Knihontýnka přečtené 551
Hrabě Monte Cristo (komplet, třísvazkové vydání)
1975,
Alexandre Dumas, st.
Klasika, z dnešního pohledu možná až příliš vzletná, ale stojí za to
Něco skutečného
2018,
Erin Watt
Průměrná blbinka s předvídatelným dějem. Milá, příjemná, ale o den později si nevzpomenete, že jste ji četly (záměrně oslovuji jen dámy a dívky, protože ty jsou cílovka). Případné starší čtenářky upozorňuji předem: Tohle je hodně young adult :).... celý text
Probuzení Simona Spiera
2017,
Becky Albertalli
Zajímavé, milé a vlastně i poučné čtení. I když bylo od začátku jasné, kdo je kdo (jak se Blue objevil na scéně, byť zatím pod svým pravým jménem, hned bylo jasno). Člověk si ani neuvědomuje, co všechno se může odehrávat v hlavě někoho, kdo se chystá na coming out. Nevím, kde načerpala Albertalli inside, ale z mého pohledu se jí to docela povedlo. Je trochu zvláštní číst si o lásce nebo i líbání dvou kluků, když jste hetero, ale už je na čase!... celý text
Renegáti
2018,
Marissa Meyer
Trochu zklamání. Příběh super, ale jako by mu něco chybělo, nemohla jsem se knihou prokousat. Navíc Nova neustále mění dres, jak se jí to zrovna hodí, což nedává tak úplně smysl.... celý text
Dražby
2004,
Dick Francis (p)
Francisovy příběhy jsou trochu jak přes kopírák, ale i tak je to velmi slušný dostih.
Knedlíček
2016,
Julie Murphy
Nemá to žádnou velkou hloubku, ale špatný to rozhodně nebylo. Will je celkem vtipná hrdinka, takže jako čtení na dovolenou je příběh víc než dostačující.
Smrt favorita
1991,
Dick Francis (p)
Po dlouhé době jsem narazila na Francise a i když jsem knihu kdysi četla, jako by se tak nestalo. Je to klasika, která neomrzí. Jen škoda, že jsou všechna jeho dílka tak trochu na jedno brdo.... celý text
Karlík a továrna na čokoládu
2002,
Roald Dahl
Milá klasika, která se neomrzí. R. Dahla jsem ani neznala a musím říct, že přestože nejsem velkým příznivcem krátkých novel a povídkových knih, od něj si obojí klidně přečtu.... celý text
Milostné rošády
2008,
Roald Dahl
Zábavné čtení na dovolenou, které přináší trochu víc než leckterá v současnosti vydaná literatura.
Za zavřenými dveřmi
2017,
B. A. Paris (p)
Několik dost zásadních dějových lapsů, ale jinak slušné čtení, co má spád. Grace, Millie i Ester jsem si oblíbila.
Po tvém boku
2017,
Kasie West
Na to, že hlavní hrdinka trpí úzkostnou poruchou, je to trochu příliš soft. Taková jednoduchá jednohubka, která nikoho nezatíží.
Lovci duchů
2016,
Neil Spring
Nic, co by ve mně zanechalo hlubší stopu. Místy jsem se nudila. Příběh vyšetřování byl upozaděný na úkor příběhu “hrdinů” (sympatičtí moc nebyli) a některé zvraty byly samy o sobě na seanci, aby je i zkušený čtenář pochopil.... celý text
Psí poslání
2013,
W. Bruce Cameron
Psí poslání je moc hezká kniha, to jo. Ale přišlo mi, že ty emoce ždíme až příliš - na efekt.
Jako vám někdy nesedne člověk, kterýho vám někdo představí, stejně tak strašně nesympatická mi byla Jazz. I když to byl do velké míry autorův záměr, prostě jsem tu (jak byla ostatně i v knize opakovaně nazývána) “krávu” nemohla snést. SPOILER Kdyby na konci hrdinsky zahynula a celá kniha končila mailem asi 20 stran před koncem, i bych se plácla přes kapsu a dala 4 hvězdy.... celý text
Dvůr křídel a zmaru
2018,
Sarah J. Maas
Každá válka by měla být svou oběť. Chápu, že happyend je happyend, ale tohle bylo už trochu příliš. Sarah psát umí, o tom žádná, ale připadá mi, že už trochu přes byznys zapomíná na kvalitu.... celý text
Dvůr mlhy a hněvu
2017,
Sarah J. Maas
Jako by se Sarah nemohla rozhodnout pro žánr. Pár věcí je ale jistých: není to young-adult, je to opravdu dobrá kniha, která vás nenechá vydechnout, má to něco z Fifty Shades, něco z Hry o trůny. Jen ta Feyre je taková někdy dost vztahovačná a až přihlouplá, než jí něco docvakne, já cvakám vzteky zuby. V Londýně jsem už viděla na pultech další díl. Tak šup, Coo Boo!... celý text
Dvůr trnů a růží
2016,
Sarah J. Maas
Vzhledem k tomu, že jsem si pořídila třetí díl (ve velké slevě), rozhodla jsem se k této sérii vrátit pěkně od začátku. No, musím říct, že napodruhé to bylo ještě složitější přelouskat než napoprvé, protože je to vlastně takové "Tentkrát poprvé" (dámy, které jako děti četly Bravo, vědí). Ovšem v tomto případě je to spíš, po sedmé, po dvacáté a po sté. Musím se navíc přiznat, že logika jednání veškerých postav je... logiku postrádající.... celý text