laura přečtené 1168

Svět ti leží u nohou 2003, Louise Bagshawe (p)

Tak tohle byl příběh, který mě uchvátil... Už ten začátek, drsný, neúprosný, bolavý.. Moc mě bavilo sledovat, jak se osudy hrdinek budou vyvíjet, jak se nakonec protnou a jak všechno zapadne do sebe... Život bývá nelítostný a někdy zbytečně krutý, ale kdyby nebyl, neměli by spisovatelé o čem psát. Tohle bylo jiné. Od začátku až do konce nabité nečekanými zvraty, tajemstvími, intrikami, bolestí, ale i láskou a pomalými krůčky k sebe uzdravování. Líbilo se mi to moc, nejspíš jako jedna z vůbec nejlepších od této autorky...... celý text

Zítra změním svět 2011, Louise Bagshawe (p)

Vtipné. Tohle slovo vystihuje mé pocity z této knihy. Já se u ní zkrátka bavila. Je jiná než jsme u této autorky zvyklí. Vymyká se jejímu stylu, ale o to víc mě mile překvapila. Tu ztřeštěnou, trošku bláznivou a normám se vymykající hrdinku jsem si oblíbila - a fandila jsem jí. Jako by mi maličko připomínala někoho, koho znám. A všechny ty maléry, do kterých ne vlastní vinou spadla - no kdo někdy nezažil něco podobného? Nestandardní příběh, který je podobný statisícům jiných a přesto na něj nezapomenete. Protože si oba hlavní hrdiny zamilujete a oni se vám usadí ve vzpomínkách jako dobří přátelé, ke kterým se čas od času rádi vracíte...... celý text

Jiskření 2007, Louise Bagshawe (p)

A mně se to líbilo, dokonce moc. Chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale pak už jsem se od stránek nedokázala odtrhnout. Příběh mě příjemně lechtal pod kůží, o překvapení a zvraty v ději není nouze. Je barvitý, nabitý vášní, elegancí (to Louise Bagshawe vážně umí), intrikami, podvody, skandály, hrdinové se o svoje místo na slunci musí porvat - a někdy doslova. Knihy této autorky vás zkrátka budou bavit. Jsou čtivé, napínavé, neotřelé, a končí všelijak - jen ne tak, jak očekáváte...... celý text

Vášeň 2010, Louise Bagshawe (p)

Tak tohle byla jízda! Přečetla jsem v rekordním čase, protože se od toho nedalo odtrhnout. Možná je příběh nereálný a příliš překombinovaný - mě ale bavil. A to hodně. Já si tu adrenalinovou, napětím a zvraty nabitou jízdu vážně užila. Byl to zkrátka neuvěřitelně čtivý, napínavý příběh, kde doufáte, že to dobře dopadne, ale jistí si tak úplně být nemůžete. Hlavní hrdince jsem fandila. Bála jsem se o ni. A ano, někdy jsem ani já moc nevěřila, že by byla schopná za pouhé dva dny tak razantní proměny. Ale co. Člověk zkrátka někdy potřebuje věřit na pohádky, ne? ;)... celý text

Život na lednici 2009, Alice Kuipers

Tak trochu jinak život očima krátkých vzkazů na lednici... Mrazí mě kdykoli tu knihu vezmu do ruky a nazdařbůh otevřu na jakékoli stránce... Příběh, který se děje někde možná právě teď, který se stal už mnohokrát a ještě mockrát se stane. Přesto ve vás něco zanechá, něco vám sebere, zaryje se pod kůži a uvízne tam už napořád... Přečteno za odpoledne. Brečela jsem jako želva. Jako by mi něco tisklo krk a já se nemohla pořádně nadechnout. Tahle útlá knížečka je nářez pro vaši duši - a budete na ni ještě dlouho vzpomínat... Čas letí nejvíc ve chvílích, kdy toužíme, aby zůstal stát...... celý text

Fantomas 1991, Pierre Souvestre

Mrazivý, napínavý, napětím a zvraty nabitý příběh, který s filmovou podobou nemá vůbec nic společného - snad až na ten název. Byla to dech beroucí, úžasná jízda, při které zapomenete dýchat a doufáte, doufáte... Fantomas není jen bezduchá maska bez tváře, ale velmi inteligentní a nebezpečný muž, nesmiřitelný, krutý a nelítostný, muž, který uniká spravedlnosti, vysmívá se jí a páchá zločiny s čím dál větší troufalostí... Četla jsem se zatajeným dechem, bála jsem se, mrazilo mě v kostech, ohlížela jsem se přes rameno a hltala stránku za stránkou. Za mě úžasný příběh plný nečekaných zvratů, plný naděje, lásky a nebezpečí, plný nástrah a věčného boje dobra se zlem, plný odvahy a víry... Mě to neskutečně bavilo.... celý text

Pozvaní 2020, Jennifer McMahon

Dívka, která upíjela měsíc 2018, Kelly Barnhill

Krásný název a nádherná, úžasná obálka... Tak moc jsem se těšila, až si ten příběh přečtu... Asi jsem čekala něco jiného. Pro mě příliš kostrbaté, skoky v ději, které mě mátly, časové smyčky, které děj nelogicky zamotávaly a shluk postav, ve kterých se zpočátku těžce orientujete... Potom to nakonec začalo dávat smysl a některé části mě dokázaly chytit za srdce - ale ne tak moc, jak bych předpokládala... Do čtení jsem se skoro musela nutit. Očekávala jsem pohádkově laděný příběh s nádechem tajemna, kouzel a čar, takové to něžné pohlazení po duši, ale svět v této knize se mi zdál nedotažený do konce, něco tomu prostě chybělo a celá ta mozaika podivuhodných osudů, jen tak ledabyle načrtnutých, se rozsypala, vítr je rozfoukal - a jestli něco zbylo, je to dávno pryč... Za mě zklamání. Tři hvězdičky jen kvůli obálce, názvu a příslibu, který tahle kniha slibovala - ale nakonec ho nesplnila...... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Tak jsem po několika letech znovu otevřela dvířka vzpomínek a přečetla si Malého prince... Čím starší jsem, tím víc mě tahle knížka dostává... Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal... Má srdcová záležitost - už po mnoho let. Poprvé jsem kouzlo této knihy nedokázala ocenit. Bylo mi sedmnáct, a příběh mě neoslovil tak, jak jsem čekala. Ale při každém dalším setkání s touhle knihou jsem ji viděla jinak - a víc a víc si podmaňovala moje srdce... Co je důležité, je očím neviditelné... Malý princ je zkrátka jen jeden. Nenapodobitelný, nenahraditelný, neuchopitelný, snová podstata toho, kým jsme, kým bychom měli být, kým ale být přestáváme, protože zapomínáme, že každý dospělý byl kdysi dítě... Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov... Bolí mě srdce jako pokaždé, když tuhle knihu čtu. Ty jemné doteky něhy, to neopakovatelné kouzlo, bolest poznání, krása v každém z těch slov, tak prostých, tak obyčejných, a přesto hluboce lidských... V poušti je každý trochu osamělý... Osamělí jsme i mezi lidmi... Pro mě zkrátka příběh, který ve mě otevírá cosi důvěrně známého, co jsem během let někde poztrácela, co často nehledám, ale když to najdu, vím, že bez téhle části sebe samé nejsem úplná... Svět slz je tak záhadný...... celý text

Jak ti zmizet ze života 2019, Katherine Center

Nádherný, velice čtivý, hluboce emoční a krutě realistický příběh o tom, že život se může zvrtnout v jediné, nečekané chvíli a zmizet vám pod rukama stejně snadno, jako byste vydechli obláček páry - který se vzápětí rozplyne a nezůstane z něj vůbec nic... Příběh Margaret byl syrový a drsný, život se s ní nemazlil, den, který se měl stát nejkrásnějším dnem jejího života se zároveň stal tím nejhorším... Snad každý z nás to někdy zažil, sáhnout si až na samé dno svých sil, přemýšlet o tom, jestli není lepší to vzdát než se snažit porazit osud a vydrápat se zase nahoru... Margaret to měla těžké, těžší než mnozí z nás, nicméně bojovala... Všechna ta soudržnost, přes neustálé rozmíšky a nepochopení, všechna ta nenápadná, neuchopitelná láska, schovaná pod všemi těmi každovšedními životními kotrmelci, které každý z nás dnes a denně prožívá - a přitom netuší, že jsou vlastně darem, který od života dostáváme, aniž bychom ho patřičně ocenili... Zkrátka, tohle mě chytilo za srdce. Nádherné, lehce romantické, s mnoha skrytými poselstvími, s obrovskou nadějí pro všechny, kteří si někdy sáhli až na samé dno svých možností, s obrovským odhodláním a touhou prostě jen docela obyčejně, lidsky žít - a být šťastný...... celý text

Štěstí pro začátečníky 2019, Katherine Center

Skvělý rozjezd. Oddechový příběh, od něhož čekáte právě to, co nakonec dostanete. Nic míň, ale ani nic víc. Některé situace mi připadaly lehce obehrané, ale to nic nemění na tom, že se to četlo dobře. Vtipné, romantické, plné životních kotrmelců a chyb, kterých se dopouští každý z nás a nezáleží, kolik je nám let. Chybujeme, mýlíme se, trápíme se a nezřídka by jen stačilo si o tom, čemu nerozumíme, promluvit... Konec jsem předpokládala, ale stejně mě pár věcí dokázalo vyvést z míry a rozbrečet... Kniha o tom, že ke svému štěstí si každý musí najít cestu sám a nezáleží na tom, jak dlouhá ta cesta je, ale na tom, co všechno na ní lze najít...... celý text

Chirurg 2019, Petra Dvořáková

Moc zajímavý, čtivý příběh, který vás vtáhne do děje a už vás nepustí. Co mě rušilo, byly gramatické chyby, ale to se dá odpustit. Hynka jsem v mnohém chápala a v něčem zase moc ne, ale už pár let se držím pravidla nesoudit koho boty nenosím. Nikdy totiž nevíme, jak bychom se v té samé situaci zachovali sami... Děj nebyl až tak překvapivý, prostě tak nějak klidně plynul kupředu, asi jako plyne život nás všech, den za dnem, noc za nocí. Občas je člověk nahoře, občas dole, a když padá, tak to většinou bolí. Já jsem hlavnímu hrdinovi přes všechny jeho chyby a přešlapy tak nějak držela palce, fandila jsem mu, protože i když toho spoustu takříkajíc posral, svým způsobem mi tím, co cítil, jak to viděl, imponoval... A každý v životě děláme chyby, každý občas přešlápneme tu startovní čáru a moc bychom si přáli vrátit čas a zkusit to znovu. Rozhodně stojí za přečtení, už pro tu různorodou mozaiku osudů, které stránkami jen tak nahodile prolétnou...... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Rozsekalo mě to... Odkrylo staré jizvy, které znovu začaly krvácet. Tolik to bolí... Do hlavy druhých nevidíme a často se tam ani dívat nechceme. Někdy by se ale přece jen stačilo podívat do zrcadla. Tohle chceme? Jsme to pořád ještě my? Tolik nepochopení, křivd a bolesti v tak málo slovech... Tolik citových šrámů a odmítnutí - a proč? Proč spolu víc nemluvíme? Proč to nedokážeme? Chudák Bára. Jak já jí rozumím. Jak moc ji chápu. Protože mi tolik připomíná někoho, koho jsem kdysi dávno dobře znala... Každý k tomu svému procitnutí musí dospět sám. Někdo tam ale nedospěje nikdy. Obávám se, že Bářina máma - a mnoho dalších - je příliš zaslepených tím, co od života nedostalo, že ztratí i to, co měly na dosah. Prostě jim to jednoho dne ... ... uletí... :(... celý text

Nesnáším tě 2019, Vi Keeland

Skvělé. Přesto mi tam do úplného wow něco scházelo. Nicméně kniha byla čtivá, nedokázala jsem se od ní odtrhnout a jít něco dělat, potřebovala jsem dočíst kapitolu - a pak další, a další, a další... Vtipné, překvapivé (to rozhodně), dojemné... Poslední třetina knížky vás semele. Takže jo, budete brečet. A budete se i smát. Bude vás to bavit. Bude to milé, romantické, plné náznaků, plné toho odvěkého tance mezi mužem a ženou, o nichž se už ví, že jsou si předurčeni, jen oni to zdá se ještě netuší...... celý text

Alfa samec 2018, Vi Keeland

Přečteno za dvě odpoledne. Příjemné, nenáročné čtení, které jsem zrovna v této době potřebovala. Romantika okořeněná humorem, o které víte, kam spěje, ale ty věčné střety dvou hlavních postav vás i tak ohromně baví... Konec to maličko ozvláštnil, na druhou stranu se nějaká ta zašmodrchaná a zdánlivě neřešitelná zápletka dala očekávat... Prostě oddechovka, která potěší, zahřeje na srdci, ale za pár dní už si tak úplně nevybavíte, o čem to bylo. Ovšem na to, aby děj odvedl vaše myšlenky do smyšleného, mile romantického a příjemně vzrušujícího světa je to přesně ten typ knihy, po které sáhnout, když se na nic vážnějšího nedokážete soustředit...... celý text

Dopisy, které nikdo nečetl 2017, Iona Grey

Střípky příběhu do sebe zapadly a já jsem se roztříštila jako zrcadlo, které zčistajasna upustíte na zem. Tisíce zářivých střepů se rozlétne po podlaze a vy víte, že už je nikdy nedokážete poskládat stejně, už nikdy nedokážete slepit všechny kousky do původní podoby - a přesně tak si teď připadám. Jiná. Změněná. Roztříštěná. Bolavá. Nečetlo se mi to snadno, protože jsem tušila, kam to spěje. Že mě to vnitřně roztrhá, že mě bude bolet tohle číst. A přesto, bylo to krásné. Hluboce lidské. Plné pravd, křivd, nelítostnosti osudu, ale také jeho laskavosti, té naděje, která dříme v každém z nás a která se objeví vždycky, když nejvíc pochybujeme, když nejvíc tápeme... Plné něhy, lásky, hlubokého lidského štěstí. Plné víry, odhodlání, radosti z každé chvíle, kterou si dokážeme urvat, kterou si dokážeme užít a která v nás uvízne stejně jako vzpomínky. Jsem tady. Vydrž. Navždycky ještě neskončilo... Na začátku se ten příběh tvářil jako mnohý z těch, které jsem už četla. Které člověk už prožíval na stránkách jiných knih. Ale teď, po jeho dočtení, si to nemyslím. Má svoje osobité, jedinečné kouzlo. To bolavé cosi, co mě právě jemně tiskne u srdce, co mi naléhavě šeptá, abych na něj nezapomněla. A já nezapomenu. Na nikoho z nich. Zbývá snad jen dodat: Dávejte na sebe pozor. Kvůli mě...... celý text

Villette 1990, Charlotte Brontë

Tohle bohužel za mě ne. Knihu jsem četla jen jednou a nedokázala si ke mě najít cestu. Žádná z hlavních postav mě neoslovila, jejich vztahu jsem nerozuměla, nedokázala jsem pochopit jejich city ani jejich jednání, zůstalo mi cizí, proč to dopadlo, jak to dopadlo. Jako by to ani nenapsala Charlotte Bronteová. Jako bych četla jen něčí pokus napodobit ji, který zoufale selhal.... celý text

Shirley 1975, Charlotte Brontë

Mně se to líbilo. Trošku zdlouhavé, hlavně začátek, ale zajímavé, napínavé a mile romantické. V propadlišti času vzpomínky na tuhle knihu už poněkud vybledly (četla jsem ještě na střední škole), ale příběh mi uvízl někde na pozadí paměti jako hřejivá vzpomínka, kterou už nemůžete uchopit, ale přesto jste nezapomněli...... celý text

Jana Eyrová 1973, Charlotte Brontë

Moje srdcová záležitost, ale dá se pochopit, protože nejsem jediná ;) Kniha je zkrátka úžasná. Kolikrát jsem ji četla, už bych nespočítala. Mnohokrát. A zcela určitě se k ní ještě někdy vrátím. Jana mě fascinovala od začátku, její boj o místo v životě, její čistota, láska, dobrota, její pohled na svět, který se neměnil ani tváří v tvář bezpráví, její víra, naděje, její otevřené srdce, které nabízela a neochvějně dávala v sázku... A kdo by nemiloval pana Rochestera? ;) Prožívala jsem ten příběh stokrát, tisíckrát a nikdy mi nezevšedněl, nikdy mě nepřestalo bavit sledovat, jak jeden druhému propadá, jak k sobě opatrně, s obavou, hledají cestu, jak jeden druhého tajně obdivuje, jak pro sebe žijí, jak by pro sebe umřeli... Neopakovatelný příběh, který se v našich životech stále opakuje. A možná proto se k němu pořád vracíme.... celý text

Zúčtování 2000, Jilly Cooper

Za mě nejslabší ze všech. Knihu jsem četla pouze jednou a už před lety, takže si už přesný děj nepamatuji, ale vím, že mě na rozdíl od předchozích autorčiných knih moc nezaujala a ke čtení jsem se chvílemi musela nutit. Možná nebyla vhodná doba, možná si ke mě příběh nenašel cestu v souhře nepříznivých okolností - nebo zkrátka nebyl tak dobrý jako předchozí knihy Jilly Cooper. Každopádně mi z děje v hlavě moc neuvízlo a to se mi běžně u knih, které se mi zaryjí pod kůži, nestává...... celý text