kniznistranky
přečtené 413
Zrazená
2010,
Kristin Cast
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013): Tento díl mě dost překvapil. Hlavně několik zásadních věcí, které tu nebudu rozepisovat. Pěkně si to hezky přečtěte. Na rozdíl od prvního dílu, kde mi Zoey přišla fajn, ve druhém dílu mě místy dost štvala. Teď budu možná trochu spojlerovat, ale copak jí nestačí jeden kluk? To jich musí mít hned několik? Někdy mi to přišlo, jako by zapomněla, že je s Erikem. Na druhou stranu jí svým způsobem chápu. Bylo toho na ní moc a za takových okolností asi není nejlehčí přemýšlet o jiných věcech (zdá se to jenom mně, nebo jsem to napsala dost chaoticky?). Dobře, teď se trochu odtrhnu od Zoey a zaměřím se na její mentorku a zároveň velekněžku Neferet. Tahle postava se mi už v prvním díle příliš nezdála a něco mi na jejím chování vadilo a právě ve dvojce jsem přišla na to co. Její chování je takové matoucí a přišlo mi, jako by si se svým okolím pohrávala. Tudíž i se Zoey. V tomhle díle mi do oka celkem padl Heath, Zoey bývalí kluk. Občas byl dost vlezlí, ale oproti prvnímu dílu jako by nabral trochu rozumu. Na druhou stranu byl v pár věcech dost neohleduplný k Zoey a její přeměně. No a pak je tu záhadný učitel na poloviční úvazek, dospělý upír a oficiální upíří básník Loren Blake. Tenhle chlapík je v knize sem tam, ale má tam svou roli. Je dost záhadný a vlastně ani pořádně nevím, co si o něm mám myslet. Nějak se mi nepodařilo vytvořit si u něj nějaký obrázek, co je vlastně zač. Nezbývá než doufat, že ve trojce o něm zjistím něco víc, než jen to, že básník a fešák. :D Nakonec bych chtěla pochválit popis prostředí ke konci knihy, kdy se Zoey pokoušela zachránit jednu osobu (neřeknu jakou). Dokázala jsem si celkem živě představit, že to asi nebyl dvakrát příjemný pobyt. Bližší informace si musíte přečíst v samotné knížce. Stejně jako první díl se mi i tento líbil. Byl možná o něco málo lepší, ale v každým případě rozhodně nelituji, že jsme si ho přečetla. Škola noci se čte vážně skvěle. Jak už jsem psala u prvního dílu je to napínavé, tajemné, čtivé. Možná mi tak trošičku vadilo Zoeyino chování, ale malá nesympatie k hlavní hrdince mi rozhodně nepokazí dojem z celé knihy. Opět u mě vedl Damien, co se týče postav. Myslím, že není třeba se opakovat, vše potřebné jsem napsala už do dojmů, takže se přesunu k hodnocení...... celý text
Označená
2010,
Kristin Cast
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013): Zoey má už tak mizerný den. Rozešla se se svým klukem, hádá se s rodiči a když ji záhadný muž (přesněji řečeno stopař) označí, není s toho zrovna nadšená. Její nejlepší kamarádka Kayla s ní začíná mít očividný strach a kamarádi jejího bývalého kluka Heatha také. A to nejhorší je teprve před ní. Musí to říct rodičům a už dopředu tuší, že to nedopadne dobře a taky že nedopadne... Jakmile se ale dostane do školy noci, kde jsou upíří mláďata, tudíž všichni stejní jako ona, začíná se ukazovat, že se přece jen něčím liší a je výjimečná. To se jí ale nelíbí. Nechce být něčím zvláštní, chce jen zapadnout. Skamarádí se se svou spolubydlící Stevie Rae a jejími kamarády. Všechno je skvělé až na jednu osobu... Afroditu. Tahle kniha na mě zapůsobila už námětem. Upíří internát, no proč ne? O upírech jsem toho zatím moc nečetla, čemuž se sama divím. Myslím jen dvě série (Upíří deníky, Říše temnot) a pokud bych je srovnala s touhle... teď, když se nad tím tak zamýšlím, jde to vůbec? Škola noci má něco do sebe. Je tam spousta napětí a to doslova. Pořád mě to nutilo otáčet jednu stránku za druhou a když jsem si k tomu jedno odpoledne sedla a večer zjistila, že mám téměř polovinu knihy přečtenou, dost mě to zaskočilo. Jednoduše řečeno, je dost těžké se od čtení odtrhnout. Atmosféra ve Škole noci se mi moc líbila. Nebylo to takové to pochmurné stavení, které obývají upíři spící v rakvích a pijící hektolitry krve. Tohle si u mě získalo plus, protože to bylo něco jiného, než na co jsem zvyklá od ostatních upířích tématik. Dá se říct, že jde o normální ,,středoškoláky'', kteří se pomalu mění v upíry a tím pomalu myslím opravdu pomalu. Teda až na Zoey, která je tak nějak dost napřed. Celá kniha je psaná právě s pohledu Zoey, popisuje její myšlenky a úvahy. Zoey, naše hlavní hrdinka, je dost sympatická osoba a není těžké si ji oblíbit. Jak se v knize ukáže, nenechá si jen tak něco líbit a statečně bojuje i proti takovým jako je Afrodita, předsedkyně Dcer a Synů temnoty, což je něco jako školní klub, jehož členové si o sobě myslí, že jsou něco víc než ti ostatní. Zoey má ale dobré kamarády, kteří ji poznávání nového prosdtředí zpříjemňují. Její spolubydlící Stevie Rae, která jí ukazuje zdejší prostředí a seznámí ji se svými kamarády: Erin, Shaunee a Damienem. S téhle trojky jsem si nejvíc oblíbila Damiena (no, vlastně s celé knihy). Moc se mi líbili některé jeho poznámky a hlášky a celkově jeho povaha si mě opravu získala. No a nakonec by byl hřích nezmínit se o Erikovi, lepší kluk snad ani nemůže být. Hodný, milý, sexy... prostě dokonalý klučina. Když shrnu všechno dohromady, vyjde mi, že jsem opět natrefila na super knižní sérii. Mám, to ale štěstí! Nejvíc se mi líbilo, že si Zoey nenechala od Afrodity poroučet a nebála se říct, co si myslí.Dost se mi líbilo jak byli popisovány myšlenky a pocity hlavní hrdinky a to, jak nad vším přemýšlí. Nebylo to prostě jen takové to , nevím co si počít' a najednou z ničeho nic ,jsem v pohodě'. Všechno bylo hezky promyšlené a naplánované do nejmenších detailů. Autorky si dali opravdu záležet a hezky téma zpracovali.... celý text
Zvrácené myšlenky
2013,
Andrea Kane
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno SRPEN 2013): Bývalá zvláštní agentka FBI Sloane Burbanková se dozví o zmizení své dobré kamarádky z dětství a chce jí najít. Na případu už rok pracuje Derek Parker, shodou okolností Sloanein bývalí přítel. Ani jednoho netěší, že spolu budou muset spolupracovat. Sloane se rozhodne všechny emoce hodit za hlavu a soustředit se jen na to, aby Pennyin případ co nejdřív vyřešila. K jednomu zmizení se přidávají další a také jsou ohlášeny brutální vraždy žen. Sloane s Derekem pomalu zjišťují fakta a nacházejí důkazy a samotný profil vraha je nakonec dost překvapí. Tahle kniha mě dost zaujala svou anotací a také hezkou obálkou, která zaujme na první pohled a líbí se mi víc než ta originální. Co se týče děje, je to taková detektivka. Prostředí zvláštních agentů, jak řeší případy a tak dál. Já jsem žádnou jinou detektivku zatím nečetla, takže nemůžu porovnávat, ale z mého pohledu to bylo opravdu hezky napsané. Autorčin styl je poutavý, dobře se čte a je velmi jednoduché se začíst hned po přečtení prvních pár stránek. Na začátku knihy je několik stránek věnovaných vysvětlení zkratek, které jsou v knize použity, jako třeba NYPD (oddělení newyorské policie), ICE (imigrační a celní úřad) a tak dál, což se velmi hodí vzhledem k tomu, že kniha je psaná poutavým stylem se všemi termíny, které policie používá a samozřejmě jsou tam i nějaká ta sprostá slova na zpestření celé atmosféry v knize. Najdou se tu i nějaké ty lechtivé scény mezi Derekem a Sloane, takže červenání při čtení je zaručeno. Bývalá zvláštní agentka Sloane je silná, tvrdá žena, kterou jen tak něco neporazí a nehodlá se vzdát. Občas je ale taky pořádně tvrdohlavá. Líbilo se mi, jakým způsobem jednala s lidmi, dokázala si poradit i v nepříjemných chvílích a jednala rychle. Derek je dost podobný jako Sloane. Tvrdohlavý, arogantní, sexy, silný, ale rozhodně dokáže svým chováním i překvapit... Při každé příležitosti se ze Sloane hádají. Právě jejich hádky mě dost bavili číst. Každá kapitola začíná pohledem z pachatelovy strany a někdy jde i o pohled ze strany oběti. Některé popisy únosů nebo vražd by nemuseli být příjemné pro slabší povahy. Ale těm, kterým to nevadí a rádi se do takových to věcí začtou jako já s napětím a očekávám co přijde dál, bych tuhle knihu rozhodně doporučila. Autorka drží pachatele v tajnosti až do poslední vteřiny a vám do té doby zbývá jen netrpělivě vyčkávat, jak si detektivové povedou a dělat si vlastní závěry a návrhy na to, kdo by mohl pachatelem být. Mě samotný vývoj okolností dost zaskočil. Hlavně v několika posledních kapitolách. Do té doby jsem měla asi dva typy, kdo by to mohl být a nakonec se ani jeden z nich nepotvrdil (..nejspíš bych asi jako agent moc neobstála. :D). Ale také to svědčí o tom, že autorka odvedla svou práci opravdu dobře. Když to tak shrnu, jde o dobře napsanou detektivku, s napínavým dějem, která svým koncem dokáže překvapit. Možná jste si všimli, že jde o druhý díl ze série. Já jsem sice ten první díl nečetla, ale zjistila jsem, že to vůbec nevadí. Všechny důležité věci, které potřebujete znát, jsou v knize uvedeny, takže se nemusíte bát, že se v ději budete ztrácet kvůli neznalosti prvního dílu. Příběh dvou zvláštních agentů Sloane a Dereka rozhodně stojí za přečtení a mě se velmi líbil.... celý text
Vlčí krev
2013,
Michaela Burdová
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno BŘEZEN 2013): Lidé, elfové, trpaslíci, démoni a samozřejmě vlkodlaci... Tyhle všechny bytosti obývají zemi Velwetii. A právě vlkodlaci jsou pro lidi největším nebezpečím. Žije totiž i druh vlkodlaků, kteří se nazývají Temnovlci. Jsou silnější a zdatnější, než obyčejní vlkodlaci a právě za tohle může jeden jejich předek, který se dohodl s démonem... Neran mezi Temnovlky nepatří, ale nějakou dobu měl čest být v jejich smečce, i když je jen obyčejný vlkodlak. Vydá se však hledat Étarlininy slzy a společnost mu má dělat elfka Liadel, kterou k smrti nenávidí a nejraději by ji zabil. Postupně však zjišťuje, že její zabití se stává nemožné. Hned jak jsem zjistila, že je kniha o vlkodlacích, musela jsem jí mít, protože vlkodlaky prostě miluju. Svým způsobem je mám o dost radši než upíry, i když vlastně nemám tušení proč. Celkem legrační co? Ale o to tu nejde. Takže jakmile jsem zjistila, že je kniha o vlkodlacích byla jsem nadšená, ale když jsem zjistila (při čtení) kolik je tam napětí, krve a podobných věcí byla jsem si jistá, že tahle kniha si zaslouží titul: Kniha mě šitá přímo na míru! O žádné knize, kterou jsem doteď přečetla jsem tohle říci nemohla. Syn pekel je Míšina další povedená kniha. Už do její série Křišťály moci jsem se absolutně zamilovala. Musím přiznat, že od Syna pekl jsem čekala opravdu hodně. Skoro jsem se až bála, že když budu tak moc očekávat, tak pak budu třeba zklamaná, ale víte co? Nebyla jsem. Byla jsem nadšená. Po pár stránkách jsem si tak říkala: ,,Tak tohle je teda nářez.'' Autorka opravdu přitvrdila, to se musí uznat. Syn pekel obsahuje násilí, drsnost, ale i napětí, tajemno a neustálá překvapení, která jsou snad na každé další stránce. Tohle je prostě dílo s velkým D, kniha s velkým K. Co se týče postav, Neran je prostě frajer, co nesnese pomyšlení na věci jako je láska, city apod. Na druhou stranu jeho hlášky jsou... jak bych to nazvala... neuvěřitelný, srandovní, kouzelný? Každopádně mě často rozesmáli. Tudíš tu máme další střípek toho, co se v knize skrývá, a to humor. Teď se zaměřím na Neranovu společnost, a tím myslím krásnou elfku Liadel, která skrývá spoustu tajemství, stejně jako Neran. V knize mě právě ona překvapila asi nejvíc. Vypadá sice křehce, ale je to bojovnice. Samozřejmě nesmím zapomenout na zákeřnou Aragen, vůdkyni Temnovlků. Její postava nepatří sice mezi mé nejoblíbenější, ale bez ní by to prostě nešlo. Je to prostě taková ta záporná postava, bez které by kniha neměla tu pravou šťávu. Možná si myslíte, že tuhle knihu chválím až moc, ale věřte mi, ona si to zaslouží ;) Nemám vůbec co vytknout. Ať hledám co hledám, prostě to nejde. Ten příběh se mi dostal pod kůži a probojoval si cestu až k mému srdci. Tohle prostě z mého pohledu nejde ohodnotit nijak jinak než kladně. Podobnou knihu jsem zatím nikde neviděla a myslím, že jich ani není moc, o kterých by se dalo říct, že jsou podobné téhle. Je to prostě výjimečná kniha od výjimečné spisovatelky. Ať si kdo říká co chce. Její knihy jsou možná spíše pro mladší čtenáře, ale tuhle bych mezi ně rozhodně neřadila. A navíc, komu by vadilo číst knihu pro menší, když je skvělá? Mě rozhodně ne. Ještě jsem zapomněla uvést jednu, celkem podstatnou věc. Jak jsem se už na začátku zmiňovala o tom, že Michaela Burdová se věnuje i kreslení a své postavy právě takto zpodobňuje a ukazuje nám ostatním, jak je vlastně vymyslela. Takhle kniha je první, ve které jsou její kresby postav otištěny... No, jak se tak na to koukám, rozepsala jsem se dost, takže to tu nebudu zbytečně obkecávat a přejdu rovnou k hodnocení, které zřejmě nebude až tak překvapivé.... celý text
Smečka
2011,
Andrea R. Cremer
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno PROSINEC 2014): Calla je vůdkyně smečky. Vždycky se řídila podle pravidel a neudělala nic, co by mohlo Strážcům vadit. Pak ale jednou když je na hlídce zachrání nějakého kluka před grizzlim a tím to všechno začíná. Ten kluk, se totiž jmenuje Shay a jak se později ukáže, hraje v jejím světě větší roli než si myslela. Strážci s ním očividně mají jisté plány. Navíc se blíží její svatba s Renem, která je domluvená už od jejich narození. Na Callu toho začíná být moc a neví, jestli by se měla řídit rozumem, nebo svým srdcem. Poprvé jsem tuhle knihu četla před dvěma lety, kdy jsem byla neskutečně poblázněná vlky a hledala jsem nějakou knihu, která by byla právě o vlcích nebo o vlkodlacích. Tohle hledání byl oříšek to vám povím, protože většina knih, je spíš o upírech a nebo o upírech a vlkodlacích, ale vždycky tam větší roli hrají upíři... ale pak jsem jednoho dne narazila na Smečku a za každou cenu jsem si ji musela přečíst. Námět mě okamžitě zaujal. Předtím, než jsem se pustila do čtení jsem si ale ještě přečetla novelu k této sérii - TEMNÉ DNY. Z té se dozvíte hodně o Shayovi, a jak to s ním bylo než se vůbec dostal do Vailu, kde žije Calla. Ne každému se tato kniha může líbit, ale já jsem se do ní doslova zažrala. Četla jsem jí už vícekrát a vždycky se mi líbila tak, jako když jsem jí četla poprvé. Je strhující, plná dobrodružství a přímo napěchovaná napětím, takže vás to stále nutí číst dál a dál a dál dokud nedojdete na poslední stranu a pak máte nutkání si okamžitě vzít druhý díl a pokračovat a dozvědět se víc. Líbilo se mi spolu s Callou a Shayem objevovat střípky a skládat je k sobě až z toho nakonec vyplynulo něco nečekaného... Mě se kniha moc líbila. Jasně, nebylo to nic dech beroucího, ale podle mě to nebylo špatné a za přečtení to rozhodně stojí. Navíc je stejně vždycky lepší, když si na knihu uděláte vlastní názor a posoudíte ji sami. Obzvlášť u téhle knihy je to taková směska různých názorů. Jak už jsme říkala, každému se nemusí líbit.... celý text
Aréna smrti
2010,
Suzanne Collins
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2013): Šestnáctiletá Katniss Everdeenová žije se svou matkou a mladší sestrou Prim ve Dvanáctém kraji v zemi Panem. Katniss se stará o rodinu od té doby, co jim umřel otec. Chodí lovit se svým kamarádem Hurikánem a přežívají ze dne na den. Jenže tohle všechno se během jednoho dne rozpadne. Nastává sklizeň. Nastává každoroční losování dvou splátců, jedné dívky a jednoho chlapce za každý kraj, kteří budou v hrozivé aréně bojovat na život a na smrt. Při losování je vybraná právě malá Prim a tak se Katniss přihlásí a zastoupí její místo. Z řad chlapců je vylosován Peeta Mellark. Odjíždějí společně do Kapitolu, vstříc své nejisté budoucnosti. Co se týče děje, tak ten mě naprosto dostal. Knihu jsme četla teď po druhé a bylo to naprosto úžasné, stejně jako při prvním čtení. Akce, napětí, nějaké to překvapení... Myslím, že každý o téhle knize (sérii) minimálně slyšel, takže není třeba nějak podrobnější seznámení s knihou. Už od začátku mi přišla Katniss velmi sympatická. Byla to taková ta hrdinka, která je sama sebou a nesnaží se nijak změnit... i když občas musí. Příběh mě absolutně pohltil. Už od samého začátku jsem byla napnutá a vyčkávala jak to dopadne a otáčela stránku za stránkou. Abych se přiznala, dlouho jsem váhala jestli si knihu koupit. Já celkově vždycky dost váhám, protože knih za měsíc nemívám mnoho (někdy bohužel žádnou), ale to sem nepatří. Takže váhala jsem a váhala a pořád ji tak pozorovala na internetu a když jsem jí konečně držela v rukou, nemohla jsem tomu uvěřit. Děj je strhující, čtivý, úžasný. Postavy jsem oblíbila téměř všechny. Ať už bojovnici Katniss, romantického a sladkého Peetu, tak i Hrikána, Haymitche, Cetkie a mnoho dalších. Musím říct, že autorka si s tím hezky vyhrála. všechno do sebe pěkně pasovalo a zapadalo. Všechny zápletky a problémy byly dobře napsány, zdůvodněny a vyřešeny. Pak je tu ovšem i aréna, ve které se odehrává téměř polovina knihy. Byla stejně originální jako samotný námět knihy. Myslím, že není třeba se neustále opakovat. Četlo se to skvěle, mělo to skvělý děj, skvělé postavy... řeknu na rovinu, že lepší knihu jsme zatím nečetla. Všechno už jsem řekla v předešlém bodu. Byla to strhující knížka. Velmi jsem si oblíbila Peetu. Jeho povaha byla úžasná. To jak Katniss vždy respektoval, i když její rozhodnutí nebylo vždy správné. Dál to nebudu prodlužovat, protože bych opět říkala jen to, samé. I když u téhle knížky chválou rozhodně šetřit nechci.... celý text
