Lady Dracula přečtené 322

Pán věže 2015, Anthony Ryan

Již uzrál čas utrhnout jablko poznání a nechat se svést na scestí .... * Druhá kniha budí dojem slabší sestry. Je to taková Teta, ztracená ve stínu mocné a silné Kazi (tak doufejme, že další kniha, Královna, bude taková mystická Libuše ;)). Otázkou ale zůstává, zda je to jen zdání, pouhý klam či tomu tak skutečně je. Oproti první knize, kdy jsme mohli sledovat Vélina a jeho cestu dosavadním životem (se všemi jeho většími či menšími detaily), je druhá kniha postavená i na jiných osobách a Vélin již není ústřední postavou samo o sobě, byť jakási zlatá aura nepřekonatelného hrdiny ho stále předchází i ve vlastním světě a žel bohu (nebo díky bohu, záleží na tom, jestli nějakému fandíte a pokud ano, tak kterému) dokáže včas si sbalit cestovní raneček, porubat pár nepřátel když je potřeba, vytvořit si pár nových přátel mezi lidmi, které nikdo nemá rád, a ještě na poslední chvíli stihnout konec epiše finiše bitvy, jež předurčí další tok dějin. Ale každá pohádka jednou skončí, a tak i muž bez písně ....a na to si budeme muset ještě chvíli počkat. * Osobně bych řekla, že je to důstojné pokračování prvního dílu, ale něco tomu chybí. Obávám se, že uvěřitelnost některých situací, činů. A možná i postav. Ale osobně jsem zvědavá na bratra Frentise, jak ten to bude vysvětlovat.... Co se mi však líbí a přijde mi, že toto dílko Ryan pomalu vybrušuje, jako drahý diamant, do žádoucího tvaru, né moc velkého, né moc malého, ale tak akorát, zároveň je jeho práce ukázkou nejen dvorních intrik a že se bez bázně a hany pouští do stále lehce tabuizovaného tématu jiných orientací a církve. * A co říci závěrem? Pořád Píseň krve patří k tomu nejlepšímu, co jsme doteď měla možnost číst v rámci tohoto žánru a otevřený konec je předzvěstí něčeho velkého. Takže, budete se těšit se mnou? :)... celý text

Temné znamení 2015, František Šmehlík

VAROVÁNÍ: Tenhle komentář je PEKELNĚ dlouhý! :) Znáte ten pocit, když dostanete knihu a víte, že čas než ji začnete číst musíte nechat uzrát jako kvalitní Camembert? Ne?Já už ano. A když ten čas nastal, vzala jsem knihu a nechala se tancovat mezi ledovýma kroupama..... * První povídka mě popravdě až tak úplně nenadchla. Měla jsem chvílemi pocit, jako bych už to někde viděla, četla, slyšela....nicméně mne zaujalo propojení nedávné a temné minulosti se současností neméně protkanou temnými skvrnami na tváři lidstva. Nejdříve za 3 hvězdičky, později za 4 :) Druhá povídka mi přišla lepší. Nejdříve jsem měla menší problém se zorientovat v ději, ale za to dost možná mohla zkouška z farmakologie, která mne čekala. A popravdě, střídat čtivo o inzulinech, kortikoidech a jiných zaklínadlech a hororovou knížkou, ale zvládla jsem oboje :) Ale zpátky k ději a mým dojmům. Potěšil mě Osud. Trošku mi unikl smysl krajin. Uvědomělý konec mne donutil se zamyslet se sama nad sebou (!) a odteď mám nepříjemný pocit při jízdě v tramvaji :) Tři a půl hvězdičky ;) Třetí povídka, povídka nejdelší ve mne obnovila fascinaci a odbor k malým osminovým potvůrkám a potěšila mne připomenutím, že i ti čtyřnozí kamarádi můžou být i umí být pěkné bestie (asi jako kulturista na steroidech- doufám, že mě teď nikdo neukamenuje). Co mě malinko překvapilo, byla ta pomsta, i po tolika letech, ale není to nereálné :) Za mne velmi příjemné počtení, zvláště pokud se vám nad hlavou začne dolů spouštět pavouček...pro štěstí. 3 a půl hvězdičky, ale na 4 chybělo málo :) Čtvrtá povídka, zaměřená na muže :) Lákavé téma, zvláště, když můžete prozkoumat jejich mozek do posledního detailu. Pro ženy geniální přístroj autorem k tomu stvořený ;) Kraťunká povídka, ale velmi milá, a tak trochu děsivá, i když pravda, zas ne tak moc hororová. Děsivá tím, co vše dokáže odhalit (i své stvořitele). Takže, ještě že ty ženy jsou tak komplikované....:) 4 hvězdičky bez debat :) Pátá povídka, ta která dala název celé sbírce, bych za sebe nazvala malým vyvrcholením ;) V návaznosti na první povídku se již ona mnou haněná již nezdá tak špatná, jen jakýmsi prequelem. Dokonce jsme málem zjišťovala, zda hl. antihrdina je reálná postava (!). Autor perfektně popsal šílenství, jaké může vyvolal vydání jedné knihy (Stmívání a 50 odstínů jsou dobrým zdrojem :-D ), byť je tak "odporná", jak jen v dnešní době může být a to není čím překvapit. Postavy relativně uvěřitelné, honička v lese oddechová a finále mi připomnělo Rosemary ;) Zamne jednoznačně nejlepší povídka a právem. 5 hvězdiček :) Poslední povídka měla lehce klišoidní myšlenku, nicméně zpracování velmi přibližuje věci, které se často dějí.Ve své podstatě nebyla špatná, ale rychle utnutá a tedy i hodně jednostranně zaměřená. V kontextu celé sbírky mi přišla asi jako nejslabší :) 2,8 hvězdičky, protože, i když to měla být parodie, nějak mne neoslovila... ;) * A co říci závěrem? Mne osobně velmi potěšil fakt, že s autorem jsme nejspíše na stejné vlně co se týká knih (King, Lovecraft), seriálů \ filmů (GoT, Kladivo na čarodějnice) a možná i hudby (Gunses roses), což ale zároveň může být menší problémem i jiných čtenářů, které některé přirovnání a narážky nemusí úplně správně pochopit. Ale je zas pravdou, že tyto obraty nejsou stěžejní. Co, alespoň pro mne, bylo taktéž znepokojující byl fakt, že vše se odehrávala v prostředí, které důvěrně znám, takže mrazení v zádech bylo pravděpodobně snaží vyvolat než u lidí žijících v Aši. Nicméně tím nechci (!) shazovat poselství před příšerama, na které chtěl autor nejspíše poukázat. A co mi ještě vadilo, bylo časté zdrobněliny, když hrdinové mluvili k sobě.Upřímně, já bych to nedělala :) A teď konečně tedy ten závěr; jsem velmi ráda a děkuji Databázi za možnost mít tuhle knihu v knihovně, velmi ráda si ji přečtu znova.Ale autorovi dám zatím 4 hvězdy s čistým svědomím, jedná se zatím "jen" o prvotinu a myslím, že má našlápnuto na to dotáhnout to dál ;)... celý text

Otroci současnosti 2011, Benjamin E. Skinner

Truhla ze Zálivu smrti 2015, Svatopluk Doseděl

Tak, já vám nevím .Je mi nějak...divně. A rozhodně to není tím, že mám po zkoušce, před zkouškou a v průběhu psaní závěrečné práce...Může za to tahle kniha. * Mé první setkání s Dosedělem nedopadlo nejlíp. Spíše naopak. A jak už bylo psáno níže, nebýt knihy u Pevnosti, nikdy bych ji ve své knihovně neměla. Co se týká příběhů, tak: První příběh ze začátku nevypadal tak špatně, ale po přečtení jsem měla pocit, že tisíckrát omílaný klišoidní příběh tady má jen kosmetickou úpravu, trochu více hraje na city,ale to je tak všechno. U druhého příběhu mě napadlo snad je: "Co, to sakra je?kde je ta bestie ze Sudet?!" Příběh hodící se spíše mezi psychologické, nikoli však hororové. Koneckonců, jak to vyplynulo z děje: "tehdy někoho zabít, když lesy jsou plné zběhlých Němců, to není nic nového ani děsivého." A třetí příběh byl vyložené zklamání. Zednáři, upíro-vlkodlačí bestie, Eskymáčtí indiáni...oh, really? * Obávám se, že pokud budu chtít dát Dosedělovi ještě šanci, nesmím mít tohle jeho minidílko na očích.... celý text

Píseň krve 2014, Anthony Ryan

Asi půlroku jsem kolem Písně chodila, pořád mne něčím přitahovala, vždy jsem ji otevřela, prolistovala, zavřela...a po Vánocích, kdy jsem dostala poukázku do knihkupectví, nakonec vyhrála mezi všemi mými favority a teď na mě kouká....a kouká....JE MOJE! JENOM MOJE! * Dlouho se mi nestalo, abych kvůli knize odložila učení až na desátou večerní den před dvě testy z různých předmětů, které byly hned za sebou. Jenže já to prostě MUSELA dočíst! Ale jenom proto, abych si pak připadala jako feťák, co mu právě přestala účinkovat jeho droga. A tak jsem zase zabloudila do knihkupectví a zírala na druhý díl jako pes před dveřmi uzenářství. I sliny mi málem kapaly. Ano, je to tak. Ta kniha si vás podmaní. Trochu Ryana podezírám z užití Temných sil, ale asi je to jenom zdání. Nicméně ano, knihu nelouskáte jen proto, aby se neřeklo, ale zhltnete ji jako jednohubku o Silvestru, i když máte dost. Protože můžete a protože je tak lákavá a hlavně dobrá. A tahle jednohubka byla pořádně masitá. Skoro bych řekla, že to byl až málem krvavý biftek. Se šťávou z intrik a s ozdobou v podobě kadeřavých lží. * Kniha má všechno, co má dobré dílo mít. Hrdinu, který jím sice být nechce, ale stejně jím bude. Klaďase, který ale když musí, neváhá zabít. Navíc to není superfešák na nablýskaném oři, ale mladík, který spíše slávou svého otce trpí, charismatický, ale ne vyloženě pohledný...No prostě sympaťák. Ale i další hrdinové mají svůj prostor, relativně velký, takže postavy mi přišlo vyvážené do jisté chvíle, člověk se s nimi tak nějak sblížil ...(stejně jako se Šrámem! Málem mi ukápla slza). Dokonce je tam i nějaká ta láska, v lehce klišoidním stereotypu, ale koneckonců, je ještě možné vymyslet něco jiného na poli lásky, pro kterou není místo? :) Ale hlavně intriky, lži, klamy, temnota. Jako trénink v manipulaci s lidmi a v přemýšlení nad každým tahem, skvělé :) Takže mne prosím omluvte, jdu otevřít druhý díl!... celý text

Upíři, vlkodlaci a jiné strašidelné příběhy 2014, * antologie

Vězněná 2015, Pavel Renčín

Velmi mne těší, že mám tak skvělého muže, kterému když řeknu, které knihy bych si přála na narozeniny \ Vánoce, tak mi schválně vybere úplně jinou knihu jen abych byla překvapená. A právě díky tomu jsem od něj dostala knihu od autora, od něhož jsem četla akorát povídku v Pevnosti (nicméně velmi dobrou) :-D * Mé první rande s Renčínem. Kavárna uprostřed Prahy, kterou vlastní a zároveň obsluhuje vyfešákovaný mladík s packou věčně švihající do prázdného vzduchu (ale kuš!). "Dobrý den, slečno. Co to bude? Kafe a cigárko?" "Kdepak, jen trochu nevinnosti, velkou dávku statečnosti a nahoru šlehačku." "A ještě něco k tomu?" Úsměv, mrknutí očka. "Velkého panáka pana Jacka." Renčín přimhouří oči a nesouhlasně odfrkne. V jeho očích vidím temnotu Šumavského lesa a děsivou "realitu minulosti".... * Dlouho jsme při čtení thrilleru necítila děsivé napětí, byla mi zima na končetiny a bylo mi divně. Přiznávám, Renčín mě chytil do svých osidel. Prokázal, že i kniha čítající dvěste stran může být kvalitním počtením a na "pár" stránkek lze napsat příběh, který má myšlenku, nápad, spád,slušnou slovní zásobu. I hlavní hrdinka je popsána tak, že jí nelze nefandit a na konci litovat její osud. Ale nevyhnu se srovnání jednak s Kingem, kniha To mi velmi připomněla Vězněnou (hlavně koncem), jednak s Vraní dívkou, kterou jsem četla nedávno a má malinko podobnou tématiku, hlavně co se týká rozpolcenosti druhé hlavní postavy. King: Jednoznačně: ANO! Renčín se touto knihou dostal na jeho úroveň, klobou dolů. Vraní dívka: Renčín jednoznačně vede co do děsivosti. Takže za mě: Jsem nadšená a uděluji této knize čestné místo v naší knihovničce děsivostí :)... celý text

Dvanáctka 2013, Justin Cronin

Postapo jak vyšité :) Skvělé pokračování slibného Přechodu, vygradované skoro na samotné maximum. Spousta postav, spousta známých postav, které jsou však jiné. No jasně, člověk se přece vyvíjí, kor za takového stavu světa ;) * Amy, ach Amy, ty malá roztomilá ďáblice, ty sestro v krvi, přec jiná. Tvůj úděl, břemeno těžké, tys však naše spása. Za tvou duši se modlíme, i za tvé vykoupení. Dej nám sílu, dej nám sílu Amy, přemoci to peklo, přemoci Nulu. * Ať už je třetí díl! :)... celý text

Hladový oheň 2014, Erik Axl Sund

Když se mi kniha díky milému dostala do ruky, vrhla jsme se na ni jako hladový oheň. Oheň, který spaluje,. Z něčeho vytváří nic. Zbude jen šedavý popel a černá temnota. * Od Vraní dívky uběhla pěkná řádka měsíců, takže začíst se do pokračování bylo pro mne těžší než jsme čekala, nicméně velmi rychle jsem si vzpomněla na fakta a souvislosti. Ačkoli jsem z prvního dílu nebyla odvařená, byla jsem zvědavá na druhý díl. Přeci jenom, co kdyby... A ejhle, on vám byl skutečně lepší! Ano, souhlasím s drtivou většinou čitatelů, druhý díl je mnohem lepší než první. Nicméně, jestliže první byl relativně strohý, v druhém se zamotáte. Spousta jmen, spousta odboček, kliček, zákoutí temných duší. Ale ono to překvapivě funguje. Zároveň se pánové taky asi domluvili a text začíná vypadat jako text nikoli jako pár nesourodých kapitol, které ve výsledku kupodivu daly dohromady celek. Celkově je to tedy více ucelenější, přehlednější a tedy i pro čtenáře příjemnější (až na ty jména, ale tam jim hraje do karet fakt, že si je komisařka tolikrát opakuje, že ke konci už to opravdu musíte pochopit; kdo s kým, proč, jak a za kolik). A co se týká tématu, tak těžko říci, proč si vybrali takové téma. Nejspíše chtěli poukázat na problematiku málo řešenou, ať už se jedná o zneužívání dětí či praktickou nepostihnutelnost vlivných lidí, nicméně Polární kruh, sekta a totožné osudy? Vážně? Trochu mi to tam drhne. Ale díky viditelnému zlepšení dávám 4 hvězdy a nedočkavě čekám na další díl :)... celý text

Třináctá hodina 2013, * antologie

Asi jsem zmlsaná nebo mám vysoké nároky, každopádně mne kniha nenadchla ani neurazila. Více než hororové mi povídky přišly více psychologické, ale taky, jak které. Ono, čím dál tím více mám pocit, že žánr hororu je pekelně těžký, mnohem těžší než se zdá. Takže za mne standardní průměr :)... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Sedím v pokoji, kolem mne ticho až na dýchavičné funění starouška počítače a můj dech. Do očí mi svítí zářivé slunce, ale venku je už chladno. Jeden z posledních krásných dní barevného podzimu. A v tu chvíli jsem dočetla Zlodějku knih. Po zádech mi ledovými prsty šplhá Mráz, aby pak na mne svýma stříbrnýma očima mrkl. Koketa.... * Ano přiznávám, kniha mne dostala. Během četby mne strejda Mrazík navštívil několikrát a nebylo to jen z důvodu neobutých ponožek. Možná to bylo tím, že příběh je o dívce. Velmi mladé dívce, po jistou dobu vlastně ještě o holčičce. Nebo je to tím, že popisované události jsou smutné. Hodně smutné. A lidé mají tendence rozněžňovat se nad tklivými osudy a obětavostí druhých. Či je to snad tím, že vypravěčkou je ona velká a mocná Dáma, která však, jak se ukáže, má dokonce i srdce? Těžko říct, co dokázalo zahrát na jemnou strunu (nejen mé) citlivé lidské duše. Nejspíše ale všechno dohromady. Celý ten mix skládající se z holčičky, kterou potkal smutný osud už na začátku, doby válečné, která odhaluje v lidech to nejhorší i nejlepší, nešťastné mladé lásky, příběhů bez šťastných konců a špetky naděje. A k tomu všemu je to poeticky napsáno. Byť mne konec malinko zklamal (tím myslím závěrečný popis Lieslinýho zbytku života a jejich rozhovor), samotné vyvrcholení knihy ( trochu předvídatelné) se mi líbilo. Takže závěrem: Bravo pane Zusak, tohle se Vám povedlo.... celý text

Já, robot 1993, Isaac Asimov

S Asimovem je to jako s Čapkem či Goethem. Ještě jsem nedozrála k tomu, abych si četbu plně vychutnala. Proto nebudu hodnotit. Ale tím nechci říct, aby si to někdo mylně nevyložil, že své místo ve zlatém fondu sci-fi nemá. Naopak :)... celý text

Josef Fritzl: Netvor z Amstettenu 2009, Allan Hall

Zajímavá a relativně poutavá kniha s tématem, o kterém je důležité mluvit. Proto jsem ochotna přimhouřit očko i nad opakováním některých frází prakticky pár odstavců za sebou. Autor nás, protože je kniha napsaná v době, kdy proces ještě probíhal, seznamuje s Liesliným příběhem, s příběhem, který je poznamenaný slepotou úřadů a lidí okolo a s následky, které z toho plynou... pro všechny. Ale jak psal i sám autor, nejmladší Felix z toho vyjde, naštěstí pro něj, nejlépe a to je dobře. Alespoň jedno pozitivum na tomto případu. Nicméně smutné, že příběh mohl být ukončený mnohem dříve, díky nezájmu okolí nebyl. Otázkou však je, zda když bychom byli na místě Lieslinýho okolí, zda bychom SKUTEČNĚ něco udělali nebo naopak, zavřeli bychom před tím oči jako to občas vidím ve svém vlastním okolí. Proto je dobře, že kniha byla napsána.... celý text

Otec prasátek 1998, Terry Pratchett

Jedním slovem: Dokonalost :) HO, HO. HO. ;)

Maškaráda 1998, Terry Pratchett

Chvíli mi trvalo se do knihy začíst a to mám knihy s čarodějkami celkem ráda :-) Je to takové trošku utahané a strnulé, na druhou stranu vtipné narážky se tam taky občas najdou a ke konci jste více v pohybu než by jste původně čekali a možná i chtěli. Je to taková horská dráha s jedním kopcem. Ale Bábi a Stařenka..chtěla bych je jednou potkat :-) P.S.: Jahodový klátil je fajn na párty kuchyni ;-)... celý text

Divodějní 1997, Douglas Adams

Zajímavé povídky rozdělené do sekcí, kdy minimálně jedna sekce či povídka vás, tak jako mne, určitě zaujme, že se rozhodnete sehnat si další knihy od daných autorů :)... celý text

Zajímavé časy 1998, Terry Pratchett

Mrakoplaš a Cohen se Stříbrnou hordou. Co více si přát? ;)

Rozpravy o mravech hříšných kurtizán 1992, Pietro Aretino

Ač o netypickém tématu, básnické obraty, které se v díle objevují, povyšují tuto knihu někam výš.

Bouřková sezóna 2014, Andrzej Sapkowski

Po delší době od přečtení jsem se konečně odhodlala k tomu, abych napsala komentář, který by snad mohl mít nějakou vypovídající hodnotu. * Och Sapkowski, co to bylo? Vatová výplň do krabic? Náhrada bublinkových fólií, které mají údajně končit? Ale bohužel bych stránky nemohla používat jako relaxační fólii, byť bych je přetřela na červeno... Jako nezaujatý čtenář bych mohla s klidem říct, že to nebyla nejhorší kniha, ačkoli bych sem tam měla pocit, že autor svého hrdinu asi moc rád nemá. O to víc by mě pak překvapilo, že ono to má víc dílů, které tomuto pseudozávěru předchází! Nicméně jako čtenáři, který přečetl všechny předchozí knihy, je mi z toho ouzko. Bolí to Sapkowski, víš to? Pokud jsi chtěl, abychom měli pocit, že náš bělovlasý hrdina nebyl vždy hrdinou, ale taky tak trochu "deb*lem", namyšleným klučíkem, který by občas potřeboval proliskat od barda (a to je, prosím, co říct!), tak se ti to povedlo. Chápu, možná jsi chtěl ukázat, že nikdo není dokonalý (ale to jsme přece věděli už dříve!), tak fajn, ale stejně mi jaksi byl mnohem bližší ten Gerald předtím. Takže promiň Sapkowski, ale tenhle závěr prostě byl, jako když se pes, honící se za svým ocasem, do něj konečně zakousne a nejspíše tam nechá i zuby, protože tohle bylo podle stylu: "Pes, který štěká, nekouše." A tahle sága si zasloužila lepší závěr...... celý text

Těžké melodično 1998, Terry Pratchett

Ačkoli je rock mému srdci velmi blízký, nějak jsem této knize nemohla přijít na chuť. Zvláštní. Ale co, třeba to chce jen čas, aby jablko poznání uzrálo a já prozřela :)... celý text