Lauralex
přečtené 260
Tomáš Klus - Pane Bože, za co?
2013,
Petr Čermák
"Pane Bože, za co?" Jakmile jsem ji objevila, řekla jsem si, že tu si přece přečíst musím, Tomáše mám neskutečně ráda a nebýt jeho, asi bych nebyla tam, kde teď jsem, ale tohle mi nic nedalo... Je to prostě životopis psaný někým, kdo ho má asi rád, ale nezná ho, takže vlastně o něm bez něj a nic. Nelituju toho, že jsem jí koupila, aspoň jsem viděla, jak blbě to může dopadnout, ale jinak je to zbytečná kniha. Několikrát jsem si říkala, že to je psané někým, kdo se o něj zajímá, takže bych to neměla tak kritizovat, ale když jsem objevila, že je Bára označena za jeho maminku, to mě fakt dostalo. Nejdřív jsem dala čtyři hvězdičky, ale to bylo kvůli Tomášovi, a tady se hodnotí kniha a ta moc dobrá není.... celý text
Můj vysvlečenej deník
2008,
Johana Rubínová
Vždycky jsem si říkala, co přesně si mám představit pod pojmem "přečteno jedním dechem", a teď už to vím. Jak rychle jsem se do téhle knížky začetla, tak rychle jsem ji dočetla. Ani jsem si to neuvědomila a najednou vidím, že mi zbývá 10 stránek do konce. Samozřejmě další plus je grafická úprava knížky, líbily se mi ilustrace a styl doopravdy psaného deníku. Jedna z knížek, která mě, ať už minimálně, ovlivnila do dalšího života.... celý text
Život k sežrání
2010,
Mikäel Ollivier
Mě to prostě bavilo. Není to jako ostatní knížky o někom, kdo má problém s váhou, plus láska, které jsou docela často téměř stejné. Klidně přiznávám, že někdy jsem se v těch situacích viděla, možná i tím se mi to líbilo víc. Na to, že už to není knížka mé věkové kategorie, tak to bylo příjemné počtení. A geniální název, no ne? :))... celý text
Mrtvý holky
2007,
Miloš Urban
Ještě jsem ji nedočetla, jsem asi u sedmé povídky, ale i teď můžu říct, že se mi líbí. Velké plus je už to, dostat takový nápad a vydat takhle povídky v knize. Jsou zajímavé a dobře se to čte. Má to všechno: vtip, napětí, překvapení a je to originální. Čtu to ve škole, když se nudím o chemii, nebo tak, takže super čtení na zabití času.... celý text
Rakovinu nevyléčíš
2004,
Denis Leary
Co se týče této knihy, jde o to, jestli vás tento humor osloví, nebo ne. Pokud ne, tak vás to bavit nebude a nic vám to nedá, nejspíše budete hodnotit dosti při zemi. Pokud ano, je možné, že se budete smát nahlas (jako já u části se zvonáčema, tu miluju) a možná se ke knize budete i vracet. Můj humor je dosti vytříbený, ale tohle mi prostě nějak sedlo. Sarkasmus a černý humor, no proč ne? Vítám. Já osobně jsem se nemohla dočkat, až se mi tahle knížka konečně dostane do rukou. Vlastně jsem nic podobného doposud nečetla, ani jsem o tuto knihu nikdy ani náznakem nezavadila, ale moc jsem si ji chtěla přečíst, to lákadlo neznámého, jiného a "zakázaného" bylo velké. A moje očekávání se splnilo, byla jsem naprosto nadšená. Bylo mi 17 a bylo to pro mě celkově něco super nového. Nevím, jestli to bylo mým věkem, ale i teď po deseti letech si v ní ráda počtu a bavím se zas, i když už tomu třeba rozumím zase trochu jinak a lépe. Nikdy bych neřekla, že zrovna taková kniha mě bude bavit, ale to je na tom právě to nejlepší, jsem ráda, že se mi dostala do rukou.... celý text
Pýcha a předsudek
2008,
Jane Austen
Světem panuje skálopevné přesvědčení, že tahle kniha je na vrcholu literatury. A právem. Už chápu, proč ji má tolik lidí rádo a je tak oblíbená, a proto jsem se do ní vlastně pouštěla – je úžasná! Klasika klasik. Román jak má být. A tak není divu, že jsem ji četla už třikrát a nejspíš ne naposled. Bylo to mé první setkání s Jane Austenovou, a tím spíš si stále vyčítám, že jsem ji tak dlouho odkládala. Nevěděla jsem, že mám ráda historické romány, dokud jsem nečetla Pýchu a předsudek (a Janu Eyrovou). Každopádně jsem ráda, že jsem si vybrala na začátek hned její nejlepší, nejznámější a vrcholné dílo, protože mě uhranula a oslnila vším, čím oplývá. Někdy vám tak život dá znamení, a pro mě jím byla četba této knihy. Je to už šest let a já stále vnímám tu atmosféru a cítím to okouzlení. Přesto všechno jsem z ní zpočátku měla trochu strach. Že mě příběh nebude bavit a nesedne mi styl psaní, nicméně žádné předsudky. Opak je pravdou. Časy a společnost se mění, ale jisté způsoby a lidská nátura a cítění moc ne. Kniha pomalu starší než my všichni tady, přitom tak nadčasová a všeříkající i v dnešní době. Je to zkrátka příběh, který nezevšední ani po více než 200 letech. Jane má osobitý a půvabný styl psaní, a v tom to podle mě celé tkví. Na pohled se to může zdát celé fádní a jednotvárné, nicméně to bylo vykresleno tak sugestivně, autenticky, prakticky a s elegancí jim vlastní, že mě to na první stránce vtáhlo a nepustilo až do konce. Celé se to hezky a plynule rozvíjí, není to zdlouhavé, ba naopak nevyzpytatelné a čtenář se snadno vžije do příběhu. Přečetla jsem ji jako nic. Vždycky mě trochu děsí ten počet stran, ale tady jsem nakonec litovala, že není ještě delší, ke konci jsem si ji šetřila, protože mi bylo líto, že to skončí a s tím i jedna fáze mého života. Celkově miluju tuto dobu, kdy byl život možná nudnější a pomalejší, avšak ušlechtilejší, uctivější, laskavější a klidnější. Byla tam určitá zádumčivost ve všech ohledech. Lidé měli jisté vychování, osobní kouzlo a všechno oplývalo šarmem. Tomu já vždycky podlehnu. Řekněte slovo a jsem vaše. Právě postavy jsou tu výhrou. Propracované a realisticky vylíčené, že máte pocit, jako byste je znali, nebo přinejmenším znát chtěli, jako se i celkově přenesli do té doby. Pana Darcyho jsem si zamilovala okamžitě, jakkoliv byl zprvu nepříjemný a nevrlý, přičemž proto vždy mají nějaký důvod, a jestli mě na těchto příbězích něco baví, tak objevovat povahu hrdinů a jejich skrytá tajemství. A asi proto je už téměř ikonickou postavou a legendou po tolik století. Označení „Darcy“ je jakýmsi pojmem, a tak není divu, že každá žena by chtěla svého pana Darcyho. Postupně jsem si ho zamilovávala ještě víc a je to jeden z mých nejoblíbenějších hrdinů, ale – a v tom se budu zřejmě odlišovat od většiny ostatních žen a dívek - doma bych ho mít nechtěla, nakonec je možná až moc velký dobrák. Ale jinak má celé mé srdce. Elizabeth, pravda, byla někdy umíněná, ale to mě na ni právě bavilo. Žena, která ví, co chce a má to v hlavě srovnané. Tehdy tak záhadné, dnes skoro až nemístné. Zajímalo by mě, jak by se Elizabeth na dnešní dobu tvářila. Jeden z mála případů, kdy intelekt zvítězil nad vzhledem. Lidé, kteří tu dnes chybí, a to by byli tak potřeba. Jeden z klenotů mé knihovny, ke kterému chovám úctu a lásku, na který jsem hrdá a bylo mi ctí.... celý text
Ostrov Sukkwan
2011,
David Vann
Měl to být výlet o vzájemném sblížení, jenže démoni minulosti jsou silnější, než se zdálo. Vysaje vás, převálcuje, zdrtí. A budete na něj myslet ještě dlouho poté. Neuvěřitelně silný čtenářský zážitek. Uvízne člověku na dlouho v hlavě. Ještě teď mám husí kůži. Dlouho, nebo možná nikdy jsem nečetla něco, co by mě tak pohltilo a strhlo. Běžně takový druh literatury nevyhledávám, o to víc mne to překvapilo a nadchlo. Celou dobu tušíte, že se něco stane. A opravdu se stane. Nic šílenějšího a děsivějšího jsem dosud nečetla. Tato kniha, a teď mi odpusťte ten výraz, se nedá popsat jinak než - hustý. Fakt hustý. Říct o ní, že je hezká, by znělo opravdu divně. Je zajímavá a poutavá. Depresivní a deprimující, avšak i přesto vás vtáhne a nepustí, musíte číst neustále dál, protože je to zkrátka neuvěřitelné. Četla jsem jí s takovým psychickým vypětím a zápalem, že jsem nevnímala nic kromě knihy. A to i přesto, že při čtení druhé části se mi někdy dělalo fyzicky zle. Nebyla jsem schopna to vstřebat. Nicméně jsem byla tak paralyzovaná tou intenzitou, že bych z ní nespustila oči, ani kdybych chtěla. David mne něčím opravdu dostal. A to něco bylo vážně silné, jinak bych to nedokázala přečíst. Na jednu stranu si přijdu úchylně, na druhou stranu bych všem doporučila, aby si to přečetli. Přece jen se v těch silných životních příbězích vyžívám. A tohle mi dalo vše. Na Davida se zaměřím a určitě si budu hlídat další jeho počiny.... celý text
Jana Eyrová
2007,
Charlotte Brontë
Pokud je nějaká kniha, která vás strhne dějem, kde se sžijete s postavami i prostředím a do jejíhož příběhu byste chtěli vstoupit, je to Jana Eyrová. Podle mě klasika anglické literatury 19. století. Je to už vlastně legendární kniha. Síla, jakou mě k sobě přitáhla, je až neskutečná. Dokázala bych ji hltat znova a znova a nikdy by mě nepřestala bavit, naprosto jsem se do ní zamilovala. Řadím jí mezi svoje nejoblíbenější knihy a je to moje srdcová záležitost. Jana Eyrová, to není jen kniha, je to významná postava ve světové literatuře, kterou když poznáte, už ve vaší paměti navždy zůstane. Je to příběh, který ve mně neustále žije a stále se k němu vracím. Už je mou součástí a přetrvá v mém srdci navždy. Častokrát neodolám, knihu jen tak náhodně otevřu a na chvíli se do ní začtu. Možná jsem okouzlena i proto, že se mi líbí povaha Jany a někdy mi přišlo, že bych se s ní mohla ztotožnit. Jana je jedna z nejinspirativnějších a mých nejoblíbenějších hrdinek. Přesto, že je to klasika, které se mnozí z nás bezdůvodně nebo kvůli nějakým zažitým předsudkům vyhýbají, není nudná ani nezajímavá. A právě ona by tento pohled a názor na klasickou literaturu mohla změnit. Opravdu mne vtáhla do děje a nečekala jsem, že si jí až tak oblíbím. Je to jedna z mála knih, kterou jsem s sebou tahala všude, protože jsem stále chtěla být s ní a když náhodou ne, neustále jsem na knihu myslela a přemýšlela o ní. A teď je to vlastně asi moje nejoblíbenější knížka vůbec, miluju ten příběh. Byla jsem naprosto unešená a měla jsem potřebu dát o této knize každému vědět, protože kdo nečetl Janu Eyrovou, najednou jako by nebyl. Napsaná je velmi dobře. Hlavní téma sice není nijak zvlášť originální od jiných románů téže doby, i tak není vůbec stejná nebo snad méněcenná, stejně musíte zjistit, jak to skončí, co kdyby. Úplně na mě dýchala ta atmosféra, která byla tak skutečná, stejně jako láska mezi Janou a Edwardem. Jestli je nějaká kniha, na kterou nezapomenu, která mne okouzlila, vyvolala ve mně emoce, rozesmála mne, rozplakala mne, zapůsobila na mne, pohltila mne, změnila mi pohled na literaturu, bavila mne od začátku do konce, bezhlavě jsem se do ní zamilovala celým svým srdcem, jako Jana do Edwarda, kniha, kterou bych mohla číst stále znovu a chtěla bych se do ní přenést, je to Jana Eyrová.... celý text