lapagerie přečtené 884

V ráji šumavském 1972, Karel Klostermann

Krásné počtení, plné šumavské duše. Příběh se čte moc dobře, pěkně ubíhá. Přísloví o pýše, která předchází pád, je opravdu základním kamenem děje. Lidé, kteří se ženou za snadným výdělkem, nemyslí na budoucnost. S rostoucím snadno získaným blahobytem se uvolňují mravy a společnost upadá. Tak nějak mi to připomíná devadesátá léta minulého století.... celý text

Cena facky 2010, Josef Holcman

Knížka není obsáhlá, ale to je jen dobře. Víc komunistických zvěrstev už by bylo asi neúnosné. I tak se mi zvedal žaludek nad tou zvůlí. Přemýšlím, zda by si ji povinně neměli přečíst ti, kteří dnes bývalý režim vychvalují. Jenže se obávám, že by si pravdivost děje ani na okamžik nepřipustili.... celý text

Kaštánek 2019, Søren Sveistrup

Po delší době thriller/detektivka, který mě opravdu vtáhl. Napínavý, propracovaný. Byla jsem napnutá až do konce.

Ze světa lesních samot 1955, Karel Klostermann

Starý příběh, a přesto stále čtivý. Na šumavských hřebenech nebyl lehký život. Byla jsem zvědavá, jak dopadne mladý adjunkt, jestli se mladá paní revírníková dokáže popasovat s životem v pustině. Doporučuji všem, pro které je Šumava srdeční záležitostí.... celý text

Dům v podhradí 2019, Jaroslava Černá

Ale jo, na jedno odpoledne jo. Příběh jednoduchý, pro mě dost naivní. Ty zvraty a náhlé podezřelé záblesky v očích. A duch k tomu. Proč ne. Na to jedno odpoledne.

Devátý hrob 2018, Stefan Ahnhem

Nejdřív jsem se nemohla začíst a dokonce jsem začínala asi natřikrát. Pak se ale začalo skutečně něco dít a bylo to celkem napínavé. Ovšem celá kniha mohla klidně skončit tak o třicet stránek dřív. Pachatel nalezen, tečka. Trochu to budilo dojem, že autor měl předepsaný počet stran a musel je něčím docpat. Ale námět zajímavý, to zas ano.... celý text

Pražské jaro 2018, Simon Mawer

Asi nejsem ten správný cílový čtenář. Po Skleněném pokoji jsem zkusila ještě Pražské jaro a se stejnými pocity. Chybí mi zřetelný konec osudů postav. Co se stalo s Lenkou? Jak dopadl vztah mezi Jamiem a Ellie? Příběh je vzhledem k době celkem poutavý, ale na mě moc rozvláčný. Absence některých pasáží bych ocenila, naopak jsem postrádala leckterá vysvětlení. Stejně jako u Skleněného pokoje, který mě zaujal o něco více.... celý text

Planina 2016, Steinar Bragi (p)

Asi nechápu jinotaje nebo mám proste chabou fantazii. Cely příběh je napínavý, ovšem konec není vysvětlením toho, co se dělo a proč se to dělo. Nepochopila jsem. Chválím audiopřednes.... celý text

Skleněný pokoj 2012, Simon Mawer

Já tak nějak nevím. Sice jsem knihu přečetla, ale trvalo mi to celkem dlouho a musela jsem se občas i nutit k pokračování. Líbil se mi popis domu a jeho atmosféry, přidrzlá postava Hany i jemné Liesel. Vadil mi chladný Viktor, jeho vztah ke Katalině. A když už jsem se začetla, najednou se děj posunul o roky napřed a to, co mě zajímalo, jsem se nedozvěděla. A nebo jen zběžně. Ale je pravda, že román se týká hlavně domu, osoby, které jím prochází jsou tak nějak vedlejší.... celý text

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

Malé pikantní vraždy 2019, Jussi Adler-Olsen

Velká samota 2019, Kristin Hannah

Slavík byl úžasný. Čekala jsem, jak mě chytne Velká samota. A nejsem zklamaná. Příběh se odvíjel jinak, než jsem myslela, ale o to mě víc vtáhl. Na Aljašce musel být (a asi stále je), tvrdý život. A pro Leni ještě horší o to, co musela zažívat a s čím se vyrovnávat. Dokážu pochopit myšlení Ernta, trpícího posttraumatickým syndromem, o kterém v té době nikdo nic nevěděl. Dokážu pochopit nekonečnost dlouhé tmavé zimy. Ale nedokážu pochopit matku, která nic neudělá pro to, aby život jejího dítěte byl šťastný a "normální". Předstírá a omlouvá. Neodsuzuju Ernta, odsuzuju Coru.... celý text

Anna, Hanna a Johanna 1999, Marianne Fredriksson

Obdivuji Hannu. Musela to být neuvěřitelně silná žena. Z toho, co zažila, se ale vyvinul i určitý chlad a odstup. Forma obrany, kterou lze pochopit, ale která vás při čtení kvůli Hanniným dětem i muži mrzí. Johanna i Anna jsou obě Hanniným odkazem, do určité míry kopírují její zkušenosti, názory a postoj k mužům. Nemají ale její sílu. Každopádně Hannin příběh by si zasloužil vlastní knihu, zajímala by mě podrobněji.... celý text

Róziny dcery 2013, Zdenka Becker

Róza byla matka, jakou bych nikomu nepřála. Intrikánská, nespravedlivá, tvrdá, sebestředná. Její rodina se díky její "péči" úplně rozpadla. Ocenila bych i vyprávění z pohledu Kamily, její názory mi chyběly k utvoření celkového pohledu.... celý text

Jádro Slunce 2015, Johanna Sinisalo

Ještě teď mám husí kůži. Předpokládám, že ze mě by eloj nebyla a zůstala bych mezi těmi, které se nesmí reprodukovat. Drsné téma. Trochu mi to připomnělo Příběh služebnice. Vložené dokumenty, nařízení... velmi osvěžující a hodně to napomáhá vžít se do děje. A pohádka Červená Nanna - no páni. "A nikdy nikdy nikdy se nevdala..."... celý text

Honzlová 2001, Zdena Salivarová

Nevím, jak jsem tuhle knížku mohla doteď míjet. Je úžasná. Janu obdivuji, nevím, zda bych dokázala unést to, co ona. A Hugo...Brečela bych. Jsem ráda, že ta doba je už pryč.... celý text

Prostě na mě zapomněli 2015, Jiří Holub

Útlá knížka, ale plná emocí. Trochu mi připomněla kapitoly z poválečného období Zdivočelé země. Muselo to být těžké. Pro nově příchozí, pro vystěhované. Závěr mě tedy dostal...... celý text

Deník japonské manželky 2018, Veronika Ageiwa

Byla jsem docela zvědavá, jak se Češka popasuje s přechodem do úplně jiné kultury. Na to já bych asi odvahu neměla, ovšem je fakt, že s cizincem jsem nikdy ani nechodila. Deníkové záznamy se čtou hezky, ale postupem času jsem se nemohla zbavit pocitu, že s uplývajícím časem se Veronika začala nad Čechy "ofrňovat". Přístup jejího manžela k naší zemi a kultuře mi přišel odsuzující už od začátku. Já jsem Japonec a kdo je víc. Už třeba jen narážka na to, že se u nás učí ve škole stylem Evropa je celý svět a kolem je vzduchoprázdno. Přitom on sám neměl ani tušení, kde je Česká republika a jako dárek matce v hostitelské české rodině vezl punčochy... Samozřejmě jsou v deníku vtipné okamžiky, plynoucí z odlišnosti obou světů, někdy hořkost, smutek, vyčerpání. Autorku obdivuji za odvahu odjet žít na druhý konec světa. ALE, co mě dostalo nejvíc - oba se styděli za vzhled svého novorozeného dítěte? Moje děti taky nepobraly po narození krásu všehomíra, ale ani by mě nenapadlo se za ně stydět! Manžel radši hrál na mobilu, narození dítěte ho nudilo? A poté neměl ani chuť ho pochovat? Tohle bych asi nezkousla.... celý text

Poslední léto 2019, Judith Kinghorn

Takový milý historický román. Některé scény mi připomínaly seriál Panství Downton, u jiných jsem měla pocit, že už jsem je někde četla. Což je dost pravděpodobné, ono se toho asi moc nového vymyslet ani nedá. Ocenila bych více děje z válečného období, ale tady jde spíš jen o pomíjivou kulisu k příběhu hlavní hrdinky. Celkem vzato se kniha hezky četla, ovšem název jsem musela dohledávat, protože po týdnu od přečtení mi zcela vypadl z hlavy.... celý text

Bez pravidel 2016, Lauren Weisberger

Tenisová oddechovka, ideální na dovolenou. Přečíst a nechat ji v hotelové recepci pro dalšího zájemce. Dočetla jsem ji před týdnem a zaboha jsem si nemohla vzpomenout na název...... celý text