lord-artoo
přečtené 392
Putování mysli do Boha
2003,
Bonaventura da Bagnoregio
Zamilovat si Bonaventurovu mystiku může jen člověk, který si libuje v krystalicky čisté logice scholastiky. Nejsem oním člověkem. Ovšem coby rádoby-intelektuál smekám před genialitou mistra. No a ta studie C.V.P. je samozřejmě pecková. Neváhejte se tedy vydat do hlubin věku, v němž lidé považovali neprůstřelný argument za pravou cestu víry.... celý text
O pravé mariánské úctě
2011,
Ludvík Maria Grignion de Montfort
Dovolím si rebelovat, aby té chvály nebylo moc... Dílo bylo bezpochyby napsáno s láskou, to z něj dýše od počátku až po samý závěr. Ale! bylo rovněž napsáno barokním jazykem a má teologický nátisk úpadkové neoscholastické metody, která vypočítává principy, prostředky a účinky s mechanickou platností dobře naolejovaného stroje - tak to nefunguje ani v biblické práci, ani v teologii, ani v duchovním životě. Rovněž mi není po chuti vytvářet druhého prostředníka mezi Bohem a námi lidmi, byť chápu, že se jedná o dotažení myšlenky Otců z prvních století: identifikace Marie a Církve. Tvrdá identifikace však dle mého není na místě, mnohem spíše by se mělo mluvit o zjevování osudu Církve na Marii a o Mariině patronaci nad Církví. Na druhou stranu je třeba sv. Ludvíkovi připsat k dobru, že učí pokoře před Bohem a hlavně - neodděluje Marii od Krista, jak se to dnes naneštěstí často děje. Doporučuji k přečtení a nabádám případné skeptické čtenáře, aby nevylévali vaničku i s dítětem, pokud jim styl nebude po chuti. Tři hvězdičky totiž nejsou adekvátní hodnocení, ale jak hodnotit knihu, která působí tolik smíšených pocitů.... celý text
Dům se sedmi štíty
1955,
Nathaniel Hawthorne
Hawthorne není pro každého! Jeho pestrý sloh, který vás zpraví o povaze slepic, stínech v chodbě domu, či původu květin v okapu, zatěžuje spád knihy. Ano. Na druhou stranu je to právě vykreslení atmosféry a charakterů postav, pro které je autor ctěn a čten. Děj vydá na povídku, jejíž téma dnes, dle mého skromného soudu, již není tak zápalné a tak, navzdory spisovatelovým vlastním preferencím, odkáži případného čtenáře na stravitelnější Šarlatové písmeno.... celý text
Enderova hra
2008,
Orson Scott Card
"Dříve než byla Suzanne Collins a Veronica Roth, Já jsem", řekl Orson Scott Card.
Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?
2004,
Philip K. Dick
Tak předně: KONEC SROVNÁVÁNÍ S FILMEM! Philip Kindred Dick je Franz Kafka druhé poloviny 20. století a "Sní androidi o elektrických ovečkách?" je toho jasným důkazem. Limitovat knihu na pouhý příběh je asi tak stejně smysluplné jako se vyžívat v hmyzích superschopnostech Řehoře Samsy, nehledě na to, že taková redukce nutně povede k nepochopení závěru díla. Přiznám se, že já sám jsem věnoval půlden hledání odpovědi na tuto otázku, což mne dovedlo k názoru, že definitivně platná odpověď zkrátka neexistuje. "Všechno je pravda", řekl [Rick Deckard]. "Všechno, co si kdo kdy myslel." Dílo je obtížné na pochopení - opravdové pochopení - a nabízí nesčetně mnoho myšlenek, ať už načrtnutých či dokreslených. Gotta Catch 'Em All!... celý text
Tehanu
2004,
Ursula K. Le Guin
Tehanu je nejobyčejnější fantasy, na jaké můžete narazit! Bez legrace! Nenechte se zmást obrázkem z desek knihy (2004), to se jen Ged vrací z Nejvzdálenějšího pobřeží, aby s ním čtenář mohl prožít jeho stáří u koz na Gontu. Myslím, že je to právě Tehanu, kde autorka vyjevuje, co zamýšlela v celé sérii říct. Nejde o velké příběhy - ty jsou na pozadí. V první řadě jde o člověka a jeho život ve světě, který má sice jiné fyzikální, ale shodné antropologické zákony s tím naším. Kniha je, myslím, nepochopitelná bez znalosti předchozích knih, nebo lépe řečeno, bez prožití předchozích knih. Jedině ten, kdo "zažil" vzestup arcimága západních zemí, může pochopit jeho utrpení ze ztráty všeho a nalézt spolu s ním mír v prostotě rodného Gontu. To nic nemění na mé soutěžní otázce z komentáře, jenž stál na tomto místě původně: Jak tohle dílko mohlo získat Nebulu a Locus, je pro mě záhadou. Sušenku tomu, kdo mi to vysvětlí!... celý text
Nejvzdálenější pobřeží
2005,
Ursula K. Le Guin
Prostý a přesto pestrý styl paní Uršuly je věčným křížem pro člověka, který se snaží hodnotit její knihy - nebo minimálně ty ze Zeměmoří. Knihu jako vždy táhne jedna vyprávěcí linie a ani o chlup víc. Příběh je prostý a o osudu světa se rozhoduje bez veškeré pompy. Přestože čtenář ví, že Zeměmoří je velký a barevný svět, moc z jeho barev nevidí, přestože ví, že je ovládán mýty a historií, moc se o nich nedozví - vše je zatopený ledovec a patrná je jen špička. Pro mě osobně jsou knihy - tuto nevyjímaje - skvělou alegorií našeho života a v tom paní Uršula dominuje. Každý díl z cyklu řeší jinou otázku, tento se zabývá lidskou odpovědí na věci poslední a činí to znamenitě. Pro mé křesťanské oči je Ged v určitých momentech doslova christologickou postavou, k níž mladý princ Arren zaujímá rozličné postoje, tak jak to v duchovním životě bývá. Ale abych paní Uršulu nepokřtil (to by určitě nerada), je zde i mnoho taoistické moudrosti, jež je rovněž hodna zamyšlení. Vysoké hodnocení ode mne dílo dostává právě pro tento moment. Kdybych knihu hodnotil jen z hlediska žánru fantasy, pak bych ji asi zahodil do krabice nadepsané "průměr". Proto čtěte obezřetně, ať vytěžíte pravé jádro knihy!... celý text
Otřásání základů
2014,
Paul Tillich
Nevím proč, ale napadá mě srovnání s Lewisem, takže čtete-li Lewise, čtěte i Tillicha... nebo minimálně jeho kázání. Katolík se možná se vším neztotožní, ale to nic nemění na síle formy, jíž autor přitahuje Evangelium čtenáři moderního věku a píšu-li čtenáři, myslím tím nejen věřícímu.... celý text
Oživená minulost
1972,
C.W. Ceram (p)
Dnes již zastaralé, nicméně velmi poutavě napsané limonádové čtení o dějinách archeologie. Ceram si jistě i po letech zaslouží obdiv pro svou schopnost vyredukovat obrovské množství materiálu na nejzákladnější fakta, jež podává formou dobových svědectví, vlastního hodnocení i vpravdě bohaté obrazové dokumentace. Kniha je rozdělena do čtyřech (resp. pěti) částí: řecko-římský svět, Egypt, oblast řek Eufrat a Tigris, Střední Amerika. Přestože autor v jednotlivých oblastech sleduje historickou linku, přibližuje nejvýznačnější postavy a události, nelze si nevšimnout, že jsou menší významové celky - ať už popisující něco důležitého či jen ilustrující pomocí nálezů - slepeny bez jakékoli snahy o oslí můstek. Text pak vytváří dojem, že Ceram prostě vytahal relevantní data, jež zpracoval a následně nasázel bez ladu a skladu za sebe. Nutný eklekticismus (hodně zdrojového materiálu, málo místa) rovněž vede k tomu, že autor opravdu jen klouže po povrchu věcí a snaží se spíše "namlsat" než vzdělat. Na knihu se zde pějí ódy a já nechci být tím, kdo ji shodí, protože jsem si ji skutečně užil. Rád bych však poukázal na to, že vše není tak famfárové. Pro seznámení s oborem dobré, ale je to více "dojmologický" než vědecký text.... celý text
Veliký karbunkul
1931,
Nathaniel Hawthorne
Hawthornovy fantastické povídky jsou pro dnešního čtenáře mnohem stravitelnější než ty realistické. Alegorie je něco, co přežívá věky, a je schopno oslovit vždy stejnou měrou. Tím spíš, je-li její interpretace mnohoznačná tak, jako v případě těchto krátkých příběhů zabalených do romantického hávu autorova stylu.... celý text
Muž z adamantu
2002,
Nathaniel Hawthorne
Prostá povídka o nepochopení jednoho lidského srdce v čem spočívá pravé lidství. Sešitek je opatřen kratičkou studií Dušana Melena, která se snaží postihnout Hawthornovo místo v proudu amerického transcendentalismu.... celý text
Mateřské znaménko
1988,
Nathaniel Hawthorne
Hodnotit Hawthornovi krátké prózy je těžké. Hawthorne je mistrem velkých skic lidského ducha a jeho prostředí. Na menším úseku se mu to, dle mého skromného úsudku, až tolik nedaří. Jeho pero navíc psalo pro jiné čtenáře - možná kulturně gramotnější čtenáře než jsme my - což ve spojitosti s naší neznalostí ducha doby vede k tomu, že se často mineme s tím, co se autor snaží sdělit. Člověk pak nutně upadá do přesvědčení, že jeho "kraťasy" jsou mdlé, těžkopádné, nevypointované. Že tomu tak není, o tom svědčí studie Martina Procházky, již lze nalézt na konci knihy a která se alespoň mně stala pozváním k novému promýšlení a přehodnocování. Nemělo by se však zapomenout na skutečnost, že spolutvůrcem smyslu textu je čtenář, v našem případě novodobý čtenář, který se bez dostatečné lásky k rané americké historii a předchozího studia Hawthornova génia může v textu ztrácet a tím pádem i nudit. Já si tento výběr kratších próz (nejen povídek) užil z hlediska autorova stylu. Nelze zamlčet, že se přitažlivosti jednotlivých textů různí, takže došlo i na to nucení. S klidným srdcem mohu ovšem prohlásit, že úsilí stálo za to. Kniha je dobrou sondou do počátků amerického písemnictví, okouzlí svými romantickými, alegorickými i psychologizujícími prvky.... celý text
Liturgika/ Křesťanská bohoslužba a její vývoj
2008,
Adolf Adam
Nejlepší učebnice liturgiky v českém jazyce, na kterou můžete v polici chytat prach. I přes nezbytnou stručnost obsahuje značné množství informací, které postačí k základnímu seznámení s liturgickým slavením současné i minulé katolické církve. Kniha je pro svůj styl doporučeníhodná i pro laické čtenáře.... celý text
