Lenka_J
přečtené 259
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Švédský Forrest Gump, který místo běhání vyhazoval do vzduchu mosty a všechno, co bylo potřeba. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetla, ale od setkání Alana s generálem Francem stály ty flashbacky za to. A hlavně od té doby, kdy se začaly čím dál víc prolínat a zmiňovat i v té současné dějové lince. Celkově se jedná o nesmírně chytře napsanou knihu. Ale je třeba chápat souvislosti, bez znalostí průběhu španělské revoluce, korejské války, ale hlavně průběhu Studené války, asi spousta věcí a vtipů vyzní do prázdna. A samotná postava Alana je prostě dokonalá, chlapík, který nemá rád politiku a přesto do ní promluvil více než kdokoli jiný. Jeho hlášky o Stalinovi a dalších významných osobnostech a událostech mi budou ještě dlouho znít v mysli. Nejraději bych je tady rovnou vypsala, ale místo toho jen doporučím všem, které baví historie a mají rádi na jedné straně chytrý a na druhe straně naprosto absurdní humor, aby si to sami přečetli a mohli se při mnoha pasážích od srdce zasmát.... celý text
Temné kouty
2014,
Gillian Flynn
Mé první a určitě ne poslední čtenářské setkání se současnou královnou thrillerů, Gillian Flynn, proběhlo velice intenzivně, což znamená, že jsem Temné kouty přelouskala za necelých dvacet čtyři hodin. Těch důvodů, proč jsem nebyla schopná se od knížky odtrhnout, je mnoho, ale tím hlavním je pro mě bezesporu um spisovatelky, která si se čtenářem výborně pohrává a servíruje mu neustále novou a novou dávku napětí, nové zauzlení příběhu, nebo naopak rozuzlení některé jeho části. A tak se přiznám, že se ji po celou dobu dařilo mě mást, hrát si s mou myslí a držet mě v napětí téměř až do poslední strany. Co se mi na knížce líbilo, byly postavy, všimla jsem si, že spoustě lidem vadilo, že v příběhu nefigurovala prakticky ani jedna vyloženě kladná a obecně sympatická postava. Mě, jakožto příznivce příběhů, které nejsou černobíle vykresleny, to potěšilo. Protože ani ve skutečném životě nikdo nejsme dokonalí a stejně jako hlavní postavy v Temných koutech i my občas v myšlenkách zabrousíme do svých temnějších zákoutí, i když samozřejmě v porovnání s hlavní hrdinkou budou mít jiný nádech, a možná, že právě proto mi například postava Libby byla sympatická. Že není dokonalá, že po její návštěvě si člověk musí zkontrolovat, jestli mu nechybí rtěnka, ale přesto mi její povaha přirostla k srdci, i díky tomu, že se tak nějak vymyká takovému klasickému modelu oběti. Celkově si myslím, že se autorka skvěle vyhýbá jakýmkoli stereotypům, čemukoli, co bychom znali z dalších desítek thrillerů jak knižních nebo filmových. Bez klišé, napínavé a naprosto pohlcující, to byly alespoň pro mě Temné kouty.... celý text
