laura přečtené 1200

O veselé mašince 1988, Jan Čarek

Tenhle příběh milovala moje dcera i oba synové. Jsem veselá mašinka, až můj signál zacinká, připravte se přátelé k naší jízdě veselé... Myslím, že jsme to četli denně několikrát - a přesto to děti pořád bavilo. Už je to spousta let, a pořád si ty verše pamatuju :)... celý text

Kuřátko a obilí 2006, František Hrubín

Jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko. Za zahradou mezi poli pípá pípá nožky bolí... Ve vysokém obilí bude večer za chvíli... Tuhle pohádku jsem objevila až v dospělosti a po mnoho večerů mně i mým dětem dělala společnost. Krásná.... celý text

Kdo chce koťátko? 2004, Milena Lukešová

Další z klenotů mého dětství. Ten, kdo je chce, ať nekřičí, ať řekne tiše: Čičičí.. Já jsem ten příběh milovala. A když znovu po létech vyšlo leporelo, musela jsem ho mít - abych z něj mohla předčítat vlastním dětem. A zase se na chvíli vrátit zpátky proti proudu času - do dětství. Kde bylo tak hezky a bezpečně... To koťátko se diví: Páni! Tady je toho na dívání...... celý text

O devíti princeznách 1972, Milan Janáček

Kdo by mohl zapomenout? Trubači troubí slavnostní znělku, to si princ Jiří jede pro manželku... Tolikrát jsem to předčítala dětem, že to dokážu recitovat zpaměti. Krásné, jednoduché a přesto hluboce pravdivé. První princezna ještě leží, hodiny na vysoké věži odbily devětkrát, pak desetkrát - jí se však ne a nechce vstát... Tuhle knihu miluju. Nádherné verše, krásné obrázky, nezapomenutelná atmosféra dětství, která se vrací pokaždé, když knihu otevřu. Mé dcery, princezničky krásné, tě nečekaly princi takhle časně - vysvětluje mu v bráně starý král, však právě to si chytrý ženich přál ;) V téhle knize se odráží všechny mé vzpomínky. Vzpomínky na mámu, když nám z ní četla a později vzpomínky na děti, když jsem ten příběh četla já...... celý text

Volání netvora 2017, Patrick Ness

Po téměř 5 letech si mě netvor zavolal... A já jsem šla. Bolavý, hluboce lidský a bolestně pravdivý příběh o tom, co ukrýváme v srdci a o čem nedokážeme mluvit. Příběh o bolesti, vině, výčitkách, pochybnostech, o lásce, naději i beznaději, o cestě, která je tak těžká, až nemůžete jít dál, ale přitom víte, že půjdete - že musíte. A že vám nikdo nepomůže. Knihu našeho života nepíšeme slovy, píšeme ji činy. Není důležité, co si myslíš. Záleží pouze na tom, co děláš. Netvor je vlastně to nepřiznané cosi v nás, čemu nechceme naslouchat. Netvor jsou všechny pochybnosti. A všechna nevykřičená bolest. Všechna slova, která jsme neřekli a už neřekneme. Nechceme to slyšet. Nechceme tomu rozumět. Ale někdy... ...to prostě přijde. Netvor. Prostě si vás... ...zavolá...... celý text

Láska online 2020, Penelope Ward

Že bych z toho vyrostla? Začátek slibný, ale pak to nějak začalo drhnout. Čtivé, nicméně maličko nuda. Předvídatelné, ale sem tam vtipné a ten humor to maličko zachránil. Ale celkově spíš zklamání. Zřejmě jsem už četla všechno, co se na tohle téma dá napsat nebo se tahle kniha tak úplně nepovedla... Přečteno v podstatě za dva dny, ale spíš s pocitem, uff, konečně. Než ty kráso, to byl ale nářez. Asi to chce změnu :)... celý text

Až léto skončí 2020, Penelope Ward

Tak já nevím... Četla jsem vůbec stejnou knihu? :) Příběh vlastně o ničem. Ona ho uhání, on ji odmítá. Vtipné mi to nepřišlo ani trošku, zato přeslazené až hrůza. A já se na ten příběh tak moc těšila! Postavy ploché, nežily. Hloupoučké, bez jiskry, bez nápadu, násilně šroubované situace, předvídatelné, nic nového to nepřineslo a ten konec jsem vyloženě přetrpěla - a jak to jinak nedělám, přeskakovala jsem ty cukrem nacucané řádky, jen abych to už měla za sebou a mohla knihu zaklapnout a odložit. Božééééé, proč? Tak krásný příběh to mohl být... Za mě bohužel ne.... celý text

Království popela 2019, Sarah J. Maas

Tak - a je konec. Dva měsíce jsem trávila v tomto smyšleném, ale přesto neskutečně živoucím světě, kde se to hemžilo úžasně proměnlivými postavami, kde nebyla nouze o zvraty, napětí, nebezpečí, kde si autorka pohrávala s myslí čtenáře tak, že mě vážně párkrát opravdu nachytala a já si říkala: Cože? To jako vážně? Vážně ne :) Ale vy jí to věříte. Věříte a bojíte se. Říkáte si, to ne, to se nemůže stát. Ale ono se to stane. A znovu. A pak zase. Láska a smrt. Odvaha a zbabělost. Přemíra pýchy a pád. Za všechno se platí, někdy i tím nejcennějším... Milovala jsem je všechny. A tak to bolelo. Protože někdo tu nejvyšší cenu zaplatil musel. Pro mě to byl šok. A neskutečný úžas, protože tohle jsem nečekala. Jsem ale ráda, že to, co jsem čekala, se nakonec nestalo. Budou mi chybět. Všechny ty prohry i smělá vítězství, všichni ti, kteří na začátku do příběhu vstupovali nepoznamenaní, aby na konci stanuli s mnoha jizvami, viditelnými i skrytými a s mnoha ztrátami, přesto však silnější než kdy dřív... Protože tady bylo všechno. Odvaha, slabost, láska, nenávist, pomsta, úskoky, lži, intriky, věrnost i krutost, podlost i čestnost. S každou stránkou se tohle všechno vsakovalo do vašeho srdce, aby to tam zůstalo jako připomínka dávno zašlých časů, které možná byly a možná nebyly - nicméně doufejme, že nikdy nenastanou... Opět úžasná obálka!... celý text

Věž úsvitu 2018, Sarah J. Maas

Tak...já... nevím... ? Nové postavy, nové prostředí. Jako by vás někdo vyhodil z rozjetého vlaku na nástupiště a donutil vás tam hodiny a hodiny čekat na další spoj - a vy jste netrpělivě podupávali, sledovali hodiny a trpěli, protože jste tak moc chtěli znovu naskočit a užívat si tu bláznivou, nespoutanou jízdu. Doba na nástupišti, tedy doba trávená čtením tohoto dílu, byla zdánlivě nekonečná. Přetrpěla jsem to. Děj mě nakonec bavit začal, ne že ne. I nové postavy jsem si z většiny oblíbila. A v určitých momentech jsem se o ně i bála. Napínavé, čtivé (jako všechny díly), plné nových nástrah, nestvůr i zdánlivých překvapení... Tak jo, zas taková nuda to nebyla :) Ale stejně se už nemůžu dočkat, až se vrhnu na to velkolepé finále. Až zase naskočím do toho rozjetého vlaku a setkám se všemi postavami, které mi ve Věži úsvitu tolik chyběly! Bez kterých to prostě nějak nebylo ono. Takže, na co čekáme? Hrrr na to!... celý text

Říše bouří 2017, Sarah J. Maas

Jo, tak tohle byla jízda! Občas jsem se trošku motala v nových postavách, ale je fakt, že člověk se brzy zorientuje a v podstatě si je oblíbí. Miluju Manon a Abraxose :) Tak jak jsem zprvu tyhle kapitoly znuděně přelétávala (a říkala si, jak se vším proboha souvisí?), tak teď se na ně fakt těším. Manon je nevyzpytatelná, ale hluboko v ní dřímá něco, kvůli čemu jí člověk zkrátka musí fandit. Oblíbila jsem si dokonce i Lorcana :) Jen tak úplně ne vždy chápu Aelin, ale o tom to asi je. Zůstat napjatí až do samého konce. A že tentokrát mi tedy autorka hodně brnkala na nervy. Dvě třetiny knihy jsem zhltla za dva dny, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to dopadne... Napínavé až to bolelo, plné intrik, čar a kouzel, plné nečekaných zvratů, úskoků a falše, ale i lásky, odvahy a odhodlání nevzdat to a zvítězit. Všechny ty nestvůry, násilí, potoky krve, hm, hned jak tuhle sérii dočtu, vrhnu se na nějakou tu hooodně sladkou romanťárnu :)... celý text

Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

Pěkně se nám to zamotává, ačkoli něco se stihlo už i maličko rozmotat :) Drsné a syrové, o tolik krvavější a plné nesmiřitelné nenávisti a brutality než předchozí díly. Tím pádem ale napínavější, protože netušíte, koho autorka ušetří a koho ne... Odplata, vášeň, nenávist, nelítostné intriky a osud, který nedává na vybranou. Ale i láska, přátelství, věrnost a soucit. Zvraty v ději pro mně nebyly až tak překvapivé jako v předešlém díle, snad až na vývoj situace korunního prince... Něco mi připadalo nelogické, ale když hltáte stránku za stránkou, příliš nad tím nedumáte (třeba nákrčník, který se nedá sundat...?) Čím dál víc miluju Abraxose a Manon, hm a také Asterin. Čím dál víc si říkám, kam tohle dospěje - a kdo na konci zůstane stejný, jaký byl na začátku. Nejspíš ale nikdo. A snad je to i dobře. Jen Chaola je mi líto. Tak nějak - ho chápu... Některé postavy (například Kaltain) dokázaly překvapit. Ale i ji jsem chápala... Zrazená, všemi opuštěná, zapomenutá a bolavá - některé rány zkrátka vyléčit nejdou. Takže jim prostě fandíte, bojíte se o ně, tajíte dech a nechcete vědět, co jim osud přichystal - a zároveň se nemůžete dočkat, až to vědět budete... Jako vždy velmi čtivé...... celý text

Srdce kontinentu 1997, Nancy Cato

Dědička ohně 2016, Sarah J. Maas

Po (pro mě) kostrbatějším začátku a chvílích, kdy jsem se do čtení téměř musela nutit, to nabralo grády a spád - a mě to začalo bavit. Moc. Zpočátku jsem se ztrácela v různých dějových liniích a ta čarodějnická šla úplně mimo mě - ale pak... Pak jsem se zamilovala. Abraxos si mě získal stejně jako si dokázal získat Manon - a já jim začala fandit a bát se o ně zrovna tak jako o ostatní hrdiny této ságy. Tak trošku jsem tušila, že ne všichni se dočkají těch šťastných konců - a nemýlila se. Ten konec, to byl nářez. Překvapivý, drsný, syrový, bez špetky slitování - ale zároveň plný příslibů, naděje a víry, že takhle to skončit přece nemůže... Napínavý, čtivý (v tom už máme jasno :), strašidelný příběh plný nestvůr a zla, plný zášti, nekalých intrik, temnoty - ale také plný lásky, naděje, síly a odhodlání bojovat za lepší svět a za ty, kteří se ho už nedočkají. Každopádně postavy se vyvíjí, charaktery se prohlubují, a to co tam dřímá, se zvolna sápe na povrch. Už se těším na další díl. No a obálka? Jako vždycky úchvatná :)... celý text

Půlnoční koruna 2016, Sarah J. Maas

Tak tohle se mi moc líbilo. Hned od první strany akční, nabité dějem, nečekanými zvraty, napětím, romantikou - jak já těm dvěma fandila! Ale i bolestí, trýznivými výčitkami svědomí (protože osud se zvrátit prostě nedá) a prvními ztrátami... Napětí graduje, zdá se, že se nikomu nedá věřit, každý něco skrývá a všichni v skrytu duše doufají... ...v zázrak. Příběh se rozbíhá několika směry a čtenář nestíhá všechny ty nitky osudu sledovat. Přečteno za tři odpoledne, kdy jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Jo, tenhle díl mě opravdu bavil, i když jsem pointu tak trochu čekala už od 1 dílu... Ledy se konečně pohnuly - a kam hlavní hrdinku zanesou je ve hvězdách ;) Nezbývá tedy než se vrhnout na 3 díl... PS: Ty obálky jsou boží!... celý text

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas

Obálka je úžasná. Ovšem srdce z ledu? Vůle z oceli? Nelítostný boj? Nic z toho v příběhu nehledejte, protože budete zklamaní. Trošku naivní, v mnoha ohledech předvídatelné a občas dost matoucí jednání postav (sníst bonbóny, které mi kdosi položí na polštář v paláci plném úkladů, zášti a vražedných spiknutí? Vážně?) - ale čtivost se tomu zkrátka upřít nedá. Za mě v tomto žánru rozhodně prozatím vítězí Měsíční kroniky, ale i tak jsem si čtení užila. Tak trošku pohádka pro dospělé, když tedy přimhouříte obě oči ;) Občas jsem se v těch kouzlech a nevyřčených náznacích poněkud ztrácela, přesto musím připustit, že to bylo napínavé, vtipné a .. no zkrátka čtivé :) "V mžiku bych zmizela..." "Jistě, zmizela bys s třemi šípy zabodnutými v páteři," ujistil ji. "Ty jsi vřelost sama." Rozhodně z toho autorka mohla vytěžit víc, ale i tak nelituji, že jsem se do této série pustila. Protože postavy si zamilujete, fandíte jim, bojíte se o ně a všechny ty intriky, zlo, boje o moc, nenávist i nepřiznanou lásku jim prostě... ...věříte ;)... celý text

Tu máš pusu 1989, Anne Perry-Bouquet

V době, kdy jsem tenhle příběh četla, nebylo moc podobně srovnatelných knih. A tak se mi to líbilo. K hrdinům jsem se vracela opakovaně a nikdy mě nepřestalo bavit tuhle útlou knížečku zápisků proměnlivých nálad číst. Četla jsem mockrát a vím, že za čas si ji vezmu s dychtivostí znovu do ruky a ponořím se do krátkých vzkazů, prodchnutých přátelstvím a počínající láskou, drobnými vzpourami, nepochopením, křivdami i žalem. Vztah mezi hlavními hrdiny se utužuje a graduje až k plánování společného útěku z domova, ale čtenář už ví, že sami před sebou utéct stejně nemůžeme... Hořkosladký příběh na který nezapomenete. Tu máš pusu...... celý text

Návrat do Crow Lake 2008, Mary Lawson

Kdykoli tuhle knihu vezmu do ruky, mám husí kůži. Ten příběh byl bolavý, krutý, drsný, roztříštěný do útržků vzpomínek, do syrové reality života, který s nikým nemá slitování... A přece byl krásný. Krásný tím nepopsatelným způsobem, který ve vás zanechá otevřené rány a zároveň je hojí. Byli skvělí. Co všechno je člověk ochoten obětovat? Kdy ztrácí své sny a kdy sebe? Co tím získá? A dokáže to vůbec někdy přebolet? Tahle kniha možná na některé otázky odpověď nemá, ale je jako zrcadlo - nahlédněte do ní a spatříte tam odraz svého srdce. I to, co v něm ukrýváte...... celý text

Probuzení 2020, Amanda Stevens

I tady autorka dokonale navodila mrazivou, strašidelnou atmosféru toho nepopsatelného zla, které obchází kolem a vyčkává... Všechno začíná a končí u skrytého hrobu na Loubincovém hřbitově - jak moc je jeho nález spojený s tajemstvími obestřenou minulostí Amélie? A jak moc to poznamená všechny, na kterých jí záleží? Někdy bychom měli nechat minulost spát - jenže co když nám něco brání, abychom to udělali? S odstupem jednoho roku (kdy jsem četla předchozí díly série) bylo trošku těžkopádnější vcítit se znovu do příběhu, vzpomenout si na všechny souvislosti a proplout všemi indiciemi až do cílové rovinky. Ale bavilo mě to. Všechny dílky skládačky tak nějak zapadly do sebe a ten konec, to byl nářez. Ne všechno však bylo řečeno. Ne všechno se objasnilo. Pořád jako by maličký kousek chyběl... Takže - vážně je konec? ;)... celý text

Cítit znovu 2020, Mona Kasten

Jako jediná z celé trilogie si zaslouží plný počet. Byla skvělá, dobře se četla, byla tak nějak jemně romantická a drsně krásná. Prostě, tohle se mi líbilo. Tohle mělo to něco navíc, co jsem čekala u předešlých dvou dílů - a nedočkala se. Oba hlavní hrdinové měli duši. Byli svoji. Byli úžasní, zakutaní ve svých ulitách, tak strašně osamocení, tak moc toužící už sami nebýt... A tolik se tomu bránící... Jo, tohle v sobě mělo něhu, vášeň, poznání, bolest i obyčejné, syrové štěstí...... celý text

Věřit znovu 2019, Mona Kasten

Řekla bych, že tohle bylo ještě o něco slabší než 1. díl... Čtivé, nicméně trošku obehrané. Předvídatelné a tím maličko nudné. Ale i tak přečteno během pár dní, protože tohle autorka zkrátka umí... Jenže mě na takové ty hry: Ale jooo, ale neee, ale jooo už nějak neužije nooo :) Očekávala jsem něco trošku víc překvapivého, něco, co bych hltala stejně a přitom na konci skončila s takovým tím mírným omráčením a přihlouplým výrazem na tváři: Jakože cože? No wooow... Což se teda nestalo...... celý text