Knihomolová
přečtené 508
Uklizený stůl aneb Moje druhá knížka o Karlu Čapkovi a opět s jedním přívažkem o Josefovi
2016,
Jiří Opelík
Divné hlášky z knihkupectví
2017,
Jen Campbell
Všelijakých poťouchlostí máme my všichni, kteří pracujeme s lidmi, každý den jistě dost a dost. Stejně tak se jich my sami dnes a denně dopouštíme, aniž bychom si to uvědomovali. Vyprávět by mohli nejen všichni prodavači, ale i zdravotníci, číšníci nebo třeba učitelé v autoškolách. A právě proto dávám jen dvě hvězdy. Jednu za ten pocit ,,jojo, to znám..." a jednu za upřímný smích, který ve mě některé ,,divné hlášky" vyvolaly. Nic víc, nic míň.... celý text
Astrid Lindgrenová - Válečné deníky 1939-1945
2017,
Astrid Lindgren
Já sama, jako vášnivý střihač novinových výstřižků, musím srazit jednu hvězdu dolů za nepřeložené přetisky novinových článků. Jak ráda bych věděla co v nich je! Švédsky ale neumím a ani se nebudu pokoušet o překlad. Škoda. Samotné deníky však byly skvělé. Pohled ženy na válčící Evropu, ba celý svět, z relativního bezpečí neutrálního Švédska mě polapil. Astrid Lindgren dokázala stručně zaznamenat celé období války v rychlých úsečných raportech, neopoměla zmínku o oprávněné hořkosti čechoslováků nad mnichovskou zradou ani hrůzný osud Lidic. Jako pracovnice dopisové cenzury mohla také jasně vyjádřit názor (jakkoli opatrně a v omezeném množství), že o existenci koncentračních táborů musely spojenecké mocnosti vědět již během prvních let války a tím zcela odmítnout jejich poválečné ,,surprise" z bestialit, které se v nich odehrávaly. Prolínání jejích záznamů o probíhající válce s popisem relativně mírumilovného rodinného života na jihu Švédska bylo svým způsobem velmi napínavé a způsobilo, že jsem knihu přečetla na jeden zátah. Nejvíce ovšem na těchto denících oceňuji, že zprostředkovávají čtenářům náhled do života za války z pohledu matky, manželky, přítelkyně a dalo by se říct, obyčejné ženy, která vděčí celým srdcem za to, že je její rodina pohromadě a v bezpečí, zatímco o několik desítek a stovek kilometrů dál lidé trpí nepředstavitelnou hrůzou a bolestí. Lidstvo totiž stále a znova opakuje stejné chyby.... celý text
Společenstvo Prstenu
2006,
J. R. R. Tolkien
Co dodat. Mé absolutní čtenářské štěstí pokračuje. Zbývá 10 hodin a 46 minut než otevřou v knihkupectví a já ukořistím Dvě věže...
První láska, poslední pomazání
2017,
Ian McEwan
Překvapilo mě, jak na mě povídky zapůsobily. Doma je doma byla skvělá. Těch pocitů, které se ve mě vystřídaly! Když mě závěrečné shrnutí prvního sexu 14ti letého kluka rozesmálo, zastyděla jsem se sama před sebou. Taková smršť emocí! Od ,,sakra, to myslíš vážně ty malej nadrženej zmetku?" po smích a obdiv nad tím, jak je ten 14ti letý kluk vlastně ,,uvědomělý''. A První láska, poslední pomazání, to bylo taky něco. Bylo to jako horor v růžovém balícím papíře. Četla jsem ji dvakrát po sobě. Motýli, u té jsem už od počátku tušila o co půjde a taky jsem tušila, že vrahem nebude zahradník. A přesto, že jsem to všechno tušila, jsem byla napjatá jak struna. U jedné věty mě doslova přepadla hrůza. Tak takové mohou být příběhy ztracených dětí z televizních zpráv? Nuže, jestli Vás ty povídky nešokovaly, mě teda ano... Věřím, že lidský život takový může být. Věřím, že lidský život takový mnohdy je.... celý text
