Lady Dracula
přečtené 322
Boží bojovníci
2010,
Andrzej Sapkowski
Ach Reinmare, Reinmare, kam tě jen pomsta dovede! A také ženy. Pomsta a ženy. Ne nadarmo je pomsta rodu ženského. Obojí ho pronásleduje jako Američan hambáče z Mekáče (nic proti Amíkům). Nebo, dobře a spíše, Reinmar sám ženy pronásleduje. Možná si to i tak trochu užívá, sebevrah. Nicméně nám vyspěl, hošík jeden. Pořád má sice kupu štěstí (snad nevyčerpatelnou), nechybí ani staré známé: utečeš? Přežiješ? Tak to ne, však lepší trest mají jinde! Ale už se nespoléhá jen na šťastnou planetu, bezhlavě se nevrhá na meče proti němu vztyčené, naopak, začíná používat i tu kouli na krku, která, jak mu došlo, neslouží jen a pouze k hodnocení poskytnutých služeb od různých sličných dam (miluje přeci Juttu! Nebo Nicolettu? Čert aby je spral!) Sapkowski neubírá tempa, naopak, ještě přidává a čtenáři nedá oddechnout. Dokonce se i více ponořil do vod fantasy, už si jen nenamáčí nohy a nebrouzdá se jen u okraje, nýbrž zkouší už i první tempa. A nutno podotknout, že zdárně. Nic není takové, jaké se zdá. A Slezsko pozor, husité, boží bojovníci, přicházejí! (A nebudou tak milostiví, jak by si Petr Chelčický přál) Škoda jen, že mi chvilkového oblíbence zabil hned na začátku.... celý text
Narrenturm
2005,
Andrzej Sapkowski
Sapkowski. Kdo by neznal tohoto současného velikána (nejen polské) fantasy. Možná je trochu neobvyklé začít poznávat jeho tvorbu skrz Věž bláznů a nikoli skrz jeho známější dílo: Zaklínače. Těžko tedy můžu hodnotit nakolik se styl autora změnil či které z jeho děl je horší, proto se tedy omezím čistě jen a jen na Narrenturm. Příliš mnoho jmen. To by se dalo Sapkowskému vytknout. Nicméně, bez těchto jmen, bez jejich nudného vyjmenování by kniha ztratila kouzlo, jakýsi lesk autentičnosti a byť historie si jména jednotlivců příliš nepamatuje, tady to na tom stojí. I když, tři jména se Vám vryjí do paměti, jelikož kolem nich se příběh točí (ačkoli je to sága čistě a jen o Reynevanovy): Reynevan, Šarlej a Samson. A právě poslední zmiňovaný nám taky mírně naznačí, jakým směrem se kniha bude ubírat. Nevyhneme se citacím z Bible, latinským textům, upalování, kacířským myšlenkám. Ne nadarmo bylo jedním ze středověkým fenoménů právě křesťanství a rozkol v církvi. Kromě toho zajímavého námětu použil Sapkowski ještě jeden, v podstatě též fenomén, a to husitství. To, jak víme, zahýbalo nejen dějinami našich zemí, ale bylo trnem v oku i dalším zahraničním mocnostem. A právě středověký ráz se Sapkowski rozhodl ponechat i samotnému textu, kdy si můžeme všimnout, že nadpis má formu listin ze středověku, tj. je v něm vypsáno zkratkovitě všechno to, co bude kapitola obsahovat. Mě, jako studentku historie to nesmírně potěšilo a pohladilo na duši, stejně jako Sapkowského narážky na elfíky (Alp?) a Židy nebo i Koperníka či když se mírně vysmál Kramerovi a Spencerovi, autorům Kladiva na čarodějnice, když z jejich ženských jmenovkyň udělal ohyzdné čarodějné babizny. Ale zpátky k postavám. Reynevan se tak trochu chová podle zajetého schématu, kdy se dostane do průserů (které se s přibývajícím počtem přečtených stránek zhoršovaly), ale jako zázrakem z nich vyvázne, živý, i když už ne tolik zdravý. Ale stále živý. Občas mě to malinko nudilo, ale chápu, zabít hl. hrdinu v půlce knihy, a kor trilogie, by byl dosti špatný nápad. Samson Medák, zdánlivý ňouma (marně přemýšlím, zda se tady autor snaží poukázat na první dojem, který člověk budí při setkání nebo povrchnost společnosti), pravděpodobně z jiného světa, nadlidskou silou a věrností hodnou štěněte a jeho opak v podobě Šarleje, muže všemi mastmi mazaného, upřednostňující sice vlastní prospěch, který však příteli dokáže podat pomocnou ruku a drží slovo (občas a ještě častěji když mu z toho něco kápne) mi přišly jako postavy zajímavé, jejich osudy krásně proplétají osud Reinmara s lehkostí autorovy vlastní. Závěrem bych chtěla říci, že Sapkowski svůj neoficiální titul nosí právem. Má neskutečný dar dokonale popsat jak krajinu, tak boj, s ničím se nepáře, sex a "větry vypouštěné člověkem" pro něj nejsou tabuizované téma. A to si mi na něm právě líbí. Nebere si servítky a popisuje historický svět tak, jak byl, bez příkras, i když s kapkou toho fantasy. To bylo dávkované jen v malých dávkách, ačkoli občas ty přechody mezi fantasy a historickým románem mírně řezaly. Naštěstí se v průběhu knihy rány zacelily a kniha se mnohem lépe četla. Každopádně za mě doporučuji!:)... celý text
Podivný regiment
2004,
Terry Pratchett
Podivný regiment je snad první kniha od Terryho Pratcheta, kterou jsem nezhltla jedním dechem. A rozhodně není na vině počet stran. Od posledně mnou čtených Soudných sester to byl možná trochu sebevražedný skok do těchto lehce filozofujících vod, kterými se začínají vyznačovat pozdější příběhy ze Zeměplochy. Možná proto mě Zpěváčková a spol. hned nechytly za srdce jako Mrakoplaš či Smrť, ale místo toho mě spíše dusily ve vlastní šťávě složenou z pocitů: "dočíst či nedočíst?" Ovšem vlivem venkovního tepla, zkoušek, konstalace hvězd a tím, že "nebudu kráva, ale býk" a porvu se s tím, jsem se rozhodla Regiment dočíst a nelituji. Je pravda, že začátek se táhne více než žvýkačka na botě, ale tak v polovině knihy se Terrry nadechl a očividně se rozhodl, že se tedy do toho nakonec pustí, protože kniha dostala náboj i spád. Nicméně jak se říká, když člověk běží delší trasu, že začátek nemá přepálit, ale běžet pomalu, za to vytrvale (pravda, tady Terry vypálil tak v polovině), aby vydržel dokonce, tak Terry udělal přesně opak. Takže místo pěti hvězd dostane 4 za nápad, zajímavě pojaté jisté genderové stereotypy společnosti, vtipnost a narážky na náboženství (tím se nechci nikoho dotknout). A co říci na závěr? Použiji citát z knihy, který mne pobavil a bude skvělou tečkou za mým komentářem :"Odpochodovala a v jejím nitru všechno zpívalo.Tohle nebyl pohádkový zámek a neexistovalo něco jako pohádkový dobrý konec, ale občas jste mohli vyhrožovat tím, že kopnete půvabného prince do šunky s vejci."... celý text
Záhada hlavolamu
2003,
Jaroslav Foglar
Kdo by díky Foglarovi neznal Stínadla nebo Bratrstvo kočičí pracky? Záhada je už prakticky kultovní záležitost, kniha mého dětství i raného mládí. Kdo ji nečetl, jakoby nežil. A přesto v dnešní době, kdy se již prakticky nečte, se na ni a vůbec, samotného Foglara, začíná pozvolna zapomínat. Což je škoda. Už teď mě děsí představa, že když se mě mé dítko někdy v budoucnu zeptá, proč toho pána přirovnávám k Mirku Dušínovi nebo Rychlonožkovi, a já mu to hezky vysvětlím a knihu mu dám přečíst, tak ve škole se na něj budou dívat divně, protože nebudou vědět, o kom\čem mluví. Takže, šupky dupky pro ježka v kleci a trénovat mysl :)... celý text
Boj o první místo
1990,
Jaroslav Foglar
Tuhle knihu mám hrozně ráda, ačkoli je plná všech možných klišé:)
Vznešené paní z 12. století I
1997,
Georges Duby
Kniha se mi velmi dobře četla, protože Duby má prostě talent na to, jak podat fakta, aby byla snadno a lehce čitelná, člověk si z toho něco pamatoval a taky odnesl. Navíc se mu podařilo krásně přiblížit nejen osudy hrdinek, ale i společnost a její pravidla.... celý text
Krvavá paní
2005,
Milena Durková
Vždy jsem si tak nějak naivně myslela, že si umím vybrat knihu, která je zajímavá a na jisté úrovni. Leč i mistr tesař se někdy utne, a tak se stalo i mně, že jsem četla knihu, u které asi nikdy nepochopím, proč byla vydána. Krvavá paní se skutečně na první pohled zdá být velmi slušným počtením. I anotace láká budoucí čtenáře vzletným popisem obsahu knihy aniž by pokoutně sdělila, že název povídky a obsah povídky budou dvě rozdílné věci. Když se podrobněji zaměřím na povídky musím konstatovat silné zklamání. Pravda, autorka se snaží zachytit všechny dobové skutečnosti, ale i tak, hned druhou povídku bych nezařadila do období středověku, ale spíše raného novověku. Příběh malíře, který namaluje mrtvou dívku - prostitutku, a tak získá lepší místo, protože daný obraz je prodchnutý jakýmsi kouzlem...nevím, skutečně mi to moc středověké nepřijde, ale budiž, Benátky možná byly jinde než zbytek Evropy. Třetí povídka mi přišla extrémně natáhlá. Vlastně se tam objevují postavy, které mají být nejspíše jakousi omáčkou okolo a prakticky ani nijak nesouvisí s následujícím vývojem událostí (např. postava syna pána de Sille). Navíc konec završený smrtí jakési příšery, z které se nakonec nejspíše vyklube drak...Jako pardon, ale tohle mi přišlo více jako pohádka, ačkoli se to tváří jako relativně věrohodný příběh, který se klidně mohl stát. Asi nejlépe z toho vychází první povídka, která se mi sice velmi špatně četla, přišla mi příliš složitě napsaná (což může být čistě můj dojem), ale reálnu se přibližuje asi nejvíc. Ačkoli se tedy nikde nepíše o kráse oné panny Kateřiny (která je dokonce popsána, že oplývá spíše "hranatou" krásou), ale spíše se dovídáme, že její krása spočívala v dědictví její "adoptivní matky" Kunhuty a to v bystrém myšlení. Celkově bych to shrnula jako krok vedle. Nejen vydání této knihy, ale samotné povídky.... celý text
Báseň o hašiši
1999,
Charles Baudelaire
Čím dál tím více se otvírám dílům a názorům obsahující tuhle tématiku. A není to jen díky zvědavosti, ale to ponechme stranou. Ačkoli můj názor, zda zkusit či nikoli, byl vždy pevný, teď se tak trochu viklá ve větru a nebýt zdrav. důvodů, asi to okusím. Na druhou stranu má Baudelaire pravdu v tom, že mi moudří si chceme zachovat svou vůli, a tak budeme stát na vrcholku Olympu mezitím, co u jeho úpatí budou naříkat a prosit helióti zotročeni věčnou touhou po slasti a blaženosti, uměle vyvolanými. Co mě velmi potěšilo a zároveň překvapilo byl fakt, že Charles s lehkostí sobě vlastní, básnickým umem, předložil přede mě na stříbrném podnose vše, co ochutnání hašiše člověku způsobí. Dokonale vykreslil veškeré pocity, vnímání zvuků a barev, ztráta pojmu o čase, chování člověka v tom dokonalém stavu zboštění, kdy výčitky jsou jen otravnou mouchou, skvrnou na okně, ukázal mi, jak člověk vnímá druhého, kterého miluje... Možná se ptáte, jak o mohu chápat, když jsem nikdy neokusila to mámení pekelné. Ale lidské chování je opravdu snadno postřehnutelné, zvláště, pokud ten člověk s vámi sdílí delší čas. úsek v životě. A pak jen sedíte, čtete knihu Báseň o hašiši, tu a tam mírně pokývnete hlavou nebo se vám oči zalijí slzami, když si vzpomenete, na to, co bylo a jak moc to sedí.... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2001,
Ray Bradbury (p)
"Na tuhle knihu se můžeme podívat pod mikroskopem. Pod čočkami v ní uvidíte život, který se tam valí nekonečným proudem. Čím více pórů, čím více pravdivě zachycených detailů života dokážeme dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste literárnější. Ať je to jak chce, tohle je moje definice. Říkat detaily. Stále nové detaily. Dobří spisovatelé se života dotýkají často. Prostřední po něm jen občas rychle přejedou rukou. Špatní ho znásilní a dál se o něj nestarají." Celkem zajímavá knížka se zvláštním stylem psaní, který mne nijak zvlášť nenadchnul. Často jsem se v tom vzletném jazyku ztrácela. Ale co se týká myšlenky, není špatná. Pro mne, jako knihomola, vlastně děsivá. Ale stále nějak nevím. Něco mi tam na 5 hvězdiček chybělo.... celý text
Král Krysa
2003,
James Clavell
Král Krysa. Podle názvu jsem čekala, že příběh se bude motat kolem krys. Že to bude o tom, jak se krysí farma vymkla Královi z rukou. Čekala jsem na to celou dobu, co jsem četla knihu a tento motor mne hnal dál. A přesto, že jsem se nedočkala svého vytouženého konce, dostala jsem něco jiného. Něco mnohem lepšího. Tahle kniha je soubor všech možných typů lidí. Clavell se nebojí ukázat, jak moc dokáže pobyt v zajateckém táboře ovlivnit člověka. Pro mne to bylo nejvýstižnější v okamžiku, kdy popisoval, jak k Petrovi, prezentujícímu se jako relativně silná osobnost s mozkem na správném místě, přišel americký kapitán,kterýžto seskočil padákem na konci války, aby se o ně postaral, a Petr zoufale utekl. A to ještě nedávno štěkal po Seanovi něco o pravém muži. Clavell se s tím skutečně nemazlí. Krutá realita je zobrazována bez jakýchkoli příkras, ukazuje, jak moc je těžké pro člověka hýčkaného táborem, kde má vše, vrátit se zpátky na zem, když zjistí, že vlastně nemá nic. Ani svoji tvář. Ukazuje, že pokud člověk dokáže odhalit svou podstatu, vžít se role, která mu byla určena a následně ji přenést i do života, může ho to stát život. Dříve obletovaný, protože znamenal něco, co v táboře chybělo a na konci je jím pohrdáno pro to, co bylo obdivováno. Tragický osud stíhá tragický osud. Jenže i takový je život. A byl více šťasten ten, kdo přežil nebo ten, který zemřel?... celý text
Cizinec
2005,
Albert Camus
Naprosto šílené dílo. Nečetlo se mi zrovna nejlépe. Děj je vyprávěn strašně suchopárně, hrdina je opravdu jakoby bez emocí a jeho jediným popudem je sex. pud a radost z přírody. Má to málo stránek, což je výhodné. Nicméně, nebýt to na seznamu, tak bych se tomu asi vyhla.... celý text
Quo vadis
1990,
Henryk Sienkiewicz
"Kam kráčíš" je kniha, která mě pohltila. Nemám ve zvyku brečet u filmu, natož u knih, ale tohle dílo mě dokázalo rozplakat. Proč? Realisticky popsané všechny útrapy, kterými museli projít první křesťané, je docela silné kafe. I když tuhle berličku lidstva odsuzuji, musím uznat jednu věc: původní myšlenka byla správná, bohužel středověk zavedl jiná pravidla a z křesťanské lásky nám zbyl jen pojem a náboženští fanatikové podobní Crispovi. Přestože je to relativně obsáhlé a podrobné dílo napsané na téměř 500ti stranách, což může být překážkou pro méně náročné čtenáře, myslím si, že tu knihu by si měl skutečně přečíst každý. Dostatečná, až nadprůměrná slovní zásoba zaručila Sienkiewiczovu čtenáři skutečně nadpozemský požitek z četby. A přestože je venku i film, ne zrovna vysoce hodnocený, myslím si, že když už člověk tedy zavrhne knížku, měl by se podívat aspoň na ten snímek. Ačkoli se tak připraví o opravdu nevšední zážitek. Opravdu skvostní dílo, za které právem dostal autor Nobelovu cenu.... celý text
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
1979,
J. R. R. Tolkien
Taková milá pohádka, která se časem vypracovala v majestátní dílo. Četlo se to velmi dobře, ostatně jako skoro všechny Tolkienova díla, jelikož využívá humor, ironii, hovorový jazyk i umělecké výrazy.... celý text
Paní Bovaryová
2008,
Gustave Flaubert
Knihu jsme četla na dvakrát, protože mě zpočátku absolutně nebavila, takže mi na stole ležela celkem dlouho rozečtená, než jsme se rozhodla s ní skoncovat,začala jsem si číst od začátku a dobrala jsem se i konce. Celkově mě to dílo vytáčelo svými popisy, no jo, realismus, ale pak mě nakonec oslovila i tím, s jakou bravurou byla vykreslena touha po snech, marnivost i nevšímavost manžela. Celkem milé dílo, musím říci na konec.... celý text
