Lenka_J komentáře u knih

Sáru sleduju už od počátku jejího působení na Instagramu, kde dávala recepty a tipy na odlehčená jídla. Kdo by si nechtěl dát klasiku v odlehčené verzi, u které to chuťově ani nepoznáte, ale bude daleko hodnotnější z hlediska živin? Vyzkoušela jsem řadu jejích receptů, které mi opravdu chutnaly, a tak když vydala kuchařku, musela jsem ji mít. Ráda podporuji své oblíbené autory, ať už spisovatele nebo instagramery, a mám z toho vždy radost. Ještě větší radost jsem pak měla ze samotné kuchařky. Jsem ten typ, co fakt zbožňuje barevně sladěné věci, takže mé srdíčko zaplesalo, když jsem viděla, že každý typ receptů má svou barvu a ještě takovou boží pastelovou. A stejně tak mě mile překvapil samotný obsah. Věděla jsem, že můžu očekávat výborné recepty, ale dojem na mě udělalo i doplnění o vlastní příběh a tipy, jak bojovat s poruchou příjmu potravy. Myslím, že to chce odvahu a vždy jsem ráda, když se ve veřejném prostoru mluví o tématech duševního zdraví. Kéž by to dělalo více autorů podobných kuchařek.

13.02.2023

Už obálka (boží ilustrace a minimalistické rybky i uvnitř knížky) a anotace u Anny mě hned zaujala. Posmrtný život v podobě rybky v akváriu, která putuje z místa na místo a pozoruje životy ostatních? Geniální. A po přečtení knížky musím konstatovat, že mé nadšení ještě vzrostlo. Čím více knížek zhltnu v krátkém čase, tak tím více se bojím, že ve mně nezanechají až takové hluboké pocity po jejich dočtení. Přečetla jsem toho za letošní rok hodně a bylo mnoho knih, které se mi líbily. Ale Annu jsem měla chuť okamžitě všem strčit před nos, aby si ji přečetli taky. A to už u mě o něčem svědčí.

Jestli něco v knížkách naprosto miluju, tak jsou to různé odkazy na filmy, televizní pořady, současnou politickou situaci nebo cokoli podobného. Mám pak pocit, že se to odehrává přímo uprostřed mé sociální a kulturní bubliny. Vlastně jsem si v průběhu čtení říkala, že autorka jako by občas byla v mé hlavě a dala některé z mých myšlenek působivě na papír.

Na to, jak byla knížka poměrně útlá a kolik příběhů se na jejich stránkách odehrálo, mi ani jeden z nich nepřišel uspěchaný. Což je nesmírně těžké. Anna (opět úžasný Frozen odkaz) byla přítomna důležitým okamžikům všech. Líbila se mi i linka s českým lvem a jeho postýskaním si nad tím, že jeho tvář se objevuje hlavně na tričkách.

8 06.11.2020

S Eleanor to byla láska na první pohled. Už po prvních pár stránkách jsem si její podivínskou povahu naprosto zamilovala. Přesto postupem času, kdy se Eleanor začala více otevírat světu a ostatním lidem v okolí, mi začínala přirůstat k srdci snad ještě více. Myslím, že se jedná přesně o knížku a knižní postavu, která už navždy bude i mou součástí.

8 25.08.2019

Po Haně už jsem u Tichých roků věděla, do čeho jdu. Styl vyprávění, prolínání jednotlivých dějových a časových linek opět nezklamalo. Musím říct, že pro mě to byl ještě větší zážitek než u Hany. Na konci jsem marně čekala na další řádky, které by mi dopověděly celý příběh a jak to dopadlo s jednotlivými postavami, bohužel jsem se nedočkala. Na jednu stranu je to dobře, příběh ve mně dozněl tak, jak měl. Na stranu druhou... Když s hlavními postavami prožíváte jejich příběh, tak jej chcete znát do posledního písmene. Nicméně nic to nemění na kvalitě, naopak to jen vypovídá o tom, jak je knížka dokonalá, když po jejím dokončení má člověk pořád chuť číst dále.

16 04.08.2019

Sám Lale se cítí provinile, když vypráví příběh, ve kterém v některých ohledech koncentrační tábor a jeho hrůzy zůstávají upozaděny. Není to knížka pouze o přežití, ale ukazuje, jak je důležité i v tak hrozné situaci nepřestat žít. Hrdina této knihy měl obrovské štěstí a podařilo se mu nejen vybudovat vlastní život za zdmi tábora, ale taky při své cestě zachránit další. Nikdy neopustil svou lidskost, ačkoli musel podstoupit nejednoduchá rozhodnutí, která si i sám vyčítal.
Pokud toužíte po syrovém vyobrazení Osvětimi a všech hrůz, nebude to zřejmě kniha pro vás. Pokud si naopak chcete poslechnout o síle přežit, o lásce i přátelství v táboře, pak se po ní nebojte sáhnout.

13 22.07.2019

Všemi dary obdarovaná rozhodně není klasickou postapokalyptickou knížkou a zdejší "zombie svět" je pojatý trošku jiným způsobem než ve většině podobných knih či filmů. Pohled očima dítěte, jehož dětství se naprosto vymykalo tohoto období života, jak jej známe my, byl moc zajímavý. Za polovinou mi však přišlo, že se příběh začal místy až moc natahovat a naopak tam, kde bych chtěla, aby byl tento sci-fi svět představen více a knížka šla více do hloubky, se to nestalo.

5 22.07.2019

Nemůžu se ubránit srovnání s Hanou, kterou mám ještě v živé paměti. Taky knížka Marie a Magdalény popisuje nelehký osud tří žen v průběhu politických proměn dvacátého století. Zatímco však po dočtení Hany ve mně příběh dozníval a měla jsem pocit, že všechno do sebe nádherně zapadlo a tvořilo dojemnou mozaiku lidských osudů, u této knihy se mi stal trošku opak. A tak mám pocit, že se mi nepodařilo proniknout do příběhu, jak bych chtěla. Že autorka místy klouzala jen po povrchu.

3 06.07.2019

Jsem ráda, že se Fredrik Backman rozhodl tuto povídku vydat knižně. Jako ve všech ostatních knihách se mu podařilo svým typickým způsobem přiblížit nelehké téma. Na jednu stranu je mi líto, že díky kratšímu rozsahu jsme nemohli postavy blíže poznat. Na druhou stranu, možná právě v tom spočívá kouzlo této knihy.

5 02.07.2019

Co by můj syn měl vědět o světě byla předposlední knížkou Fredrika Backmana, která mi chyběla na mém seznamu. Jeho knížky pro mě byly láskou na první pohled. I díky tomu má očekávání byla vysoká. Nechci říct, že by mě tato knížka vysloveně nebavila, ale tematicky se mě tolik nedotkla. Možná je to tím, že sama rodičem nejsem a možná, kdybych byla, celý příběh bych brala úplně jinak. Ačkoli se mi některé myšlenky a filozofie, s kterou autor přibližuje strasti i radosti rodičovství, líbily, celkově mě kniha tolik nezasáhla. Na druhou stranu, je mi teď jasné, nakolik se ve svých dalších knížkách inspiruje svým životem.

1 01.07.2019

Když jsem u Medvědína psala, že je Fredrik Backman génius, tak touto knížkou to ještě potvrdil a nastavil laťku ještě výše než u předešlého dílu. Obyvatelé Medvědína se mi dostali pod kůži. Doslova jsem hltala každou dějovou linku, každý příběh a místy jsem ani nedýchala, protože v tomto malém hokejovém a téměř zapomenutém městě nemá nikdo jistý růžový osud. Právě naopak. Druhý díl ještě více rozplétá složité vztahy na městě, dotýká se více i politiky a toho, co dokáže populismus a jeden člověk toužící po nekonečné moci. Zamilovala jsem si většinu postav a s těžkým srdcem je opouštím. Za mě jedna z nejlepších knih, které se ocitly v mé ruce.

8 29.06.2019

Zatímco první díl nás seznámil s Jacobem, jeho rodinou i novou rodinou podivných, v druhém díle má příběh větší spád a akci. Celkově se mi líbí, že se o světě podivných, a tomu, jak vlastně funguje, dozvídáme více. Stejně tak mi přijde fajn propojení s reálným světem. Co mi přijde trošku líto je, že autor nejde u jednotlivých postav více do hloubky. Je mi jasné, že se jedná o knihu i pro mladší obecenstvo, ale přeci jenom bych to za sebe uvítala.

22.06.2019

Po několika příběhově náročnějších a těžších knížkách jsem měla chuť na nějakou, u které si jednoduše odpočinu. Příběh jsem znala z filmu a tudíž jsem tak trochu věděla, do čeho jdu. Svět plný podivných dětí i dospělých, kteří nikdy tak úplně nezapadli do světa těch "normálních" se mi líbil. Je pravda, že místy trošku jednodušší příběh možná už ve svých letech nedokážu ocenit natolik, jako kdybych ho slyšela, když jsem byla mladší. Ačkoli young adults knížky mají k mému srdci stále blízko.

1 14.06.2019

Od Hany jsem měla vysoká očekávání. Jak by se jim taky dalo ubránit, když se na člověka ze všech stran valí nadšené recenze. Upřímně musím říct, že jsem se pár prvních kapitol marně snažila přijít na to, v čem tkví nadšení všech lidí z Hany. Knížka se mi líbila, ale nepřipadala mi až tak výjimečná. Ale další a další kapitoly mě vyváděly z prvotního omylu. Když se postupně začaly odkrývat osudy Miřiny a Haniny rodiny, naprosto jsem pochopila, v čem je ten pravý rukopis Aleny Mornštajnové a proč ji lidé zbožňují. Ten dokonalý výlet do nitra hlavních postav, který vám pomůže pochopit jejich jednání a rozhodnutí. To, jak střídá jednotlivé dějové i časové linky, ale vůbec jsem neměla pocit, že bych se v nich ztrácela. Právě naopak. Příběh jsem si užila až do naprostého konce a určitě to není mé poslední setkání s touto autorkou.

24 10.06.2019

Rozhodně jiný Backman než u Oveho, Britt-Marie nebo Babičky, ale snad ještě lepší. Skutečnější. I tady najdete milý humor a neskutečně čtivý styl psaní, ale mnohem častěji vás z jednání hlavních postav i samotného příběhu zamrazí. Život na malém městě není jednoduchý a v této knížce se Backmanovi podle mě podařilo jej dokonale vykreslit. Stejně jako všechna společenská témata a problémy. Backman je v mých očích prostě génius a touto knížkou mě v tom jen utvrdil.

8 07.06.2019

Přiznám se, že na první pohled mě zaujala knížka především z vizuálního hlediska a toho, že bych mohla mít svůj vlastní dopis z Bradavic, Pobertův plánek a další spoustu věcí. u kterých jsem po prvním spatření konstatovala, že bez nich jednoduše nemůžu nadále plnohodnotně existovat. Na druhý pohled, když jsem se do knížky skutečně začetla, jsem zjistila, že nabízí mnohem mnohem více než jen tyto skvělé rekvizity. Nabízí totiž jedinečný pohled do zákulisí natáčecího procesu, o kterém jsem zjistila, že nemám ani zdaleka ponětí, jak je náročný. Od poznámek producenta, přes poznámky herců, po samotné vytváření kulis a rekvizit pro film, všechno je nesmírně fascinující a až neuvěřitelné. Veškerá obdivuhodná práce tvůrců filmů na mě v konečném důsledku působila stejně záhadně jako samotný svět magie, protože po přečtení knížky nechápu, že takto do nejmenších detailů byli schopní během, dá se říci jednoho roku, vytvořit každý z filmových dílů. Takže klobouk dolů jak tvůrcům knížky, která je fascinující po obsahové i po vizuální stránce, ale i tvůrcům filmů, kteří obohatili nejen mé dětství, ale i mé post-dětství a stále mě nepřestávají ani po letech udivovat.

7 01.01.2015

Švédský Forrest Gump, který místo běhání vyhazoval do vzduchu mosty a všechno, co bylo potřeba. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetla, ale od setkání Alana s generálem Francem stály ty flashbacky za to. A hlavně od té doby, kdy se začaly čím dál víc prolínat a zmiňovat i v té současné dějové lince.
Celkově se jedná o nesmírně chytře napsanou knihu. Ale je třeba chápat souvislosti, bez znalostí průběhu španělské revoluce, korejské války, ale hlavně průběhu Studené války, asi spousta věcí a vtipů vyzní do prázdna. A samotná postava Alana je prostě dokonalá, chlapík, který nemá rád politiku a přesto do ní promluvil více než kdokoli jiný. Jeho hlášky o Stalinovi a dalších významných osobnostech a událostech mi budou ještě dlouho znít v mysli. Nejraději bych je tady rovnou vypsala, ale místo toho jen doporučím všem, které baví historie a mají rádi na jedné straně chytrý a na druhe straně naprosto absurdní humor, aby si to sami přečetli a mohli se při mnoha pasážích od srdce zasmát.

4 31.12.2014

Mé první a určitě ne poslední čtenářské setkání se současnou královnou thrillerů, Gillian Flynn, proběhlo velice intenzivně, což znamená, že jsem Temné kouty přelouskala za necelých dvacet čtyři hodin. Těch důvodů, proč jsem nebyla schopná se od knížky odtrhnout, je mnoho, ale tím hlavním je pro mě bezesporu um spisovatelky, která si se čtenářem výborně pohrává a servíruje mu neustále novou a novou dávku napětí, nové zauzlení příběhu, nebo naopak rozuzlení některé jeho části. A tak se přiznám, že se ji po celou dobu dařilo mě mást, hrát si s mou myslí a držet mě v napětí téměř až do poslední strany.
Co se mi na knížce líbilo, byly postavy, všimla jsem si, že spoustě lidem vadilo, že v příběhu nefigurovala prakticky ani jedna vyloženě kladná a obecně sympatická postava. Mě, jakožto příznivce příběhů, které nejsou černobíle vykresleny, to potěšilo. Protože ani ve skutečném životě nikdo nejsme dokonalí a stejně jako hlavní postavy v Temných koutech i my občas v myšlenkách zabrousíme do svých temnějších zákoutí, i když samozřejmě v porovnání s hlavní hrdinkou budou mít jiný nádech, a možná, že právě proto mi například postava Libby byla sympatická. Že není dokonalá, že po její návštěvě si člověk musí zkontrolovat, jestli mu nechybí rtěnka, ale přesto mi její povaha přirostla k srdci, i díky tomu, že se tak nějak vymyká takovému klasickému modelu oběti. Celkově si myslím, že se autorka skvěle vyhýbá jakýmkoli stereotypům, čemukoli, co bychom znali z dalších desítek thrillerů jak knižních nebo filmových. Bez klišé, napínavé a naprosto pohlcující, to byly alespoň pro mě Temné kouty.

6 28.12.2014

Čtenářům, kteří podnikli výlety i do předchozích příběhů Johna Greena zajisté neunikne jistá podobnost Papírových měst s Hledáním Aljašky, ale obě dvě knihy jsou si tolik podobné a zároveň tak jiné. Stejně jako v předešlých knihách i zde se objevuje sympatický Greenův humor, který je plný metafor a odkazů, sympatické postavy, které nepůsobí vyumělkovaně a dokonale, ale naopak velice lidsky, takže jsem měla pocit, že celou cestu za poznáním, za přátelstvím, za láskou, podnikám spolu s nimi. Velice se mi líbil i koncept celého vyprávění, mám ráda postupné indicie, při kterých můžu sama postupně skládat puzzle, které po dočtení dají nádherný obraz, který mám ještě po dlouhou dobu problém dostat z hlavy. Nehledě na to, že celý nápad s papírovými městy je dokonalý a nutí k zamyšlení. Rozhodně všem, kterým se líbila předešlá díla tohoto skvělého autora, můžu jen a jen doporučit.

4 25.10.2014

Na vydání české verze knížky jsem se těšila od doby, kdy jsem první sérii seriálu, kterému kniha posloužila jako námět, zkoukla během pár dnů. Mírným překvapením pro mě bylo, že seriál sice skutečně z autobiografie čerpal, ale mnohem jinak než jsem čekala. Líbilo se mi odkrývat střípky ze seriálových postav v těch skutečných, ať už šlo o inspiraci jménem, určitou příhodou, vlastnostmi. Ale nutno podotknout, že televizní zpracování žije naprosto svým vlastním životem a nelze tak očekávat, že bude čtenář svědkem přenesení všech psaných vět na plátno, spíše naopak. Samotná Jenji Kohan se nechala slyšet, že se samozřejmě seriál knihou inspiruje a to hlavně ze začátku poměrně hodně, ale postupem času se z něj stává úplně jiný příběh.
Samotná kniha se mi líbila především v tom, že se její autorka při psaní neutápí v kajícných slovech, ale vše přijímá tak, jak je. A s tím se pojí i to, že její vyobrazení života ve vězení vyznělo velice reálně, odlehčeně a rozhodně čtivě.

4 23.10.2014

Cítím se poněkud barbarsky, že u nejdůležitějšího antiutopistického díla přemýšlím, jestli mu dát hvězdičky tři nebo čtyři. Nevím si rady, jak ohodnotit knihu, která vyobrazuje totalitní svět v té nejextrémnější podobě a zobrazuje ho naprosto dokonale. To, jak George Orwell popsal tento utopistický svět obdivuji, vše mělo své místo, vše bylo dotaženo do nejmenších drobností, líbila se mi teorie třech hlavních regionů, kde se možná inspiroval taktéž velice zajímavou avšak reálnější teorií geopolitika Spykmana. A s těmito superlativy bych v otázce myšlenky knihy, jejího významu, mohla jen pokračovat. Problém u mě osobně nastává v samotném stylu knížky, obvykle moc nemusím popisné části knih, v tomto případě to bylo přesně naopak. Popis společnosti a světa mě udivoval, ale samotné vyprávění postav mě nechalo poměrně chladnou a postupem času mi připadalo, že se spousta věcí opakuje. Je to možná z části i problém toho, když člověk čte knížku, o které už předem ví až moc. Každopádně to nic nemění na tom, že obsah a myšlenka knihy jsou skvělé, až je to děsivé a že rozhodně stojí za to si knihu přečíst.

10 03.10.2014