Povídky otce Browna (8 povídek)

20.06.2024

Můj komentář se vztahuje k povídkám Otce Browna, které u nás vyšly v různých knihách. (Četl jsem zatím "Povídky Otce Browna" a "Modrý kříž".)
Nejprve ale následující odstavec, který dávám stejný jako k Čapkovým povídkám z jedné a druhé kapsy a ke knize "Anarchista Čtvrtek" od G. K. Chestertona:
Přiznám se, že detektivky v tradičním slova smyslu nemusím. Myslím tím ty různě dlouhé příběhy, kdy jsou mi autorem nenápadně podstrkovány různé údaje z kterých bych měl sám odhadnout kdo je vrah, což se mi nepovede, a měl bych z toho mít pocit, že příště bych si při čtení něčeho podobného měl dávat větší pozor. To opravdu nechci. (Asi proto je mým nejoblíbenějším detektivem starý Pitr z Čapkovy povídky Smrt barona Gandary.)
Z tohoto pohledu se mi povídky Otce Browna (spolu s Čapkovými povídkami) jeví o několik tříd lepší než výše zmíněné klasické detektivky. Zde nemusím přemýšlet, zde sleduji myšlenky kněze, který je svá odhalení odvozuje ze zkušeností, které má ze zpovědnice. Ty povídky vlastně nejsou detektivky, ale pohledy do pekla psychiky zločinců. (Geniální je to např. povídce "Nejhorší zločin na světě", kde je mistrovsky vylíčen člověk, který doslova propadl ďáblu).
Skutečnými chuťovkami v těchto povídkách jsou odstavce nebo i velmi krátké úseky, které Otec Brown průběžně vyslovuje , kterými vysvětluje své myšlenky nebo odpovídá na různé názory jiných lidí. Nazval bych je "apologetické bonmoty" (apologetika je obhajoba víry, v tomto případě víry římskokatolické). Nejlépe je citovat příklady:
1. "To jsme právě chtěli - spojit velká náboženství Západu i Východu. Jistě chápete, že všechna náboženství jsou ve skutečnosti jedno."
"Jestliže jsou jedno," řekl Otec Brown mírně, "pak se mi zdá zbytečné chodit pro ně až do střední Asie."
(Povídka "Rudý Měsíc z Meru")
2. "Tihle pohanští stoikové, "řekl Otec Brown zamyšleně, "vždycky přehánějí své sebeovládání. Když se ozvala rána a výkřik, Apollónův kněz se vůbec nezarazil ani se neohlédl. Nevěděl jsem sice co se stalo ale věděl jsem, že to čekal."
(Povídka "Apollonovo oko")
3. "...tvrdí, že když je člověk skutečně zdráv, dokáže se dívat i do slunce."
"Když je člověk skutečně zdráv, tak ho to ani nenapadne, " prohlásil Otec Brown.
(Povídka Apollonovo oko")
4. "Tvrdí ovšem také, že dokáže vyléčit všechny tělesné neduhy."
"Jestlipak také dokáže vyléčit jednu duševní chorobu?" zeptal se Otec Brown s nepředstíranou zvědavostí.
"Jakou?" otázal se Flambeau s úsměvem.
"Takovou, když si někdo myslí, že je docela zdráv," odpověděl jeho přítel.
(Povídka "Apollonovo oko")
5. "U sta hromů, odkud znáte všechny ty kejkle?" zvolal Flambeau.
Stín úsměvu přelétl kulatou tvář jeho kněžského odpůrce.
"To je asi tím, že jsem klerikální hňup. Nikdy Vás nenapadlo, že člověk, který nedělá skoro nic jiného, než poslouchá skutečné lidské hříchy, nebude asi tak úplně neinformován o tom, co je lidská zloba? Ale kromě toho mě ještě jiná stránka mého řemesla přesvědčila, že nejste kněz."
"Která?" vyvalil zloděj oči.
"Útočil jste na rozum", odpověděl Otec Brown. "A to je velmi špatná teologie."
(povídka "Modrý kříž")
6. - zde necituji, na citaci je ten text příliš dlouhý. Apologeticky je ale naprosto dokonalý - poslední dvě strany povídky "Rudý Měsíc z Meru." Pro dokonalý efekt je třeba si tu povídku přečíst celou.

24.08.2023

Otec Brown není můj nejoblíbenější literární detektiv, ale přesto ho mám moc ráda. V jeho případech neteče krev po litrech, případy nejsou příliš komplikované a nejsou příliš akční, ale jsou milé. Většinou otec Brown přijde na řešení prostou úvahou, pouze znalostí psychologie člověka. Své místo mezi proslulými detektivy si zaslouží.

12.07.2023

Dlouho jsem nic nekomentoval, ale tohle nemohu vynechat.
Jsou to povídky trochu netradiční, ale všechny se mi líbily a vždycky mě ohromilo rozuzlení. Otec Brown ukazuje, že není dobré věřit pověrám a používat zdravý rozum. Ale také řeší komplikované případy vražd a krádeží.
Přišlo mi, že každou další povídkou kvalita stoupala. Jen první byla o něco lepší, jen by mě zajímal překlad a jak to znělo v originále. Každopádně nejzajímavější byly poslední tři.
U prokletí knihy mě bylo jasné, že si někdo jen vystřelil z obou detektivů, ale vůbec mi nedošlo jak. Je pravda, že Otec Brown si většinu postřehů nechá pro sebe a řekne je až na konec, ale přesto se vždy můžete dopátrat výsledku.
Prokletí Pendragonů mi připomnělo jednu povídku od H.P.Lovecrafta, zde ale nefiguruje žádné nadpřirozeno, ale opět zde intrikují pouze lidé z masa a kostí. Poslední povídka, ač napsaná v roce 1911 je a bude vždy aktuální. Nechtěl jsem ztrácet čas, takže místo přemýšlení jsem prostě četl, ale stejně bych nedošel ke stejnému závěru jako Otec Brown.

Viděl jsem několik dílů seriálu, ale žádný mi nepřipomínal tyto povídky, takže nevím jak moc je to jen inspirované, nebo jestli jsem prostě viděl špatné epizody.

Každopádně v průměru dávám 87/100 neboli 8.7/10

15.05.2023

Já jsem sáhla po rozhlasových hrách. Některé povídky se opakují v každé sbírkové knize.
Např. Kletba knihy, ta je velmi zajímavá. A povídka u zlomené šavle, ta mě moc nenadchla.
Ostatní nové vcelku dobré.

25.04.2023

Miluji když z knížky cítíte vůni dávno minulých časů ... a detektivky z doby, kdy nebyly pouliční kamery a anlýza DNA ...

29.06.2020

Když se občas "přecpu" moderními detektivkami a thrillery, tak autorovy detektivní povídky jsou příjemnou změnou a proto se k nim občas rád vracím.

06.03.2020

Tohoto autora jsem blíže poznala až teď, připomínal mi Agátu a její slečnu Jane. Otec Braun, laskavý znalec lidí a světa vůbec nejen vyšetřuje zapeklité příběhy, ale i vysvětluje počin zločince z lidské stránky, seznamuje nás s ním postupně a s porozuměním. Vždy obklopen mladými, naivními a čestnými lidmi jim přibližuje svět zločinu tak, aby je to nepoznamenalo v dalším životě, ohleduplně, ale s jistotou toho, kdo ví.

20.04.2019

Líbí se mi zvláštní katolicita Chestertonových detektivek: účelem není dopadnout zločince, ale pochopit ho jako člověka.

„To je právě v teologii to nejtěžší k uvěření, že na každém záleží."

18.04.2019

Výběr povídek s otcem Brownem. Chestertonovu tvorbu mám rád a jeho detektivní povídky také, bohužel český překlad Aleny Hartmannové je (minimálně u vydání SNDK z roku 1966) velmi špatný, plný archaismů a místy velmi nesrozumitelný. Jestli můžete, raději sáhněte po jiném vydání, obsahujícím ty samé povídky v kvalitnějším a modernějším překladu.

22.09.2016

Povídky, které zaujmou svou jednoduchostí, zároveň zapeklitostí příběhu, která má úplně jiné vysvětlení. Díky otci Brownovi člověk nahlíží na život lidí jiným pohledem než obvykle. Rád knihu doporučím dalším a někdy si to rád pro oddych přečtu znovu.

21.02.2015

Detektivky s netradičním "detektivem", který pro odhalování zločinu nepoužívá sílu, vědu, ale svůj mozek. Není to typ detektivek, který by mě nějak zvlášť bavil.

03.05.2013

Chesterton mi přijde jako jeden z mála lidí, kteří dokážou věci otočit o 180 stupňů opačně než je vidí všichni ostatní, a vy jste najednou přesvědčeni, že správný náhled je ten jeho...

05.08.2011

Brilantní povídky z časů, kdy se ještě psaly originální detektivky a kdy se počítalo se čtenářem jako s inteligentní osobou. Tato útlá knížka je mistrovským dílem plným záhad a samozřejmě humoru. Chesterton je prostě Chesterton...