Koka Koka přečtené 1585

Jako zabít ptáčka

Jako zabít ptáčka 2009, Harper Lee
4 z 5

Kniha, která kromě literárních hodnot měla ve své době plnit i zjevně "společenský účel" a obrátit pozornost lidí k tématu, před kterým si mnozí zakrývali oči. To se nepochybně povedlo. Je dobré, že dnes, cca 80 let od příběhu, už situace soužití různých ras na jihu USA není tak vyhrocená, ale k myšlence dívky - hrdinky příběhu, že "existuje jenom jeden druh lidí - lidé" má svět (a USA zvlášť) ještě hodně daleko. Zaujala mě poznámka v doslovu vydání SNKL 1964, že v postavě Dilla vykreslila autorka svého kamaráda z dětství - pozdějšího slavného spisovatele Trumana Capota.... celý text


Portrét

Portrét 1960, Nikolaj Vasiljevič Gogol
4 z 5

Hluboký ponor do tvůrčího procesu, do umělecké i komerční stránky výtvarného umění. Obdivuhodné a pořád aktuální.


Bakakaj

Bakakaj 2004, Witold Gombrowicz
1 z 5

Podnikla jsem odpovědný, nepodjatý pokus přečíst tuto knihu. Nešlo to. Vážně jsem vůbec, ale ani v nejmenším ten výběr témat a styl zpracování nepochopila, a přitom jsem se dlouhá desetiletí domnívala, že absurdita, parodie, ujetosti a provokace mi v životě natož v literatuře nejsou proti srsti. S tímto jsem si neporadila.... celý text


Na východ od ráje

Na východ od ráje 1968, John Steinbeck
4 z 5

Ten správný věk pro přečtení této knihy jsem propásla. Teď to už nebylo ono - žádná z postav mi nebyla sympatická a ani žádná z těch nesympatických nebyla uvěřitelná. Nereálné dialogy, nimrání autora v malinkatých detailech a vzápětí skok v ději o několik let a mnoho mil jinam. Neuzavřené mikropříběhy některých postav, historie vlastní Steinbeckovic rodiny místy naroubovaná na ústřední příběh, místy naprosto opomíjená. Vsuvky v ději knihy - jakési Steinbeckovy glosy k aktuálním politickým událostem či stavu světa - mi přišly nesourodé a jakoby byly k epické vrstvě nasilu přilepené. Četla jsem první české vydání, z roku 1968, a hodně mě zaujal doslov překladatele, v němž se zmiňuje o ostudném, hanebném a nechutném autorově postoji k válce ve Vietnamu, a kupodivu Steinbecka omlouvá s tím, že kvalita jeho literární tvorby nám má být přednější, než jeho vlastní lidský, občanský postoj, a že tyto dvě roviny spolu nesouvisí. Když tohle o něm čtenář ví, hned jinak vnímá kapitolu 42.... celý text


Zvuk slunečních hodin

Zvuk slunečních hodin 2008, Hana Andronikova
4 z 5

Příliš mnoho dějových linek, v nichž jsem se občas ztrácela a jejichž věrohodnost byla značně kolísavá. Nejvíce mě zaujaly epizody související s expanzí firmy Baťa do Indie, problémy s tamější výstavbou, střet mentalit. Dost mě mrzelo, že toto téma bylo tak neuzavřeně ukončeno. Většina postav byla uvěřitelná, jenom některé trochu "šustily papírem". Lyrické vsuvky byly místy krásné, občas však rušily a vadily. Každopádně knihu řadím k tomu nejlepšímu ze soudobé původní české tvorby.... celý text


Toulky s Charleym

Toulky s Charleym 1965, John Steinbeck
3 z 5

Překvapující. Zklamání. Možná nebudu pochopena, ale to Ilf a Petrov a jejich „okružní jízda“ po USA v knize Amerika bez poschodí byla mnohem přitažlivější, objevnější a zábavnější cestopis, než tento Steinbeckův pokus objet svou zemi a poznat ji v aktuálním stavu. Zřejmě pociťoval tvůrčí prázdno, nedostatek témat a ztrátu kontaktu s těmi sociálními vrstvami, které vždy představovaly nejzajímavější hrdiny jeho knih, a proto se k cestě v poměrně vysokém věku odhodlal. Nejpůsobivější jsou jeho popisy přírody, zejména vyznání obdivu sekvojím; lidé ho moc nenadchli - buď mluvili moc nebo byli nemluvní, buď byli dotěrní nebo odtažití - na každém měl něco. Za zajímavé a jako nóvum přínosné považuji jeho dobové zaznamenání tehdy se teprve rozvíjející subkultury dálkových řidičů, tvrdosti a romantiky jejich života, a také postřehy kolem staronového civilizačního prvku nomádství - života v pojízdných karavanech (které se tehdy ještě tak nejmenovaly). V mém vydání z roku 1965 pro spoustu dnes běžných jevů čeština ještě asi neznala pojmenování, a tak místo motorestu se tulák stavoval v „automobilistických střediscích“. Za jediný projev jeho občanství a jasného, neuhýbajícího názoru, považuji popis průvodních scén z jedné z nejubožejších a nejtrapnějších kapitol americké historie - nástup do nesegregované školy v New Orleansu za přítomnosti bezpečnostních sil Národní gardy. Literární úroveň a výpovědní hodnota jednotlivých kapitol kolísají. Pokud i na té dlouhé okružní jízdě našel téma na nějaký velký román, žel, už jej nezpracoval. Jeho poslední kniha Zima úzkosti nereflektovala nic, co na cestě zažil, a tak z celé dlouhé a namáhavé jízdy vytěžil jenom tuto útlou knížku.... celý text


Zlomená žena

Zlomená žena 1970, Simone de Beauvoir
5 z 5

Ženská četba v nejsilnějším a nejdůstojnějším možném provedení. Tři ženy, tři příběhy, a přesto jeden leitmotiv, jen v různých variacích: osamělost, hrozba osamění, strach z ní, boj proti ní. Autorce se povedlo zpracovat příběhy tak, že - až na drobné epizody - nejsou natolik zakotveny v čase a místě, aby nemohly být prototypem obdobných situací kdekoliv a kdykoliv. Nevěřím, že by mohla být čtenářka, která se v alespoň jedné scéně nepozná. Nemluvě o mužích - čtenářích, kterým knihu doporučuji nejvíce. Je i o nich, vlastně zejména o nich. A když jsem na začátku napsala, že jde o ženskou literaturu, nepleťte si jí se srdceryvnými sladkobolnými příběhy. Toto jsou totiž kruté hořkobolné příběhy. Toto je literatura, která přetrvá.... celý text


Pozdní léto

Pozdní léto 1988, Bonaventura Tecchi
4 z 5

Poklidné, neveselé, k zamyšlení.


Čas dravcov

Čas dravcov 2011, Jozef Karika
4 z 5

Neodbytne sa mi vnucujú spomienky na Pišťankove Rivers a jeho grázlov. Keď sme sa začiatkom 90. rokov z nich rehlili, to sme ešte netušili, že Rácz and co. sú vlastne amatérskymi zakladateľmi oveľa silnejších, brutálnejších a sofistikovanejších foriem násilia, nátlaku a zločinov, ktoré na konci a prelome storočia ovládnu Slovensko. Povedať, že to mal Karika ľahké, by bolo voči nemu neúctivé, ale predsa treba - s povzdychom - priznať, že tému a jej spracovanie mu priamo vnukla realita, takže si nemusel celú knihu vymýšľať; pre viaceré epizódy knihy stačilo len spracovať články z dobových novín a vybrať vhodné citácie z autentických politických prejavov. I tie neverejné prejavy má dobre odpočúvané, úplne som tých krkáčov „počula“. Viaceré drastické zločinecké a sexuálne scény sú naozaj veľmi drastické, a možno až veľmi, veľmi nadsadené, ale mechanizmus prerastania zločinu do verejnej správy, jeho motiváciu a prejavy, ich vzájomnú podmienenú spätosť, opísal skutočne vierohodne. Na mnohých miestach knihy to dal vyžrať svojim spoluobčanom, tým ľahostajným „divákom televíznych reality show“, ktorí zalezení nečinne roky sledovali, ako im zopár gaunerov pred očami a v priamom prenose rozkráda štát, mesto, obec, morálne ničí genofond národa, a ešte im aj k tomu tlieskali. Knihu symbolicky rámujú návštevy protagonistov príbehu u Bábkara, duchovného otca celého toho svinstva, ktoré zachvátilo celú krajinu a bude ju ešte roky prenasledovať. A tu som si znova spomenula na Pišťanka - zatiaľ čo on si s dotyčným v niekoľkých knihách Skaziek vybavoval účty milo, prívetivo - so sarkastickým výsmechom, Karika pritvrdil. Veľký Mufty sa iste dobre rehoce. V dejinách literatúry existujú príklady, kedy literárne dielo otvorilo ľuďom oči a priamo či nepriamo vyvolalo spoločenskú zmenu. Žiaľ, Karikova kniha tento potenciál nemá, pretože ju pravdepodobne s rovnakým gustom čítajú aj tí, o ktorých píše. (V románe Bludné hviezdy Š. Alejchema sa opakovane vyskytujú ako milá, dôverná nadávka slová „frasová karika“. Vôbec nič som si pod tým nedokázala predstaviť, než som spoznala tohoto autora - naňho fakt sedia :=)... celý text