Lenka.Vílka přečtené 2344

Thanos vítězí 2020, Donny Cates

Romantické čtení na dovolenou 3/5 (Pokud jste jako já, nevezmete si na dovolenou pár knih, vezmete si jich trochu víc než pár, protože víte, že to celý proprší. No, soudě podle počtu knih je vidět, jak to s tím deštěm bylo...) „Why Would I Lie? - Face to Face“ Thanos zvítězil. Přesto není šťastný. Vlastně je tak nešťastný, že pošle do minulosti Ghost Ridera, aby přivedl své o několik milionů let mladší já. Protože jenom on mu může pomoct získat to poslední, co mu chybí ke štěstí. Nejde jenom o změnu scénáristy. Ale o celkové pojetí komiksu. Včetně kresby, kde bylo hodně prostoru vyřádit se. Jenom je to ze začátku takové dost filosoficky podané (někdo by řekl „ukecané“) a příběh chce vaší plnou pozornost. (Sestřih toho, jak si Thanos podrobil svět, byl áááá…) Ale od třetího sešitu je to jízda. A Thanosův pejsek? Když byl dořešen jeho příběh, kápla slzička. A co ten jeho druhý pejsek Ghost „Fucking Nuts“ Rider? Hned jak řekne, kdo je, budete chtít vědět jak se tam dostal. A taky se to dozvíte. Což mě přivádí k myšlence, proč je tenhle komiks tak dobrej. Protože… ...i scénář měl hodně prostoru. A chápu, proč si autor původně myslel, že mu tohle nikdy neprojde. Jenže mě to takhle připomnělo dost knihu Starej dobrej Logan. Zakomponovat příběhy starých známých, jejich přerodu v to, čím jsou dnes, tj v budoucnosti. Celou knihu kreslil jeden člověk. (Všichni ostatní se podíleli na Annualu.) A je to znát. Pozitivně znát. Geoff Shaw. První uchutnávka od něj byla skvělá. (Samozřejmě dělal i na té druhé sérii, viz odstavec o Annualu.) Vážně Mama Mia a taky Gloria. Vážně povedené, včetně barviček. Bála jsem se nového autora kvůli té změně. Protože předtím psal Jeff Lemire. Moje sluníčko, měsíček i hvězdičky ve stejný okamžik. Ale i tak to bylo fajn odpoledne. A teď ten Annual…to je trochu SPOILER Krátké příběhy posloužily k tomu, čemu měli. Ale nějak mám problém s jejich průvodcem. Proč? Protože mě to naštvalo. Podle slov autora zároveň posloužil k odtajnění, zda „jedna nejmenovaná postava přežila“. Ano, mě to radost udělalo, protože jsem byla zvědavá (když máme možnost hned číst najednou a ne čekat na vydaní po číslech). Teď už jenom doufat, že ta série vyjde u nás. Protože na ní dělají oba autoři třetího Thanose. A protože já bych do ní rozhodně šla.... celý text

Právo nálezce 2015, Stephen King

Romantické čtení na dovolenou 2/5 (Pokud jste jako já, nevezmete si na dovolenou pár knih, vezmete si jich trochu víc než pár, protože víte, že to celý proprší. No, soudě podle počtu knih je vidět, jak to s tím deštěm bylo...) „Fight of Flight - Face to Face“ Takže...druhý Bill. Relativně. Kniha začíná dvěma liniema, u kterých se střídá vyprávění. Vrátíme se do té noci útoku na frontu před trhem práce. A sledujeme další oběti. A v druhé v minulosti sledujeme zabití spisovatele, kterého zároveň okradou (nebo spíš okradou a potom zabijou, že?). Zatímco Petovi jeho špatnou rodinnou situaci vyřeší nález kufru plného peněz, nad Morrisem se začíná stahovat smyčka, a jde do vězení. Pro Peta se se ty příběhy, nalezené společně s penězi, taky stanou důležité. Pro studium a život. Ale i minulost si jde pro své příběhy. Morrisovi už vlastně nejde o ty peníze. Chce ty dvě poslední prokleté knihy, na které myslel celou dobu ve vězení. Za každou cenu a přes každou překážku. Zde mě hlavně zaujal fakt, že Pete potom ví, odkud peníze a bloky jsou. Ví, že hraje nebezpečnou hru, ale kvůli své sestřičce to i tak dělá. Protože si říká, že se se zlodějem a s vrahem starého spisovatele nikdy nemůže setkat. No, může, ostatně říká to i anotace. A já si i tak říkala: „Mělo by mi bejt mladýho líto, pokud mu sekera skončí v zádech? Nějaká fešná. Jako třeba ta na obálce. Vždyť je spolupachatel! A je jedno, že peníze použil na dobrou věc. Jednou krvavé peníze, navždy krvavé peníze. A to se mi líbilo. Kdo je dobrej? Kdo je špatnej? A záleží na tom vůbec? Nebo je podstatnější, že jsou všechny pohnutky dokonale napsané? Takže si hezky protáhněte stará kolena, v druhé části knihy přijde Bill a za ním následuje zbytek Scooby gangu. A v ten moment mě to trklo, jak je vlastně King geniální. Takhle by mohl psát hodně dlouho. Vždycky si vybrat někoho z řady a napsat mu příběh. Každej, kdo říká, že by si to nekoupil, pochopitelně kecá. Ale. Kde jsme to byli? Jasně, u Billa...taky dobře, že se nakonec ukáže :) Většinou si chyb v knihách od Bety nevšímám. Protože: „Kdo jiný mi dá Kinga v českém překladu?!“. Nikdo. Což je na jinou debatu, o co jde a všichni to víme. Ale tady se stalo ještě něco horšího. Anotace. A plus to na knize. To vytváří smrtelný mix informací. Protože potom i čtenář píšící sem komentář nebo i recenzent se dostane do slepé uličky. Napsat tenhle komentář bez spoileru bylo taky dost těžký, tak snad se mi to povedlo. (Jednou jsem četla knihu, jejíž anotace končila na straně 250. To by ještě šlo. Kdyby jich kniha neměla 330.) Protože tohle není kniha o Billovi a jeho partě (a trochu přípravě na třetí díl). Nemohu se zbavit dojmu, že dost špatných hodnocení je způsobeno nenaplněným očekáváním toho, co v knize bude. Mělo být. Podle nich. Viz odstavec se zamyšlením o teoretickém „mercedes universe“. Protože tohle je kniha o Petovi a Morrisovi. Musíte to tak brát. A mě to tak bavilo. Jejich příběh, jejich myšlenky, jejich dobro a zlo. Ale zpátky k tomu, co jsem chtěla původně napsat. Ano, některým chybám jsem zavřela vrátka, aby se nedostaly do mého mozku. Ale ta anotace, ta mi nedá ještě dlouho spát. Já už je raději ke Kingovým knihám ani nečtu. (Viz kniha Hlas, kterou jsem četla nedávno, to byl taky hustej masakr!) Otázka: „Co by jste udělali vy? Nechali si to nebo někam vrátili?...no vidíte… PS: Doufám, že si pan King nepřeje, aby to s ním někdo takhle skončil. Ale zase by to vypadalo, že vidí do budoucnosti :O... celý text

Krutá hra 2009, Dan Simmons

Romantické čtení na dovolenou 1/5 (Pokud jste jako já, nevezmete si na dovolenou pár knih, vezmete si jich trochu víc než pár, protože víte, že to celý proprší. No, soudě podle počtu knih je vidět, jak to s tím deštěm bylo...) „Hardcase - Face to Face“ Joe byl sympaťák hned od první kapitoly. Fajn, tak vyhodil z okna chlapa na policejní auto. Ale měl k tomu důvod! A pochopitelně si to poctivě odseděl. Naštěstí pomohl jednomu gangsta synátorovi ve sprše, aby nepřišel o věneček svých zadních vrátek. Jestli to udělal kvůli tomu klukovi a tomu, kdo je jeho papá, aby měl sám klid, nebo protože věděl, že mu to papá po jeho návratu z vězení vrátí, na to si musíte v knize počkat dlouho, ale každá stránka za to stojí. Protože Joe Kurtz je všechno, jenom ne na první pohled jasně čitelný charakter. Teď už jde jenom o to, jestli vám podobný hrdina vadí nebo nevadí. Joe si totiž ve vězení nadělal pár nepřátel a vyšetřování zmizení mafiánského účetního se ukáže jako pořádná dřina. Hlavně když jdou proti němu i ti, kteří by na první pohled neměli. Ale znáte mafiány, no...a zda je za tím jenom tohle. Ale znáte Simmonse, no...a zda je za tím jenom tohle. Navíc kolem Kurtze najednou padají mrtvoly jako mouchy a všechno se zamotává. Protože kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou. (Kniha má tedy vážně všechno.) A když jde navíc o krásnou mafiánskou dcerenku, jeden neví, co zkoumat dřív. Protože ona taky není žádný andílek a věci se blíží do hnusného konce, jako kdyby všechno byla jenom hra. Hnusná a krutá hra. Bavilo mě, že má kniha tak málo stran. U autora nezvyklé. Tak jsem byla zvědavá, jestli pojede převážně v přítomnosti a jenom náznaky minulost a vězení. Přeci jenom máme tři díly. A jo, záviděla jsem všem, kteří mají druhý díl nebo omnibus, protože já neměla ani jedno z toho. Takže kompromis Bill Hodges taky není spatná alternativa. Jdu do něj!... celý text

Boss 2019, Alexander Stainforth (p)

Tahle kniha mě svým obsahem neskutečně zklamala. A tím nemyslím směr romance danou autorem. Za mě je hlavní problém v tom, že jsem od českého autora čekala něco jiného. Čekala jsem něco pro nás víc specifického, když se děj odehrává u nás. Jenže tady mi to přišla jako snaha o světovost, ale všechno ostatní bylo české. Tehdy jsem nestrhala jezení řízků na paloučku, že to není dost zajímavé, ale protože kniha byla kravina. Hlavní problém je v tom, že je kniha strašně zaměnitelná se všema ostaníma. Jede se podle zajetého vzorce, který ničím nepřekvapí. Čili plné klišé. Emocí a slz přesně tam, kde je čekáte, protože tam jsou pokaždé. Situací a rozhovorů, které skončí, jak čekáte, protože tak to píšou všichni. Sice je to všechno zároveň děsně miloučký, protože na tom ty knihy stojí, ale stejnou měrou zároveň blboučký, a to mi připomnělo, proč podobné knihy čtu poslední dobou stále míň a ním. Žádný moment překvapení. Je fajn občas vypnout, ale, sakra, u něčeho, co mi nezabije mozkové buňky! Nemohu říct, že to nebylo čtivý. Kniha je napsaná prostě, proto rychle mizí. Ano, byly tam časti, které bylo lepší rozepsat, a ta obsence mrzela, a obráceně. Dočetla jsem do konce, takže to nemohlo být až tak špatné, že? Ale to neznamená, že mám jakoukoliv potřebu číst od autora další knihy. Má velký rozsah témat a žánrů, ale teď když vím, jak píše, nemám potřebu pokračovat v průzkumu. Někdo tady v komentáři zmínil, že při hodnocení je důležité myslet na to, pro koho je kniha určená. Primárně pro ženy, to je snad jasný, ne? Jinak by to bylo napsaný úplně jinak...... celý text

Duchové mrtvých 2016, Richard Corben

Vždy, když si objednám novou knihu z Comics Centra, přihodim si i nějakou starší (ať to na první pohled nevypadá jako moc velké utrácení). Tentokrát to padlo na knihu Duchové mrtvých. S autorem námětů povídek teprve začínám, ale myslím, že to nevadí. Většina toho, co jsem četla mě nadtchlo. Je to povídková sbírka. Čili moje hodnocení jednotlivých povídek u nich a tam taky komentář. Na knize dělal Corben úplně všechno. Jako vypravěč mě vážně bavil a teď už i jako ilustrátor (vím jenom z pomluv, že je dobrej, tak se mi to potvrdilo). Protože on to není jenom opis do adaptace, ale Corben se do toho jako autor dost zapojil. To mě asi na podobných adaptacích do komiksů baví nejvíc. Je tam to staré, ale zároveň to nové. A to mě na téhle knize bavilo strašně moc. Líbí se mi způsob zapracování vypravěčky, která je spojnicí všech příběhů a též do nich zajímavým způsobem zasahuje. Výroba téhle knihy byla pro vydavatele srdeční záležitost (v knize) a já jsem ráda, že jsem si jí mohla přečíst. Obálka je krásná, též celé zpracování knihy a vnitřní desky jsou taky dobrý. Vyšlo mi to na 4,5, takže moje čtyři hvězdy jsou pouze orientační.... celý text

New Weird: Trochu divná fantastika 2008, * antologie

Do edice New Weird jsem se chtěla pustit už dřív, ale pořád jsem nevěděla, jak na to. Doma se mi z ní sešly dvě knihy. (Pohledem zpátky mi ten žánr přišel jako bájný mýtus. Že když to budu číst, dostanu se do nějakého tajného spolku nebo něco. Což pohledem zpět už vím, že to je kravina.) Ale pořád jsem nevěděla, jak na to. Tak jsem se pustila do téhle sbírky. Protože to není jenom kniha s povídkama. Dnes tedy nebudu hodnotit jako klasickou knihu povídek (podobně jako nejdou třeba Snové písně). Což byl původní plán... Čili o povídkách klasicky u povídek. Jako vždycky, no... Tam tady jejich hodnocení... A dál o knize. Jako o celku... Ta obálka je prostě nádherná. Stejně jako všechny od Edwarda Millera, když se podívám na přehled jeho prací. Prostě wau a nádhera. Kniha začne vysvětlením, co je to new weird. Což na mě působilo zvláštně. Už jenom proto, že nemám ráda škatulky. Navíc bylo zvlášťní o tom číst, když to ještě nečtu. To je jako číst si co je post-punk a během toho to neposlouchat. Paradoxně, pro mě to je všechno muzika. Stejně jako tady je to pro mě všechno fantastika. Nějaká horší, nějaká lepší. Jenom se kolem toho zvláštně plká. Pokud mohu být upřímná... A navíc, hned člověku dojde, že už je vlastně čtenářem žánru, než byl tak fešně pojmenován. Nejzajímavější je tedy první odstavec. Pokud vás keci kolem nezajímají, přečtěte si jenom tohle. Pro mě byl tedy nejdůležitější a vysvětlil mi, že keci kolem new weird jsou fakt jenom keci. Aby nebylo ticho. Potom následují dva oddíly povídek a potom zase to nudný tlachání o new weird. Přičemž je sama o sobě hodně zajímavala závěrečná povídka. No, tedy její styl psaní. Sedm autorů ve vláčku po kapitole napsalo jednu povídku. Ta má úvod, kde se vysvětluje, že to vlastně není klasická povídka, a proč tomu tak je, a že její skutečný konec najdu někde na netu, protože to nebylo součástí zadání a nikdo dopředu nevěděl, že se to tak povede. Proč? Je přece spousta autorů, kteří umí psát na zakázku podle toho, co trh právě v ten moment chce. Proč by se nemělo podařit i jim...? Byla jsem na to zvědavá hlavně z toho důvodu, že je tady na databázi vedena každá kapitola zvlášť jako povídka. A co ke každé z nich inteligentního napíšu :D (NO, bylo to hrozný...) Na konci knihy jsou medailonky jednotlivých autorů a taky editorů sbírky. Taky je tam další doporučená literatura k "prozkoumání žánru". Sice u nás většina toho nevyšla, ale co...skládali to ve světě, ne u nás ;) Stejně tak autoři povídek. Buď jejich jiná díla vyšla ve stejné edici jako tato kniha (takže jste je už četli a sbírka vám neukáže nový směr) nebo mají někteří z nich své jediné práce v téhle sbírce formou povídky (tak to si budu těžko obzory rozšiřovat). Je to stejný paradox jako ve sbírkách Černá křídla Cthulhu, kde mě zaujalo hned několik stylů psaní...no, ale co z toho, když si od autora u nás nic dalšího nepřečtu... Ale určitě si konečně něco přečtu od Cliva Barkera. Je možné, že tímhle textem asi naštvu uznavače kultu new weird. Ale tak to vidím. Je to prostě fantastika, která má svojí nálepku, aby byla zajímavá. Protože jeden autor si vzal to nej od svých oblíbených autorů a napsal knihu a všichni z toho byly najendou vyplesklý. Vážně se nemohu ubránit přirovnání k nu-metalu. Jak to rychle přišlo, chvíli zářilo, zase rychle zhaslo a zmizelo, a drží se toho i po letech jenom ti, kteří s tím začali bez toho, aby věděli, co to následně způsobí. Z mojich prapodivných keců si snadno odvodíte moje hodnocení prapodivných keců v knize. Nakonec jsem tedy hodnotila spíš povídky. Něco lepší, něco horší. Prostě průměr.... celý text

Sčítač 2019, Jesse Ball

Hned jak jsem si poprvé přečetla, o čem kniha je, věděla jsem, že si ji chci přečíst. Ale pravdou je, že jsem čtení oddalovala. Asi proto, že jsem se bála, že to na mě bude moc. Přeci jen to je pohled muže, který umírá, a chce se naposledy rozloučit se svým synem. A přestože ví, že se o něj má kdo postarat, je to trochu jiné. Protože jeho syn není normální kluk/chlap. A k tomu rozloučení si vybere činnost, která asi záleží na pohledu každého z nás. Jestli je k něčemu nebo k ničemu. (Kniha je označována jako dystopická fikce.) Taky jde o tu cestu, o ten čas spolu. A poznání. Možná proto to nebude kniha pro každého. "Děje" je tady prostě míň. O to víc poznání a sebepoznání. O poučení z příběhů ostatních, které na své cestě za sčítáním poznají. Moc se mi líbil ten neurčitý popis cesty a tomu odpovídající zpracování v rámci kapitol. A celkový design knihy, včetně krásné obálky. I ta mapka v deskách. V závěru je poznámka autora a taky rodinné fotografie. Což jsem ocenila. V doslovu je taky jasně psáno, proč kniha vznikla, kvůli komu vznikla. O to víc mě mrzí, že je to první od autora, která u nás vyšla. Přeci jen, není pro každého, tak by mě mrzelo, kdyby od ní čtenáři byly proto odrazeni. Potažmo ti, kterým se líbila, kdyby se potom stalo, že jeho další knihy u nás nevyjdou. Proto čtenáře neproklínám a nízké hodnocení chápu. Mrzí mě, ale chápu ho. PS: pro sarekaslukova, proč není číslem řečem věk syna, je pochopitelné z doslovu autora...a že je už dospělý je napsáno hned na straně jedenáct...a proč není poznat z vyprávění, že je dospělý, je přeci jasné proč...... celý text

Do tmy 2015, Anna Bolavá (p)

Moc se mi líbila Houbařka. Vlastně jsem se k té knize dostala přes knihu Do tmy, ale ta byla tehdy v knihovně pučená. Tak tady mám konečně Do tmy. Nechci knihy porovnávat. Jenom řeknu, že se mi obě libily asi tak na stejno, obě byly totiž naprosto vynikající. Každá je totiž úplně jiná, přestože jsou si podobné. Třeba tím, že ve vás text zůstane ještě dlouho po přečtení. A tímto dávám pusu na zip a o Houbařce nepadne ani slovo ;) Stránku po stránce jsem příběhu a knize propadala stále víc. Autorka mě do tmy táhla úplně stejně jako svojí hrdinku. Protože on je háček v tom, že problémy nezmizí, pokud se budete dívat jinam. Nebo je přikryjete něčím, co máte rádi, aby se z toho nakonec stala obsese, která vede přímo do pekel, a vy máte tedy potom už jenom dvě možnosti. Postavit se démonům minulosti a nebo bojovat s bolestí přítomnosti, protože je až moc těžké zvládnout obojí najednou. Autorka tedy ono odhalování zvládla na jedničku. Doplňte si sběr jakoukoliv jinou závislost na potřebu, aby se vás život zklidnil, ale vy to přeženete, a jste tam. Vtažení do tmy. Přidejte k tomu neskutečně skvělý projev autorky ve výběru slov. Jde si to klidně jako voda, rozebírají se činnosti a pocity a najednou...bum...autorka to rozčísne něčím, co byste v tom textu nečekali. Nedoporučuji těm, kteří chtějí mít slovo od slova všechno vyřčeno. Kterým jsou málo náznaky, protože jejich vlastní zapojení se do příběhu je nebaví. Těm, kteří nechtějí používat hlavu a svojí představivost.... celý text

Vykoupení 2018, Martin Goffa

"Redemption - Gackt" Vzhledem k minulému dílu jsem nečekala žádnou procházku růžovou zahradou. A nedostala jsem jí. Naštěstí. Protože jsme o rok později. Bylo by to...laciný. Dovolená, naplánovaný čas s dcerou se změní v něco, co si Miko nenaplánoval. Jeho kamaráda přejel opilého vlak. A jeho druhý kamarád, který vlak řídil, na tom není nejlíp. Jestli se něco ve městě zamete pod koberec, na vesnici ani ten koberec nemají a věci celou dobu leží na staré dřevěné podlaze. Protože nic není takové, jak to na první pohled vypadalo, působilo. Autor se vrátil do klidnější části série a mě to opět bavilo. Opět spousta rozjímání, upřímných myšlenek a osudů obyčejných lidí, o kterých severští autoři většinou nepíšou. (Přesně jak jsem psala. Po Levhartovi od Nesba ideální materiál.) Vážně se mi líbí, že se cítím součástí příběhu, který je lidský a dojemný. Proč? Protože je to uvěřitelný. Děkuji za radu, že je lepší číst závěrečný dvojdíl hned po sobě, abych nedostala infarkt.... celý text

Mýty mezi řádky 2019, Mike Carey

Většinou dávám knihám komentáře hned po jejich přečtení. Jenže já mám po ruce po osmém díle série hned ten devátý. Když čtu crossover, je důležité znát všechny série, které do toho jdou. V tomhle případě to není problém. (Fajn, ještě jsem nečetla Růzenku, ale říkám vám, o to víc se na ní teď těším! Vždyť ten konec, sakra, práce! Přes ty všechny věci, co se jim staly? Cože, to ku%#a?!) Narozdíl od Mystického crossoveru. Zde to funguje. Asi proto, že mám obě série rozečtené. Jenom to musíte brát tak, jak to je. A ta část ohledně Tommyho byla prostě dokonalá. Hlavně konec...... celý text

Orfeus v podsvětí 2019, Mike Carey

Vzhledem k názvu dílu, je jasné, že jsem se na něj prostě musela těšit. A už před čtením mě napadlo: Získá Tommy zpátky Liz? Bude ho to něco stát? Nebude to mít mnohem rozsáhlehší následky? Nebo to prostě skončí tak, jak velí název? Otevřela jsem tedy obrovsky natěšená, ale... ...autor mi to nedal na zlatém podnose, když já byla tak natěšená! Trochu si nejdřív doplníme informace z předchozího děje. Takže jo, zase bílej jesnorožec! Takže mi ten odklon před cestou za Liz nevadil. (Když...ten odklon na cestě za Liz, byl vlastně cestou za Liz.) Protože tenhle díl hodně pracuje s látkou dílu předchozích. Na mě to nepůsobilo jako šlapání na místě, ale rozpracování děje předchozího. Ale to ze mě mluví fascinace touto sérií... A potom přišel lední medvěd se sekáčkem! ("Lidské maso? Já to vidím jako velké, neopeřené kuře.") Myslím, že čtenář může mít problém v jednom případě. Pokud nečte hned po vydání a ví, co bude v následujícím (dalším) crossoveru, a že bude zase čekat... ...protože ten konec? Následky podsvětí? Sakra! To je jako ten nejhustější trip :D... celý text

Z temných koutů Spiral City 2020, Jeff Lemire

Ke knize musíte přistupovat buď střízlivě nebo totálně natěšeně. Já byla absolutně natěšená! Ale...pokud znáte věci kolem téhle série, je vám jasné, že tohle byla něco jako omluva vydavatele. Že pokračování Vzdoru osudu vyjde na podzim a kdo ví kdy Doktor Hvězda, ať se bude jmenovat, jak se bude jmenovat. Když tak si to potom v knize v poslední části přepíšete :D Ale nemůžu se zbavit dojmu, že vydat tuhle knihu byl zároveň strašný risk. Je to spíš pro tvrdý jádro fanoušků. A já jsem moc vděčná za to, že jsem se nechala do prvního dílu (doslova) překecat. Ale kdo jiný si to koupí, když ví, co je obsahem? Nebo ne, nechci znát odpověď. Hlavně že knihu mám já. Nějaký ty drobný keci přímo u povídek. Hodnocení je asi jasný. Já sama nic jiného ani nečekala :)... celý text

Levhart 2013, Jo Nesbø

"BACK OF MY MIND - While The Sleeps" Hodně zajímavý úvod v rámci popisu vraždy. Tak jsem se hned koukla, zda vážně čtu, co čtu, nebo knižní verzi filmu ze série Saw. A na tuhle úchylárnu je dobrý jenom jeden člověk. Jo, ale nejdřív si zahrajeme na schovávanou vzhledem k tomu, co se stalo v minulém díle, je jasný, že se Harry nechce nechat najít. (Upřímně? Doufala jsem, že část v Hongkongu bude trochu delší.) Ale Harry se vrátí domů a tam...všechno začíná úplně od začátku. Kvůli byrokracii se musí vyšetřovat nejdřív "natajno". (A to všechno ohledně Kripos vs oddělení vražd bylo mistrně popsaný.) A musí se sestavit tým. Dost vyšetřování, dramatu a nechutnosti a lup...máte tam sedmset stran. Jenže mě přišlo, že čtu div ne brožurku jako při čekání u doktora (když jste objednaní, ne když tam čekáte jak trubka celé dopoledne a potom zjistíte, že dnes na řadu nepřijdete). Jo, je to, ku%&a, čtivý! Přesto... Proč to furt čtu, když je to plný "Nesbø klišé"? Je tam policajtka, takže vás hned napadnou možné scénáře, po předchozich zkušenostech... (Přesto 1:2 Lenka.Vílka:Nesbø, za jeden bod pro autora si ale můžu sama. Nečetla jsem anotaci, to už zásadně u autora nedělám.) Harry sice nepije...celou dobu...ale má jiné kamarády na hraní, a vy si říkáte, jak dlouho mu to vydrží... (A stejně zareagujete jako pokaždé...) Opět se cestuje...ale spíš proto, aby auror ukázal své znalosti...jinak je mi líto norských daňových poplatníků, protože policie vydává fakt velký peníze na podobné věci, ale pokud chce policajt lepší kafe, musí si kávovar koupit ze svého... (Jako fajn, dozvěděla jsem se dost o...(žádný spoiler) a taky o... (tady taky žádný spoiler), takže se hned budete cítit chytřejší) Kolem stran 350 až 400 jsme měla strach, že mě už nemá co překvapit, ale jakmi se příběh dostane do silného sněhového sevření (ne spoiler, viz obálka a anotace), chytne to úplně jinou dynamiku, od toho bodu až do konce. Ale! Nesbø prostě dobře píše. Proto je tolik věcí, které mu jsem schopná odpustit a nastavit ruku, abych dostala přídavek. Protože jsem opět četla napnutá jako kšandy, s nutností vnímat každý detail, protože nikdy není jasné, jestli potom šáhne do šuplíčku drobností, nebo spíš pro jakou z nich. A stále mě baví ten jeho prvek, kdy je v jedné situaci a naznačuje popisem bez jména, kdy chvíli nevíte, o koho jde, což už u deváté knihy pro někoho může být nudné, ale pro někoho stále napínavé, a potom se to dozvíte a buď uděláte "á" a "pf", protože vám to bylo od začátku přece jesný... Bylo to změněno. Milostné (měla jsem trochu problém napsat toto slovo u téhle knihy, moje palce při psaní stávkovaly) scény...ach...během psaní tohohle odstavce jela v rádiu reklama..."oplotit si kozy, ovce"...náhodná vsuvka, ale nevhodná(?) vsuvka...ale...asi tak trochu jako tyto autorovi scény...vždycky když to čtu, jako bych stála v továrně a koukala na automatizovanou výrobní linku... Během čtení komentářů (pouze mojich oblíbených, abych měla jistotu no spoiler land), jsem si říkala: "Co to všichni melou vo tom jablku?". No, už to vím a přidávám se: "Bleh!" Jo, bylo to napínavé. Jo, jsem ráda, že je to brutálně promyšlené. Jo, jsem ráda, že je malá pravděpodobnost, že si o podobných vraždách přečtu v novinách. Jo, v knihovně na mě čeká Vykoupení od Goffy. Tak se mi ty detektivky trochu vyrovnají :D Nemám problémy s angličtinou. Tak nemám důvod si na nic stěžovat, rozuměla jsem. Ale chápu, proč si na to může někdo stěžovat. V tomhle díle to bylo extrémně! A nejenom v zahraničí. I potom doma. A bez překladu nebo hvězdičky, na stránce, na konci knihy. Jasně, bylo to tam tak v originále, ale dotaz. Když se překládalo do angličtiny pro svět, tak ony věty byly v norštině? Ráda si to představuju. Jenom tak pro srandu králíkům.... celý text

Belzebubové 2020, JP Ahonen

Další z knih, které jsem neměla v plánu číst. Ale ze všech stran do mě šlo, jak je to dobrý. Nakonec se mi kniha dostala do rukou díky jednomu místnímu uživateli. Tímto mu děkuji. Nechci ho jmenovat, aby to ostatní taky nechtěli, a aby si nemysleli, že je moc hodnej. Jako ať si udrží reputaci. Myslela jsem, že kniha bude mít normální děj. Ale takhle mi to vyhovovalo víc. Vždy strana nebo dvoustrana, která je zakončena vtipem. Čti smála jsem se jako blázen. A tím je vlastně propojen celý příběh. (Viz jak celý příběh původně vznikl.) A tak to bylo naprosto super. Přidávám se k ostaním kolegům, tohle je prostě nejlepší hláška knihy: "Smysl života? Nevím, asi sloužit zlovolný bestii s chlupatýma nohama a ohnivým pohledem, která hltá nicotný smrtelníky a plodí ďábelský potomstvo? Ne, nemluvím o Satanovi. Mluvím o mojí ženě." Ale jak babča stále dává porci jídla i pro dědu? Myslela jsem, že dál to už horší nebude. Bylo. Do háje, bylo to dokonalý! A když se mladá zabouchne, přijde fakt apokalypsa :D Bavila jsem se, smála jsem se, byla jsem nadšená. Prostě masakr. Užila jsem si :) Navíc je hezky udělaná i kniha. Skoro jako kdybych se dotýkala ďábelského sametu, jak jsou udělané desky. Nejsem metloš, přesto mě doslov fakt bavil. (Možná mi černá sluší, ale sorry, pokud jde o ruce, jsem vyklepaná jako startka, linku si prostě neudělám, natož složitější blbinky :( ...) Ohledně tohoto je to se mnou trochu komplikovanější...ale na konci hlavně na plný pecky!... celý text

Pan Mercedes 2014, Stephen King

Hmm, četla jsem první díl, když jsem Kinga už mohla, ale ještě jsem ho úplně tak moc nežrala. A můj komentář zde byl...no ubohý. Takový dost podobný (a krátký) těm, které jsem tvořila na začátku své existence zde. Takže, jo, přišla řada na nové přečtení společně s celou sérii Billa Hodgese. A spoiler? Ne! :D Tentokrát jsem si to vychutnala mnohem víc. Máme tady už tak dost velkej průšvih. Auto rozmetá frontu lidí a ujede. (Nebudu lhát, docela se mi líbil i ten sociální aspekt. Vzhledem k tomu, na co ta fronta čekala.) Jenže zlo není potrestáno. Vrátí se o pár měsíců později v podobě dopisu vysloužilému detektivovi. Že to prej udělá znovu. A odnese to ještě víc lidí. (Nebudu lhát podruhé, ten dopis byl prostě skvělej!) A tím to celé začne. A skončí to stejně jako začalo. Čili peckovně! (Ale hezky popořádku. Nechci, aby to působilo, že jdeme s komentářem do finiše.) Pan Mercedes je pro mě víc dokonale vykresleným psychologickým románem než detektivním románem, protože ona rovina na mě působila nejintenzivněji. Co se Billovi honí hlavou je drsné. Má za sebou špatné období. Dost špatných věcí. Čili krom paranoi mu ten dopis přinese vlastně i dobré pocity. Jak si jinak vysvětlit, že s ním nejde hned na policii? (Protože to bude osobní, ale to se čtenář dozví až dál v ději. I když si to může domylset sám, když tam nejde hned.) Ne, nejdřív se pustí do svého vlastního vyšetřování. A rozkvete po tom jako smutná květinka, když už po dlouhém suchu konečně zaprší. Vyšetřováním i těmi dalšími věcmi. Takže...vono vlastně zapršelo a skončilo sucho doslova. ("Zapisuju si všechno, co vidím. Moje matka říká, že je to obsedantně-kompulzivní porucha."..."Život je obsedantně-kompulzivní porucha.") A na druhé straně je Pan Mercedes. Takže tu psychologickou hru máme z obou stran. (A nebudu lhát potřetí, ty okamžiky, kdy nevím, kdo z těch dvou je víc psychopat, jsem si užívala nejvíc, což mám na Kingovi ostatně velice ráda. Přišlo mi, že to popichování nebere Bill tak vážně, jak by měl.) A včetně vzpomínek na to předtím. Protože u něj doma se taky dějí(li) zajímavé věci. Nedoporučuji rejpalům...pardon, čtenářům...typu: "Proč známe vraha/pachatele/"doplň si" od začátku?!", protože tady ho čtenář zná. A proto je to tak dobrá kniha. A protože to není klasická detektivka. Jestli mě něco tak dlouho už zajímalo, tak právě adaptace téhle knižní série. PS: Polibky v lunaparku, druhá kapitola...dost drsné zamyšlení... PS: ta Holly je vážně fajn...a "scooby gang" v poslední třetině byl prostě top ;)... celý text

Rumcajs se vrací III. 2020, Michal Opitz

Já jsem Rumcajs, p%×o! Drž hubu a žer žaludy! Blbej to houlivůd, takhle to měli natočit! Asi fakt taková blbost, až je to dobrý ;)

Rumcajs se vrací II. 2018, Michal Opitz

Druhý díl je klasický slasher bez hlubšího děje, ale žalud to vem! Rumcajs je borec borců a vy jenom doufáte, že Cipísek najde svoje ztracené kuličky (nebo žaloudky, když je z toho Řáholce?), aby to dobře dopadlo.... celý text

Rumcajs se vrací I. 2017, Michal Opitz

Moje myšlenka na první stránce: WTF!?! Vždycky když čtu nějakou myšlenkama hlubokou knihu, přemýšlím nad tím, co se autorovi honilo hlavou, když to psal. Zda doufal, jestli jeho knihu lidé pochopí i bez rozboru knihou delší než původní kniha. No, stejné myšlenky mám i u totálně prapodivných knih. Co si, sakra, autor myslel, když tohle dával dohromady? Jako kdyby žalud vykouřil místo střelení ho do Vetřelce. Moje myšlenka na šesté stránce: WTF!?! Já prostě nevím, zda to je dobrý crossover nebo prostě jenom dobrá kravina. Moje myšlenka na patnácté stránce: WTF!?! Cipísek je starosta a má svoje problémy. A že se něco děje v Řáholci, na to má svoje lidi. Rumcajse. Ještě že je vdovec, to by Manka nerozdejchala. Takže v lese řádí Vetřelec a bacha na mocipána! Moje myšlenka na dvacátédruhé stránce: WTF!?! No, kdybych to měla chápat jako vzdání holdu, je to dost nevhodné. Kdybych to měla chápat jako recesi, mrzelo mě, že to nebylo vtipnější. Moje myšlenka na poslední stránce: Co myslíte...? :D Ale víte, co je na tom všem nejhorší? Vlastně to nebylo tak špatný. Až na kresbu. Byla strašně nudná a nezajímavá. Ale ty ptáčci byly moc hezky provedený. Škoda, že tam nebyly žádné vílky. To bych dala o hvězdu víc ;)... celý text

Hlas a jiné povídky 2020, Petr Vydra

Průměrná sbírka průměrných povídek, které jsou ne vždy povídky, ale spíš krátké skeče nebo jakési vtipné zamyšlení. Přidala jsem sem povídky a ze začátku čtení k nim psala anotace. Někdy v polovině jsem se na to vyprdla. Přestalo mě to bavit úplně stejně jako čtení knihy. Takové monotónní, prostě časosběrná sbírka, no... (A potom jsem i ty komentáře přestala psát. Sorry, tentokrát to nevyšlo, přestože některé kousky na začátku byly div ne geniální. Jako kdyby všechno vystřílel na začátku...) Doporučila bych knihu. Asi jo. Ale nejdřív si to půjčte z knihovny jako já a potom se rozhodněte. Nevím, prostě jako celek mi to nesedlo a ke konci se to fakt táhlo. 55%.... celý text

Hlas 2005, Arnaldur Indriðason

Blíží se Vánoce. Totálka dobrá atmoška. Erlendur plánuje hru na vlka samotáře, protože je všechno v hajzlu. Sigurdur Óli je nějakej zaseklej a nechápe jeho specifický humor. A k tomu ta mrtvola. Hlídač hotelu oblečenej jako Ježíšek, s kalhotama dole a pláštěnkou pro svého superhrdinu na svém superhrdinovi. To všem náladu ještě přidá! Jako vždy nemístné poznámky nad mrtvolou jsou prostě klasika, ale vyšetřuje se jako vždy tak "jako by mezi ostaním dějem", taky nějaké to drama s Evou Lind (její výstup v baru byl vtipný...tohle slyšet od šlápoty a fetky bylo zvláštní...prostě jí během vteřiny cvakne...jsem zvědavá, zda následky toho, co se jí stalo...teď naposled...dál autor rozebere, ale nechci být přehnaně pozitivní v rámci vývoje jejího příběhu). Zrovna dva takhle mluvný lidi jako tenhle otec a tahle dcera, budete hledat fakt dlouho! Autor jede v zajetém stylu a za to jsem vděčná. (Vedlejší případ taky dobrý. Protože je perfektně zakomponovaný do myšlenek na hlavní případ a vzpomínek na Erlendura a jeho bratra.) Opět v komentářích "Proč si tykaj?" a to jsme už v pátém díle, tak by jeden řekl, že čtenář už ví. Ale nikdo se nerozhodl napsat překladatelce, jako u minulého dílu, takže ok. Mmch kniha je předkládaná opět z německého jazyka. PS: proč je v anotaci, že někdo uškrtil Santa Clause, když hned na třetí straně se dozvím, že to byl Ježíšek a má bodnou ránu v srdci a břichu? Ty, co dělají obaly knih, by se občas měli poradit s překladateli. O to víc je zarážející, že druhému vydání dali pouze jinou obálku a tyhle dvě chyby v anotaci zůstali :( Jinak, kdo nosí dárky přímo na Islandu? Hezké :O (Islandské děti se z vánoční nadílky mohou radovat každý den po dobu skoro dvou týdnů. Dárky totiž nosí vánoční mužíci, chcete-li trpaslíci, kteří jsou podle legendy synové bohyně Grýly, která pojídala děti. Zní vám to na vánoční tradici trochu drsně? Taková holt severská mytologie je. Výhodou však je, že první mužík přichází 25. prosince a naděluje dárečky do ponožek. Následující dny přichází další mužíci a děti tak mají celkem 13 nadílek.) PS2: schválně jsem si našla zahraniční anotace. Anglicky je vedeno někde jako "Father Christmas", což by šlo. V jiné anotaci je "Santa", protože asi aby tomu rozuměli. Ale nejvíc mě zajímala německá anotace, když bylo překládáno z němčiny. "Weihnachtsmann". Takže je jasno. Kvůli zobecnění pojmu překladu došlo k přejatí chyby do anotace, ale překladatelka to udělala správně, mj když tam v textu je vložena hvězdička. (Čert tedy vem názvosloví, ale dát do anotace způsob zabití oběti špatně, to je silná káva.)... celý text