komančéro přečtené 23

Zlatíčko už bude hodný! a přece se točí 2023, Lucie Krůtová

Můj poslední výdech 2016, Paul Kalanithi

Dílo je důkazem, že život je silnější než... americké mainstreamové psaní. Ač kniha obsahuje texty přinejmenším tří lidí, všechno působí jako od jednoho a téhož člověka. Přitom autor svůj text nedokončil, a ten je tak výsledkem blíže neupřesněného redakčního soustružení. Mnohé pasáže pak působí jako oficiální životopis slavného zpěváka, kde pozůstalá rodina bdí nad každým řádkem. Například: "Většina členů naší rodiny a přátel nemá tušení o tom, jakým problémům jsme s Paulem v našem manželství v období konce jeho rezidentury čelili, dozví se to až z této knihy" (str. 265 prvního vydání). No to bych se tedy dozvěděl moc rád, jenže v této knize není šance... Přesto si život našel cestu, některá místa jsou velmi silná a dílo rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Dvoreček 1985, Vojtěch Steklač

Pokus borce tvorby pro děti o "vážnou" literaturu je ve skutečnosti zase žánr lehčí, pro změnu detektivka. A to ne toho typu, že by čtenář s předkládanými informacemi mohl spolu-pátrat. Nicméně atmošku 80. let, kdy se každý snaží na něčem/někom přiživit a získat od někoho nějakou službičku, zachycuje kniha celkem přesvědčivě. Jako u jiných Steklačových děl a dílek jsem se ani zde nenudil a útlou knížku zdolal na pár zátahů - pro Husákovy děti do vlaku prima.... celý text

Pilát Pontský 1964, Roger Caillois

Pán umí psát, a navrch sbírám knihy k tématu, takže tuhle do knihobudky nevrátím, ale... Dílku zoufale chybí větší porce Ducha - závěr sice mírně překvapí, ale už nic nezachrání. Vše působí jako ve drahém lyceu úspěšná slohovka na téma "Jak uvažoval Pilát": typicky francouzsky elegantní nástroj oře brázdu stokrát přeoraného políčka, aniž vypadne nová brambora. Pokud za tu nemám považovat bizarní zcizovací kapitolu Marduk. Nebo epilog, kde autor podrobně líčí, jak text psal a co jím myslel, čímž dokonale ilustruje důvod Goethovy rady "umělče, tvoř a mlč".... celý text

Co Bůh? Člověk? 1934, Bedřich Bridel

Mám rád literární šílence - netřeba dodávat, že v dobrém slova smyslu, protože literární šílenec je vždy v dobrém slova smyslu. Bridelova báseň mi připomněla, že před šílenci světskými, jejichž tvorbu dlouho nikoho ani nenapadlo vydávat, tu odedávna byli šílenci náboženští, po kterých se Bohu dík i něco dochovalo, protože vydání prošlo jako že zbožnost... Takže ač se Bridel možná čte někomu (ateistům) nepříjemně, zase tak daleko od Nietzscheho a Ladislava Klímy není... A když se konečně dostali ke slovu tito i jiní šílenci světští, došlo k zajímavé syntéze obou světů: Kierkegaard, Jakub Deml atd.... celý text

Detektiv Bondybej 001 1972, Vojtěch Steklač

Nalezeno v knihobudce a přečteno jedním dechem coby guilty pleasure trip do dětství, kdy jsem hltal Žlutého Roberta. Velmi slušná čtivost knížky ilustrované ve 2. vydání víc než zodpovědně Václavem Kabátem ale nic nemění na tom, že jde o děsnou ptákovinu, kterou by rodiče vážnější letory neměli moc zkoumat. Ostatně dílko není určeno jim, nýbrž "detektivním fandům od 9 let" - pro ty se může stát startovací drogou.... celý text

Už zase já 1985, Éva Janikovszky

Knížka je dobrá, ba výborná, trochu ve stylu Goscinnyho Mikulášů, ale jednodušší a zároveň realističtější. Ovšem velmi hojné ilustrace Lászla Rébera jsou přímo geniální. Nelze popsat, musí se vidět.... celý text

Ježíš z Nazareta 1991, Traugott Holtz

Uhlazená, pohodová knížka, která se velmi dobře čte a i fanda námětu se pravděpodobně dočká pár nových informací. Čekat však byť jen náznak nějakého "vodvazu" je marnost nad marnost a nic než marnost.... celý text

Černá čtvrť 1994, Robert B. Parker

Mám rád soukromé detektivy, ač proti těm reálným, shánějícím důkazy pro rozvody nebo majetkové spory, ti smyšlení řeší věci těžko uvěřitelné, typicky haldu vražd. Nicméně i v rámci uměleckého, potažmo literárního zpracování této bohulibé profese se najdou značně odlišná díl(k)a, od propracovaného detektivování až po novodobé mayovky. A bohužel Černá čtvrť je tedy spíš ta mayovka - se Spenserem v roli Old Shatterhanda. Ale když si odmyslím ne přímo dechberoucí překlad, navrch s mořem překlepů, byl jsem celkem spokojen, nuda se nekonala.... celý text

Detektiv 2013, Arthur Hailey

Moc pěkná, ba virtuózní... popina. Hailey je důkladný, ani jiskra mu nechybí, leč svůj stín bestselleristy holt ne a nepřekročí. Přesto se mi z jeho knih tahle líbí nejvíc: s věkem se uvolnil, a i když do svého tradičního gulášku sype s pověstnou "důvěrnou znalostí prostředí" z rukávu všechny ingredience, jež americký popík mít má (démonické zločince, brutální aranžované mordy, zvraty tak šokující, až je celou dobu čekáte), umí na čtenáře nakonec i s nadhledem zamrkat.... celý text

Doznání Nata Turnera 1972, William Styron

Naprostá pecka, a současně vrcholně náročný kousek. Ne moc atraktivní námět vzbouřeného černocha je zpracován s takovým jazykovým a stylistickým mistrovstvím, že podobně jako u Faulknera (například Srpnové světlo) nakonec vůbec nehraje roli. Pravým námětem je: život. A nechce se ani věřit, že autor Doznání a Dlouhého pochodu napsal i papírem šustící bichli Zapal tento dům nebo ulopocenou sbírečku povídek Ráno na pobřeží... Leč i to je život: není každý den posvícení.... celý text

Dlouhý pochod 1965, William Styron

Nádherná, u nás jaksi nedoceněná spíš brožura než knížka. Vnímám záměr top autora vyjádřit se k válce, potažmo obecně k životu stručně, a přitom zásadně, přímočaře, a přitom oklikou. "A terazky mi povedzte, Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým slovom absurdný?" - "Já si, soudruhu majore, představuju Styronovu povídku Dlouhý pochod."... celý text

Sevastopolské povídky 2010, Lev Nikolajevič Tolstoj

Vedle delší povídky Smrt Ivana Iljiče jsou Sevastopolské povídky mé nejmilejší Tolstého dílo. Kam se hrabe obézní Vojna a mír! Kratší útvary šly podle mě titánovi z Jasné Poljany nejlíp. Ostatně je mnohem těžší vyjádřit se působivě (například o válce) stručně, než na obřím prostoru řady tlustých svazků. Mimochodem, William Styron to v Dlouhém pochodu zvládl ještě stručněji.... celý text

Emma 2007, Jane Austen

Úchvatná kniha (oblíbený kousek mimo jiné Karla Marxe), postavená hlavně na dialozích - Austenová není Balzac, design všech a všeho nechť každý zrobí si sám ve své kadlubně! Staletí před Quentinem Tarantinem a dávno před ustálením "ženského čtiva" coby víceméně kýče autorka povýšila lidovou fiction na něco konkurujícího Šejkovi z Pýru. Krásné + vybroušené + emmotivní = naprostá klasika. Zvlášť vydání z roku 1982 s ilustracemi Adolfa Borna je a must have piece.... celý text

Egypťan Sinuhet 2013, Mika Waltari

Velká paráda. Za socíku jsem knihu podcenil, protože v mých očích řadila se k nesehnatelným a jen mezi známými kolujícím legendárním bichlím typu Věčné Ambry (tu jsem dodnes nečetl) nebo Désirée (tu jsem četl a není špatná, ale přece jen spíš ženské čtivo). Před pár lety jsem Sinuheta dostal darem a tak dlouho jsem byl pošťuchován, ať ho čtu, až jsem ho tedy zdolal. Doslova, neboť kniha je opravdu, ale opravdu objemná. A ne všechny části jsou tak výživné jako ta o Sinuhetových rodičích a nefér kurtizáně Nefer Nefer Nefer, o "stáži" u balzamovačů či o Krétském labyrintu. Ale ač hrdinovy příhody jsou často repetitivní, celek nakonec skvěle funguje a u málokterého románu si tak zameditujete o pomíjivosti všeho a o smyslu života. Klobouk dolů před autorem, kolik toho nastudoval a do jaké hloubky se ponořil pro svou největší perlu.... celý text

Takových tisíc let 1988, Alexej Pludek

Alexej Pludek je autor podezřelý hned ze dvou důvodů: coby komančéro (jímž byl) a coby nácek (jímž nejspíš nebyl). Už z toho je vidět, o jak zajímavou osobnost šlo: tak rozdílné (ač v zásadě shodné) výtky hned tak někdo neschytal. Takových tisíc let, novela z roku 1960, vydaná až v roce 1988, je samozřejmě proti-nacistická, ale zároveň způsobem, že každý naci fetišista z ní musí dostat orgasmus. A současně je skvěle napsaná - těžké se odtrhnout. Prostě kontroverze, jak má být. Nebo nemá? Berte, nebo nechte bejt.... celý text

Loď mrtvých 1980, Bruno Traven

Parádní námořnická záležitost - nic lepšího jsem od B. Travena nečetl, ba po tomhle mistrovském úvodu jsem jeho dalšími knihami i trochu zklamán. Drsný a hořký příběh lidí, jimž ve světě neomezených možností povedlo se vyžrat zrovna ty nejhorší. Přitom nejde o žádný transparent z komančérského průvodu. Kniha působí věcně a věrohodně, jako svědectví někoho, kdo to na vlastní kůži zažil.... celý text

Skleněný klíč 1963, Samuel Dashiell Hammett

Podle mě nejlepší literární výkon Josefa Škvoreckého - při vší úctě k jeho vlastním knihám, kongeniální překlad Skleněného klíče kladu výš. I Hammett zde výrazně přečněl všechnu svou tvorbu a jeho majstrštyk v mých očích předhání o prsa dorostenky dokonce i Velkého Gatsbyho. Potěšilo, že jednu celou epizodu prakticky doslovně ocitoval další génius, Jean-Luc Godard, ve stejně záhadně nedoceněném filmu Vojáček. Vedle například Čapkových Povídek z jedné a druhé kapsy je Skleněný klíč jednou z mála "detektivek", jež se mohou měřit s čímkoli i mimo žánr. Jen pozor na překlad Svatopluka Dolejše z roku 1981 - ten je skutečná vražda.... celý text

Zkáza Mary Deare 1978, Hammond Innes

Můj plán byl: jen se odreagovat dobrodružnou knihou - leč nakonec jsem žasl ještě víc než třeba u Schreyerova Pobočníka diktátora. Jó, "čtivo" občas překvapí. Tohle je, řekl bych, takový Arthur Ransome pro dospělé. Náklonnost k námořní tématice je zde téměř nutnost (navlečte si svetr a pogumovaný plášť, slaná voda stříká z listů ven), ale kdo chce, může si najít i obecnější roviny: prodlužované rozpadání Mary Deare je jako lidský život, a tři části knihy, sendvič jedné pomalé mezi dvěma dynamickými, jsou zase jako koncert pro jednu loď a námořnický orchestr. Brilantní.... celý text

Etika tvůrčí práce 1941, Albína Dratvová

Moc hezkým, vytříbeným jazykem napsaná protektorátní obludnost, mající jen dvě polohy: kolovrat banalit a bezelstný (doufám) tlampač děsivých vizí. Některé kapitolky, například ta o lenoších, i pobaví kouzlem nechtěného, leč i zde z textu mrazí: "V nové době ani nebude místa pro lenochy."... celý text