lapagerie komentáře u knih
Člověku prostě padá brada. Jak je něco takového vůbec možné? Je to jako když si čtete utopický román, ale na konci zjistíte, že to utopie není a je to reálné.
Doporučila bych přečíst všem těm českým remcalům, kteří v nejrůznějších diskuzích nadávají na zemi, kde žijí.
Audiokniha. Nevím, ale tento díl mě nezaujal. Nelíbil se mi rasistický podtext na začátku a ani když se linka začala měnit, tak mi nevadilo pár dní třeba audio odložit. A ani konec to nezachránil.
Z detektivek "Krauzovek", které jsem zatím přečetla, mě Sára bavila asi nejmíň. Nezaujalo mě prvních 100 stran, kde se parta kolem Krauze nevyskytuje, a když pak přišli na scénu, už mě to prostě nebralo. Ani překvapivé informace o zavražděném, které se dozvíte na konci.
Uvidím, co nabídne další díl.
Stačilo se jen špatně narodit. A byli jste odsouzeni. Lágry, vyhnanství. Strašná doba. Určitě je dobre, že tato svědectví existují.
Kniha samotná se mi ale četla hůř. Jména se mi pletla, bylo jich opravdu hodně a nespojovala se mi s osobami. A ačkoliv to muselo být pro Innu a ostatní vyhnance velmi těžké období, z jejího vyprávění to tak nevyznívá. Ačkoliv trpěli hladem, přišli o blízké, o rodinu. Nevím, nejspíš je to jen tím zpracováním, že mě to nezasáhlo.
Povedená detektivka. Na konci mi spadla čelist a nejen proto, že byl odhalen vrah, který mě opravdu nenapadl. Ale i pro ty promyšlené vazby mezi postavami. Pořád jsem čekala, kdy se objeví návaznost na první kapitolu a pak jsem jen zírala.
Poslouchala jsem ve zpracování Českého rozhlasu, které bylo výborné. Samotný příběh mě zaujal, vlastně jde o takovou rodinnou ságu, do které zasahuje duch zavražděné dívky. Muži v rodině byli odsouzeni už od narození. K tomu těžká doba. Je to depresivní, ale zajímavé.
Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Jiřího Žáka a rovnou jsem kvůli tomu ubrala hvězdičku. Opravdu mi to nesedlo, přišlo mi, že šišlá a u některých anglických výrazů (třeba názvy písní, kapel) mi výslovnost rvala uši.
Každopádně Servaz je sympaťák, zápletka a prostředí opravdu zajímavé. Jen ten konec mi přišel zbytečně natahovaný.
Od autorky ráda čtu biografie. Po románu jsem sáhla s odstupem let podruhé a asi už to neudělám. I tentokrát jsem byla lehce otrávená. Dejme tomu, že Marie Stuartovna měla dceru s lordem Bothwelem. Proč ne, je to román. Toto by teoreticky možné i bylo. Vůbec cca první polovina knížky by mohla být i reálná. Ale ten útěk do Říma? Putování z Vlissingenu? Schovávačka ve Francii? To bylo úplně mimo, nechápala jsem.
Hvězdička navíc za vypravěčský styl.
Asi tu knížku chci mít doma v papírovém vydání. Poslouchala jsem ji totiž jako audio na Českém rozhlase - a velmi chválím zpracování.
Postupně jsem si stále časteji musela připomínat, že Ri Jo-Čong bylo teprve 17 let, byla vychovávaná v prominentní rodině, měla privilegia, o kterým se běžným Severokorejcům ani nezdá. Taková nafrněná princezna, které leccos přišlo samozřejmé. Pochází přece z té lepší vrstvy, a tak má nárok. Do toho její soudružská uvědomělost, angažovanost, ambicióznost. Dohromady je z toho osoba, ze které se vám dělá špatně. A v tu chvíli si zas připomenete, že jí bylo jen 17 a v čem vyrůstala. Mohla být jiná?
Její prozření bylo asi tvrdé. Netušila, proč se ocitla v Jižní Korei, nechtěla tam být. Je to nějaká past? Zkouška? Pokud ne, jak bude žít dál? S vědomím, co všechno zavinila?
Konec tedy krutý, i když i tak trochu pochopitelný.
Zvláštní kniha. Vlastně se v ní nic moc neděje, ale i tak je čtivá. Zrůda určitě není jen ta jedna, o které se mluví na začátku. Postupně jsem se propracovala k poznání, že vlastně všechny postavy jsou svým způsobem zrůdné, poněkud úchylné a s ujetým vnímáním okolního světa.
Četla jsem od autorky i "Out" a taky lze říct, že je to hodně jiné. Ale zajímavé.
Poslouchala jsem jako audioknihu a jsem spokojená. Líbila se mi dějová linka v minulosti, i když Tomáš Volf byl tím pádem poněkud upozaděn.
Tohle se mi hodně líbilo. Zulejka nese svoje životní břemeno s odevzdaností, ale s pevnou vůli a skrytou silou. Jen tak asi měla šanci přežít tam, kde tolik lidí zahynulo. A ačkoliv má Zulejka těžký život, není knížka depresivní. Autorka se inspirovala příběhem vlastní babičky, a to příběhu dodává na uvěřitelnosti.
Detektivka se čte dobře. Téma i zápletka zajímavé, i když některé situace jsou těžko uvěřitelné a některé postavy neskutečně černobílé. Nevím, zda budu v sérii pokračovat, možná někdy později a spíš mě k tomu dovede náhoda v knihovně než úmysl. V záplavě detektiních příběhů je to jeden z mnoha.
Není mi moc jasné, proč má tato kniha tolik pětihvězdičkových hodnocení. Nic zásadního ve mně nezanechala a číst ji určitě podruhé nebudu. Je to takové příjemné počtení na dovolenou nebo víkend. A pak vrátit do knihovny.
Evelyn je velmi cílevědomá, jde si tvrdě za svým. Obětuje leccos, kvůli svému chování ztratí i největší lásku. Nebylo mi jí líto. Současná linka vypravěčky Monique mě nebavila. Nemám ráda náznaky typu "to ještě nevěděla, že za chvíli ji bude nenávidět" a zde jich bylo dost. A nakonec to zas až takové drama nebylo.
Přátelé jsou seriál mé generace, miluju je a je pro mě těžké oddělit Chandlera od Matthewa. Chandlera fakt miluju a má v nejspíše velkou část Matthewa.
Matthew si ten život fakt pohnojil. Padesát šest odvykaček a léčeb závislostí? No ty kráso...Těžko říct, zda byl prvopočátek průšvihu už v dětství, jak píše nebo se jen snažil nějak si to nějak odůvodnit. Každopádně se potácel mezi různě zlými a lepšími obdobími, ale vlastně nikdy se mu nepovedlo se z toho všeho dostat. Některé jeho postřehy jsou bolestně pravdivé. My "normální" to nepochopíme.
To byl zas brutus. Je to asi zvláštní, ale nejvíc odporný mi přišel začátek s žížalou. Fakt se mi zvedal žaludek...
Jinak další bezva detektivka s Krauzem a jeho partičkou.
Poslouchala jsem jako radioknihu na Českém rozhlasu a myslím, že přednes znamená velké plus. Líbily se mi náhledy obou žen, které netuší, že je spojoval jeden muž. Jedna je vlastně úplným opakem druhé a těžko se někdy pochopí. I kdyby chtěly.
Překvapilo mě, jak je knížka čtivá, i když jde vlastně o jakousi "učebnici" dějepisu Tolkienova světa. Leccos z Pána prstenů mi začalo dávat smysl.
Tolkien musel mít neskutečnou fantazii, pořád žasnu nad tou propracovaností.
Číst knihy tohoto autora je jako usrkávat smetanu a přitom hladit kočku. Je to čtení hebké, jemné a přitom ne nudné. Nechápu, jak to dělá . V ději nejsou žádné drsné zvraty, vzrušující okamžiky nebo šokující zjištění. A přesto čtěte pořád dál a nenudite se.
Dávám 4 hvězdy, protože Gentleman v Moskvě je pro mě ještě víc.