Litocha přečtené 1206

Spolubydlící 2019, Christina Lauren

Nadšená nejsem, spokojená docela ano. Mínus má kniha za mizernou (pokud vůbec nějakou - některé chyby fakt bijí do očí) korekturu a taky mi docela vadila malá písmenka (zase se mi ale líbil motiv na začátku kapitol). Je sice neoriginální v námětu, místy dost nelogická a někdy si přímo odporuje, problémy jsou někdy malicherné, Holland nijaká (a chvílemi přímo na proplesknutí, to její sebepodceňování a nejistota se staly postupem času úmorné), ale má nějaký děj (tady půjdu proti proudu, ale první knížky autorek byly pro mě jen sled sexuálních scén poslepovaných chatrným příběhem, navíc všechny na jedno brdo), místy vtipné momenty, je čtivá, je zasazena do zajímavého prostředí (hodnověrnost nebudu moc řešit). Líbilo se mi, že postavy řešily i jiné věci než kdy, kde a jak na to vlítnou. Jako knížka na dovolenou tenhle titul vyhovuje, i když znovu už si to jistě nepřečtu.... celý text

Zločin slečnám nesluší 2018, Robin Stevens

Zajímavá detektivka, u které oceňuji, že je určena dětem, ale nepůsobí dětinsky. Hazel si mě získala okamžitě, Daisy mi hlavně v prostřední části knihy dost pila krev. Líbilo se mi tajemné prostředí anglické internátní školy, jen se mi dost pletly všechny ty slečny. Knížka měla spád, a i když byla v mnohém naivní, upoutala mě víc než Flavia de Luce (která ale zase byla realističtější a dobově přesvědčivější). Jen ta obálka by podle mého mohla být zajímavější. Další díl si ráda zařadím do seznamu plánované četby.... celý text

Hodný holky líbaj líp 2018, Elie Grimes

Ajaj. Jsem si vědomá toho, že francouzské knížky jsou jiné než americké, ale v tomhle případě a) nemám dostatečnou mozkovou kapacitu, b) ztratila jsem se v překladu, nebo c) prostě je to divně napsané. Na spoustě míst jsem zkrátka měla pocit, že mi něco uniká, jako by z textu vypadla sem tam nějaká věta. Takže souvislosti, myšlenkové pochody postav a vtipnost jejich replik mi nějak unikaly. Dalším hřebíčkem do rakve je nesympatická hrdinka - takovou urážlivou a hádavou sebestřednou fúrii aby pohledal. Podle čeho se mělo dát poznat, že je jí třicet, když se chovala jako šestnáctiletá puberťačka? Škoda, protože prostředí gastronomie je pro mě atraktivní. Bohužel jsem nevěřila ani zrodu hluboké lásky (po pár letmých setkáních). Celá knížka vlastně prošuměla kolem, aniž by mě dokázala zaujmout (a hezká obálka - i když silueta té nohaté dívky asi Zoey příliš neodpovídá - to fakt nezachrání) a dočetla jsem ji asi jen kvůli Matthewovi, který mi v něčem připomínal Marka Darcyho. (A může mi někdo prozradit, proč si až skoro do konce vykali?)... celý text

Staré řecké báje a pověsti 2006, Eduard Petiška

V dětství milovaná kniha, ze které jsem mimoděk načerpala neskutečné množství poznatků. Ne nadarmo bývá starověké Řecko označováno za kolébku evropské kultury, s nejrůznějšími odkazy na řecké (nejen) báje se setkáváme více než často. Moc se mi líbí propojenost a propracovanost příběhů, stejně jako vysvětlení vzniku různých míst, jevů nebo rostlin či živočichů. I mě po letech překvapilo, do jak velké míry je v příbězích zastoupeno násilí, bažení po moci a další lidské slabosti, které okamžitě následuje nemilosrdný trest nebo krutá odveta. Skládám hold Eduardu Petiškovi, že se mu povedlo tak plasticky a působivě uchopit rozsáhlou oblast. Při čtení mi mnohdy běhal mráz po zádech a měla jsem pocit, že popisované mám na dosah ruky. Za mě by sice knížka klidně mohla být i rozsáhlejší - jak do počtu příběhů, tak do vylíčení některých scén, ale jako seznámení s fantaskním světem, kde je čest nadevše, osud neměnný a kde je člověk proti vůli či rozmarům bohů (téměř) bezmocný, hodnotím tuhle knihu hodně vysoko.... celý text

Tajnosti sira Richarda 2017, Julia Quinn

No dobře, není to Juliina nejpovedenější kniha. Postupně jsem začala mít problém s Richardem, protože to byl pořádný podraz. Zato Iris byla sympatická, líbilo se mi to, jak stála nohama pevně na zemi, i její pevná páteř. Obecně mám ráda, když je v knize zachycen postupně se rozvíjející vztah mezi ústřední dvojicí. Líbily se mi i některé vtipné momenty (třeba Irisina rozmluva s matkou před svatbou spolehlivě pobavila). Netuším, jak to tehdy opravdu chodilo, ale vylíčení společnosti, kde si dívky střeží své kotníky i polibky, je mi sympatičtější, než když hrdinům prochází bezuzdné skotačení. (Tedy ne že by se mi sešněrovaná společenská pravidla nějak zvlášť zamlouvala, ale podsouvání svobodomyslné morálky do první poloviny devatenáctého století mi připadá dost nevěrohodné.) Protože mám spisovatelku prostě ráda a protože pro mě patří ke špičce mezi autory historických romancí, tentokrát trošku přimhouřím oko a budu se těšit na její další knížku.... celý text

Nebezpečná iluze 2018, Winter Renshaw

Čtivá jednohubka, které dost škodí nepovedený závěr - zkratkovitý, nepravděpodobný (tohle prostě chlap jen tak neskousne), naivní a sluníčkový na všech frontách. Škoda, že si autorka nedokázala vymyslet věrohodnější rozuzlení. Do cca tří čtvrtin knihy to sice není nijak originální (podobných zápletek už bylo a ještě bude) a dost předvídatelná, ale zato svižně plynoucí kniha s občasnými úsměvnými momenty. Sečteno a podtrženo - není to nic, k čemu bych cítila potřebu se vracet, ale na odreagování za letních veder docela dobrá volba (a jejím čtením navíc nestrávíte příliš času). A jestli vyzkouším další knihu téhle autorky? Ale proč ne.... celý text

Ve tvých snech 2019, Kristan Higgins

Za mě asi nejpovedenější díl. Emmaline byla neskutečně sympatická, žádná cukrová panenka. Při scéně v bazénu mi smíchy tekly slzy. Postavy z předchozích dílů a jejich stmelenost potěšily. Manipulativní Hadley mi čím dál více pila krev, takže na jedničku splnila roli zloducha. A že byl Jack moc hodný? Právě tu jeho slušnost jsem ocenila. Z macho typů, děvkařů a podobných výtečníků jsem už dávno vyrostla. U autorky se mi líbí, že staví na tradičních hodnotách - rodina, láska k půdě, tradice, soudržnost, starost o druhé... A taky to, že její knížky nejsou přecpané explicitními erotickými scénami, zato hýří vtipnými dialogy. Možná, že vývoji vztahu ústřední dvojice mohla věnovat trošku více stránek, ale celkově jsem knihu přečetla s potěšením.... celý text

Nový domek pro myšku 2012, Petr Horáček

Zase se budu opakovat, ale ty kouzelné ilustrace mě i tady dostaly. Jedno zvířátko je kouzelnější než druhé. Myščina cesta mi dala vzpomenout na lidové pohádky (možná i díky tomu příběh tak hezky funguje), hlavně mě ale pobavila nečekaná klička u medvěda. Pro děti není pointa tak předvídatelná jako pro dospělého, takže i téhle Horáčkově knize jednoznačně palec nahoru.... celý text

Svatba naoko 2018, Jo Watson

Z kategorie "romantická knížka o opuštěné holce plná trapasů" určitě patří tohle dílko k těm lepším, hlavně v první půlce jsem se upřímně bavila. Později mi to trošku pokazila předvídatelnost části zápletky a hlavně absurdní chování Trevva a Tess (to už byla vážně parodie). Začala mi vadit neschopnost Annie (která jinak byla vyloženě sympatická) se nad situaci povznést a snaha dětinsky Trevvovi pořád něco dokazovat. Knížka opravdu připomíná filmovou romantickou komedii, docela dobře si ji umím představit na plátně.... celý text

Heinovské noci 1962, Karel Šiktanc

Mé první setkání s Heinovskými nocemi se uskutečnilo právě v době, kdy jsme si připomínali lidickou tragédii - a o to bylo to setkání působivější. I po těch více než patnácti letech si přesně vybavím, kde jsem ji četla, připomene se mi mrazení v zádech i svírající se hrdlo. Čas od času se k téhle knížce vracím, protože bychom zkrátka neměli zapomínat. Autentičnost výpovědi, skoro reportážní popis hrůzné události podaný básnickými prostředky a umocněný melodičností působí i při opakovaném čtení. Obraz střídá obraz a konkrétní osudy, konkrétní jména, zkáza lidí, zvířat, všeho ve vesnici, bezvýchodnost, bezmocnost, ale i tvrdohlavý vzdor dávají dohromady nezapomenutelnou básnickou skladbu silně působící na city.... celý text

Skautské vize 2014, Miloš Říha

Zajímavá kniha rozhovorů - dobře zvolené osobnosti z různých oblastí, neprvoplánové otázky a vyvážená směs vzpomínek, zážitků i názorů, pro mě většinou (snad až na jednu nebo dvě výjimky) poutavých. Mnohé vzpomínky na dětství/mládí byly fascinující, ale neméně zajímavý byl i pohled na skauting a na dnešní společnost z hlediska odbornosti zpovídaných osobností. A zajímavé bylo připomenout si, čím jsme před několika lety žili, a porovnat, jak a jestli vyšly prognózy (třeba týkající se prezidentských voleb). Klidně bych těch rozhovorů uvítala více. Škoda jen, že knížce ubližuje hodně ledabylá korektura.... celý text

Verše psané za mříží 1996, Božena Kuklová-Jíšová

Působivá vyjádření a básnické obrazy, autentičnost, melodičnost, rytmičnost a překvapivě dobrá práce s jazykem zdobí verše pro mě dosud zcela neznámé autorky. Zapůsobila na mě už autorčina předmluva. Čtyřicítka básní se vrací k zážitkům z vězení (útržky lidských osudů bodají jako třísky), obrací se ke snům, kraji jižních Čech, lásce, víře, rodinným poutům, mateřskému jazyku, tradičním hodnotám, přírodním dějům i stáří. Silně působí například i báseň řešící dilema, zda emigrovat. Velkou devízou je pravdivost a upřímnost, která i přes mnohdy zprofanované motivy nedovolí básním sklouznout k sentimentu. Zaujaly mě básnické obrazy, přirovnání, metafory, nebanální rýmy i to, jak je přitom text srozumitelný. Za tohle náhodné setkání jsem moc ráda. Ukolébavka v bouři Spinkej, má dívčičko, mé malé klubíčko, spinkej už. Tma deštěm šlehaná houstne jak smetana, po blatech chodí divý muž. Voda mu kape z modrého límce, v rukách má paličky orobince, a jak se dotkne hladiny, naráz se zavřou lekníny. Jak zdvihne hřeben z jehličí, labutě vzlétnou a zakřičí, jak vlny prudce rozčesá, zčernají nebesa. A když hrom ze skály balvany kutálí, strhává blesky na dno tůní, na bubny rybníků po kraji duní a duní a duní. Při této písni kdysi tvé babičky stavěly na stůl rozžaté hromničky o Velké noci svěcené stříbrem a vodou z lučního pramene. Při této písni divně se usíná, padají hvězdy jak prsteny do vína, z poháru vodních lilií divý muž s námi si připíjí na smutek, na krásu této země. Dívčičko moje, pojď blíž ke mně, divého muže se nesmíš bát. Nejsi tu cizí, jsi krev naší krve, uč se i v bouři klidně spát.... celý text

Dívky ve vodě 2018, Victoria Jenkins

Bohužel se nemůžu přidat k oslavným komentářům. Slova, která pro mě nejvíce tuhle knížku vystihují, jsou nevěrohodná a odtažitá. Stěží uvěřitelná, povrchní psychologie postav, nesympatické hrdinky i další postavy (obětí mi líto nebylo a marně jsem mezi postavami hledala někoho, kdo by mě více zaujal a komu bych fandila), vykonstruovaná, nepříliš propracovaná zápletka, nemastné neslané vyšetřování s dost násilným odhalením podezřelého, cituplné výlevy a silná slova nepodpořené činy, které jsem postavám prostě nezbaštila, rozvláčné tempo, scházel mi i nějaký výraznější moment překvapení... Kladem je to, že si autorka nelibuje v potocích krve, a krátké kapitoly, díky kterým se knížka tolik nevlekla. I tak jsem ji ale dočetla spíše ze setrvačnosti. Celkově jsou to u mě hodně slabé tři hvězdičky a další díl s klidným srdcem oželím.... celý text

Začít znovu 2018, Mona Kasten

Docela příjemné čtení, ale jedno klišé střídá druhé, Kaden se chová tak schizofrenně, až mě to otravovalo a Allie je pro mě (poněkud stereotypním) zosobněním americké puberťačky (a píšu to s vědomím, že autorka je Němka). Obecně mi trochu vadí, když si autoři hrají na něco, co nejsou - ale kdyby hrdinka studovala na provinční německé univerzitě a na výlety chodila do Alp, moc čtenářek by se asi do knížky nepustilo. A musím uznat, že to spisovatelka naimitovala celkem věrohodně. Taky mám radši knihy, kde nejsou všichni hlavni hrdinové citově narušení jedinci s traumaty z dětství. Ale ocenila jsem, že spolu ústřední pár hned neskončil v posteli, ale postupně k sobě hledali cestu. Znovu už se do knihy asi nepustím, ale na další díl jsem docela zvědavá.... celý text

P.S. Líbíš se mi 2019, Kasie West

Autorčin styl mi prostě sedí, takže se na každou další knížku těším a doufám, že se dočkáme dalších. Líbí se mi, že má sympatické, věrohodné hrdiny s individuálními vlastnostmi (a její specialitou jsou různé excentrické rodiny, které přesto nepůsobí jako parodie). Líbí se mi celkem uvěřitelný popis americké střední školy (všechny ty stereotypní roztlečkávačsko-sportovní knížky nabité pařbami, intrikami a šikanou jsou už pěkně otravné), líbí se mi pozornost, kterou věnuje vývoji vztahu mezi postavami, a že hrdinky mívají i jiné starosti než jen kluky. Knížky jsou to něžné, milé, zábavné a čtivé, a přestože se občas nevyhnou klišé, zpracování to pro mě víc než vyvažuje. Ani Lily se svými hudebními ambicemi a rušným rodinným zázemím z toho nevybočuje. Dopisový parťák je sice jasný skoro hned, ale o to tady nejde - koneckonců i Lily ho na rozdíl od jiných knížek s podobným motivem neodhalí až na konci, a o to víc si čtenář vychutnává jejich společné scény. Ocenila jsem poukázání na to, že to, co vnímáme a co si nějak vykládáme, nemusí vždycky druzí vnímat stejně.... celý text

Zemřeš v další kapitole 2019, J. D. Robb (p)

Tenhle díl se mi líbil - zápletka sice není třeskutě originální, ale zpracování je výborné. Na Nořiných detektivkách obdivuji, že dokáže postavy vylíčit tak, jako by opravdu byly živé, takže je čtenář vtažen do příběhu, je mu líto obětí a drží palce, aby chytili vraha dřív, než zabije někoho dalšího. (Jaký rozdíl proti knížce, kterou jsem zrovna dočetla!) Sice se tady nejedná o nic hlubokomyslného, ale odpočinu si u toho výborně. Místy mě sice trochu dráždí některé neustále se opakující návyky, reakce a situace (co bych ale chtěla u 46. dílu, že?) a tentokrát jsem docela bojovala s překladem a jeho nekonzistentností (kdy jsme přešli k textovkám, tabletům apod.?), ale za to poslední Nora fakt nemůže. A veliké plus za obálku (a další za české názvy dílů, ke kterým se postupně přešlo, ve všech těch původních Smrtících... se pěkně ztrácím). P.S. Radost mám z Quilly, tušila jsem, že si ji autorka jen tak nenechá proklouznout mezi prsty.... celý text

Slavnost 2018, Karina Schaapman

Jiné díly se mi líbily více, ty tři holčičky tam byly nějak navíc (ke všemu byly libovolně zaměnitelné). A koho proboha napadlo vyžvanit pointu už v anotaci?

Turbulence 2017, Whitney G. (p)

Nic, co by mě dostalo do kolen, ale na rozdíl od knížek podobného typu měla tahle aspoň nějaký děj. Jen mi prostě tihle arogantní machři, ze kterých všem ženám, které potkají, vlhnou kalhotky, přestože (nebo protože?) s nimi ten chlap zachází jako s onucí, moc (vlastně vůbec) neimponují (a Gillian se pro změnu uměla chovat jako slepice). A originalitu u takových knížek nikdo nečeká, že ne? Pokud ale nepředpokládáte nějakou věrohodnost a použití mozku a nevadí vám hrubší výrazy, nemusí být tahle pohádka pro ženy tak špatnou volbou.... celý text

Pouť 2017, Karina Schaapman

Pro mě zatím nejpovedenější myší příběh. Kromě tradičně neskutečně propracovaných detailů domu myšek oceňuji, že tentokrát se jedná o jeden příběh s postupně se vyvíjející zápletkou a některými momenty, kdy jde o víc než jen o zábavnost (třeba že peníze na pouť si musí myšky vydělat nebo vyrovnávání se s tím, že maminka musí do práce, a tak zařídila dítěti hlídání). P.S. Dostaly mě dotazy našeho myšáka u obrázku jízdy ve vozíčku: "Proč řídí Julie? A kdy bude řídit Sam?"... celý text

Co přede mnou tajíš? 2017, Linda S. Howington

Autorka napsala i povedenější knížky, ale asi budu jedna z mála, které se první díl téhle série líbil víc než druhý (který jsem ovšem četla dřív - kupodivu mi ani moc nevadilo, že jsem kvůli tomu od začátku znala hlavního zloducha). Byla tady sympatičtější ústřední dvojice, líbilo se mi postupné sbližování. Je fakt, že rozmazlená Tricky a to, jak si z ní všichni sedali na zadek, mi místy dost pily krev a Boina přepjatá reakce na cokoliv, co souviselo s jejím psem, byla neméně otravná, ale celkově byla knížka docela příjemné letní čtení (přece jen jsem ale v závěru čekala trochu více akce).... celý text