Lenka.Vílka přečtené 2344

Proces 1992, Franz Kafka

Mám ráda příběhy za příběhy. A taky mám ráda příběhy za čtenou knihou. Chápete, to co většina lidí odsuzuje a říká "to není komentář". No, nasr$@t, to je můj komentář. A pokud se vám nelíbí, tak ho nečtete. Nebo si napište svůj. Karty na stole. Ok. Tak jdeme na to :) Kafka byl na mém listu dlouho. Spolu s ním tam byly ještě Lovecraft a Poe. A já na tom (řekla bych docela) poctivě dělám (ale karanténa mi brání půjčování knih, jak bylo v plánu, z knihovny). Jenže já nejdřív chtěla číst jinou knihu. Chtěla jsem si přečíst Černou ozvěnu. Ale znáte tu poučku. "Člověk míní, Lenka.Vílka mění." Jop, jop, nejdřív jsem viděla adaptaci. Kde mě tedy hodně zaujalo theme. Hlavně to, co v něm hrálo. (Už se dostáváme na konec.) Takže jsem si to na našla. A právě video k tomu songu je...(Vážně mi stále věříte, že se dostanu na konec toho příběhu? Muha haha!) ...poskládané z filmové adaptace Procesu z roku 1962 (vydání Academia 2008). Tohle propojení mě totiž moc baví. Jinak bych se třeba nedostala nikdy ke knize Žltá tapeta, což je povídka, která je silnou inspiraci k textu i videu mé oblíbené zpěvačky. Takže jestli tohle není náhoda (na osud nevěřím), tak už nevím, jak to jinak nazvat. (Chápeme, že tohle je konec příběhu?) Takže poslední den, než nám zavřeli knihovny, jsem si domů přinesla Proces. Četla jsem Proces v komiksové adaptaci, takže základní děj znám. A tam problém nemám. Ale číst celou knihu, bylo...náročné. Jo, na některé dialogy jsem se musela vyloženě soustředit, protože jsou jednolité, neoddělené odrážkou. (Už je to nějaká doba, co jsem četla starší knihu. Ale tak od 50 stránky to už bylo úplně v pohodě.) Co jsem si z knihy odnesla? Pocit zmaru, flustrace a mírného nasrá...štvání. K. neví, za co ho soudí a jeho následné chování, paranoia a myšlenky jsou strašně dobře popsaný a napsaný. A taky, že kdo mlčí, možná na tom nebude tak špatně jako ten, kdo nemlčí. No, jak z této situace ven...? Jako v knize nebo to lze i jinak? Musela jsem číst a číst, prostě nešlo přestat. Jak jsem si zvykla na styl, kterým autor píše, nešlo to zastavit. Nadčasová kniha, kterou dobou tisknout do té než přestanou tisknout knihy. Nikdy nevíte, třeba budou zpátky časy, kdy bude lepší mlčet. Tak tomu nikdo nepomáhejte.... celý text

Plášť 2016, Joe Hill (p)

Tohle bylo krutý. Hustý, krutý, brutální a mazec ještě k tomu! Líbilo se mi obojí. Jak Plášť 1969, tak Plášť. Plášť 1969 je drsnej příběh z války ve Vietnamu zajatého doktora nepřítelem. Moc se mi líbil začátem každé kapitoly. První stránka, kde žena čte dopisy a tem sestřih "minule jste viděli". To bylo udělané moc hezky. A bylo to drsné. Bum, bum. Hele, toho týpka jsem nepochopila, ale byl to sympaťák. Sice jsem myslela, že udělá bum bum při Boji o vlajku. (Asi se moje dospělé já, které už tenhle komiks četlo přeneslo do doby mého mladšího já, protože už tehdy mi ta hra přišla trochu jeblá. Ale kdyby tam byl bum bum, třeba...kdo ví.) Ve výsledku to je dobrý příběh. Hlavně jeho konec a co si hlavní hrdina uvědomí (a tedy přizná i čtenáři), co se u něj změnilo během té akce s plamenometem. A potom přijde Plášť. Erik má po svém tátovi málo věcí. Nášivku z válečné uniformy mu mamka přišila na plášť. Ale ten je deset let pryč. Zmizel poté, co spadl ze stromu a málem umřel. Jeho život je teď hrůza. A vážně to není andílek. Změní se věci, když ho po letech znovu najde nebo se bude historie opakovat a i tentokrát přijde hořký konec? Soudě podle táty by jeden doufal v nějaké morální poučení. No...nechte se samy překvapit. Protože už jenom na konci první kapitoly to bylo dost vostrý! A potom se to už nezastavilo. Příběh se totiž rozdělí do přítomnosti a skoků do minulosti, abychom pochopili, co Erika dovedlo přesně tam, kde právě je. A on byl...kretén. Nepotřebuju sympťáky, tak jsem doufala v závěrečné "ach tak". Doufala jsem v něco, co vysvětlí, proč je Eric takovej ko@%t. Ne jestli takovej kvůli prostému "protože proto". No...v knize. Kresba je luxusní. Temná, detailní a krvavá jako celý příběh. Fakt jsem se bavila. Navíc se vyvedl přebal knihy. Jako kdyby tam fakt byla izolačka! Ale po dlouhé době se mi stala jedna nemilá věc. Ten komiks strašně smrděl. Nevoněl tak krásně jako komiksy vždycky voní. Na konci je ještě původní povídka Plášť s poznámkama a galerie.... celý text

Nezkrotný Berserkr 2020, Jeff Lemire

Bylo nebylo v krutém světě barbarských vaječníků... Berserkr má rád kožešiny. A taky meče. A taky svojí rodinu. Ale tu mu zabijou a chtějí i jeho. Na úvod luxusní. Ona výmluva k úvodní řežbě je dost používaná...myslím tím, že by to nebylo tak wau, kdyby děj začínal ve městě a byly použité flashbacky...ale stálo to za to. Krve jak u řezníka, kterej má svojí práci až moc rád (kresbu budu rozebírat celkově dál v textu) a těžko si nevybabit 300, při té dvoustránce, kde jde "davový váleček" proti našemu bojovníkovi. A potom se dostane kouzlem do přítomnosti. A tam potká Joa. A já se vážně bavila. Třeba při hovoru, kdy si každý mlel svou svým jazykem a oba byli v přesvědčení, že ví, co ten druhý říká, a jak si perfektně rozumí! A když přijde na řadu chlast, hezky zapaří! K tomu znát jazyk toho druhého nepotřebují... Ale nepřítel se blíží. Celá první kniha je perfektním úvodem do magického dobrodružství. A já si tu jízdu užívala plnými doušky. Nelze nezmínit kresbu. Moc mě bavila. Hlavně v detailech. Hlavně ty části " jako přes síto", kde začnete po chvíli vidět (když civíte moc dlouho) věci, které tam nejsou. A takhle nádherně zpracované cákance krve jsem neviděla už hodně dlouho! Barvy jsou skvělý stejně jako kresba a já slintala. Líbilo se mi rozvržení oken. Ty místa, kde strana vypadá jako šachovnice nebo bílé obrysy oken, takže obrázek vypadá, jako když k sobě dáte několik televizí, kde hraje něco jiného a to udělá celý obraz. Čili ta nepravidelnost dělá i hezké okraje. Už před čtení mě mrzelo, že má kniha tak málo stran. Jenže ona jich má, pro příběh samotný, ještě o trochu míň, protože je na konci dost "dalšího materiálu". Kdybych chtěla rejpat, jediný teoretický důvod snížení hodnocení. Ale...mám ráda Jeffa, no... :D PS: ten vtípek, když se chlapci poprvé setkají, byl dobrej...... celý text

Válkotvůrci 2020, František Kotleta (p)

Knihu jsem si chtěla přečíst, tak mě mrzelo, že první vydání nejde sehnat. Proto mi udělalo radost, když jsem si přečetla, že vyjde znovu a bude dokonce zadarmo. Tedy, já bych si jí jinak půjčila v knihovně, ale znáte to. Když je něco zadarmo... "Povídky" jsou značně nevyvážené. Některé lepší, některé horší, některé až skoro průs..čík toho, co zůstalo v šuplíku. Asi. Až tak autora nežeru. Proč povídky v uvozovkách? Protože to jsou spíš takové myšlenky, které by šly rozepsat do povídky, a potom bych byla spokojená. Skutečných povídek je tady pomálu. Ukázku ze Spadu v takovém počtu stran neberu jako něco špatného. Přeci jenom i Spad je teď zadarmo jako audiokniha...a taky z povídky Kód zeta. Ukázka povídky? To je hustý :D a taky je tady ukázka z knihy Underground. Oceňuji, že vyšlo znovu kvůli zlepšení nálady v blbý době. To je fajn. Ale možná by bylo lepší už to neopakovat. Jak vydání tak koronu (jsem to dnes vtipná, že?), protože si nejsem, zda se mi povídky od autora prostě jenom nelíbily nebo je neumí. Asi je umí, když i vydyvatelé ho v tom podporovali (čtu předmluvy), ale za mě opravdu ne. No...a taky ještě jednou ne. Ať si klidně píše novely(ty), což je délkou vlastně jeho normální kniha. V tom je dobrej. Myslím, že bych knihu zdrbla víc, kdyby vyšla z jiného důvodu. Tj že to je nový materiál.... celý text

Agent Coulson 2020, Mark Waid

Jako kdyby se začalo svítat na lepší časy v "červeném Marvelu". Ale nechci to zakřiknout. Minule mladej Fury a teď Coulson. Jupí! :D Nebudu se tady rozepisovat, proč mi tenhle komiks udělal radost. (Trochu jsem si rejpla už ve Válečných jizvách.) A ten kdo mě zná, už tak jako tak obdržel dost OZ, kde se srdceryvně vykvákávám o tom, jak nám moc ráda Agenty. A já se tak moc těšila, až u nás komiks S.H.I.E.L.D. vyjde. (Btw na podzim vyjde Buffy, takže moje sériálové touhy budou naplněné až až.) Začnu tím, že jsem nejdřív byla vydešena počtem kreslířů. Ale nakonec to bylo v pohodě. Takový "seriálový střih" knize sluší. Každý sešit dělal někdo jiný. A ani proti jedné kresbě nic vyloženě nemám. Přesto mi trochu vadilo, že nejspíš měli kreslíři až moc volnou ruku ohledně vzhledu postav. Přestože se v základech drželi seriálové představy postav (May, Simmons, Fitz), bylo tam dost rozdílů v provedení. Jednotlivé sešity tedy působí jako uzavřené případy (jako díl seriálu), ale je v nich tažena červená nit (jako série seriálu). Navíc je v každém sešitu dobrá hostovačka a každý z nich vyhovoval. Třeba to s Ms.Marvel? To bylo dobrý! :D A vážně mě potěšilo zobrazení bublin, když jsou chlapci na stropu (druhé otočení knihy během čtení). A celkově v sešitu, kde je Spider-man byly úplně skvěle použitý barvy. Bohužel každá sranda musí jednou skončit. Zde na poslední straně... :(... celý text

Štvanice 2017, Martin Goffa

Zatím jsem skoro ke každému dílu psala dovětek, že tentokrát osobní. Štvanice je tak nejosobnější jak to jenom může být. Čili obsahuje dost popisů, kdy se Miko láme, porušuje předpisy a z toho všeho mu je@e. Otázkou tedy až do konce zůstane, zda překročí i tu poslední čáru, a kvůli pomstě se stane jedním z těch špatných, když se sám vydá do zahraničí. Toto všechno by bylo lepší vzít v potaz, než někdo začne psát komentář, že se mu zdá směšné, jak se to někomu mohlo líbit. Jenom proto, že jemu se tam ty (nezbytné) popisy nelíbily. Z anotace to nepoznáte, ale po přečtení prvních pár stránek víte, o koho jde. A kdyby se hlavní hrdina v knize choval jinak, asi to nedočtu, jak jsem hluboce zklamána. Ve všech aspektech chování. Jsme lidi, ne roboti...... celý text

Černá ozvěna 2019, Michael Connelly

Na autora jsem se chystala už strašně dlouho. A konečně nastal správný čas, ne kvůli rozkoukané seriálové adaptaci, která mě nadchla (která ovšem nejde chronologicky podle série), ale asi to fakt uzrálo. Navíc jsem měla vážně krizovku ohledně knih s více stranama. Takže jo, knihu jsem měla doma dlouho. Rozečtené na 60 stránkách a mezitím přečetla další knihy. Hubenější. Ale teď se to prolomilo. Už bylo na čase, sakra práce! A vděčím za to Černé ozvěně? To je pro nového autora velká lichotka! Děj je skvělý. Jedná mrtvola, co hledala zlatou v tunelu? No, trochu komplikovanější, když se ukáže, že se nejspíš účastnil hodně dobře promyšlený loupeže. Kromě vyšetřování, které se nakonec spojí s případem FBI, je v knize spousta dalších věcí. Hlavně to, "jak to doopravdy chodí". Moc se mi líbilo zapracování věci z Vietnamu. To knize dalo jiný nádech. A není to jenom fajnové vyšetřování. Harry není zelenáč, tak ví, jak na byrokraty a všechny, co chtějí buzerovat, když on chce jenom dělat svojí práci. Sice po svém, ale pořádně. A celkově se s tím autor taky moc ne@%!e. Connelly píše, jak to je, ne jak si čtenář přeje, aby to bylo. A jak to chodí. Upřímně, 3/4 "detektivů" jak nám je podstrkují autoři, kde jsou jejich postavy na efekt, by v těhle ulicích nedala ani tejden (fajn, ani míň, ale nechci znít zbytečně negativně). A za to jsem fakt vděčná. Sedl mi i styl autora. Píše fakt dobře a já se bavila. Je jasné, že jak to hned půjde, půjčím si druhý díl. Moc ráda :) Jenom se mi zdá málo, že přečetlo jenom 353 lidí (253 hodnocení) přede mnou. Je to fakt málo na tuhle kvalitu! Druhou knihu budu číst od bbartu, tak jsem zvědavá na rozdílnost nového a starého překladu. Na zasmátí: Dost let zpátky jsem četla knihu Černý anděl a to byl fakt opruz. Možná proto jsem se tak dlouho nechtěla vrhnout do téhle série. Dislektik ve mě si myslel, že tohle i Černého anděla napsal stejný autor :D... celý text

Jacobova obhajoba 2013, William Landay

Ke knize jsem se dostala dost náhodou. Viděla jsem trailer k seriálové adaptaci. Já jak vidím náhled videa s mojim oblíbencem hned klikám. A ten trailer mě zaujal. Čili povinnost přečíst knihu. Ale co dělat, když jsou knihovny zavřené? Koupit si ebook? Když nemám jistotu, že se mi kniha bude líbit? Já moc nejsem na soudní dramata, ale jsem na Chrise Evanse. Maximálně si těch pár hodin protrpím. Koukání by za to stálo... Jak to dopadlo je asi vidět. Píšu komentář do komentářů, ne do diskuse. A jak se mi líbilo, je podle hodnocení taky poznat. Tahle kniha má velkou výhodu. Že se neodehrává jenom u soudu. To by se mi asi líbila mnohem míň. Vyprávění není lineární, což je výhoda. Dobře se tam zakombinuje celé to soudní drama, rodinné drama i psychologická část příběhu. Díky tomu mě kniha nezačala nudit. Nebyl na to čas ani příležitost. Všechny postavy jsou vykresleny dostatečně věrohodně. Autor moc dobře ví, o čem psal. A zvládl to na jedničku. A jak už zmiňovali ostatní přede mnou, přidám se k nim. Konec jsem nečekala. Neřekla bych ale, že to je kniha primárně určená pro rodiče a oni text budou vnímat jinak. Viz můj dost tvrdý názor na komentáře typu ke knihám, kde je vyšetřována smrt dítěte, čtenář to ví a stejně u knihy v komentáři napíše: "Já jako matka tomuhle musím snížit hodnocení.". Tak tady mi přijde zvláštní tvrdit: "Jako rodič to budete vnímat jinak." Pokud to autor dobře napíše, tak to budeme vnímat všichni přesně tak, jak to autor zamýšlel. Spíš mi v knize vystupovaly ty věci, které pro mě byly nepochopitelné, protože v Americe "to maji jinak", ať už ohledně soudního systému nebo výchovy dětí. Což autor popisoval dobře, ale místy trochu zdlouhavě. Čili bych tímto chtěla poděkovat naší knihovně, že postupně dokupuje i starší ebooky, ne jenom ty nové od té doby, co s nimi začali. Jinak bych se ke knize nedostala...... celý text

Dost světů a čas 2007, Dan Simmons

Dobře sestavená povídková sbírka. A jsem ráda, že se před každým kouskem autor tak vykecáva. Já od něj ještě totiž nečetla moc knih, tedy románů. Nějaké ty povídky a dvě knihy. Takže obava, zda se neztratím, vzhledem k seznamu povídek, když jsem nečetla díla, ke kterým se vztahují, byla celkem oprávněná. Nevýhodou téhle sbírky je tedy čtenář jako jsem já. Nečetla jsem všechny Simmonsovi knihy, není na světě jediný autor, kterého na stará kolena doháním. Proto se domnívám, že než postupně jeho knihy dočtu, nebudu mít tušení, o čem byly povídky. Tákhle to u mě funguje. Zapomínám. Proto sem píšu komentáře. V ten okamžik si vzpomenu. Nebudu tedy posuzovat, zda se Simmons rád poslouchá, ale bavilo mě, že předmluva ke každé z povídek je teda, sakra, hodně dlouhá, protože já za to v ten moment byla ráda. Navíc má kniha ještě předmluvu. Já mám předmluvy vždy ráda. Ať už od autora samotného nebo jeho nějakého kamaráda. Zde mě zaujalo toto. Z čehož vyplývá, ale že téma ho trápí dlouhodobě. "Dlouhé povídky...mám podezření, že jde většinou o novely nebo možná novelety, ale vždycky zapomínám, jak se tyto útvary počtu slov dělí, a proto jim prostě říkám "dlouhé povídky"...." Takže...komentáře k dlouhým povídkám u povídek. A tam taky jejich hodnocení.... celý text

Mr. Misery 2019, Jason Aaron

("A i když nejsem žádný Spider-Man, dobré a vtipné hlášky mám rád jako každý jiný okostýmovaný blbeček. Ale právě teď mě nic vtipného nenapadá. Právě teď myslím na svého přítele.") Začala bych prvním sešitem v knize (sedmnáct celkem), kde je tohle řečeno. Nějakej Frazer Irving tady použil svoje kreslící umění a já byla...no, na svém šťastném místě. Něco tak brutálně houbičkový jsem už dlouho neviděla. Bylo to jako procházka po mráčku blaha. Už jsem se zase zasnila. Sakra! Bohužel každá sranda končí a tohle končí po jediném sešitu. Jasně, Bachalo je taky skvělej, ale ten úvod je prostě dokonalý. Příběh samotný pokračuje dál přesně tam, kde skončil minule. A neříkám, že mi Strange bez basebalky nechybí, ale všichni jeho pomocníci byli naprosto super. Hlavně ta jedna. ("Pověz, jsou všechny tvé týmovky tak prapodivné a nechutné?" ... "Víceméně.") Kdyby český zdravotnictví funguvalo jako to, co převedl Strange s Thor (ups, asi jsem prokecla to "hlavně ta jedna" z předchozího odstavce...ale...stejně to máte na obálce), tak jsme všichni happy :D (Vracím se kam nemám. Ale kdyby právě tu operační scénu nakreslil Irving, chrochtám ještě teď!) Opět vkusně a do správného místa zakomponované "před lety", které bylo dost důležité. Na konci je ještě jeden sešit. Tak úplně jsem nepochopila, proč není až v další knize jako úvod (asi aby to nemělo málo stránek) a Annual 1. Nebyl to špatný komiks. Vlastně to byl dobrý akční kousek. Bohužel absolutně bez hloubky a to mrzí. Dalo se z toho vytřískat mnohem víc (ohledně toho vymítání, kde to pouze klouzalo po povrchu). Trochu škoda.... celý text

Písečníci (7 povídek) 2007, George R. R. Martin

Už mám za sebou dost povídek mistra a vážně mě baví je číst. Autora čtu tak nějak průběžně, a jak se mi knihy dostanou do ruky, což jsem zjistila, je celkem náročné, tady jsem četla něco z původních Písečníků, něco ze Snových písní 1, takže z téhle knihy poprvé čtu povídky: Nebešťanka a Rychlodružka. Sbírka obsahuje i Sídlo červa. To se mi líbilo i při opakovaném čtení. Hodím taky komentář přímo sem. Povídku jsem četla samostatně vydanou a je to prostě dobrý příběh, takže je jedno, že tady nejsou ilustrace, stále je to dost dobrý. Tákže...známe ne? Jestli vás zajímá, co si myslím o povídkách, musíte k povídkám. PS: něco jsem si hledala o knize a dost mě zaujalo zahraniční vydání povídek Nebešťanka a Rychlodružka s krásnýma obálkama od Martiny Pilcerové a celkově provedení knihy.... celý text

Stín nad Innsmouthem (7 povídek) 2014, Howard Phillips Lovecraft

Začínám se do autora začítat a moc mě baví. Z téhle sbírky jsem četla povídku Barva z kosmu a Stín nad Innsmouthem adaptovanou do komiksu, takže to bylo příjemné prohloubení příběhu. Za každou povídkou je krátký rozbor a povídání. Od koho jiného než od pana S. T. Joshio. Bavilo mě tedy číst i tohle. Že se čtenář dozví historii za povídkou a komentář. Neříkám, že to vyžaduju, ale vždy mě to udělá radost. Buď od editora rozborem nebo od autora samotného. Zbytek u povídek...asi jasný, když čtu povídkovou sbírku... Knize bych vytkla pouze to samé co mi u Laseru vadí vždy. Kniha má poměrně dost stran, ale protože má na výšku málo centimetrů, paperback se blbě čte. Tyhle malý knihy jsou kravina. Momentálně jsem na chvíli strašně otrávená. Hon na lovce tedy odkládám zase zpátky. Až zapomenu...a sobecky doufám, že knihovny otevřou až za hodně dlouho. Ráda bych si přečetla V horách šílenství. Taky Laser. No jupi jou :D (Ale zase jak koukám na komentáře, české vydání je i tak o trochu lepší. Když má komentář u povídek, ne hromadně na konci. To nesnáším ještě víc než formát českého vydání.)... celý text

Tajnosti a lži 2014, Dan Jurgens

I v tomhle díle dostane Superman dost zabrat. Jeden hajzl za druhým. Má to jeden háček. Je toho moc najednou a rychle za sebou. Vedlejší události za nonstop rubanicí jsou vždy zkratkovité. Jako ve filmu, kde chcete všechny ohromit očníma orgiema tak moc, že vám unikne fakt, že dílo nemá žádnou pořádnou dějovou linku. Protože tady není scénář jednodušší, ale je prostinký. Kdyby nebylo úžasné kresby, je to mnohem horší kniha. A to je strašná škoda. Takže pokud vypnete, je to dobrý akční kousek. A já akci ráda. Ale nesmíte od toho očekávat víc, v okamžik kdy nevíte, do čeho jdete. Jsem ráda, že se opět jedná o uzavřený příběh hlavní linií. Protože bohužel u nás další díly nevyšly. Málo se prodávalo? Přeci jen není tak úplně běžné, aby podobný komiks přečetlo tak málo lidí...... celý text

Cena zítřka 2013, George Pérez

Tuhle knihu jsem si koupila s očekáváním naprosté bomby. Superman s rudýma očima a slavnou Daily Planet koulí nad hlavou na obálce? To bude super, ne? Hmm... ...ze začátku to tak vážně i vypadalo. Od Péreze jsem ještě nic nečetla (mám připravenou jednu WW), tak jsem byla zvědavá. A začátek byl skvělej. Věci se mění. Nejenom ohledně scénáře, ale i ohledně postav vevnitř. Celé je to sice proti myšlení postav, ale už není nezávislé ani Daily Planet a jejich nový zaměstnavatel nemá Supermana vůbec v lásce. Po tuhle linku se z toho za mě dalo vytěžit strašně moc. Udělat ze Supermana nepřítele číslo jedno. Jenže ono se to straně táhlo, než přišel "zlý Superman". Ne, to je asi špatný výraz. Přišlo mi, že se to opakuje. Kdo četl, ví co tím myslím. A když se konečně dozvíme, co se děje, tak je konec tak rychle, že mě to mrzelo :( Naštěstí se to zdá jako hlavní linií uzavřený příběh (teď půjdu na Tajnosti a lži) a myslím, že to je dobře. Jediné, co mi vadilo, byly nějak divně uchopené vztahy. Lois stále tvrdí, že je kamarádka, ale nechová se tak. Chová se jako mrcha. A asi bude ještě větší. A možná bude i žárlit? Na jeden díl ale až moc situací, kdy "je Clark divně pryč" a stále je zmiňovano jeho lhaní. To mohlo být rozmělněno. Málem bych zapomněla na kresbu, jsem to ale popleta. Ta mě bavila. A velkým plusem je samozřejmě, že knihu sice dělali tři kreslíři, ale bylo to podobné, spolupracující spolu. Cena zítřka je krásně barevně provedený a bravurně nakreslený komiks, který tímto získává plusové body, které ubere vlastně jednoduchý příběh. Ale tak to u Supermana je vždy, ne? Buď je to moc "bum bum" a to je špatně. Nebo je to moc "jdeme na to filozoficky" a to je podle někoho taky blbě. Tady mi trochu vadil nepoměr, kdy tam autor chtěl dát obojí, ale víc se tam dalo toho "bum bum", ale ve výsledku a sečteno s kresbou, to byl dobrý čtenářský zážitek. 90%. Zasloužených. Dávám do poličky Cenu zítřka, vytahuji Tajnosti a lži. (A napravim poté restík. Nemám zde komentáře k Action Comics. Hmm, tak je jasné, co se bude dělat na víkendovém sluníčku...)... celý text

Užvaněný milionář 2020, Gerry Duggan

První, co vás napadne je, jestli to nebude na jednoho moc Deadpoolů najednou. Já jsem Deadpool. Ty jsi Deadpool. On je Deadpool. My jsme Deadpool? Deadpool je "daleko" a mezitím někdo usilovně dělá na tom, aby mu zkazil reputaci. Ve velkém. A to doslova. Nápad dobrý. Měla jsem jenom jeden menší problém. Že to bylo strašně dlouhý, než se na scéně zjeví skutečný Deadpool, aby se o ty parchanty postaral a hlavně o toho hajzla největšího, co jim šéfuje. Za mě zbytečně překomplikované. Buď to měli zkrátit nebo nějak natáhnout obsahem do víc sešitů. A opravdu hodně mě bavila a zajímala až druhá polovina. Takže doufám, že druhý díl bude stejně dobrý jako konec, potom by byl totiž pecka.... celý text

Žádná sranda 2019, Joshua Corin

Konec srandy, vážení. Spidey má depresi. Že by někdo (další) jeho vinou umřel? A do toho užvaněnej Deadpool, kterej všechno bere s klidem sobě vlastním. Je na čase, aby se Spidey srovnal a byl jako dřív! A nenechal se dolů táhnout svým zlobivým kamarádem! ("Ale to my přece jsme! Gebíme se smrti do tváře."..."Ale o to právě jde. Lidé umírají. Nevinní lidé. A možná kdybychom se tolik nesoustředili na svůj ostrovtip, tak jich zachráníme víc."..."Tím chceš říct, že bysme měli bejt vážnější?") Takže aby Peter ulehčil svému svědomí, jako Spiderman chce získat jedny své staré fotografie Spidermana. A hele, ty má pro někoho ukrást i Deadpool. Týmovka? No...někdo je předběhl. A utloukl ostrahu velkou gumovou slepicí. Jaká je potom šance, že to kluci vyřeší jako dva velký a dospělý chlapy? Velká gumová slepice! V New Jersey! Hned na začátku knihy! A to si slíbili, že budou vážný! (Kresba úplně stejná jako v předchozích dílech, takže tady žádný problém.) Takže? *****/***** Druhý díl je taky skvělý. Jenom má větší a epičtější znaky dokonalé bromance. Spiderman se ocitne v Mordolandu. Deadpool se tam ocitne taky. Ale jako návštěvník v zákulisí. No, jak tohle dopande! No, už si povolili srandu (ale vocaď pocaď), tak snad dobře :O (Práci tohohle ilustrátora už známe, není co vytknout.) Takže? ****/**** Nechci spoilerovat, a evidentně jsem tady jediná při pohledu na hodnocení, ale mě se to líbilo. Ta jejich "žádná sranda" byla vtipná. Přestože mi přišel jako lépe hodící se originální název. Přeci jenom to znamená něco trochu jiného, že? Víc vystihující situaci... Takže? Čtyři plus pět je devět. Devět lomeno dvěma, je čtyři a půl. To by dohromady nedal nikdo, co? Snad jsem v tom vzorci neudělala někde chybu. Jinak...hanba mi!... celý text

Boj 2020, Joss Whedon

První co mě dostalo hned po otevření knihy je to modré "X" na první straně, které má být jakýmsi pokračováním v kresbě z první knihy. A zafungovalo to perfektně. Není to 3D kresba, ale stará dobrá halda kresba. Úvod je skvělý. X-meni jsou zase na misi, která nevychází tak, jak by měla. Tedy, oni to dají, ale akorát všude poletují ty amatéři z FF. A mezitím to "záškodník" zevnitř" rozjel ve velkém. A musím říct, že to bylo vážně skvělý! Vážně, vážně skvěle napsaný. A v co se to potom vyvinulo? (A to doslova!) Takže o nedostatek skvěle napsané a nakreslené akce se nemusíte bát. Úplně jako v prvním dílu. A konec? Aj karamba!... celý text

Nadaní 2019, Joss Whedon

Na tenhle komiks jsem se moc těšila. ...protože ho nemám z černého kompletu ...protože Joss, kterého mám moc ráda (ale víc jako scenáristu) ...protože ten příběh je prostě skvělý (byť někdo může říct, že zbytečný v roce 2019, kdy znovu vyšel, když námět byl použit ve filmové zpracování) Problém je v tom, že určité věci si musíte přečíst. A je jedno kdy. Musíte! X-meni se snaží o "zlepšení své reputace", ale je to těžké. Dost věcí hraje proti nim. Navíc je tady ten "lék na mutanství". Chcete svojí dávku? A je to jen tak? Jen tak lék? Nic není nikdy "jen tak". Akční i emoční jízda od začátku do skvělého konce s cliffhangerem jako ze starý školy. Kresba je nádherná. Skoro jsem z ní viděla vítr, který Beastovi čechrá...no...chlupy na zádech. Stejně jako když Wolverine proskočí (projde? Podívá se na ní a ona strachy raději sama spadne?) stěnou a já skoro cítila prach z těch cihel, který poletuje ve vzduchu. Jeden z nejlepších komiksů, který jsem kdy četla a jsem moc vděčná za jeho znovu vydání.... celý text

Alfa a omega 2016, Joe Hill (p)

"Seru na to. Tak to půjde po zlým." A jak Finta řekl, tak v Bóďově těle udělal. Celá tahle kniha je masakr. Jistě, trochu nenápadně, ať vás začátek zklidní, ale potom to uhodí. Přestože poslední díl série, už to do sebe finálně zapadne a není třeba to zběsile hnát celou knihu. Asi by to bylo navíc a zbytečné. Konec byl...jo líbil se mi. Se vším všudy. Byť na mě té sentinentality bylo trochu moc. Když se ukázalo, že...no, spoileros!... celý text

Rváč 2019, Jeff Lemire

"Hope (Scream It Out Loud) - The Blackout" Kniha, kterou jsem četla dlouho. Ne protože byla nudná nebo mě nebavila. Ale protože jsem si jí šetřila a vychutnávala. Hezky kousíček po kousíčku. Ostatně, je to tak lepší. Protože... ...už jenom anotace je dost náročná a když jsem se začetla do příběhu, bylo to ještě hlubší a drsnější. A dost se mnou zacloumalo. Vím, proč mám Jeffa Lemira ráda. A poměrně dlouho jsem ho měla ráda pouze jako autora scénáře. Ale ty dvě knihy, kde (si) dělal i kresbu, které jsem četla, to změnilo všechno. To je odstřel na jiný level. Protože Rváč je kresbou úplně jiný než Essex County. Přestože některé autorské prvky mají společné. Protože... ...stejně jako různé odstíny černé barvy mluví, mluví i ty tyhle vodovkové kresby. A to hlavní je v nich. Každá emoce. Co není ve slovech, a že Derek není ukecanej, to je ve výrazu tváře. Nebo ve stínování. Nebo způsobu čmouhy. Je vidět, že autor svými příběhy žije, ne že jeho příběhy žijí, aby on žil (čti měl na nájem). Jak jinak by bylo možné, že čtení ve mě vyvolá přesně ty stejné pocity, jaké mají postavy v příběhu, jenž prožívají? ("Dáš si čaj?"..."Kafe by nebylo?"..."Žádný kafe. Indiáni pijou v lese čaj."..."Jo. Jenže jsem indián jen napůl."..."Tak ti naleju jen půl hrnku.") Navíc rozdělení příběhu barvami sedlo mnohem vím než napsat titulek "Současná mizérie" a "Minulá mizérie", určující "Teď" a "Tehdy" a momenty, kdy se to srazilo spolu. Plus ty věci v červené z přítomnosti. To se mi moc líbilo. A ty velké dvoustránkové kresby, kde je převážně les a sníh? To bylo dokonalé. Autor opět rozebírá dopodrobna podstatu toho našeho veškerého bytí a jde mu to opět na jedničku. Protože svoje postavy dostal až do trpkého konce ohledně svých rozhodnutí. Ale za současné situace, je něco podobného vůbec možné? Nedá vám odpočinout stejně jako svým postavám. A jsem ráda, že jsem knihám Jeffa Lemira přišla na chuť. SPOILER Taky jste tomu hajzlíkovi skočili na špek, že je konec knihy, když tam byla ta černá stránka? Já jo! Uf! Potom přišel epilog! Což bylo dobře. SPOILER... celý text