lapagerie komentáře u knih
Poslouchala jsem jako audioknihu a chválím interpretku. Adin příběh je chytlavý. Jako Židovka je i v padesátých letech v hledáčku STB, jako by nestačilo, co si zažila za války. Žije v bídě s nemohoucí matkou, přítel odešel do Izraele, kamarádek má pomálu, vyhodili ji ze studií. Ale i tak si drží nadhled a rozhodně není slabá. Jak to dopadne, když jí nabídne sňatek vysoce postavený soudruh a ona bude souhlasit? A jak, když odmítne? Dvě paralelní reality ve vyprávění mě překvapily.
Překvapilo mě, že už když jsem čekala konec, otevřela se nová otázka a Adin život se zase bude odvíjet podle toho, jak odpoví.
Po prvních stránkách jsem měla trochu obavu, že půjde o nějakou červenou knihovnu, ale další děj mě příjemně překvapil. Odvaha a vytrvalost poutníků, kteří se jen s ručními vozíky vydali na dalekou cestu, aby došli do vyvolené země, je obdivuhodná. Mormonismus vůbec je zajímavé téma a vyprávění tří žen, propojených vírou a jedním manželem stojí za přečtení. Překvapil mě doslov autorky, že jde o skutečné postavy.
Další povedená detektivka. Zbohatlická dámička, kněz, partička mladistvých vykradačů aut a mrtvý kluk. Tohle všechno spolu může souviset. Dominik prostě umí a Krauzova partička s ním.
Příběh se dobře čte, atmosféra sympaticky děsivá, postava vypravěče hezky propracovaná. Přesto mě však Sirotčinec nezaujal natolik, abych měla chuť se k němu vracet.
My máme Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Němci mají ve stejné pohádce namísto děda lidožravého obra, který se těší, jak vysaje morek oběti z kostí. Bavilo mě to. Asi takhle. Nejsou to pohádky pro děti na dobrou noc. Tedy pro větší děti klidně ano, jen ne na dobrou noc :)
Z praktik STB leze mráz po zádech. A z toho, že po revoluci se toho moc nezměnilo a stále máme v pozadí ty stejné lidi, se obrací žaludek. Krauz si jde za svým jako vždy, ale namočil do něčeho většího a sám ani neví, jak moc.
Tahle plavba se Yrse povedla. Napínavá, trochu strašidelná, tak akorát dlouhá. A ani mi nevadilo střídání dvou linií. Konec a rozuzlení bylo tedy trochu překotné, ale závěr samotný zanechal mrazení v zádech.
Nebýt toho, že si můžu audioknihu na měsíc stáhnout do mobilu z knihovny zdarma, tak bych asi další díl série nechala ležet na poličce. Tentokrát me zápletka ani nebavila, zdálo se mi to rozvleklé a uměle natahované. Všichni byli neustále zcela vyčerpani, na pokraji sil nebo usínali za pochodu. A jsem přesvědčená, že další "pojď, Mio, pojď" už prostě nezvládnu. Hvězdička navíc za Petru Špalkovou
Přes 650 stran. A přesto jsou Frosjiny vzpomínky tak čtivé, že vám ten rozsah ani nepřijde. Vůbec nechápu, jak mohla přežít všechny ty hrůzy a utrpení, které jí sovětská moc uchystala. A jak si dokázala zachovat morální pevnost i přesto, že umírala hlady, vyčerpáním nebo přesto, že věděla, že ji trest za pravdivá slova nemine.
S jak odporným zacházením se vyhnanci a vězni setkávali. Jak uboze žili venkované, na pokraji smrti hladem, zatímco obilí hnilo v kolchozním skladu. Lezl mi z toho mráz po zádech a zvedal se mi žaludek. Cena člověka? Byla nulová.
Gentleman v Moskvě je pro mě pořád na prvním místě. Lincolnova dálnice se mi četla hezky, ostatně jako zatím každá autorova kniha. A i tentokrát se děj vinul úplně jinými cestami, než bych čekala. Emmettův cíl se v průběhu stránek vlastně neustále vzdaluje. Kdo se mi hodně líbil - Billy. Prostě takový správný jedenáctiletý kluk, pevně věřící v hrdiny ze své knihy. Sally je bezva holka a fandím jí. Woolyho svět mi jaksi unikal a Vévoda mě dost štval. A závěr mě tedy hodně překvapil.
Kniha stará přes 170 let a stále má co říct. Četla jsem zkrácenou verzi, ale myslím, že vše podstatné v ní je. A teda, jestli tohle byla dětská knížka, tak tehdejší děti musely být hodně drsné...
Jsem poněkud zklamaná. Zápletka nebyla špatná, ale... Vadilo mi, že se do případu opět zamotala Munchova rodina. Nehledě na to, že se mi příšerně pletou jména jeho exmanželky, dcery a vnučky... Mia mi leze na nervy s tím svým - umřít/neumřít. Navíc na můj vkus moc chlastá. Trochu připomíná Lisbeth Salandrovou tím svým mimoňstvím, ale Lisbeth je prostě jiná třída. Nevím, zda se vůbec pouštět do dalšího dílu. Hvězdička navíc za Petru Špalkovou, která audioknihu skvěle načetla.
Knížka na jedno odpoledne. Plus dávám za mojí milovanou Příbram. Jinak příběh nebyl špatný, konec teda překvapivý. Dceřina kletba se mi líbila víc.
Oproti předrevolučnímu Otovi mě ten devadesátkový moc nebavil. Ani téma mě nijak neuchvátilo.
Nějak nevím, jak knihu ohodnotit. Byla taková zvláštní. Trvalo mi, než jsem ji přečetla, místy mě děj unikal a nemohla jsem se chytit. Nebyla tam asi jediná postava, která by mě opravdu zaujala, ale přesto jsem byla zvědavá, co se s nimi stane/stalo. A na rozdíl od osudu Hablunda se to nedozvíte. Velmi se ztotožňuji s hodnocením uživatele Ziriath.
PS. fakt až do úplného konce mi nedošlo, co se s Hablundem stalo.
Tomáš je sympaťák a případy, které řeší, jsou uvěřitelné. To je pro mě velké plus.
Vůbec nechápu, jak někdo mohl takové podmínky přežít. Sovětská moc dokázala svým nepohodlným krajanům připravit peklo na zemi. A ačkoliv je popis samotného utrpení v povídkách tak trochu vedlejší, přesto se jeho přítomnost nenápadně proplíží do hlavy a zůstane tam. Musela jsem číst na etapy, najednou se to nedá.
Přečetla jsem za víkend a teď jen vydýchávám tu nálož. Osudy Barčiny a Ludwikovy rodiny se přesunuly do poválečných dob a padesátých let. Dá se vůbec čekat z tohoto období nějaký pozitivní děj? Zlá doba - poválečná bída, komunisté, politické represe, měnová reforma... I přesto ale rodina zůstává, i když sem tam zakolísá, někdo se ztratí, někdo přibyde. A člověk by četl dál a dál. Bylo mi líto, že je konec.
Tahle trilogie mě vzala za srdce a čestné místo v mé knihovně si zaslouží.
Povedená detektivka, šikovně zamotaný děj i logické rozuzlení. Ani Holger ani Mia nejsou uplně sympatičtí, ale vlastně to nevadí.
Poslouchala jsem jako audio a chválím skvělý přednes Petry Špalkové. Dostala mě pasáž, kde mluví vrah. Psycho!