Lenka_J
přečtené 259
Harry Potter: Filmová kouzla (druhé, doplněné vydání)
2014,
Brian Sibley
Přiznám se, že na první pohled mě zaujala knížka především z vizuálního hlediska a toho, že bych mohla mít svůj vlastní dopis z Bradavic, Pobertův plánek a další spoustu věcí. u kterých jsem po prvním spatření konstatovala, že bez nich jednoduše nemůžu nadále plnohodnotně existovat. Na druhý pohled, když jsem se do knížky skutečně začetla, jsem zjistila, že nabízí mnohem mnohem více než jen tyto skvělé rekvizity. Nabízí totiž jedinečný pohled do zákulisí natáčecího procesu, o kterém jsem zjistila, že nemám ani zdaleka ponětí, jak je náročný. Od poznámek producenta, přes poznámky herců, po samotné vytváření kulis a rekvizit pro film, všechno je nesmírně fascinující a až neuvěřitelné. Veškerá obdivuhodná práce tvůrců filmů na mě v konečném důsledku působila stejně záhadně jako samotný svět magie, protože po přečtení knížky nechápu, že takto do nejmenších detailů byli schopní během, dá se říci jednoho roku, vytvořit každý z filmových dílů. Takže klobouk dolů jak tvůrcům knížky, která je fascinující po obsahové i po vizuální stránce, ale i tvůrcům filmů, kteří obohatili nejen mé dětství, ale i mé post-dětství a stále mě nepřestávají ani po letech udivovat.... celý text
Papírová města
2014,
John Green
Čtenářům, kteří podnikli výlety i do předchozích příběhů Johna Greena zajisté neunikne jistá podobnost Papírových měst s Hledáním Aljašky, ale obě dvě knihy jsou si tolik podobné a zároveň tak jiné. Stejně jako v předešlých knihách i zde se objevuje sympatický Greenův humor, který je plný metafor a odkazů, sympatické postavy, které nepůsobí vyumělkovaně a dokonale, ale naopak velice lidsky, takže jsem měla pocit, že celou cestu za poznáním, za přátelstvím, za láskou, podnikám spolu s nimi. Velice se mi líbil i koncept celého vyprávění, mám ráda postupné indicie, při kterých můžu sama postupně skládat puzzle, které po dočtení dají nádherný obraz, který mám ještě po dlouhou dobu problém dostat z hlavy. Nehledě na to, že celý nápad s papírovými městy je dokonalý a nutí k zamyšlení. Rozhodně všem, kterým se líbila předešlá díla tohoto skvělého autora, můžu jen a jen doporučit.... celý text
Oranžová je nová černá - Můj rok v ženské věznici
2014,
Piper Kerman
Na vydání české verze knížky jsem se těšila od doby, kdy jsem první sérii seriálu, kterému kniha posloužila jako námět, zkoukla během pár dnů. Mírným překvapením pro mě bylo, že seriál sice skutečně z autobiografie čerpal, ale mnohem jinak než jsem čekala. Líbilo se mi odkrývat střípky ze seriálových postav v těch skutečných, ať už šlo o inspiraci jménem, určitou příhodou, vlastnostmi. Ale nutno podotknout, že televizní zpracování žije naprosto svým vlastním životem a nelze tak očekávat, že bude čtenář svědkem přenesení všech psaných vět na plátno, spíše naopak. Samotná Jenji Kohan se nechala slyšet, že se samozřejmě seriál knihou inspiruje a to hlavně ze začátku poměrně hodně, ale postupem času se z něj stává úplně jiný příběh. Samotná kniha se mi líbila především v tom, že se její autorka při psaní neutápí v kajícných slovech, ale vše přijímá tak, jak je. A s tím se pojí i to, že její vyobrazení života ve vězení vyznělo velice reálně, odlehčeně a rozhodně čtivě.... celý text
1984
2003,
George Orwell (p)
Cítím se poněkud barbarsky, že u nejdůležitějšího antiutopistického díla přemýšlím, jestli mu dát hvězdičky tři nebo čtyři. Nevím si rady, jak ohodnotit knihu, která vyobrazuje totalitní svět v té nejextrémnější podobě a zobrazuje ho naprosto dokonale. To, jak George Orwell popsal tento utopistický svět obdivuji, vše mělo své místo, vše bylo dotaženo do nejmenších drobností, líbila se mi teorie třech hlavních regionů, kde se možná inspiroval taktéž velice zajímavou avšak reálnější teorií geopolitika Spykmana. A s těmito superlativy bych v otázce myšlenky knihy, jejího významu, mohla jen pokračovat. Problém u mě osobně nastává v samotném stylu knížky, obvykle moc nemusím popisné části knih, v tomto případě to bylo přesně naopak. Popis společnosti a světa mě udivoval, ale samotné vyprávění postav mě nechalo poměrně chladnou a postupem času mi připadalo, že se spousta věcí opakuje. Je to možná z části i problém toho, když člověk čte knížku, o které už předem ví až moc. Každopádně to nic nemění na tom, že obsah a myšlenka knihy jsou skvělé, až je to děsivé a že rozhodně stojí za to si knihu přečíst.... celý text
Nejsem jako vy
2011,
Jodi Picoult
Netradiční detektivka, kde dle mého nejde až tak o rozřešení případu, i když stejně jako Jacob, i autorka postupně odhaluje malé nápovědy, které si člověk poskládá dohromady počas čtení. Ale hlavní doménou knížky pro mě jednoznačně byla jednotlivá vyprávění z pohledu velice reálně vykreslených postav. I když zrovna u vyprávění Jacoba jsem občas měla pocit, že byly používány věty, které by člověk s Aspergerem neřekl, v několika případech se tam objevily dokonce i metafory, těžko říct, jestli se však objevily i v originále nebo to bylo překladem. Rozhodně šlo o velice zajímavou sondu nejen do života člověka s Aspergerem a umožnění náhledu na svět jeho očima, což mě osobně vždy fascinovalo. Co pro mě bylo však ještě zajímavější, a s čím jsem se v knihách do této doby zase tolik nesetkala, byl pohled z druhé strany, tedy od lidí, kteří s Jacobem žili a nebo se s ním setkali v průběhu příběhu. Ať už to byla Jacobova rodina v čele s mámou, která by pro svého syna udělala cokoli, ale často zapomínala na potřeby svého druhého syna, který to moc dobře pociťoval, nebo právník, který se nikdy s člověkem s Aspergerem nesetkal a postupně si zvykal na vzájemnou komunikaci. Jednoduše všichni působili reálně, kdyby mi někdo řekl, že je to napsané podle skutečného příběhu, tak bych tomu asi neměla problém uvěřit. Takže klobouk dolů spisovatelce, nejen, že je kniha napsaná neskutečně čtivě, ale jde vidět, že si dala velkou práci se zkoumáním rodin s Aspergerem a rozhodně to přineslo své ovoce (jsem ještě tak ponořená do příběhu, že mi ihned na mysl vyvstala pomyslná reakce Jacoba, že je nemožné, aby zkoumání rodin přineslo ovoce, přeci lidem na hlavách nerostou pomeranče ani citróny...).... celý text
Silo
2014,
Hugh Howey
Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se do Sila začetla, ale i přes to, že jsem knihu odkládala v mnohem častějších intervalech než je u mě zvykem, jsem to vzdát nechtěla. A teď jsem za to neskutečně ráda, protože ze stránky na stránku, když jsem do tajů Sila pronikala více a více, jsem zjistila, že se čtením nemůžu přestat a nutně potřebuji vědět, jak to bude pokračovat. I přes pomalejší rozjezd se autorovi podařilo stupňovat strhující atmosféru. Veškeré náznaky, drobnosti, které se objevují už od začátku knihy, mají svůj smysl a dohromady dávají spletitou mozaiku Sila, která se postupně čtenáři odkrývá a alespoň já jsem se po čas čtení neubránila vytvářením všemožných teorií ve své hlavě, což jen dokazuje, jak se mi celý příběh dostal pod kůži.... celý text
