lord-artoo lord-artoo přečtené 389

☰ menu

O pravé mariánské úctě

O pravé mariánské úctě 2011, Ludvík Maria Grignion de Montfort
3 z 5

Dovolím si rebelovat, aby té chvály nebylo moc... Dílo bylo bezpochyby napsáno s láskou, to z něj dýše od počátku až po samý závěr. Ale! bylo rovněž napsáno barokním jazykem a má teologický nátisk úpadkové neoscholastické metody, která vypočítává principy, prostředky a účinky s mechanickou platností dobře naolejovaného stroje - tak to nefunguje ani v biblické práci, ani v teologii, ani v duchovním životě. Rovněž mi není po chuti vytvářet druhého prostředníka mezi Bohem a námi lidmi, byť chápu, že se jedná o dotažení myšlenky Otců z prvních století: identifikace Marie a Církve. Tvrdá identifikace však dle mého není na místě, mnohem spíše by se mělo mluvit o zjevování osudu Církve na Marii a o Mariině patronaci nad Církví. Na druhou stranu je třeba sv. Ludvíkovi připsat k dobru, že učí pokoře před Bohem a hlavně - neodděluje Marii od Krista, jak se to dnes naneštěstí často děje. Doporučuji k přečtení a nabádám případné skeptické čtenáře, aby nevylévali vaničku i s dítětem, pokud jim styl nebude po chuti. Tři hvězdičky totiž nejsou adekvátní hodnocení, ale jak hodnotit knihu, která působí tolik smíšených pocitů.... celý text


Dům se sedmi štíty

Dům se sedmi štíty 1955, Nathaniel Hawthorne
3 z 5

Hawthorne není pro každého! Jeho pestrý sloh, který vás zpraví o povaze slepic, stínech v chodbě domu, či původu květin v okapu, zatěžuje spád knihy. Ano. Na druhou stranu je to právě vykreslení atmosféry a charakterů postav, pro které je autor ctěn a čten. Děj vydá na povídku, jejíž téma dnes, dle mého skromného soudu, již není tak zápalné a tak, navzdory spisovatelovým vlastním preferencím, odkáži případného čtenáře na stravitelnější Šarlatové písmeno.... celý text


Enderova hra

Enderova hra 2008, Orson Scott Card
3 z 5

"Dříve než byla Suzanne Collins a Veronica Roth, Já jsem", řekl Orson Scott Card.


Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?

Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? 2004, Philip K. Dick
5 z 5

Tak předně: KONEC SROVNÁVÁNÍ S FILMEM! Philip Kindred Dick je Franz Kafka druhé poloviny 20. století a "Sní androidi o elektrických ovečkách?" je toho jasným důkazem. Limitovat knihu na pouhý příběh je asi tak stejně smysluplné jako se vyžívat v hmyzích superschopnostech Řehoře Samsy, nehledě na to, že taková redukce nutně povede k nepochopení závěru díla. Přiznám se, že já sám jsem věnoval půlden hledání odpovědi na tuto otázku, což mne dovedlo k názoru, že definitivně platná odpověď zkrátka neexistuje. "Všechno je pravda", řekl [Rick Deckard]. "Všechno, co si kdo kdy myslel." Dílo je obtížné na pochopení - opravdové pochopení - a nabízí nesčetně mnoho myšlenek, ať už načrtnutých či dokreslených. Gotta Catch 'Em All!... celý text


Tehanu

Tehanu 2004, Ursula K. Le Guin
3 z 5

Tehanu je nejobyčejnější fantasy, na jaké můžete narazit! Bez legrace! Nenechte se zmást obrázkem z desek knihy (2004), to se jen Ged vrací z Nejvzdálenějšího pobřeží, aby s ním čtenář mohl prožít jeho stáří u koz na Gontu. Myslím, že je to právě Tehanu, kde autorka vyjevuje, co zamýšlela v celé sérii říct. Nejde o velké příběhy - ty jsou na pozadí. V první řadě jde o člověka a jeho život ve světě, který má sice jiné fyzikální, ale shodné antropologické zákony s tím naším. Kniha je, myslím, nepochopitelná bez znalosti předchozích knih, nebo lépe řečeno, bez prožití předchozích knih. Jedině ten, kdo "zažil" vzestup arcimága západních zemí, může pochopit jeho utrpení ze ztráty všeho a nalézt spolu s ním mír v prostotě rodného Gontu. To nic nemění na mé soutěžní otázce z komentáře, jenž stál na tomto místě původně: Jak tohle dílko mohlo získat Nebulu a Locus, je pro mě záhadou. Sušenku tomu, kdo mi to vysvětlí!... celý text


Nejvzdálenější pobřeží

Nejvzdálenější pobřeží 2005, Ursula K. Le Guin
4 z 5

Prostý a přesto pestrý styl paní Uršuly je věčným křížem pro člověka, který se snaží hodnotit její knihy - nebo minimálně ty ze Zeměmoří. Knihu jako vždy táhne jedna vyprávěcí linie a ani o chlup víc. Příběh je prostý a o osudu světa se rozhoduje bez veškeré pompy. Přestože čtenář ví, že Zeměmoří je velký a barevný svět, moc z jeho barev nevidí, přestože ví, že je ovládán mýty a historií, moc se o nich nedozví - vše je zatopený ledovec a patrná je jen špička. Pro mě osobně jsou knihy - tuto nevyjímaje - skvělou alegorií našeho života a v tom paní Uršula dominuje. Každý díl z cyklu řeší jinou otázku, tento se zabývá lidskou odpovědí na věci poslední a činí to znamenitě. Pro mé křesťanské oči je Ged v určitých momentech doslova christologickou postavou, k níž mladý princ Arren zaujímá rozličné postoje, tak jak to v duchovním životě bývá. Ale abych paní Uršulu nepokřtil (to by určitě nerada), je zde i mnoho taoistické moudrosti, jež je rovněž hodna zamyšlení. Vysoké hodnocení ode mne dílo dostává právě pro tento moment. Kdybych knihu hodnotil jen z hlediska žánru fantasy, pak bych ji asi zahodil do krabice nadepsané "průměr". Proto čtěte obezřetně, ať vytěžíte pravé jádro knihy!... celý text


Otřásání základů

Otřásání základů 2014, Paul Tillich
5 z 5

Nevím proč, ale napadá mě srovnání s Lewisem, takže čtete-li Lewise, čtěte i Tillicha... nebo minimálně jeho kázání. Katolík se možná se vším neztotožní, ale to nic nemění na síle formy, jíž autor přitahuje Evangelium čtenáři moderního věku a píšu-li čtenáři, myslím tím nejen věřícímu.... celý text


Oživená minulost

Oživená minulost 1972, C.W. Ceram (p)
3 z 5

Dnes již zastaralé, nicméně velmi poutavě napsané limonádové čtení o dějinách archeologie. Ceram si jistě i po letech zaslouží obdiv pro svou schopnost vyredukovat obrovské množství materiálu na nejzákladnější fakta, jež podává formou dobových svědectví, vlastního hodnocení i vpravdě bohaté obrazové dokumentace. Kniha je rozdělena do čtyřech (resp. pěti) částí: řecko-římský svět, Egypt, oblast řek Eufrat a Tigris, Střední Amerika. Přestože autor v jednotlivých oblastech sleduje historickou linku, přibližuje nejvýznačnější postavy a události, nelze si nevšimnout, že jsou menší významové celky - ať už popisující něco důležitého či jen ilustrující pomocí nálezů - slepeny bez jakékoli snahy o oslí můstek. Text pak vytváří dojem, že Ceram prostě vytahal relevantní data, jež zpracoval a následně nasázel bez ladu a skladu za sebe. Nutný eklekticismus (hodně zdrojového materiálu, málo místa) rovněž vede k tomu, že autor opravdu jen klouže po povrchu věcí a snaží se spíše "namlsat" než vzdělat. Na knihu se zde pějí ódy a já nechci být tím, kdo ji shodí, protože jsem si ji skutečně užil. Rád bych však poukázal na to, že vše není tak famfárové. Pro seznámení s oborem dobré, ale je to více "dojmologický" než vědecký text.... celý text


Veliký karbunkul

Veliký karbunkul 1931, Nathaniel Hawthorne
4 z 5

Hawthornovy fantastické povídky jsou pro dnešního čtenáře mnohem stravitelnější než ty realistické. Alegorie je něco, co přežívá věky, a je schopno oslovit vždy stejnou měrou. Tím spíš, je-li její interpretace mnohoznačná tak, jako v případě těchto krátkých příběhů zabalených do romantického hávu autorova stylu.... celý text


Muž z adamantu

Muž z adamantu 2002, Nathaniel Hawthorne
3 z 5

Prostá povídka o nepochopení jednoho lidského srdce v čem spočívá pravé lidství. Sešitek je opatřen kratičkou studií Dušana Melena, která se snaží postihnout Hawthornovo místo v proudu amerického transcendentalismu.... celý text


Mateřské znaménko

Mateřské znaménko 1988, Nathaniel Hawthorne
4 z 5

Hodnotit Hawthornovi krátké prózy je těžké. Hawthorne je mistrem velkých skic lidského ducha a jeho prostředí. Na menším úseku se mu to, dle mého skromného úsudku, až tolik nedaří. Jeho pero navíc psalo pro jiné čtenáře - možná kulturně gramotnější čtenáře než jsme my - což ve spojitosti s naší neznalostí ducha doby vede k tomu, že se často mineme s tím, co se autor snaží sdělit. Člověk pak nutně upadá do přesvědčení, že jeho "kraťasy" jsou mdlé, těžkopádné, nevypointované. Že tomu tak není, o tom svědčí studie Martina Procházky, již lze nalézt na konci knihy a která se alespoň mně stala pozváním k novému promýšlení a přehodnocování. Nemělo by se však zapomenout na skutečnost, že spolutvůrcem smyslu textu je čtenář, v našem případě novodobý čtenář, který se bez dostatečné lásky k rané americké historii a předchozího studia Hawthornova génia může v textu ztrácet a tím pádem i nudit. Já si tento výběr kratších próz (nejen povídek) užil z hlediska autorova stylu. Nelze zamlčet, že se přitažlivosti jednotlivých textů různí, takže došlo i na to nucení. S klidným srdcem mohu ovšem prohlásit, že úsilí stálo za to. Kniha je dobrou sondou do počátků amerického písemnictví, okouzlí svými romantickými, alegorickými i psychologizujícími prvky.... celý text


Liturgika/ Křesťanská bohoslužba a její vývoj

Liturgika/ Křesťanská bohoslužba a její vývoj 2008, Adolf Adam
4 z 5

Nejlepší učebnice liturgiky v českém jazyce, na kterou můžete v polici chytat prach. I přes nezbytnou stručnost obsahuje značné množství informací, které postačí k základnímu seznámení s liturgickým slavením současné i minulé katolické církve. Kniha je pro svůj styl doporučeníhodná i pro laické čtenáře.... celý text


Rabit aneb cesta někam a zase zpátky

Rabit aneb cesta někam a zase zpátky 2007, Petr Kotol
1 z 5

Už je to nějaký ten pátek, co jsem to četl, ale pamatuji se velice zřetelně na svůj pocit z četby: "Co se mi snaží autor sdělit?" Snad je na vině má neláska k humoristické literatuře (vězte však, že jsem poměrně veselý chlapík), nicméně mi to rozhodně dobré nepřišlo. Pokud ovšem patříte k smažkám dračáku, warhammeru či magicků, jste milovníky zakouřených putyk, piva a párku (nic proti pivu a párku) a dobrou fantastickou literaturou je pro vás ta, kde jsou hustý bitky a kůl týpci, pak je tahle parodie přesně pro vás!... celý text


Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci

Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci 2001, neznámý - neuveden
5 z 5

Jestliže lze na základě "Umění války" mistra Suna napsat knihu "Mistr Sun a umění obchodu", pak lze v brzké době očekávat knihu "Upřímná vyprávění poutníka o principech reklamy". Proč? Protože vás přečtení originálních Upřímných vyprávění dožene k touze odejít z domu, toulat se po žebrotě s modlitbou na rtech a knihou Filokalie (Dobrotoljubie) v tlumoku, aniž byste zvážili všechna pro a proti. Upřímná vyprávění jsou pro svou pestrost forem (objevují se zde vyprávění, svědectví, výňatky ze spisů Otců, heslovité rady, duchovní rozhovory) velmi nevšední knihou, jež vyžaduje někdy jen chuť k četbě, jindy plnou koncentraci duševních sil - vždy však přináší obohacení! Za pozornost rozhodně stojí i úvodní studie Richarda Čemuse (dříve vydaná samostatně s částečně odlišným obsahem, vizte "Modlitba Ježíšova - modlitba srdce"), která velmi pregnantně shrnuje základní data o Filokalii a Ježíšově modlitbě. Drazí uživatelé databazeknih.cz, toto je kniha, kterou si chcete přečíst pro svůj duchovní růst!... celý text


Jak číst romány jako profesor

Jak číst romány jako profesor 2014, Thomas C. Foster
3 z 5

Americkým způsobem ukecané, někdy trapně familierní, leč poutavě napsané dílko, které nalezne uplatnění nejen při delších záchodových číslech. A teď vážně. Velmi příjemně se to celé čte, to je asi největší klad díla. V lecčems je kniha podnětná, v jiném klouže jen po povrchu věci - ke škodě věci. Upřímně mě iritovala repetitivnost myšlenek a nadměrná příkladnost, jež nafoukly knihu o dobrou třetinu. Po přečtení mám slaďoučký pocit nevědění: obsah kapitol bych převyprávěl jen sotva (mám v plánu si vypsat štěpné rady, jež jsou rozesety vždy jedna na kapitolu, abych si odnesl alespoň něco), ale bylo to vlastně celé takové milé... Ad fauxthum: Kéž by si učitelé základních a středních škol přečetli alespoň tuto knihu!... celý text