laura přečtené 1200

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Tak jsem po několika letech znovu otevřela dvířka vzpomínek a přečetla si Malého prince... Čím starší jsem, tím víc mě tahle knížka dostává... Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal... Má srdcová záležitost - už po mnoho let. Poprvé jsem kouzlo této knihy nedokázala ocenit. Bylo mi sedmnáct, a příběh mě neoslovil tak, jak jsem čekala. Ale při každém dalším setkání s touhle knihou jsem ji viděla jinak - a víc a víc si podmaňovala moje srdce... Co je důležité, je očím neviditelné... Malý princ je zkrátka jen jeden. Nenapodobitelný, nenahraditelný, neuchopitelný, snová podstata toho, kým jsme, kým bychom měli být, kým ale být přestáváme, protože zapomínáme, že každý dospělý byl kdysi dítě... Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov... Bolí mě srdce jako pokaždé, když tuhle knihu čtu. Ty jemné doteky něhy, to neopakovatelné kouzlo, bolest poznání, krása v každém z těch slov, tak prostých, tak obyčejných, a přesto hluboce lidských... V poušti je každý trochu osamělý... Osamělí jsme i mezi lidmi... Pro mě zkrátka příběh, který ve mě otevírá cosi důvěrně známého, co jsem během let někde poztrácela, co často nehledám, ale když to najdu, vím, že bez téhle části sebe samé nejsem úplná... Svět slz je tak záhadný...... celý text

Jak ti zmizet ze života 2019, Katherine Center

Nádherný, velice čtivý, hluboce emoční a krutě realistický příběh o tom, že život se může zvrtnout v jediné, nečekané chvíli a zmizet vám pod rukama stejně snadno, jako byste vydechli obláček páry - který se vzápětí rozplyne a nezůstane z něj vůbec nic... Příběh Margaret byl syrový a drsný, život se s ní nemazlil, den, který se měl stát nejkrásnějším dnem jejího života se zároveň stal tím nejhorším... Snad každý z nás to někdy zažil, sáhnout si až na samé dno svých sil, přemýšlet o tom, jestli není lepší to vzdát než se snažit porazit osud a vydrápat se zase nahoru... Margaret to měla těžké, těžší než mnozí z nás, nicméně bojovala... Všechna ta soudržnost, přes neustálé rozmíšky a nepochopení, všechna ta nenápadná, neuchopitelná láska, schovaná pod všemi těmi každovšedními životními kotrmelci, které každý z nás dnes a denně prožívá - a přitom netuší, že jsou vlastně darem, který od života dostáváme, aniž bychom ho patřičně ocenili... Zkrátka, tohle mě chytilo za srdce. Nádherné, lehce romantické, s mnoha skrytými poselstvími, s obrovskou nadějí pro všechny, kteří si někdy sáhli až na samé dno svých možností, s obrovským odhodláním a touhou prostě jen docela obyčejně, lidsky žít - a být šťastný...... celý text

Štěstí pro začátečníky 2019, Katherine Center

Skvělý rozjezd. Oddechový příběh, od něhož čekáte právě to, co nakonec dostanete. Nic míň, ale ani nic víc. Některé situace mi připadaly lehce obehrané, ale to nic nemění na tom, že se to četlo dobře. Vtipné, romantické, plné životních kotrmelců a chyb, kterých se dopouští každý z nás a nezáleží, kolik je nám let. Chybujeme, mýlíme se, trápíme se a nezřídka by jen stačilo si o tom, čemu nerozumíme, promluvit... Konec jsem předpokládala, ale stejně mě pár věcí dokázalo vyvést z míry a rozbrečet... Kniha o tom, že ke svému štěstí si každý musí najít cestu sám a nezáleží na tom, jak dlouhá ta cesta je, ale na tom, co všechno na ní lze najít...... celý text

Chirurg 2019, Petra Dvořáková

Moc zajímavý, čtivý příběh, který vás vtáhne do děje a už vás nepustí. Co mě rušilo, byly gramatické chyby, ale to se dá odpustit. Hynka jsem v mnohém chápala a v něčem zase moc ne, ale už pár let se držím pravidla nesoudit koho boty nenosím. Nikdy totiž nevíme, jak bychom se v té samé situaci zachovali sami... Děj nebyl až tak překvapivý, prostě tak nějak klidně plynul kupředu, asi jako plyne život nás všech, den za dnem, noc za nocí. Občas je člověk nahoře, občas dole, a když padá, tak to většinou bolí. Já jsem hlavnímu hrdinovi přes všechny jeho chyby a přešlapy tak nějak držela palce, fandila jsem mu, protože i když toho spoustu takříkajíc posral, svým způsobem mi tím, co cítil, jak to viděl, imponoval... A každý v životě děláme chyby, každý občas přešlápneme tu startovní čáru a moc bychom si přáli vrátit čas a zkusit to znovu. Rozhodně stojí za přečtení, už pro tu různorodou mozaiku osudů, které stránkami jen tak nahodile prolétnou...... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Rozsekalo mě to... Odkrylo staré jizvy, které znovu začaly krvácet. Tolik to bolí... Do hlavy druhých nevidíme a často se tam ani dívat nechceme. Někdy by se ale přece jen stačilo podívat do zrcadla. Tohle chceme? Jsme to pořád ještě my? Tolik nepochopení, křivd a bolesti v tak málo slovech... Tolik citových šrámů a odmítnutí - a proč? Proč spolu víc nemluvíme? Proč to nedokážeme? Chudák Bára. Jak já jí rozumím. Jak moc ji chápu. Protože mi tolik připomíná někoho, koho jsem kdysi dávno dobře znala... Každý k tomu svému procitnutí musí dospět sám. Někdo tam ale nedospěje nikdy. Obávám se, že Bářina máma - a mnoho dalších - je příliš zaslepených tím, co od života nedostalo, že ztratí i to, co měly na dosah. Prostě jim to jednoho dne ... ... uletí... :(... celý text

Nesnáším tě 2019, Vi Keeland

Skvělé. Přesto mi tam do úplného wow něco scházelo. Nicméně kniha byla čtivá, nedokázala jsem se od ní odtrhnout a jít něco dělat, potřebovala jsem dočíst kapitolu - a pak další, a další, a další... Vtipné, překvapivé (to rozhodně), dojemné... Poslední třetina knížky vás semele. Takže jo, budete brečet. A budete se i smát. Bude vás to bavit. Bude to milé, romantické, plné náznaků, plné toho odvěkého tance mezi mužem a ženou, o nichž se už ví, že jsou si předurčeni, jen oni to zdá se ještě netuší...... celý text

Alfa samec 2018, Vi Keeland

Přečteno za dvě odpoledne. Příjemné, nenáročné čtení, které jsem zrovna v této době potřebovala. Romantika okořeněná humorem, o které víte, kam spěje, ale ty věčné střety dvou hlavních postav vás i tak ohromně baví... Konec to maličko ozvláštnil, na druhou stranu se nějaká ta zašmodrchaná a zdánlivě neřešitelná zápletka dala očekávat... Prostě oddechovka, která potěší, zahřeje na srdci, ale za pár dní už si tak úplně nevybavíte, o čem to bylo. Ovšem na to, aby děj odvedl vaše myšlenky do smyšleného, mile romantického a příjemně vzrušujícího světa je to přesně ten typ knihy, po které sáhnout, když se na nic vážnějšího nedokážete soustředit...... celý text

Dopisy, které nikdo nečetl 2017, Iona Grey

Střípky příběhu do sebe zapadly a já jsem se roztříštila jako zrcadlo, které zčistajasna upustíte na zem. Tisíce zářivých střepů se rozlétne po podlaze a vy víte, že už je nikdy nedokážete poskládat stejně, už nikdy nedokážete slepit všechny kousky do původní podoby - a přesně tak si teď připadám. Jiná. Změněná. Roztříštěná. Bolavá. Nečetlo se mi to snadno, protože jsem tušila, kam to spěje. Že mě to vnitřně roztrhá, že mě bude bolet tohle číst. A přesto, bylo to krásné. Hluboce lidské. Plné pravd, křivd, nelítostnosti osudu, ale také jeho laskavosti, té naděje, která dříme v každém z nás a která se objeví vždycky, když nejvíc pochybujeme, když nejvíc tápeme... Plné něhy, lásky, hlubokého lidského štěstí. Plné víry, odhodlání, radosti z každé chvíle, kterou si dokážeme urvat, kterou si dokážeme užít a která v nás uvízne stejně jako vzpomínky. Jsem tady. Vydrž. Navždycky ještě neskončilo... Na začátku se ten příběh tvářil jako mnohý z těch, které jsem už četla. Které člověk už prožíval na stránkách jiných knih. Ale teď, po jeho dočtení, si to nemyslím. Má svoje osobité, jedinečné kouzlo. To bolavé cosi, co mě právě jemně tiskne u srdce, co mi naléhavě šeptá, abych na něj nezapomněla. A já nezapomenu. Na nikoho z nich. Zbývá snad jen dodat: Dávejte na sebe pozor. Kvůli mě...... celý text

Villette 1990, Charlotte Brontë

Tohle bohužel za mě ne. Knihu jsem četla jen jednou a nedokázala si ke mě najít cestu. Žádná z hlavních postav mě neoslovila, jejich vztahu jsem nerozuměla, nedokázala jsem pochopit jejich city ani jejich jednání, zůstalo mi cizí, proč to dopadlo, jak to dopadlo. Jako by to ani nenapsala Charlotte Bronteová. Jako bych četla jen něčí pokus napodobit ji, který zoufale selhal.... celý text

Shirley 1975, Charlotte Brontë

Mně se to líbilo. Trošku zdlouhavé, hlavně začátek, ale zajímavé, napínavé a mile romantické. V propadlišti času vzpomínky na tuhle knihu už poněkud vybledly (četla jsem ještě na střední škole), ale příběh mi uvízl někde na pozadí paměti jako hřejivá vzpomínka, kterou už nemůžete uchopit, ale přesto jste nezapomněli...... celý text

Jana Eyrová 1973, Charlotte Brontë

Moje srdcová záležitost, ale dá se pochopit, protože nejsem jediná ;) Kniha je zkrátka úžasná. Kolikrát jsem ji četla, už bych nespočítala. Mnohokrát. A zcela určitě se k ní ještě někdy vrátím. Jana mě fascinovala od začátku, její boj o místo v životě, její čistota, láska, dobrota, její pohled na svět, který se neměnil ani tváří v tvář bezpráví, její víra, naděje, její otevřené srdce, které nabízela a neochvějně dávala v sázku... A kdo by nemiloval pana Rochestera? ;) Prožívala jsem ten příběh stokrát, tisíckrát a nikdy mi nezevšedněl, nikdy mě nepřestalo bavit sledovat, jak jeden druhému propadá, jak k sobě opatrně, s obavou, hledají cestu, jak jeden druhého tajně obdivuje, jak pro sebe žijí, jak by pro sebe umřeli... Neopakovatelný příběh, který se v našich životech stále opakuje. A možná proto se k němu pořád vracíme.... celý text

Zúčtování 2000, Jilly Cooper

Za mě nejslabší ze všech. Knihu jsem četla pouze jednou a už před lety, takže si už přesný děj nepamatuji, ale vím, že mě na rozdíl od předchozích autorčiných knih moc nezaujala a ke čtení jsem se chvílemi musela nutit. Možná nebyla vhodná doba, možná si ke mě příběh nenašel cestu v souhře nepříznivých okolností - nebo zkrátka nebyl tak dobrý jako předchozí knihy Jilly Cooper. Každopádně mi z děje v hlavě moc neuvízlo a to se mi běžně u knih, které se mi zaryjí pod kůži, nestává...... celý text

Houslistka 2000, Jilly Cooper

Trvalo mi se začíst. Úplně jiné prostředí a zcela nové postavy mě od čtení zpočátku odrazovaly. Ale potom se to nějak zvrtlo a najednou jsem zjistila, že mě to vlastně baví. Možná se k této knize ještě vrátím, ale napoprvé nezapůsobila natolik, abych to chtěla udělat hned ...... celý text

Pólo 1998, Jilly Cooper

Tuhle knihu miluju. Líbí se mi se vším všudy, miluju její atmosféru, postavy, které nejsou jen kladné nebo záporné, ale mají od všeho kousek, miluju ten příběh, který se skládá z mnoha maličkých, blýskavých kamínků, příběh, jež nepřestává překvapovat, ať už ho čtete poprvé, podruhé nebo potřetí... Napětím, zvraty, city a intrikami naplněný děj, srdce rozervaná bolestí a zmítaná láskou, osudy, které se podobají mnoha jiným a přesto jsou výjimečné, protože takhle to prostě dokáže napsat jen Jilly Cooper... Jedna z mých nejoblíbenějších knih.... celý text

Rivalové 1995, Jilly Cooper

Přečteno dvakrát. Poprvé mě příběh neoslovil tak moc jako Jezdci, ale podruhé už mě bavil o moc víc. Přesto, na Jezdce to prostě nemá... Snad pro změnu prostředí, ve kterém se děj odehrává, nebo pro postavy, ke kterým jsem si nenašla cestu, které si nedokázaly získat víc mých sympatií. Ačkoli Rupert... Nakonec jsem mu snad i odpustila ;)... celý text

Jezdci 1994, Jilly Cooper

Fakt jsem to četla už čtyřikrát? Fakt jo :) A nejspíš budu číst i popáté. Jezdci jsou prostě příběhem, který vás uchvátí a ke kterému se budete stále vracet. Už pro tu neopakovatelnou, úžasnou atmosféru, pro ten mnohavrstevný, barvami hýřící život, pro tu živočišnost, která z něj čiší, pro ty osudy, které vás nepřestanou dojímat, pro tu opravdovost, pro tu obnaženou, syrovou lidskou podstatu, která nic neskrývá a na nic si nehraje, která vás leckdy znechutí a jindy naplní nadějí. Budete je milovat. A budete je i nenávidět. Nebudete chápat, proč jsou takoví. A přitom byste nechtěli, aby byli jiní. Ačkoli mnozí přicházejí a odcházejí, Jezdci zůstávají... Román o lásce, zradě, pomstě, úspěchu i prohře. O hříchu, nenávisti i zlobě. O životě bez příkras, o mocenských hrátkách i o přetvářce. O krutosti, falešných slibech i o přátelství. O tom, že někdy život nabízí i druhé šance...... celý text

Papežka Jana 1997, Donna Woolfolk Cross

Tuhle knihu jsem četla před mnoha lety - ale pořád si vzpomínám. Byla skvělá. Byla syrová a bolestně obnažená. Byla bolavá, krutá a drsná tak, jak drsný v té době život byl. A vy to čtete a téměř nedýcháte, protože tohle neznáte. Neumíte si představit, jaké to bylo. Jak těžké bylo v té době žít, jak těžké bylo být ženou, bojovat za své sny, naděje, za lásku... Přes všechny krutosti té doby, přes hrůzu, bolest, nespravedlnost, přes neúprosnost osudu je však ten příběh krásný. Uchvátí vás, strhne vás, poznamená. A nikdy na něj nezapomenete. Stejně jako já.... celý text

S tebou už nikdy 2013, Alexandra Potter

Za mě nejlepší ze všech, které jsem od Alexandry Potter četla... Smála jsem se tak, že jsem skoro nemohla přestat. Krásné, vtipné, romantické, přesně tak akorát, aby vám v srdci zůstala hřejivá vzpomínka na těch pár večerů, které jste s touto knihou strávili... Aby vám na rtech zůstal zasněný úsměv a v uších dozníval smích. Aby jste ještě dlouho vzpomínali, jak vám bylo krásně, když jste tenhle příběh mohli prožívat spolu s hrdiny. Zkrátka, tahle kniha se mi moc líbila.... celý text

Kto je to dievča? 2012, Alexandra Potter

Hezké. Moc jsem od toho nečekala, začátek byl zvláštní, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. Určitě se mi líbila víc než autorčina prvotina Není přání jako přání, ale zase nebyla tak dobrá, abych ji zařadila mezi ty, které mě uchvátily... Každopádně byla vtipná, romantická, něžná a překvapivá. Zcela jistě patří mezi ty lepší od této autorky...... celý text

Já a pan Darcy 2012, Alexandra Potter

Moje druhé setkání s autorkou a totální propad. Jedním slovem - nuda. Nuda, nuda, nuda. Jak už bylo níže napsáno, žádná z postav se mi nezaryla pod kůži, příběh (ačkoli Pýchu a předsudek miluji) mě ničím neoslovil a samotnou mě překvapilo, že jsem to dočetla, uzívaná, znuděná a otrávená. Chudák pan Darcy... :)... celý text