kniznistranky přečtené 418

Letargie 2024, Antonín Mazáč

Alexandr Kraus, bývalý vyšetřovatel, si našel novou práci v redakci a aktuálně se věnuje psaní krimi článků. Konečně bude mít klid od všemožných pochůzek a práce u policie. Vysněný pohodový život však trvá jen do doby, kdy mu na dveře zaklepe bývalý kolega jeho otce a povolá ho zpět do řad karlovarské kriminálky. Jeho znalosti z praxe jsou více než žádané k vyřešení rozběhnutého případu. Saša po šestnácti letech pověsil práci u kriminálky na pomyslný hřebík a rozhodl se přidat do řad těch, které policisté nemají zrovna v lásce - k novinářům. Začátky v nové práci nejsou zrovna růžové. Psaní krimi článků a práci reportéra si Sašu oblíbí a světe div se, dokonce mu i jde. Jenže od kriminálky se zjevně nedá tak snadno odejít. (...) Audioverze se zhostilo nakladatelství Kanopa. Úvodní intro a jednoduché hudební předěly mezi kapitolami perfektně sedí k atmosféře detektivky a naladí posluchače na napínavý příběh. Jak už bylo zmíněno výše, jde o zkrácenou verzi na popud autora, což byl skvělý tah. Poslech byl svižný a místy by možná ještě stálo za to některá místa trošku osekat od zbytečné vaty. Ovšem spolu se zkrácením se během poslechu objevují místa - zjevně chybka ve střihu - kde se rychlost čtení výrazně změní a následně zase zvolní na původní tempo, aniž by posluchač jakkoli zasahoval do rychlosti přehrávání. Tato maličkost může narušit zážitek z poslechu. (...) Celkově jde o vydařenou českou detektivku odehrávající se na karlovarsku. Autor vymyslel zajímavou zápletku, která jistě zamotá hlavu nejednomu posluchači nebo čtenáři. Ostříleným čtenářům detektivek nemusí přijít až tak výrazná ať už zpracováním či námětem, ale stále jde o poctivou českou detektivku, která si zvládne získat pozornost i bez hektolitrů krve a dlouhých seznamů obětí. Celá recenze: https://www.kanopa.cz/letargie/... celý text

Dvě věže 2006, J. R. R. Tolkien

Srdceryvná fantasy 2024, Kieron Gillen

Šestice puberťáků zmizí při hraní hry Kostky, domů se jich nakonec vrátí pět. O několik let později se jim hra znovu připomene. Ještě totiž neskončila! Gotické Jumanji, temná fantasy hra na hrdiny nebo nejlepší komiksová série své doby - to vše se o Kostkách dočtete. Dostály však těmto hezkým slovům? Chuck, Matt, Isabelle, Sol, Ash a Angela. Šestice přátel spolu v devadesátých letech hrála Kostky. Zmizeli a dva roky o nich nikdo neslyšel, dokud se jednoho dne nevrátili domů. Navždy poznamenaní zážitky a světem ve tvaru dvacetistěnné kostky se pokoušejí žít své životy dál. (...) Anglický scenárista Kieron Gillen a francouzská umělkyně Stephanie Hans přivedli na světlo světa jedinečné dílo. Komiks Kostky pracuje s námětem RPG her, v nichž jsou kostky velmi podstatným prvkem. V tomto příběhu dostane každý z šestice přátel kostku, se kterou může hrát pouze on a která dokonale odpovídá charakteru postavy, za kterou hraje. (...) Příběh v prvním svazku Kostek je sice ve velké míře hrdinská fantasy, ale podtitul Srdceryvná fantasy nemá nadarmo. Většinu příběhu tvoří smutné scény se silným posláním, části, kdy každá z postav bojuje s vlastními démony, a čtenář může přihlížet tomu, jak se s nimi vypořádají. Na své si tu přijdou i fandové popkulturních odkazů, kterých se tu pár ukrývá, a příznivci Tolkienova díla jakbysmet. Každý sešit navíc začíná krátkým citátem slavných autorů nebo jejich literárních děl. Čtenář se má po všech stránkách na co těšit a zážitek, který si z Kostek odnese, je nepopsatelný. (...) Kostky jsou úžasným komiksem, který by mohl zaujmout svým námětem fanoušky filmu Jumanji (ale nečekejte přímo totéž), ale i hráče oblíbené hry Dungeons & Dragons. Kresba Stephanie Hans a propracovaný námět Kierona Gillena by však neměly nechat na pochybách žádného čtenáře komiksů, že tento kousek nesmějí minout. Hra stále pokračuje… Celá recenze: https://deti-noci.cz/2025/01/literatura/lit-recenze/kieron-gillen-a-stephanie-hansova-kostky-srdceryvna-fantasy/... celý text

Rodinka 2024, Kealan Patrick Burke

Nahá, zraněná a napůl slepá. Claire přežila jen díky štěstí, které její přátelé neměli. Rodina kanibalů je jí v patách, připravena napravit své pochybení. Claire se jich však nebojí. Naopak. Touží po pomstě a návratu do Elkwoodu. Prostoduchý Pete jede autem lesem se svým otcem, když se u krajnice objeví nahá dívka v dost zuboženém stavu. Co se jí probůh mohlo stát? Chlapec chce okamžitě zastavit a pomoct, jeho otec se však zdráhá, a tuší, že záchrana téhle dívky je začátek konce jejich klidného života. Zatímco se Claire dostává do rukou lékaře, rodinka kanibalů se začíná mstít… Hlavním hybatelem příběhu Rodinky je Merrillova rodina v čele s Taťkou v šedé a Mamkou v posteli, kteří – kromě toho, že jim autor vymyslel vskutku zvláštní jména – vedou své děti k velmi zvrácené víře. Brutální Taťkovy praktiky nejsou nic, s čím by chtěl běžný smrtelník přijít do styku. Claire měla bohužel tu smůlu, že se její poklidný výlet s přáteli změnil v peklo a boj o život. Přežila, ovšem bez újmy to nebylo. Návrat do normálního života je pro ni těžký, ale stále se ji drží myšlenka na pomstu. Chce se do Elkwoodu vrátit a zabít ty, kteří ji zničili život. (...) Propracovanost postav a jejich charakter je jedním z nosných pilířů celého příběhu. Děj se pro čtenáře zprvu může zdát trochu předvídatelný, ale nemusí se bát, že jde o klasickou kanibalskou vyvražďovačku ve stylu ketchumovské Po sezóně. Tento kousek stojí více na postavách než samotném vraždění a brutalitách, i když i takové části se v knize najdou – vždyť od hororu s kanibaly by se nic jiného čekat ani nedalo. (...) Shrnout podstatu celého vyprávění a neprozradit nic opravdu důležitého je těžší, než by se mohlo zdát. I přes nápaditější zpracovaní jde stále o vyvražďovačku, která už ve svém názvu napovídá, jak by to celé mohlo dopadnout. Autor se i přesto snažil vyhnout zajetým žánrovým klišé. Do jaké míry se mu to podařilo musí každý čtenář posoudit sám. Bezesporu jde však o čtení, které je akční, napínavé, s propracovanými postavami a zápletkou, která je nápaditější než by se mohlo na první pohled zdát. Celá recenze: https://www.fantasyplanet.cz/literatura/rodinka-maso-krev-a-pomsta/... celý text

Propast času (remake) 2024, Roman Bureš

Lidské dějiny se roztříštily, pomíchaly a složily zpět do podoby chaotického puzzle. První díl série Propast času spatřil světlo světa už v roce 2015 a nyní, bezmála o deset let později, vychází remake. Přemýšleli jste někdy nad tím, co by říkaly starověké civilizace na naši elektřinu a zbraně? Jak by probíhalo setkání pračlověka s člověkem dnešního typu? A jak bude vypadat svět za sto nebo dvě stě let? Propast času vám pár možných scénářů ukáže… Studentka archeologie Toňa si užívá prázdniny na chatě v jižních Čechách. Zanedlouho volno skončí a ji čeká návrat do Prahy. Jenže svět se ze dne na den změní. Část vesnice zmizí a místo ní má z okna výhled na hustý les sahající do velké dálky. Je tohle vůbec možné? A to je teprve začátek! (…) To, že je hlavní hrdinkou žena, nabízí navíc prostor ukázat, jaký byl v minulosti pohled na ženu, jaká byla její práva, povinnosti, společenská pravidla a normy, které se musely dodržovat. V opačném případě stačila maličkost, aby si vás všimly nesprávné oči, a už bylo zaděláno na problém. Autor velmi dobře popsal, jak kruté a zároveň rozdílné tresty čekaly muže a ženu za tentýž prohřešek. Asi nikoho nepřekvapí, že žena na tom byla daleko hůř. (…) Pokud by snad někoho dostatečně nenalákala detailní a nápaditá ilustrace Ondřeje Hrdiny na obálce, možná ho nadchnou doplňkové mapy, které čtenáře postupně provázejí příběhem a odkrývají stále větší část území v závislosti na vývoji děje a putování postav. Propast času je primárně určena mladším čtenářům, které by mohla zaujmout akčností a dobrodružstvím a s trochou štěstí v nich probudit zvědavost a chuť poznávat naši historii. Zalíbení v příběhu však může najít každý, nehledě na věk. Propast času si užijí čtenáři napříč všemi generacemi. Celá recenze: https://deti-noci.cz/2024/12/literatura/lit-recenze/roman-bures-propast-casu/... celý text

České temno 2021, * antologie

České temno je další antologií, která dokazuje, kolik užasných autorů tady u nás máme. Je to už dlouho, co tato kniha krášlí mou knihovnu a paradoxně jsem se k ní dostala až v podobě audioknihy. K této knize nebudu psát žádnou recenzi ani ucelenější názor. Poslouchala jsem ji ve chvilkách při práci a měla jsem ji tak nějak za odměnu. Abych si jen užila zase ten pocit jen tak číst, aniž bych o knize pak cokoli psala nebo ji recenzovala. Ale i přesto jí chci ten prostor a pár řádků věnovat. V Českém temnu najdete čtyři sta stran temných příběhů od známých i méně známých českých autorů. Ve fyzické podobě se už nedá sehnat, ale audikniha je stále k mání a stojí za to. Je doplněna tématickými zvukovými přechody, které vytvoří ještě větší požitek z poslechu i příběhů samotných.... celý text

Bledá trojka 2024, Chad Lutzke

Život si pro nás občas umí připravit nepěkná překvapení. Stacia se jednoho dne probudí v neznámém pokoji s dalšími dvěma dívkami - Alex a Kammie. Otázky, které ve Stacii nastalá situace vyvolá jsou ji zodpovězeny a oči se ji zalijí slzami. Bledá trojka se poprvé potkává ovšem radostné shledání to v žádném případě není. Autor Chad Lutzke přichází z příběhem o lidském věznění, obchodu s bílým masem a sexuálním zneužívání mladých dívek. Silný námět, který by nikoho nenechal chladným. My jsme ovšem v hororovém příběhu, takže se situace velmi rychle vyvíjí a mění. Bledá trojka plánuje útěk. Cloumá jimi nejen chuť po svobodě, ale i touha pomstít své mladé duše, které byly poskvrněny tolika příšernými zážitky. U některých možná už není cesty zpět. Vždyť dá se po prožití takových hrůz jen tak navázat na starý život a vrátit se do normálu? Sedmnácté Zrnko temnoty pracuje zase trošku s jiným námětem, než všechna předešlá. Vnímavý čtenář si zvládne domyslet, že pod názvem Bledá trojka by se mohla ukrývat nějaká ta upířina. Autor se o tyto tvory lehce otře, ale nečekejte žádného Drákulu ani Edwarda Cullena. Upíry, tak jak je všichni známe, tu nenajdete. Naopak autor s tímto prvkem pracuje poměrně nápaditě a nevšedně. Novelka má necelých sto stran a svižnosti čtení pomáhají i střídající se kapitoly ze současnosti a minulosti, které jsou psány kurzívou. Kapitoly jsou krátké a děj je jednoduchý, přesto by pro některé čtenáře mohlo být zakončení příběhu na horor trošku moc sluníčkové. Sečteno a podtrženo - svižné, silné a temné čtení, které ukazuje, že to pravé zlo číhá v lidských řadách, ne těch nadpřirozených.... celý text

Suzy 2024, Jana Pacáková

Panenka je jednou z nejstarších hraček. V historii byly krásné porcelánové panenky dokonce znakem prestiže. Dodnes se najdou jejich vášniví sběratelé - například Lucie. Co jiného by měla Kristýna kamarádce koupit za dárek, než krásnou panenku Suzy. Panenky a horor, to už dlouho patří neodmyslitelně k sobě. Najdou se lidé, kteří pohled na jejich nevinnou dětskou tvářičku nesnesou, ale i velcí sběratelé, pečující o každý vzácný kousek. Jedna z hlavních aktérek, Lucie, jich má doma hned několik. Vystavené na policích v krásných šatech a s korálkovýma očima, působícíma jako živé. Když Suzy poprvé uvidí, je z dárku od kamarádky nadšená. Ovšem Suzy není jen tak obyčejná panenka. Kromě toho, že má jedno oko krvavě rudé, snad nějaká výrobní vada, má i bohatou historii. Kdo byl její původní majitel? Příběh je rozdělen do dvou dějových linek. Jedna z minulosti, kdy se vracíme o více než sto let zpátky, a druhá ze současnosti, kdy se Suzy stává součástí Luciné sbírky. Úvod má skvělou atmosféru a vtáhne do děje. Autorčin styl je ale místy dost popisný. Místo aby se některé věci přímo děly, popíše je raději v několika odstavcích, což je škoda. Lehce to ubírá napínavé atmosféře v místech, které by mohly být za jiných okolností děsivé. V okamžiku, kdy se začnou obě linky propojovat, je příběh hned o kousek zajímavější, ale celkově hodnotím první polovinu knihy jako zdařilejší. Druhá trošku kazí vybudovanou atmosféru a konec je hodně předvídatelný. Fajn průměr, který si čtenář užije, ale větší dojem nezanechá.... celý text

Gloria 2024, Graham Masterton

Se spoluprací britsko-polské autorské dvojice Masterton a Mogielska se český čtenář mohl již setkat v novele Pan Nikdo (Golden dog, 2023), která vyšla v rámci edice Zrnka temnoty. Nyní přichází tato autorská dvojice s Glorií. Nová pečovatelka v sirotčinci U Svatého Mikuláše je vítanou pomocí před blížícími se Vánocemi. Opravdu je ale tak hodná a milá, jak se tváří? (...) Graham Masterton a Karolina Mogielska využívají ve svých příbězích mytologii, která je mezi spisovateli stále velmi oblíbenou studnou inspirace a silným lákadlem pro čtenáře. Zatímco v novele Pan Nikdo to byla slovanská mytologie a čarodějnictví (českému čtenáři dobře známé), v Glorii autoři pracují s mytologií islandskou. Dovolím si tvrdit, že v té se orientují jen opravdoví fajnšmekři a znalci světových mýtů a legend. O to atraktivnější by novela mohla pro čtenáře být. (...) Gloria je bezesporu velmi návykovým a svižným čtivem, které by svou atmosférou a příběhem mohlo zaujmout i nečtenáře klasických hororových příběhů. Neobjevují se zde žádné explicitní a brutální scény, které by mohly slabší povahy odradit. Naopak! Gloria má rozhodně potenciál získat si přízeň čtenářů i mimo skalní fanoušky žánru a svou atmosférou si udržet čtenářovu pozornost až do poslední strany. Celá recenze: https://www.fantasyplanet.cz/literatura/gloria-vanoce-se-blizi/... celý text

Pahltné 2023, Lukáš Polák

Pahltné působí na první pohled jako každá jiná vesnice. Lidé se tu vzájemně znají, pokojně si žijí své životy a ostražitě z povzdálí pozorují, jak se daří sousedům, aby náhodou něco neuniklo jejich pozorným očím. Jak říkám, obyčejná vesnice. A nebo ne? Otec Karol, místní farář, začne jednoho dne pozorovat u svých sousedů změny. Po krádeži, kdy zmizí něco tajemného ze staré skříně v kostele, přicházejí na obyvatele vesnice Pahltné zvláštní chutě. Někteří si libují v zelenině, jiní ve shnilém ovoci, kůře stromů a v těch největších extrémech dokonce v pojídání domácích mazlíčků nebo sebe samých. Co se to děje? Jaké temné síly chopily do svých spárů tuto malebnou slovenskou vesnici? Zdá se, že jediný, kdo s tím vším zmatkem může něco dělat, je právě otec Karol. Jak se píše v anotaci, čtenář se může těšit na tajemný příběh plný bodyhororových scén, brutality a mysteriózní atmosféry. Samotný nápad a námět této hororové jednohubky je hodně zajímavý a má potenciál. Lidé se začnou měnit chutě a život ve vesnici najednou potemní - jak jednoduché. Z pochopitelných důvodů nemohu hodnotit stylistiku nebo gramatiku slovenského jazyka, zaměřím se tedy výhradně na děj. Z námětu jde cítit, že autor je příznivcem děl H. P. Lovecrafta a jiných slavných autorů tohoto žánru. Text je čtivý, začátek velmi poutavý a navnadí k dalšímu čtení. S postupem času se však čtenář v ději může začít trochu ztrácet. Autor má mnoho nápadů a chce je všechny předat čtenáři, ale místy je to možná až moc. Jak se říká - méně je někdy více. I Pahltné by slušelo trošku osekat některé nápady, aby děj hlavně ke konci, nepůsobil až tolik překombinovaně. Věci, které se v knize dějí, se postupně nabalují a je jich opravdu dost. Na konci se pak autor snaží vše propojit a dovést k závěru, ale čtenář je v tu chvíli už tolik zahlcen vší tou temnotou, brutalitou a mysterióznem, že se ztrácí v ději. Závěrem bych chtěla říct, že to byla zajímavá zkušenost si opět po dlouhé době přečíst něco ve slovenštině, kterou mám tolik ráda. Některá slovní spojení mi i jako čechovi zněla trošku kostrbatě, ale jak sem psala výše, do rozboru gramatiky a stylistiky se pouštět nebudu. Jsem velmi zvědavá na autorovu další tvorbu.... celý text

Virální životy 2024, Felix I. D. Dimaro

Simon Hinch se toulá nočními ulicemi a prahne po velkém úlovku. Dnes to musí vyjít! Dnes natočí video, které mu vydělá slušný balík peněz. Co na tom, že jde o násilí, krev a utrpení druhých. On se neúčastní! Je jen tichý pozorovatel ve stínech noci. Patnácté Zrnko zpracovává téma temné stránky internetu, lidského prahnutí po penězích a nerespektování morálních zásad. Hlavní aktér není přímý pachatel všech těch zrůdností. Jen je pozoruje. Fotí, točí… Musí jen zachytit poslední okamžik života člověka. Jeho poslední vydechnutí. Vždyť on nic nezavinil. Byl jen v pravý čas na správném místě. Správném? Opravdu?! Felix I. D. Dimaro využil pro svůj příběh námět, který čtenáře nenechá chladným. Zneužívání lidského utrpení, pořizování videí o násilí, focení krvavých scén - to vše je prací gore reportéra Simona, který obstarává zábavu zvráceným lidem, kteří ji na internetu vyhledávají a moc rádi za ni i zaplatí. Ovšem to není to jediné, kolem čeho se celé Zrnko točí. Jeho telefon si začne žít vlastním životem a začíná Simonovi pomalu ničit život. Že by karma? Autorův styl je velmi svižný, čtivý a i vzhledem k námětu je děj čtenářsky zajímavý a lákavý. Simon se z prvotního nadšení, z dobře odvedené práce, začíná ve všem plácat. Neví, co dělat. A čtenář tajně doufá, že hlavní protagonista za svou zvrácenou práci zaplatí. Že karma existuje. Je to jednoduchý námět, ale moc dobře zpracovaný. Dimaro v něm ukazuje temnou stránku člověka a zvěrstva, která se ve skutečnosti dějí, byť před nimi společnost občas raději zavírá oči a dělá, že nejsou.... celý text

Řeka ztracených duší 2024, Václav Votruba

Život umí být pes. A pro lidi bez domova a střechy nad hlavou to platí dvojnásob. Po hororově laděném Šumavském Děsu: Paměti okultní (2022) přichází Václav Votruba s knihou, ve které se do popředí dostávají českobudějovičtí bezdomovci. Na světě je jen málo měst, kde bychom nenarazili alespoň na jednoho bezdomovce. České Budějovice nejsou výjimkou. Na lavičkách zachmuřeně sedí malá skupinka. Předávají si mezi sebou flašku a mlsně se olizují nad pálivou chutí jejího obsahu. Strhané tváře, jejichž věk by si jen málokdo troufal odhadovat, a ušmudlané potrhané oblečení visící na nich jako na věšáku. Karel. Arnošt. Míla. Bezzubáč. (...) Řeka ztracených duší je příjemná svižná oddechovka na jedno odpoledne, která však v některých chvílích může přimět k zamyšlení. Životní styl bezdomovcům asi nikdo nezávidí, ale v jednom má autor pravdu: v jistých ohledech vedou svobodnější a bezstarostnější život než kdokoliv z nás. Celá recenze: https://www.fantasyplanet.cz/literatura/reka-ztracenych-dusi/... celý text

Ve spárech múzy 2024, Tomáš Marton

Jak to vypadá, když Tomáše Martona navštíví múza a sevře ho do spárů? Sbírka Ve spárech múzy nabízí průřez autorovou povídkovou tvorbou. Tomáše Martona mohou čtenáři znát jako povídkáře a recenzenta. S jeho povídkami se mohli setkat už v několika antologiích - z těch nejnovějších je to například Smečka (2024) nebo V královských zahradách (2024), případně antologie českého bizarra Bizarropolis (2022), která byla nominovaná na cenu Magnesia Litera. (...) Celá sbírka je velmi čtivá, svižná a nápaditá. Není povídka, která by kvalitativně jakkoli vybočovala nebo kolísala. Tomáš Marton ve sbírce Ve spárech múzy naservíroval čtenářům samé skvělé kousky. Velké zastoupení tu má hlavně horor a sci-fi, které se často vzájemně proplétají a doplňují. Lehce se tu mihne i magie a pohled do budoucnosti. Kniha bohužel obsahuje více překlepů a drobných chybiček, než jsem u knih z nakladatelství Golden Dog zvyklá, ale i to se občas stane. Každopádně jsem velice zvědavá na autorovu další tvorbu a snad se brzy dočkáme i románu. Celá recenze: https://deti-noci.cz/2024/10/literatura/lit-recenze/tomas-marton-ve-sparech-muzy-2/... celý text

Němý křik 2024, Madla Pospíšilová Karasová

"Už v novele V pekle jsme všichni Hébert se mohl čtenář přesvědčit, že Madla Pospíšilová Karasová to se slovy umí a své postavy nešetří. Němý křik, ukrývající v sobě třináct různorodých povídek, už obálkou napovídá, že ani tentokrát to nebude čtení pro citlivky. (...) Sbírka jako celek by se dala zhodnotit jako sonda do průběhu několika let autorčiny tvorby, v níž brouzdá různými vodami své fantazie a experimentuje se žánry a subžánry. Plynulost a čtivost textu je však bez zaškobrtnutí, a i když konce povídek občas zanechají na patře hořkou pachuť, čtení je to dobré. Madla Pospíšilová Karasová má velkou fantazii a nebojí se balancovat mezi těmi nejbrutálnějšími a nejnechutnějšími scénami, které si čtenář mnohdy raději ani nechce představovat." Celá recenze: https://deti-noci.cz/2024/09/literatura/lit-recenze/madla-pospisilova-karasova-nemy-krik/... celý text

Listopadová romance na cestách 2024, Petra Schovancová

Cestování není jen o tom, co vidíte, ale i o tom, co cítíte - těmito slovy a nejen jimi začíná druhý cestopis Petry Schovancové, která spolu s přítelem Martinem cestuje po světě a přes písmenka a krásné fotky se dělí o zážitky. Listopadová romance - jak se čtenář v knize dozví - předchází událostem z cestopisu o Srí Lance. Petra s Martinem stanovili jasný cíl: navštíví tři země během pěti týdnů a vše musí stihnout do blížících se Vánoc, aby svátky oslavili doma s rodinou. Začínají Mallorcou a pokračují přes Maroko k velkému zakončení na Tenerife. Navštíví spoustu krásných míst, ujdou nespočet kilometrů a během cesty se setkají s místními pohostinnými lidmi. Samotný úvod cestopisu je velmi vtipně pojatý. Asi každý, kdo se někdy balil na dlouhou cestu do menšího zavazadla ví, že to není nic jednoduchého a přípravy na cestu provází nejeden hysterický stav, jestli máte opravdu vše. Zde budete s našimi cestovateli jistě souznít. Když Petra s Martinem konečně nasednou na letadlo, dobrodružství může začít! První zastávkou je Mallorca, kde na ně čeká trail po stezce GR 221, následuje návštěva Maroka, kde autorka popisuje své první pocity ze země ve srovnání s pohledem přítele Martina. Celé dobrodružství zakončí další turistikou po Tenerife. Válení se u moře a pobyt v resortu v případě této dvojice rozhodně nečekejte. Tady je to samý pot, dřina a kopce. Autorčin styl psaní je velmi dostupný každému čtenáři. Jde o zápisky z cest, zážitky, které jsou čtenáři podány jako kamarádovi u šálku dobré kávy. Jsou velmi čtivé. Škoda jen, že jejich plynulost narušují chybičky. Byť v této druhé knize měla být korektura dle mých informací lepší, bohužel tomu tak není. Na prvních stranách je zásah korektora rozhodně znát, ale postupem času se objevuje stále více chyb a kostrbatých vět. Objevuje se i pár vulgárnějších slov, ale nad těmi by se dalo přivřít očko. Často čtenáře spíše pobaví než pohorší. Cestopisy Petry Schovancové jsou nabité zážitky, osobitým humorem i informacemi z navštívených zemí a míst - což rozhodně považuju za velké plus. Krátké kapitoly napomáhají rychlému čtení a fotografie jakbysmet. Číst ebook v černobílé čtečce není ono a pro pořádné vychutnání fotografií vám rozhodně přijde vhod čtení na mobilu, tabletu či počítači. Snad se jednou Petřiných cestopisů dočkáme i v papírové podobě. Další si nenechám ujít.... celý text

V Královských zahradách 2024, * antologie

"Není krásnějších a honosnějších zahrad, než těch královských. Samý dokonale zastřižený keř a omamná vůně květin. Jak to ale vypadá v zahradách krále hororu? Vstupte honosnou bránou a vítejte V královských zahradách! Na tuhle procházku jen tak nezapomenete. (...) Aleš Richter dal dohromady pestrou sbírku autorů i povídek. Autoři zabrousili do všech koutů Kingovy tvorby. Výrazná díla mistra hororu rozpozná i nepříliš znalý Kingův čtenář, ti znalejší si najdou svá malá zrnka a ti absolutně neznalí si užijí skvělé hororové povídky českých a zahraničních autorů. Úctyhodný projekt s krásnou obálkou a grafickou úpravou v podání Jiřího Dvorského jistě upoutá nejednoho čtenáře. V královských zahradách si každý najde ten svůj vyvolený květ." Celá recenze: https://deti-noci.cz/2024/08/literatura/lit-recenze/ales-richter-ed-v-kralovskych-zahradach/... celý text

I mrtví prahnou po pomstě 2024, Daniel Barták

Svět mrtvých halí od pradávna háv tajemství. Čeká nás po smrti ještě něco? Duše mrtvých neputují vždy poklidně dál na pomyslný druhý břeh. Neodejdou v pokoji! Někdy zůstanou a začnou se mstít… Monika Pokorná se po nečekaném rozchodu s přítelem Arnoštem chystá na matčinu oslavu narozenin. Není si jistá, jak ji rodina znovu přijme, poslední dobou spolu neměli jednoduchý vztah. Kvůli bývalému příteli Arnoštovi mezi nimi došlo ke sporům. Teď by se ale vše mohlo vrátit do starých kolejí. Arnošt je pryč a táta je rád, že po roce opět uvidí svou dceru. Ale co máma? (...) Daniel Barták napsal příběh o pomstě mrtvých, odhalování skryté minulosti a zamotaných vztazích mezi postavami a zvládl ho velmi dobře. Milovníci hororových příběhů, strašidelných domů a přízraků je obývajících si v románu I mrtví prahnou po pomstě přijdou na své. Celá recenze: https://deti-noci.cz/2024/08/literatura/lit-recenze/daniel-bartak-i-mrtvi-prahnou-po-pomste/... celý text

Město zvané Řeka 2024, Igor Rendić

Igor Rendić využívá slovanskou mytologii a hlavního hrdinu svého příběhu pasoval rovnou do role ochránce. Krsnik je něco mezi čarodějem a lovcem monster. Vzpomínáte na Zaklínače? Paul je však na rozdíl od Geralta ve své roli nováčkem. (...) Město zvané Řeka je na poli chorvatské fantastiky velmi důležitým kouskem. Stejně jako fantastika česká, bojuje s velkou zahraniční konkurencí - zejména tou západní. V doslovu sepsaném Nevenou Obajdinovou se píše o velkém významu, který pro chorvatskou fantasy Město zvané Řeka má. (...) Autorův styl je velmi čtivý, ale plynulost textu může všímavějším čtenářům narušit množství překlepů, chybějících písmen a občas nějaká ta kostrbatější věta nebo souvětí, které při závěrečných korekturách nejspíš utekly pozornosti. Ti, kteří nějaké ty chybky v textu přehlédnou, budou jistě nadšeni z toho, jak se jim stránky otáčejí pod rukama. (...) Celá recenze: https://deti-noci.cz/2024/07/literatura/lit-recenze/igor-rendic-mesto-zvane-reka-2/... celý text

Psycho 2014, Robert Bloch

Mary Craneová má za sebou dlouhou cestu. S pořádným balíkem peněz, které ukradla, utíká za svým milovaným do městečka Fairvale v Kalifornii. Od cíle ji dělí už jen kousek cesty, ale zmáhá ji únava a odpočinek by ji přišel vhod. V dešti a blížící se noci narazí na osamělý starý motel, který vede pan Bates se svou matkou. Zvláštní starší chlapík na Mary působí neškodně a všechno nasvědčuje příjemnému večeru v motelu, dokud se Mary nesetká s Batesovou matkou s řeznickým nožem v ruce… Psycho - klasika mezi hororovými příběhy a filmy, která se u nás dočkala už několika vydání. Americký autor Robert Bloch se při vymýšlení hlavní postavy Normana Batese inspiroval skutečným příběhem amerického sériového vraha Eda Geina. Norman je stejně jako Ed duševně nemocný, měl komplikovaný vztah s matkou, nelehké dětství a také oba velice rádi četli temné a zvrácené knihy. Norman se stará o motel a je velmi fixovaný na svou matku, která ho i v jeho věku stále považuje za neschopného malého chlapce, podrývá jeho sebevědomí a ovládá ho. Starý motel, hlavní postava trpící schizofrenií a velmi dobře popsaná tajemná hororová atmosféra si získali v roce 1960 pozornost režiséra Alfreda Hitchcocka, který Blochovo Psycho zfilmoval a proslavil. Od prvních stran je text velmi svižně a čtivě napsaný. Mary přijíždí k motelu a čtenář nemusí dlouze čekat na brutální scény. Všechno jde velice rychle a hladce. Bloch z pohledu dnešního čtenáře nevymyslel žádný originální a převratný příběh. Strašidelných domů, vraždících psychopatů a nejrůznějších krvavých scén máme dnes v knihách tolik, že už to ani nikoho nešokuje - nebo přinejmenším ne tolik jako dřív. Čtenář, který bez širšího povědomí o autorovi a jeho knize otevře knihu a začte se může zjistit, že je to vlastně taková svižná oddechovka, která se dobře čte, ale nenabízí nic nového. Ovšem nezapomínejme, že jde o horor vydaný v roce 1959. Brutální scény, hrůzu nahánějící starý motel u silnice s prapodivným samotářským obtlouslým majitelem a osamělá mladá žena utíkající s balíkem peněz za svým novým životem jistě dovedli v té době čtenáře pořádně zneklidnit. I dnes se tací určitě najdou. Norman Bates je vlastně takový obyčejný fajn chlapík, kterého ovládá jeho nemoc. Empatickému čtenáři by ho mohlo být v jistých ohledech až líto, do jakých potíží se dostal. Vždyť nebýt hezké mladé Mary, mohl by dál nerušeně žít v motelu s matkou a svými démony v hlavě. Jak už to tak ale bývá, osud a autoři vládnou nemilosrdnou rukou a ani v jednom případě nenechají figurky v jejich příbězích hrál lehké hry.... celý text

Program Nosferatu 2024, Miroslav Pech

“Můj otec je spisovatel." Kolik dívek a žen může tuto větu v Česku prohlásit? Kristýna ano! Její otec navíc píše hodně brutální, bizarní horory, které osloví jen velmi malý okruh čtenářů. Většina se nad nimi šklebí znechucením, zděšením a opovrhuje příběhy plnými zvrácených zvěrstev. Kristýna má svého tátu moc ráda a zdrtí ji, když o něj nečekaně přijde. Kterou milující dceru by také brzký odchod táty nezasáhl? Odešel ale opravdu nadobro? Čtrnácté Zrnko temnoty, které svým rozsahem patří mezi ta delší v této edici. Zrnka jsou jako jednohubky. Malá a přesto tolik různorodá - záleží na jejich tvůrci. V Programu nosferatu máme v hororových příbězích poměrně hojně vyskytující se hlavní postavu spisovatele, který má zálibu v temných hororových příbězích a chtěl by být českým Stephenem Kingem. Autor tu popisuje těžkou práci na prosazení se a dostání do povědomí čtenářů, ale tím hlavním prvkem je tu vztah otce a dcery. Kristýna má svého otce moc ráda a chce mu pomoci za každou cenu, i když to nemusí být správné rozhodnutí. V každém hororovém příběhu by se mělo objevit nějaké to zlo a tady tomu není jinak. Čtenář si v tomto případě nebude úplně okusovat nehty hrůzou, ale kdo ví, jestli se třeba na svůj notebook ležící na pracovním stole nebude po přečtení Programu nosferatu dívat jinak. Právě zapojení tohoto obyčejného přístroje do děje může působit banálně, ale zároveň i velmi osvěžujícím prvkem mezi všemi těmi krvelačnými monstry, zabijáky a zvrácenými alkoholiky, kterých je v podobných příbězích vždycky plno. Nenáročné, čtivé, osvěžující námět. Další Zrnko, které se povedlo.... celý text