lidské hříchy, nebude asi tak úplně neinformován o tom, co je lidská zloba? Ale kromě toho mě ještě jiná stránka mého řemesla přesvědčila, že nejste kněz."
"Která?" vyvalil zloděj oči.
"Útočil jste na rozum", odpověděl Otec Brown. "A to je velmi špatná teologie."
(povídka "Modrý kříž")
6. - zde necituji, na citaci je ten text příliš dlouhý. Apologeticky je ale naprosto dokonalý - poslední dvě strany povídky "Rudý Měsíc z Meru." Pro dokonalý efekt je třeba si tu povídku přečíst celou.

24.08.2023

Otec Brown není můj nejoblíbenější literární detektiv, ale přesto ho mám moc ráda. V jeho případech neteče krev po litrech, případy nejsou příliš komplikované a nejsou příliš akční, ale jsou milé. Většinou otec Brown přijde na řešení prostou úvahou, pouze znalostí psychologie člověka. Své místo mezi proslulými detektivy si zaslouží.