Leome
přečtené 143
Sedmilhářky
2015,
Liane Moriarty
Sedmilhářky jsou mojí druhou knihou od Liane Moriarty a musím říct, že její styl psaní v Manželově tajemství mi přišel téměř nezaměnitelný a vyloženě specifický, tehdy jsem ho přirovnala k Bábovkám Radky Třeštíkové. I u Sedmilhářek byl styl psaní tak trochu odlišný od normálu, avšak obecně mi přišel lepší, krapet čtivější, jednodušší. Co ale zůstalo naprosto stejné a totožné jako u Manželova tajemství je prostě téma a styl odkrývání. Moriartyová má ve stylu nakousnout věc, ze které vám odhalí minimum a pak vás nutí knihu číst a číst prostě jen proto, abyste se dostali k tomu, co se skutečně stalo. Čtenář celou knihu už od začátku ví, že někdo na kvízovém večeru zemře, ale dozvídá se to až na posledních dvaceti stránkách, což je možná trochu deprimující, protože člověk se k tomu tak moc chce dostat, až ho kniha začne nudit. Se začátkem druhé poloviny knihy jsem se začínala nudit, vše to bylo prakticky o tom samém: dvojčata Max a Josh zlobí, Celeste je vynervovaná, Madelaine hloupá a Jane prostě jen nezajímavá. Tady už to s knihou začíná jít z kopce. Je to prakticky pořád o tom samém, zajímavé je to až ve chvíli, kdy Jane vypráví Madelaine, co se před pěti lety stalo - a pak zase přijde ta obrovská nuda. Ta končí až se začátkem večírku, kdy to samozřejmě začíná být zajímavé. Jinak opět musím na autorce pochválit postavy a hlavní hrdinky. Celeste je sice vynervovaná a Madelaine ztřeštěná, až to někdy zabolí, ale takhle to působit má. Rozhodně to nejsou žádné ploché a nicneříkající ženské postavy, ale opravdu ve čtenáři vyvolávají dojem normálního člověka, který má své problémy - každý jiné a každý svým způsobem závažné. Konec je vlastně také logický: každý z nás by řekl "já neviděl/a, jak padá", málokdo by to řekl a byla jsem docela překvapená, že se Bonnie přiznala, čekala jsem, že to bude něco jako v Manželově tajemství, kde si nakonec Rachel nechá pro sebe i to, že našla vraha své dcery... Nakonec, s těžkým srdcem, dávám tři z pěti hvězdiček - i když bych nejraději dala 3,5 hvězdičky, to by příběh více vystihovalo... :)... celý text
Manželovo tajemství
2014,
Liane Moriarty
Ke knize jsem se dostala po delší době a zrovna před pár týdny jsem četla Bábovky od Radky Třeštíkové a mohu říct, že stylem psaní jsou si tyhle dvě knihy hodně podobné. Samozřejmě to má spojitost jen s tím, že jsou to příběhy více žen pro ženy, ale i přesto je to zajímavé, ten styl psaní a styl popisu obecně je velmi podobný a podle mě i zdařilý. Zpočátku jsem měla problém se do knihy začíst, nepřipadalo mi to ani příliš zajímavé, obzvláště příběh Rachel byl nudný a takový jednotvárný. Ceciliin příběh nebyl o nic lepší, ale alespoň zpočátku tam bylo nějaké napětí a zájem. Co mě ale překvapilo rozhodně byla skutečnost, že ze všedních problémů (no dobře, že se váš manžel zamiluje do vaší sestřenice není sice všední problém, ale říkejme tomu prostě "trable s láskou") se dostáváme k vraždě, která se odehrála 28 let před dějem příběhu. Už zpočátku je jasné, že ženy mezi sebou mají nějakou spojitost a že to není náhoda. Kdybych to tedy měla zhodnotit obecně, tak kniha se zpočátku čte trochu těžko, ale pak se rychle rozjede a čte se jedna radost. Hlavní hrdinky a další postavy jsou promyšlené, žádné ploché nány, a navíc i docela sympatické, s reálnými problémy. Český překlad povedený, bez chyb nebo překlepů (ačkoliv by mělo jít o samozřejmost, poslední dobou se přesvědčuji o opaku). Naprosto úchvatný epilog ve stylu úvahy. Čtyři hvězdičky za pomalejší rozjezd, jinak ale doporučuji jako zajímavou oddechovku na večer :).... celý text
Krvavé ostří
2017,
Sarah J. Maas
Na tuto knihu jsem se těšila především jako na sbírku povídek ze světa Skleněného trůnu, ale byla jsem trochu zklamaná. Očekávala jsem sbírku vícero povídek z různých dob, například když se Aelin poprvé objevila ve Tvrzi vrahů, ale vlastně se jednalo o úplně obyčejnou knihu, která sice má být sbírkou povídek, ale jde jen o chronologicky seřazené příběhy, které jdou přesně za sebou a popisují dobu předtím, než se Calaena dostala do Endovieru. Dalším zklamáním pro mě byl překlad. Opravdu hrůzný, když opomenu občasné překlepy apod. vůbec to prostě nesedělo. Překlad Ivany Svobodové mě prostě zklamal ve všech ohledech a myslím si, že je to škoda, protože jinak bych určitě dala minimálně čtyři hvězdičky a uvažovala nad pátou. Za co tedy ty tři hvězdy? No, za tu obálku určitě ne... takže za poutavost příběhu, vývoj nejen vztahu mezi Calaenou a Samem ale i vývoj Calaeniny osoby. A za gradaci, která vám nedovolí od knihy odejít až do konce. Moc se mi líbilo prokreslení Sama trochu mě mrzelo, že Calaena se k němu po dlouhou dobu chovala jako k někomu méněcennému, sama autorka to v knize popisuje tak, že "před měsícem by byla schopná ho zabít". Všichni jsme sice do příběhu šli s tím, že víme, že ho nakonec ukončí Samova smrt a vstup Calaeny do Endovieru, ale i tak člověka zasáhne to, jak to skončí.... celý text
Bábovky
2016,
Radka Třeštíková
Zpočátku jsem měla strašný problém se stylem psaní paní Třeštíkové. Nejenže jsem absolutně nechápala ty dějové linky a jak to vše probíhá, ale i samotný styl vyjadřování a popisu se mi příčil. No, stejně jsem si nakonec zvykla a začetla se :). Každopádně je to pro mě po velice dlouhé době první román od Češky a vlastně si nestěžuji. Příběh je rozhodně zajímavý a hlavně reálný. Reálné problémy obyčejných lidí. Zároveň mi ale většina těch hlavních hrdinek lezla na mozek, hlavně Johana, ta je daleko horší než Alena a Renata dohromady... No, a tady se dostávám k tomu nepřebernému množství jmen a postav. Renata, kterou mají Magda a Robert, má dítě se svým milencem Martinem, který je ale ženatý s Karolínou a myslí si, že s ní má dceru, ve skutečnosti je ale malá Rebeka Zdeňkovo, který byl ženatý s Miluš a měl s ní dceru Sašu a ta má zase Kryštofa s týpkem, kterého ani nezná jménem... Je klidně možné, že jsem teď napsala nějakou faktickou chybu nebo prostě zaměnila jména - protože je jich strašně moc a všechny na sebe navazují. Všechno souvisí se vším. A když už se člověk ve všem začne orientovat a chápat, přijde konec, který to vše naprosto zabije. V YA fantasy sérii by mě ten konec uchvátil a dostal na kolena - ale na v románu pro ženy. Možná si Třeštíková chtěla nechat otevřená vrátka na další díl...? Tři z pěti hvězdiček.... celý text
Vidím to, co vrah
2012,
Jill Hathaway
Knihu jsem přelouskala za necelé dva dny a přestože se jedná o něco kratšího, užila jsem si to. Hlavní zápletka je zajímavá, ale po celou dobu dost průhledná. Neříkám, že mi bylo od začátku jasné, že je za tím vším Zame, ale bylo prostě jasné, že na něm něco není úplně v pořádku. Konec knihy je vlastně takový trochu nedořešený, protože si nejsem jistá, zda byl Zane Sylviiným bratrem nebo ne. A zda zabil Sophii on nebo jeho matka. A kdo byl otcem Sophiina dítěte. Kniha je napsána dobře, přesně se trefila do mého vkusu, jediné, co mě štve je, že překladatelka Michaela Škultéty za přímou uvozovací řeči pokračuje větu velkým písmem, což je samozřejmě do očí bijící a nic moc. Nicméně, už jsem viděla i horší počiny (nemluvě o překladu Petra Červeného Kořeny růže Tudorovců, fakt síla). Tři z pěti hvězdiček.... celý text
Cinder
2012,
Marissa Meyer
Popravdě, scifárny z daleké budoucnosti a ještě s vlastním světem nikdy nebyly mým šálkem čaje a k Cinder jsem se uchýlila ve chvíli, kdy mi knihy došly. Nejvíce jsem se obávala nového a jiného světa, protože ne každý spisovatel či spisovatelka si dokáží poradit s tvořením něčeho nového. Byla jsem ale příjemně překvapena. Počáteční rozpaky z toho, že vůbec netušíte, která bije, vystřídalo nadšení a zápal. Autorka si se světem moc hezky vyhrála a to se mi líbí. Zezačátku sice čtenář trochu tápe v tom, co je kyborg a jestli je Cinder celá kovová, nebo jen z části a jaký je rozdíl mezi ní a Iko - ale jakmile se v tom začněte orientovat, kniha se čte jedna báseň. I přesto dávám čtyři a ne pět hvězd. Cinder je sympatická a skvělá hlavní hrdinka, na rozdíl od mnohých jiných knižních postav se zdá i inteligentní. To ale nic nemění na tom, že příběh je docela snadno předvídatelný. Už v době, kdy Kai poprvé Cinder na ples pozval, bylo jasné, že se ukáže. Stejně tak bylo od začátku jasné, že Cinder je Selene. To bylo prostě jasné už od první zmínky o Lavinině neteři. Knihu odporučuji všem milovníkům fantasy, kteří chtějí najít něco nového. Autorka si se svým světem vyhrála a skvěle se jí povedl.... celý text
Svůdné zúčtování
2015,
Wendy Higgins
Tedy, marně jsem vymýšlela, proč knize nedat pět hvězdiček: a to jsem normálně přísná :). Ale nějak jsem nic nemohla vymyslet, protože kniha je poutavá, dynamicky psaná a zajímavá. Děj je rozhodně zajímavý a překlad se navíc taky povedl. Nevím, proč tam prostě těch pět hvězdiček nehodit; skvělé zakončení úžasné série.... celý text
Hra o život
2016,
Jitka Lamplotová
Poslední díl série ve mě, podobně jako první díl, vzbudil dosti rozporuplné pocity. Zatímco prvních tak sto až sto čtyřicet stránek jsem si chtěla trhat vlasy a už jsem viděla, jak dám knize tak ty dvě hvězdičky, zbytek až do konce bych ohodnotila klidně pěti. Kdybych si tedy knihu rozdělila na takové dvě pomyslné části, tak o první mohu říct, že Kelly snad ještě více zhloupla. A to nemluvím o těch klišé scénách: třeba když se Rick se svým budoucím zetěm Leem baví o nejlepším bordelu ve městě - to je snad až smutné... Člověka navíc už štvaly ty neustálé sexuální scénky mezi Leem a hlavní hrdinkou. Myslím si, že by určitě nevadilo je nějak vkusně přeskočit, ale tohle každé dvě stránky už je vlastně nuda a stereotyp. Druhá pomyslná část knihy, jedná se hlavně o dobu krátce před rozchodem hlavních hrdinů a pak až do konce, je naopak skvělá. Už jsem se viděla, jak tam dávám těch pět hvězdiček... :). Bylo to napínavé, dynamické, obecně skvěle napsané - snad až na občasné chybky. Tentokrát jsem si nevšimla žádných hrůz jako "keci" nebo "interwiev", šlo spíše o zapomenuté ukončení přímé řeči, chybějící mezera nebo tak podobně. Hlavně Leeův příběh v Athénách mě bavil a pro čtenáře je to navíc atraktivní v tom, že tak nějak tuší, co se chystá, ale prostě musí číst o tom, jak si Lee bezstarostně povídá se zlosynem Lotharem... No druhá část byla prostě dokonalá. A navíc to nebyl ani tak úplně ten slaďoučký konec, hepáč každým coulem. Právě hrozba ze strany Leeových nepřátel je zajímavá a nechává děj takový otevřený: že by si autorka nechávala otevřená vrátka pro další knihu...? Tedy, bylo hodně náročné rozhodnout se, jaké hodnocení dát, nejraději bych dala tři a půl hvězdičky. Jelikož ale sto prvních stránek tvoří pouze asi třetinu celé knihy, dám čtyři (přístě už tak hodná nebudu). Hawk!... celý text
Poslední bitva
1993,
C. S. Lewis (p)
Musím říct, že poslední díl celé série je ten, který mě nejvíce překvapil a nadchnul. I když už jsem knihu dočetla před dlouhou dobou, nemůžu uvěřit, že je konec - tak ráda bych se někdy podívala na zfilmované dílo... Na tomto díle je nejvíce vidět náboženský podtext, hlavně tedy konec, kdy všechny osobnosti podstoupí něco na způsob Božího soudu, aby se dostali do skutečně Narnie. Ale je to právě konec, čemu jsem nemohla uvěřit. To, že všichni zemřou při železničním neštěstí bylo něco, co jsem nemohla pochopit a hodně dlouho jsem na text stránky zírala, než mi to všechno došlo. Brilantní zakončení skvělé série, která si získá srdce každého. Snad ani nemusím říkat, že styl psaní mi naprosto vyhovuje - je čtivý, dynamický a, ač bych nevěřila, že to někdy řeknu, k zamyšlení (to se týká hlavně toho náboženského podtextu, je vidět, že Lewise ovlivnil návrat k církvi). Dlouhé hodiny jsem strávila přemýšlením o všech mých oblíbených sériích, od Eragona, přes Hraničářova učně až po Harryho Pottera, ale kdybych si měla skutečně zvolit sérii, která mě nejvíce donutila zamyslet se, byla by to jednoznačně Narnie. Možná proto, že je to kniha mého dětství, možná proto, že jsem fantasmagor, ale tuhle sérii jsem prostě schopná číst dokola pořád, bez konce :).... celý text
Stíny minulosti
2015,
Jitka Lamplotová
Předchozí díl Temná duše jsem ohodnotila třemi hvězdičkami, především kvůli naivitě ženské hlavní postavy a dalším chybkám okolo. V dalším díle jsem se ale rozhodla jednu hvězdičku přidat. Už proto, že je vidět jistý pokrok v psaní: styl Lamplotové mi skvěle vyhovuje, je dynamický a čtivý. Hlavní hrdinka Kelly sice nezmoudřela, ale přijde mi, že se z ní stává nějaká nymfomanka... :). Lee je rozhodně větší sympaťák než v prvním díle, tam to ale, hlavně na začátku, plnilo účel. V minulém díle mi navíc připadalo, že je to skutečně podobné jako x dalších upírských knih: tedy že dívka se nakonec také promění ve vampýra (jsem holt přizpůsobivé :D), ale začíná to vypadat, že konec bude trochu jinačí, než jsem očekávala... Musím říct, že sem tam se objevili nějaké drobné chyby. Hrubé chyby jsem objevila dvě (což sice není tolik, ale zároveň bychom pro vydanou knihu měli předpokládat bezchybnou gramatiku). První je už na začátku knihy: keci. Asi jsou dosti měkké. Druhá pak byla téměř ke konci, nejsem si už ale jistá, jaký byl kontext. Pak asi jeden překlep, to se ale dá prominout. Stále tam ale páchá neplechu to řádkování. Na konci stránky většinou chyběla jedna až dvě řádky, což ale dělá Word běžně. Nicméně, nevypadá to zrovna nejlépe, když na jedné stránce je text až do konce a na druhé končí dvě řádky nad číslováním...... celý text
Královna stínů
2016,
Sarah J. Maas
Kniha je skvělá, má spád a rozhodně se nedá říct, že by byla předvídatelná. Hodně mě překvapil konec, kdy se čtenář dozví, jak to ve skutečnosti je s králem. V předchozím díle mě, podobně jako mnoho dalších, nudily kapitoly Manon, to se ale v Královně stínů rozhodně říct nedá... skvěle mi vyhovuje i to, jak autorka mění osoby: jednou situaci vidíme v pohledu Aelin, pak z Dorianova... dává to dohromady hezký ucelený příběh. Kniha je hezky zpracovaná i po typografické stránce, krom jediného překlepu (který ale byl dost hrozný: Chaos místo Chaol) jsem nenašla asi nic :). K samotnému ději snad nemám co říct, snad jen, že si myslím, že knihu mohla autorka utnout lépe. Kdyby to ukončila ve chvíli, kdy Aelin spadla z hradu, následující kniha by šla samozřejmě totálně na dračku. Takhle to ale končí s příslibem toho, že vše bude dokonalé a čtenář vlastně ani nemá potřebu si kupovat následující díl (mimochodem, bude jich šest), protože to všechno vypadá tak růžově a jednoduše... jen bych ještě chtěla doplnit, že se mj zdá, že Jeřáb se čím dál tím více podobá Geraltovi z Rivie, ale asi je to jen můj pocit :). Čtyři z pěti.... celý text
