Lenka.Vílka přečtené 2344

Dolores Claiborneová 2021, Stephen King

Zpověď Dolores, která je hodně osobní a strašně moc mě zasáhla, byla v podání Kinga krásným psychologickým románem. A já to zbožnuju. A přes ty špatné věci... A celé to její vyprávění mě tolik dostalo a já si Dolores oblíbila, že jsem v té fazi, kdy jsem se dozvěděla, co se všechno stalo, než jsme se "dostali ke studně", bylo by mi jedno, jestli to Dolores udělala znovu. O čemž jsem upřímně dost pochybovala... Za mě navíc byl silný konec, kde se odkryjí všechny karty, třešničkou na už tak dobrym dortu. Moc děkuju :) A komu bych knihu doporučila? Rozhodně tomu, kdo večer leží v posteli a říká si: "Jenom dočtu kapitolu a půjdu spát." Ten tuhle knihu bude zbožňovat! Muahaha! To propojení s Geraldovo hrou bylo dobrý. Samozřejmě jsem o něm do doby čtení nevěděla. A jak jsem koukala na plány, které nevyšly, měla být ještě jedna kniha. No, nikdy nevíš, že... Skvělý náhled do duše osudem zkoušené ženské, která se nedá, napsán Mistrem hororu, byť tohle je vážně drsný psychologický rozbor, ne žádný bu bu bu, děsivé je to o to víc.... celý text

Hellraiser 2021, Clive Barker

Tak tohle byla vážně zábava! Těžko říct, co se mi na knize líbilo nejvíc. Jestli to, jak je to místama nechutně napsaný. (Protože to velí myšlenka: Je to horor, chci nechutnosti a krev.) Jestli to, jakou to má druhou myšlenku. (Protože i když nevíte, kam to bude směřovat, je jasný, že do nějakýho šťastnýho konce fakt ne.) Jestli to, že přestože se jedná o delšího povídku, je v ní úplně všechno. (Protože je to dobrý napsaný, takže jsem neměla pocit, že něco chybí.) A hlavní otázka: čí je to vlastně příběh? Franka, který se kvůli svým touhám dostal tam, kam se dostal? (Nebo spíš překročení hrany, že...tak proč si stěžuje?) Julie, která se kvůli svým touhám dostane do situace, kdy je ochotná dělat všechno, co dělá? (Frank musel bejt tehdy hodně dobrej!) Kirsty, která si hraním na detektiva motivovaná žárlivostí zadělá na pořádný průšvih? (To je ta, který budete fandit, pokud jste se nenechali unést na vlně představy úchyláren z vlhkého pokoje.) Rory, který byl tak dlouhou Rory, až už nebyl? (Pokud jste na tuhle čunčárny, Pretty od Don Broco.) Když to po sobě čtu, je to vlastně příběh čtyř nadržených veverek. Každá z nich chce oříšek a udělá pro něj cokoliv. No, ale kdo ví něco o zvířátkách nebo viděl Dobu ledovou, ví, že s těma veverkama a oříškama je to trochu komplikovanější. Pár vtipně nechutných scén, pár hodně nechutnejch scén, dost krve, ujetej svět, který logicky na tom rozsahu nelze úplně prozkoumat (za mě, dobrá půda pro tápání, čas na vysvětlování by byl v románu) a vážně dobře napsaný. Já jsem si to užila. Poměrně nedávno jsem četla povídku Zapovězené a to mě moc nebavilo. Ráda jsem si spravila náladu  :) PS: obálka mi fakt nevadí ;)... celý text

Psycho 1995, Robert Bloch

("Ty nenávidíš lidi. Protože ve skutečnosti se jich bojíš, že ano? Bál ses jich, už když jsi byl malý spratek. Raději ses zavrtal do křesla pod lampou a četl. Dělal jsi to před třiceti lety a děláš to stále. Schováváš se za knihou.") Tak dík pani Batesová, jsem asi Normanova nevlastní ségra  :D Podobně jako jsem nejdřív viděla film Ptáci, nejdřív jsem viděla film Psycho. A teď poměrně nedávno znovu. A až teď čtu předlohu. Ptáky jsem četla poprvé loni, Psycho jsem poprvé dočetla dnes. A musím říct, že jsem byla nadšená. Byť je strašně těžký tenhle komentář, protože příběh musí znát snad každý. A kdo má jenom menší tušení, nebo si to přesně nepamatuje, moc napomáhá ta ilustrace na obálce... ...a je to právě tenhle okamžik, kdy mě strašně moc mrzí, že vím, o čem příběh je, protože je to strašně dobře napsaný. Teď nemyslím pouze pointu, ale celkově Normana a Matku. Vážně skvělý. Společně s těmi dobře napsanými rozhovory a s celým tím skvělým psychologickym rozborem. Úvodní výměna názorů na toto téma byla dokonalá. ("Chceš vědět, kde bys dnes byla, kdybych tě neměl rád? Ve Státní vězeňské nemocnici pro duševně choré. Tam bys teď byla." ... "Ano, asi máš pravdu Normane. Nejspíš bych tam opravdu byla, ale určitě ne sama.") Psyho je skvělá kniha. Je to delší povídka, za mě ještě ne novela, která se mi hezky četla právě v tom malém knižním formátu od Arga. Jeden z nejlepších příběhů, které jsem měla ve svém životě tu čest poznat a jedna z nejlepších knih, které jsem ve svém životě četla.... celý text

Lidskost 2021, Bryan Edward Hill

Buffy jsem si užila, byť to nebylo něco, co mě vystřelilo z tenisek. Můj přístup k Angelovi byl tedy poměrně skeptický. O to víc jsem byla překvapená, jak je příběh vlastně dobrý. Děj je ve dvou linkách. Minulost a přitomnost se správným příměrem obojího. Přičemž je jasný, že to je minulost, která Angela dožene asi poměrně drsně. Ale až v dalších dílech. Teď se Angel musí vypořádat s nebezpečným démonem. A jo, bylo to zpracovaný dobře. A pomalu se na dává dohromady parta. Dobře, dobře  :) Jenom ten způsob zničení démona. No tak! To vás nemohlo napadnout něco míň používanýho? Kresba mi moc nedla. Není to sice žádné vysoké stylové umění, ale zároveň je přede mnou něco čistýho a přehledného. A příjemný barvičky  ;) Na téhle knize oceňuji především to, že se postavy a jejich vyobrazení nesnaží kopírovat seriál, jenom se inspirují. A ne tolik jako...víte kde. A že tady nejsou předěly kapitol právě jako v...víte kde. Tam na mě byly moc. Kdo četl, ví, o čem mluvím. Tady to nebylo a narušilo ve čtení :) takže mi ani potom nevadilo, že to bylo v galerii. Ale jo, Smile Time je jeden z nejlepších dílů takže to tolik nevadilo :) Naopak zde jsou předěly možná ta nejlepší práce. Jednoduchý, ale moc dobrý :) A teď už se pouze těšit a zaklepat na Pekelnou bránu.... celý text

Joker 2021, Brian Azzarello

Ok, takže...Joker je teda jako cajk a naprosto zdravej. Proto není důvod si ho nechávat v Arkhamu. A na začátku je propuštenej. Jak bude děj následovat, je asi jasný každýmu, kdo umí sečíst zapalovač a benzín a vyjde mu vyhořelej barák. Začátek je takový vlažný klid před bouří. A moc se mi ulevilo, že Jokera pozoruje nejen Batman, který nezasahuje, ale taky Jonny Frost, který má brzy zjistit, zda si nekousnul velký sousto, když má teď blízko k Jokerovi. Ano, je to příběh plný šílenství, krve a ohníčků. Jenže tohle není jeho největší kouzlo. Jde především o to, jak je vyprávěný. Je tady Jonny, který má brzy poznat míru svého vlastního šílenství přes šílenství druhého. Ale koho? Vždyť Joker je naprosto zdravý! Super! Proč čtyři? Oceňuji, co je v knize. Je to skvěle podané, ale ke konci už lehce monotónní. Pro fanoušky Jokera totální "must have". Ale já ho zase tolik nežeru. Asi jsem vadná  :D Kresba je zajímavá. V tomhle případě polovina úspěchu. A jinak jsem nečekala  :) Třešnička na pomyslném dortu je fakt, že mezi "doporučujeme" knihama je u Jokera dílko Dospělost je mýtus :D :D :D... celý text

Vražedně dokonalá 2021, Joëlle Jones

Ano, takhle má vypadat příběh o za každé situace dokonalé vražedkyni! Josie není jenom tak obyčejná máma od dvou děcek. Ne, ne, ona je zabiják. Bohužel nemá svůj den, protože se její zaměstnavatel rozhodne, že je čas jí po patnácti letech dát pá pá kulkou do hlavy. Klasika, co? Vlastně příběh jako každý druhý. Ale jak padne hned na začátku: "Vlastnosti, jež činí z žen skvělé agentky, je postupně přemění v hrozbu." Naprosto souhlas. Naštve tě nás a jděte dolů. Krvavě... Vražedně dokonalá obsahuje ale dvě knihy... Ta druhá se odehrává o rok později. Kdy Josie na radu svého manžela začne něco dělat. No, a začne podnikat. Byť je svým vlastním šéfem. Přeci jen, tím se sníží pravděpodobnost, že vás váš šéf bude chtít odklidit. Ale podnikaní na sebe je mnohem náročnější, než si Josie ze začátku myslela. Hlavně když se vrátí člověk z minulosti, kdo není někdo, kdo se nechá lehce odbít... Musím říct, že mě ten příběh extrémně bavil. Což jsem tušila hned. Jenom jsem se trochu bála kresby, což zmizelo hned po pár stránkách. Byla originální, veselá, taky dost krvavá a často i krvavě veselá. Navíc hodně detailní a já se cítila, že tam v šedesátkách vážně jsem. Tohle se moc povedlo  :)... celý text

Chlad (limitovaná edice, varianta A) 2021, Paul Tobin

("Jen dva prstíčky tam strčím a hned zase půjdu.") Tak tohle bylo neuvěřitelný. Hned od začátku. A šílený. A neskutečný. Nemám tušení, jak tenhle komentář začít, protože tam se toho stane tak moc. Přeci jen Čipera z úvodu není jediná ujetá věc v tomhle dílku. Což je těžký k uvěření, že? A musím říct, že mě Obrtlík bavil víc. Ne kvůli tomu, že mám obálku s ním, ale protože mě bavilo to, co jsem se tady dozvěděla. Navíc to příběhu konečně dalo smysl. A že jsem koukala! Jenže olala, když se Čipera vrátil, bylo mi ještě víc blivno. Ať se jde Obrtlík bodnout! :D ale jeho přítomnost dávala smysl a bylo to fajn. Celá ta minulost. Vážně mě to bavilo. Byť ta poslední třetina byla vážně nechutná. A jo, i přesto mi strašně chutnala. Nechci moc psát o děje. Je to z toho důvodu, že jsou tady tři knihy v jedné, takže se k tomu komentář píše podstatně jinak. Ale řekla bych, že to prostě dávalo smysl, a celý příběh byl fajn. Stejně tak jako jeho konec. Přeci jen...vždycky jde jenom o to jedno, že? :) No, a ke kresbě. Bylo mi jasný, že budu nadšená. Jeho práce mě bavila už v sérii s Arrowem, takže tady, kde má Juan Ferreyra celou knihu pro sebe, jsem si to už jenom vychutnávala. A to nejenom kvůli těm všem nechutným blbostem. Ne, ne, už jenom ten jeho styl mě baví. A já si ty nechutnosti, příšerky a fantazii užívala v jeho podání ještě víc. Ano, může to občas působit prvoplánově a aby to šokovalo. Ale mě to tak nepřišlo. Přišlo by mi to jako závist druhých, pokud by si to mysleli. Protože vymyslet něco takovýho? Wau! Ale taky je pravda, že na holuba se už nikdy nepodívám jako dřív  :O Kniha obsahuje ještě dvě kratší povídky Večeře s nepřítelem a Čeho se děsí noční běsi?. Večeře s nepřítelem: Příběh muže, kterému byl možná vrácen jeho zdraví rozum, ale to vůbec neznamená, že teď je už v bezpečí. Co musím napsat je tohle: chvíli jsem si připadala, že z toho hrábne i mě. Tenhle příběh je napsaný strašně dobře a tím stylem, který mě strašně hrnul dopředu, až vyvolával vážně nepříjemný pocity. Tohle bylo fakt hnusný :) Čeho se děsí noční běsi?: Prostě jenom další normální den hraní si s jídlem, než mu z hlavy vylétne duha... Povídka je psaná jako zpráva ze sezení s vyšinutým pacientem, ale něco tady nesedí. Něco smrdí. Hlavně když je známé jméno pacienta. Skvělá povidla. Za obě povídky jsem moc ráda z toho důvodu, na jakou věc jsou zaměřené :) Od Tobina jsem toho ještě moc nečetla. Ale co jsem zatím četla ode mě dostalo plnou palbu. Takže za mě spokojenost veliká  :) Jo, zmiňuje to tady dost lidí. Tak se taky přidám: Já vám nevím, ale mě základní obálka nepřijde vůbec děsivá. Nevím proč. A to jsem holka, asi bych měla vrátit papíry. Ne, nepřijde mi děsivá. Děsivá mi přišla zcéna, z které kresba vychází. Kde vám dojde, že si to Declan nedělá sám (tady to je trochu upravené), ale kdo mu to dělá, a co stane potom, to bylo mnohem fujtajblovější. Srdíčko. Pa...... celý text

Případ Dawn Goldenové 2021, David Finch

Víkendový výplach  5/5 Měla jsem trochu obavy, co z toho vyleze, ale vlastně to bylo víc než dobrý. Bruce pátrá po Dawn, kterou už strašně dlouho neviděl. A musí navštívit strašně moc hajzlíků. A bylo to vážně skvělý. Celý to kolem Dawn bylo možná trochu předvídatelný, ale celá ta cesta byla zajímavá, akční a to především skvěle nakreslená. A když přišly na řadu démoni, tak to bylo ještě lepší. Tohle se mi fajn líbilo  :) PS: Dávám pět hvězd, ale je to za čtyři a půl...... celý text

My Little Pony: Poníci v akci 2020, Jeremy Whitley

Víkendový výplach  4/5 Kniha je rozdělena do čtyř kratších příběhů. Podle jejich názvů a "obsazení" na druhé straně jsem pochopila, že to budou vždy příběhy dvou postav v hlavní roli. Tedy poníků. Rainbow Dash a Fluttershy: Není dvou rozdílnějších poníků než je Rainbow Dash a Fluttershy, když přijde na létání. A když obě vyrazi na sraz cloudského leteckého kurzu, Fluttershy je z toho nešťastná a i přes špatné vzpomínky se tam s Rainbow Dash vydá. Podrží jedna kamarádka druhou? Dopadne to celé dobře? Milý příběh o síle přátelství a o tom, jak jeden může druhého podpořit. Samozřejmě s výchovných prvkem. A to je dobře  ;) (Sice trochu Carrie vibe, ale to pochopí pouze rodiče, ne jejich dětičky.) Princezna Celestia a Pinkie Pie: Pinkie je růžová, trochu zmatkařka a ráda peče. Když ji Princezna Celestia pozve k sobě, dost jí to rozhodí. Prostě truhlík, který začne plašit a hned vymýšlí různé teorie. Samozřejmě ta nejjednodušší je ta správná. A ono vlastně řešení bylo jednodušší, než si Pinkie představovala. Občas je lepší zbytečně nepřemýšlet, potom váš život bude mnohem snazší. Občas je prostě lepší nevymýšlet blbosti a jít za svým obvyklým "já" :) Spike a princezna Luna: Princezna Luna se vydá vyšetřovat záhadné požáry se svým pomocníkem Spikem. Trochu nezajímavý příběh, který se pokouší o něco jako vyšetřování, ale za mě ne. Twilight Sparkle a Big Mac: Twilight Sparkle se pustí do výzkumu v terénu, aby si odpočinula od práce v kanclu. Q vybere si na to Big Macka. Protože on je největší pracant...ale co se neřekne slovy, musí se najít v mozku. Milý příběh na podobné téma jako ten druhý. Občas je lepší vypnout a všechno neřešit. A v mozku Big Macka to bylo strašně fajn  :) Dávám čtyři barevné poníky a jednu hlavu toho pátého z pěti! (Knihu jsem vyhrála. A co vyhraju nebo dostanu, nikdy neposílám dál.)... celý text

Spider-Man a Venom: Trable na druhou 2021, Mariko Tamaki

Víkendový výplach  3/5 Moc milé vyprávění :) Spiďa a Venom jsou ty nejvtipnější spolubydlící. Na tom má tedy velké přičinění právě Venom, protože tím neničí nervy pouze Spíďovi. (Zde mi trochu nesedí anotace knihy, protože kdo stojí za tou výměnou těl je řečeno, ale asi to tam jinak nešlo napsat.) Takže začíná dobrodružství a musím říct, že jsem se fakt bavila. Kresba byla...no, chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla, ale dětem se to bude líbit. Já jsem prostě raději pro klasické proporce postav. Ale kdo celý den kouká na sbírku 527 Popek ve výstavce, ten problém mít nebude. Barvy super. Hezky to svítilo. Řeknu to takhle: obsah odpovídá názvu edice. Ano, pokud nevíte kde s dítkem začít, aby se časem stalo stejným magorem jako vy sami a potom přešlo časem na vyšší level, tímhle můžete v klidu začít  :) Dávám pět ujetých veverek z pěti! (Knihu jsem vyhrála. A co vyhraju nebo dostanu, nikdy neposílám dál.)... celý text

Perla 2022, Peter J. Tomasi

Víkendový výplach  2/5 Na začátku je vsuvka nultého sešitu, kterou bych nazvala "101 výchova dítěte v zabijáckého psychopata". Něco podobného bych zavedla plošně  :D Ale teď vážně... Pokračování knihy Zrození k zabíjení je ve svém začátku poměrně vtipný kousek. Batman něco řeší a Robin...si kolíkuje území, když chce všem Batmanvo ex dokázat, že on je těm nejlepším Robin. Je to jako první kapitola ve vyprávění "Jak se naše disfunkční rodinka dostala na gauč ke cvokaři.". Má to jeden háček. Tohle jsem si fakt užila. Hlavně kvůli tomu, co proti klukum Damian použije. Naštěstí se zde scénář nezdržuje se zbytečnejma flashbackama, ale je to vkusně zakomponovaný a hlavně krátce zakomponovaný. Přeci jen, tohle jsou všechno věci, které má čtenář vědět... (Tahle část je fajn hlavně proto, že si Damien neuvědomuje jednu hlavní věc. Oni narozdíl od něj už nejsou ty malý výstrašený kluci jako dřív. No, jako je při přes to všechno právě ještě i Damian.) Závěrečná rubanice je velká a pompézní, ale stále v mantinelech, aby to nebylo otravný. Takže za mě dobrý :) Kresba dobrá, pokračuje se se stejným ilustrátorem. Ale je tady pár kreseb, které jsou vážně eňo ňuňo  ;) Pokud vyjdou zbylé tři knihy ze série, vůbec mi to nebude vadit. Přečtu si je ráda  :)... celý text

Zrozen k zabíjení 2021, Peter J. Tomasi

Vždycky po nějaké náročnější knize potřebuji vypnout. Nějaký výplach  :D víkend s komiksy nezní úplně blbě na nastartování  :) A nová sérka Titans. Ať je to kompletní  ;) Víkendový výplach  1/5 ("Jasně, slož si loďku a doufej, že s ní zázrakem odpluje i veškerá tennota." ... "A proč ne? Je to MOJE loďka.") Nebudu lhát. Já tyhle začátky s Damianem moc nemusím. Prostě jenom prská a jak je lepší. Působí proto dost otravně a je jenom otázka času, kdy se ukáže, že Bruce měl pravdu. Jenže tentokrát jsem se bavila. Světě div se, já se vážně bavila! Protože Bruce není jediný, kdo se snaží Damiana rozhoupat, aby si konečně vybral stranu. Tu dobrou. Je tu ještě někdo další, kdo má zájem, aby si vybral. Tu špatnou. Vážně hezky rozepsané ono dilema co tedy dělat s padouchama. A koho si k tomu lépe zvolit než právě Damiana. Možná proto jsem hodně ocenila minulost. Dávalo to smysl. Žádné "prostě proto", ale mělo to hlavu a patu. Kresba. Nejci tvrdit, že to bylo špatný. Právě naopak, jenže... Patrick Gleason odvedl dobrou práci. Byl na to sám, takže to působí hezky kompaktně. Ale není to nic, z čeho si jako čtenář sednu na zadek. Ale bylo to povedené v tom standardu, který čtenář očekává, aby nebyl zklamaný.... celý text

Spasitel Duny 1993, Frank Herbert

O Spasitely Duny se zde potenciální čtenář dozví následující: - těžká kniha na čtení - nic se v ní nestane - je strašně nudně napsaná, že dost lidí ani nedočetlo - obsah téhle knihy měl být součástí Duny Což je ke knize nefér. Může to totiž ovlivnit hodně lidí. Přiznávám, i mě se četlo hůř. Což bylo způsobeno tím, že jsem četla první vydání, kde je text poměrně nahuštěný s minimálním řádkováním. Takže to na mě bylo moc. Trochu mi nesedí tvrzení dost čtenářů, že by Spasitel Duny měl být součástí Duny. Přeci jen, text je popisován jako strašná nuda. Takže bych si četla, že těch posledních 200 stran Duny byla strašná nuda, a že to bylo zbytečné a navíc? :D A přes to, co budu psát dál...fakt by mě mrzela též varianta, kdy by poškrtaný obsah Spasitele Duny byl epilogem Duny. Čili teď k tomu, proč je druhý odstavec kravina. Děj se odehrává 12 let po konci Duny. Autor hned na začátku poměrně originálně shrne dosavadní události a co nás dostalo právě sem. Takže si nějak neumím představit, jak by to šlo zakomponovat. Absence toho by mě mrzela. A dál se řeší současná situace, která je katalizátorem děje budoucího. A podle konce mi přijde, že pokud přečtete dvojku, nečíst trojku by byla velká chyba. Jednička třeba takhle psaná není. Možná proto dost lidí skončilo po ní. Že je naštval ten utnutý konec a zbytečně rychlá poslední třetina. Protože to dokonale vynahradí začátek právě Spasitele Duny. Protože mě v Duně vážně vadilo, jak určité emoční věci byly (to s Chani a co se stalo Paulovi) tak rychle přeskočeny, a je pravda, že začátek knihy na mě působil vážně příjemně. Ten začátek, kdy se poprvé Paul a Chani chovají jako dva normální lidi a na pár stránek se zapomene na "všechny ty kraviny kolem". Bylo to prostě strašně osvěžující. Prostřední část je tedy hodně politiky, intrik a filosofování. A musím říct, že mi to sedlo. Během první knihy mi přišlo, že i přes ten dějový emoční zlom, kdy mi Paul konečně přišel jako lidská bytost a ne jako zmatený robot, mi dost jeho myšlenek úplně nesedlo. Jenže tady mi přišlo, že se víc nechá ovládat právě emocemi, takže myšlenky a jejich směřování mi dokonale sedly. Hodně mě bavil "návrat" jedné postavy, s čímž bylo spojeno dost budoucích problémů. A jsem ráda, že mi to nedošlo dřív než to měl autor v plánu. A hlavně se to všechno nabalí jako sněhová koule. A když už jsme u těch koulí. Na konci knihy jsem byla úplně v háji. Nebudu lhát, pobrečela jsem si. Protože co si budem...kdo by to v sobě našel a rozhodl se takhle? (Kdyby to takhle napsal současný autor, trend jít proti logice je sviňa, tak ho dost čtenářů vyfakne a nepochopí, že to prostě jinak nešlo, a já byla vlastně i přes ty slzy šťastná, protože to bylo...krásný.) Co jsem se dozvěděla já na konci Spasitele Duny: - rozhodně to není těžká kniha na čtení. Byla by, pokud by to byla vaše první od autora - jéminánku, tam se stane věcí - rozhodně není nudně napsaná a já jí ráda dočetla Tohle jsem si fakt užila  :) (A protože jsem hodná holka, tu jednu zásadní myšlenku ohledně toho "co je, sakra, tohle", si nechám do komentáře k třetímu dílu.)... celý text

Osvícení v temnotě 2018, * antologie

Do sbírky jsem se pustila především kvůli povídce Modrý kompresor od Kinga, která jinde u nás nevyšla. Ale když jsem viděla, kdo je další ve sbírce, udělalo mi to rádost. Už nějakou dobu se chystám na Jacka Ketchuma, byť tady to není jeho cesta čistá, tak jsem se těšila trochu víc. Takže takhle, pozadí vzniku téhle knihy mi nic neříká. Tak jsem si přečetla úvod a to bylo všechno. Nic mi to nedalo. Tak jsem šla k povídkám. Před první mě překvapila jedna věc. Tady nejsou medailonky autorů? Ale ne, jsou tam. Ale až na konci povídky společně s pár slovy povídce, jak vznikla a samozřejmě taky něco o autorovi. Takže tady spokojenost  :) Ale celkově se nemohu zbavit dojmu, že je to na jednu stranu zbytečná kniha. Tj takové self-promo editora. Ale na druhou stranu si nejsem jistá, zda čtenáře nějak moc zajímá nějaký Hans-Åke Lilja. Tedy "okruh zasvěcený jeho věci" nejspíš jo, ale já vazbě neměla důvod, aby mi jméno cokoliv říkalo. Je víc zajímavější fakt, že povídky ve sbírce u nás jinde nevyšly (kromě Poa, ale všem je jasný, proč tam je zrovna ta konkrétní povídka) a podle mě proto vydavatel šel právě do téhle antologie, která... ...obsahuje pár dobrých, pár vynikajících a pár špatných povídek. Jako kdyby chtěla udělat radost úplně každému, protože i King používá paletu žanrů. Jenže dost povídek nikde jinde nevyšlo, a třeba když někdo ty autory nezná, ve výsledku to nepůsobí jako obvyklým výmluvným termínem v popisu "nevyvážená sbírka", ale trochu jako kočkopes. A samozřejmě taky tak, že si Hans-Åke Lilja prostě udělal radost. Což je fajn, přeji mu to, ale mě to neříká nic, to on si vydal knihu... A jedno malé rýpnutí. Pokud se King inspiroval povídkou Zrádné srdce, přišlo by mi mnohem lepší, kdyby ve sbírce byla poslední. Vypadalo by to v obsahu hezky a tak nějak poeticky. Přeci jen jejich postup stejně není podle let vzniku, tak co by to změnilo? Škoda, za mě by to mohl být dobrý detail  :( V knize je ještě doslov. Tam Hans-Åke Lilja děkuje autorům, že mu půjčili povídky. Jedna věta, že děkuje čtenářům, že si knihu přečetli, byť jeho stránku třeba někteří vůbec neznají, by se tam taky určitě vešla... Před touhle antologií jsem četla Hlas krve, kde jsem velice oceňovala to, jak byla kniha sestavena a cítila jsem z toho mnohem větší emoce kvůli výběru povídek než z tohohle. Čili tentokrát by mi vůbec nevadilo hodnotit knihu průměrem povídek. To by bylo čtyři. Ale vlastně mi nevadí pointě knihy dát o hvězdu míň. Takže to je za tři. Ale jsou to jemom čísla ;)  to důležité je u povídek  :)... celý text

Mimoňka 2021, Sarah Andersen

Milá, rychle přečetená kniha :) U něčeho jsem se vyloženě řechtala (teď dočteno, moji oblíbení vidí čas vložení komentáře, jo, možná jsem smíchem někoho vzbudila), něco bylo na pousmátí, ale pár věcí jsem nepochopila. Asi nejsem tedy totální mimoňka. Ale super kniha. Dostala jsem jí k Vánocům a název si neberu nijak osobně :D Dík za dárek :)... celý text

Hlas krve 1996, Ivan Adamovič

Na téhle sbírce musím pochválit víc věcí. Už jenom obálka je super. Potom se mi moc líbí, jak je kniha strukturovaná v rámci obsahu. Hodně se mi líbí, že kniha obsahuje medailonky autorů. (Jak moji věrní čtenáři ví, na tomhle si já ujíždím.) Navíc, byť všechno nemusí být obsahově totální top, výběr každé povídky v antologii dává smysl... ...protože zde si sestavovatel dal vážně velkou práci a přes nějaké technické problémy (a taky emoční), u výběru vážně přemýšlel. Protože ten výběr je fakt dobře sestavený  :) Nejvíc se mi libily (Loterii nepočítám) povídky Jeho rostlinná manželka, Kde jsi, rytíři? a Tváře v Borových dunách. Další byly taky dobré (což lze vidět na hodnocení), ale tyhle asi nejlepší. Co mi ale udělalo velkou radost, je fakt, že jsem měla možnost podruhé číst povídku Byl to démon. Té jsem poprvé dala tři hvězdy. Což se tady změnilo na pět. A samozřejmě klasiku (v tomhle vydání) Krysy ve zdech jsem si přečetla znovu hodně ráda  :) Nerada hodnotím sbírky, raději pouze povídky. Zde by to průměrem vyšlo spíš na čtyři, ale vzhledem k tomu, jak si na knize dal Adamovič záležet, tak musím dát pět. Ale je to jenom číslo. Ale pokud by někoho strašně moc zajímalo, jakej mám názor na povídky, tak stačí kliknout ;)... celý text

Smrtící intriky 2006, Arnaldur Indriðason

("Nepřipadá ti to fantastické? Nepřipadá ti fantastické žít v zemi, kde ti peníze otevřou jakékoliv dveře?") Měla jsem chuť na něco lehčího. Což jsem nakonec dostala. Vážně neskutečně dobře napsaný příběh manipulátorky, která dostane všechno, co chce. A za každou cenu. A jelikož je příběh vyprávění z vězení, každému je jasné, že to dostala. Teď už jenom projít příběhem, jak se to stalo. Den po dni. Gesto po gestu. A ono je to vážně těžký číst. Ne jenom kvůli tomu, že už jako čtenář vím, že pro někoho to skončí hodně špatně. Ale taky když vím, že to všechno byla lež... Docela mě mrzí hodnocení knihy. A i počet lidí, kteří ji četli. Protože realita je taková...kdyby kniha s úplně stejným obsahem vyšla během posledních pěti let, kdyby její autorem nebyl muž, ale žena, kdyby neměla tu naprosto nehodící se obálku (sedí k autorovi ostatním knihám u vydavatele, ale ne k obsahu), tak je to hitovka. Protože to je přesně ten druh psychologickýho románu, kterej stále ještě letí jako blázen. Tahle kniha by si zasloužila nové vydání, důstojnější obálku a podle mě by to hned vypadalo úplně jinak. Škoda :( Smrtící intriky jsem si užila z prostého důvodů. Mám moc ráda, když se autor pouští do psychologie. Což dělá v hodně svých knihách. Bohužel to neudělal v posledním kousku, který jsem od něj četla, protože byl trochu jiný. A tady jsem si toho užila vážně hodně. Vlastně bych knihu nazvala vážně skvělým psychologickým ženským románem. A tenhle byl vážně dobře napsaný a já si to užila  :) I když uznávám, že ke konci jsem měla problém se soustředit na čtení, a nevyhodit knihu z okna. Každý úsměv a každá zapálená cigareta...ágh!... celý text

Mrazivá noc 2009, Arnaldur Indriðason

Dost jiný Erlendur! Co je hlavní, že tady nejsou dvě dějové linky. Je zde pouze vyšetřování v přítomnosti úmrtí malého chlapce. Syna ženy z Thajska, který byl zabit bodnutím do břicha. Čili podstatnou část knihy zabírá stále dokola se opakující výslech svědků, jenž je skládáním drobných střípků do mozaiky příběhu. Klasická policejní práce. A vy jako čtenář poustupujete s nimi. S Erlendurem, Sigurdurem Óli a Elinborg. A to hodně pomalu. A teď jde jenom o to, zda vás bude bavit I tohle. Mě to bavilo. A byť pouze jedna linka, je zde dost nedorozumění, předsudků, nepochopení právě kvůli původu obětí. Ale na druhou stranu je zde dost faktů tím směrem. Takže tady taky ok. Mrazivá noc je skvělá kniha. Ale musíte na ní mít chvilku času, protože si žádá vaší pozornost. Není akční, není překombinovaná. Prostě klasická policejní práce, kde není jedna kniha o jednom případu se zakončením šokovaným "wow" a honičkou, korunováno přestřelkou jako...jako z nějakého románu, no, ale tohle je jako z reality...přeci jen...kdo, proč a jak zabil toho malýho kluka...zbytečný, tak, sakra, moc zbytečný... Je to klasický Erlendur, ale zároveň dost jiný Erlendur. Děkuji  :)... celý text

Holčička, která měla ráda Toma Gordona 2021, Stephen King

Tak tohle byla nádhera! Thisha mi byla strašně sympatická. Žádná ubrečená princezna. A to se ještě ani neztratila! Hned jsem si vzpomněla, jaká jsem byla v devíti. Já taky nebyla žádná ubrečená princezna, ale ani tak nevím, zda bych to dala jako ona... Každý pozorný (a možná i ten nepozorný) čtenář hodně rychle pochopí, proč se kniha jmenuje, jak se jmenuje. A že je to do děje poměrně důležité. A celý se mi to líbilo. Každý má něco, na co se upne, aby byl silnější. Trisha má Toma Gordona. Byť musím uznat, že dost dětí by nezachránila od pádu láska celého světa. Líbilo se mi, jak si Trisha poradila. Ano, někdo by mohl říct "Proč šla tak daleko?" nebo "Proč jim to nedala hlasitěji znát, že si odskočí?". No, obojí naprosto chápu. Hned jsem si vzpomněla, že já jsem dělala to stejný. Z cesty na mě rodiče volali: "Za první keřík. Tady tě nikdo neuvidí." Stejně jsem šla minimálně třicet metrů za pátej keřík :D Jenže já se nikdy neztratila, narozdíl od Trish. A musím říct, že mě její putovaní bavilo. Vážně jsem jí fandila. A konec jsem vážně nečekala. Ten přidaný žánrový prvek. Ale zase bylo fajn, že je to na čtenáři. Kdo četl, ví, jak to myslím. Ale úplný konec mi taky seděl. Četla jsem zde, že škoda nezmínění "co bylo dál". Já jsem ráda, že to tam nebylo. Nebylo to v knize podstatné...... celý text

Kdo zabil mého otce 2021, Édouard Louis (p)

Tahle kniha je hodně věcí. Ale ani jednu z nich nezvládnu popsat slovem "uchopitelné". Kniha je složená z útržků a vzpomínek na časy horší i lepší. Proto nedoporučuji číst někomu, kdo od autora ještě nic nečetl. Bylo zajímavé pozorovat ten postup. Možná je tedy škoda, že kniha nemá o pár stránek víc. Protože takhle to bohužel pouze působí jako obžaloba systému, která nenabízí žádné řešení. Což zvládne každý... Doufám, že se v příští knize autor konečně někam posune. Možná s ním nemusím ve všem souhlasit, ale potřebuji argumenty. Protože to levičáci prostě umí. Všechny obviňovat z toho, jak je to vína všech, jenom ne jejich, ale když se jich jeden zeptá na řešení, tak je často ticho...... celý text