Luci83
přečtené 40
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Příběh se odehrává ve dvou liniích, ačkoliv vypráví příběh jedné rodiny. Jedna linie vypráví Bohdana, dcera Svatopluka, o němž vypráví druhá linie. Bohdanin příběh se táhne od jejího narození do mladé dospělosti. Rodiče ji měli v celkem pozdním věku, daleko po 40, a maminka krátce po jejím narození zemřela. Takže Bohdana zůstala sama s otcem, kterému vypomáhala jeho matka - Bohdanina babička a později se její maminkou, ačkoliv ji tak nikdy neoslovovala, stala Běla, Svatoplukova druhá manželka. Vztah Bohdanky a jejího otce by se dal označit - lépe řečeno - za chladný, odtažitý. Bohdana netušila nic o své rodině, neznala otcovu historii, a tak na vlastní pěst hledá pravdu. Podaří se jí ji najít? Svatoplukův příběh se stejně jako Bohdanin line od jeho narození, přes dospívání, lásku k hudbě, k Evě a k socialismu. V dospělosti se soudruh Svatopluk stane velkým socialistickým zvířetem....a pak se stane něco, na co se zuby nehty snaží zapomenout. A proto se s Evou odstěhují z Prahy pryč. V jeho 48 letech se narodí Bohdana a o rok později mu zemře Eva, jeho život nabírá nové obrátky.... Konec by si možná zasloužil ještě pokračování. Na můj vkus je až moc otevřený alternativním koncům. Ale kniha opět mistrně napsaná. AM je úžasná spisovatelka a její knihy mě vždy naprosto pohltí.... celý text
Porodní sestra z Osvětimi
2020,
Magda Knedler
Jsou recenzenti, kteří tuto knihu horečně odsuzují, jiní ji milují. Já stojím asi někde uprostřed. Název i anotace zní dost lákavě, nicméně obsah knihy se zdá být celkem jiný... Abych pravdu řekla, čekala jsem, že příběh bude vyprávět Stanislawa, že bude psán ich-formou a působit autenticky. Ničeho z toho jsem se však bohužel nedočkala. Příběh Porodní sestry z největší části vypráví jedna z posledních dívek, kterou Stanislawa (zvaná MÁMA) v Osvětimi odrodila. Žádná situace, kterou tam popisuje, mě nechytila za srdce, nevyvolala ve mně emoce smutku nebo hněvu, ze žádné se mi nezvedal žaludek. Bylo to takové plytké, jako by vyprávěla o chlebu (ale i o něm se dá vyprávět tak, že se člověku sbíhají sliny, no ne?!). Kdybych měla tuto knihu popsat jedním slovem, bylo by to slovo bordel/guláš/maglajz... Skákání od jedné scény ke druhé. Nevím, jestli je to překladem (nejspíš asi ano), ale byly tam věty, které nedávaly smysl. Vyprávění, které v jedné větě užívalo minulý čas, načež v další užilo čas přítomný. Někdy jsem ani nevěděla, o kom nebo o čem je řeč. Upřímně nevím, co si o knize myslet. Nečetla se těžko, i přes tu úděsnou jazykovou složku příběhu. Obsah byl sice zajímavý, ale připadal mi chladný, vyprávěný z odstupu. Jsou knížky s touto tématikou, které vám vyrazí dech svou hrůzou, svou autentičností. Tahle k nim však bohužel nepatří.... celý text
Desátý kruh
2007,
Jodi Picoult
Desátý kruh. Příběh plný rozporuplných pocitů. Věřit nebo nevěřit? A komu vlastně? Jedná se o tři členy rodiny Stoneových: Daniela, Lauru a jejich šestnáctiletou dceru Trixie. Žijí spolu, ale přesto každý zvlášť. Každý vede svou vlastní bitvu (sám se sebou) a prochází pomalu každým kruhem Danteho pekla, k němuž přidali i vlastní - desátý kruh, kde jsou ti, kteří lžou sami sobě. Každý z nich má své velké tajemství. Daniel bojuje se svými vnitřními démony, které pohřbil hluboko ve svém nitru, když zjistil, že je Laura těhotná, a které se mu teď (po těch dlouhých letech) pomalu derou na povrch. Pro svou dceru by udělal opravdu cokoliv. Laura je učitelkou na univerzitě. Ale připadalo mi, že si od rodiny držela jakýsi odstup, ačkoliv se sama sebe snažila přesvědčit, že je dobrou manželkou a matkou. A potom, co se stalo, se v ní samotné něco zlomilo. A pak je tu Trixie, které jsem chvílemi nevěřila ani nos mezi očima, chvílemi jsem byla na vážkách, jindy mi jí bylo líto nebo bych jí jednu střelila, aby se probrala. Chováním typická puberťačka, která neví, co se sebou. Měla poprvé zlomené srdíčko a potom se to celé zvrtlo. Chtěla to tak nebo ne? Stalo se to vůbec tak, jak si myslela, jak všem vykládala? Nebo si to jen namlouvala? Příběh opředený spoustou otazníků... Určitě stojí za přečtení. Zatím všechny knížky, které jsem od Jodi Picoult četla, se mi líbily. Tuhle také doporučuji! ☺️????... celý text
Sběratelka parfémů
2016,
Kathleen Tessaro
Příběh pojednává o dvou v podstatě neznámých ženách, jejichž osudy se protínají víc, než se na první pohled zdá. Příběh první ženy, Evy, se odehrává především ve 20. letech v New Yorku a později v Paříži. Byla to neobyčejná žena, která měla v životě spoustu smůly, ale i štěstí, které se jí dostávalo, ale to největší, které nikdy nemohla pořádně mít, si nesla skryté v srdci. Druhá dějová linka se odehrává v roce 1955 nejprve v Londýně a později v Paříži. Grace je mladá žena, která zdědí byt a akcie v Paříži od pro ni úplně cizí ženy, a začne pátrat po její minulosti... a pak zjistí, kdo byla Eva. Super oddechovka s pěknou zápletkou. Jediné, co mi trošku vadilo, byla ta všudypřítomná francouzština, která se objevovala jak v názvech parfémů, tak občas i v celých větách, ačkoliv musím uznat, že to napomáhalo k vytvoření atmosféry. Ke čtení na pár dlouhých odpolední je úplně ideální. Doporučuji. ☺️☺️... celý text
Mengeleho děvče
2017,
Viola Stern Fischerová
Mengeleho děvče. Začnu tím, že je kniha výborně napsaná. Připadalo mi, jako bych v tom příběhu byla, jako bych provázela Violu (nejen) jejími útrapami. To, co se v lágrech dělo, bylo neskutečné zvěrstvo, které se snad už nikdy více nebude opakovat. V krátké první kapitole se dozvíme, jak si Mengele při selekci vybral Violu. Později nás Violino vyprávění dostává do doby před 2. sv.v. do slovenského příhraničního města Lučence, které pak bylo postoupeno Maďarům. Vypráví, jak se jim žilo, vzpomíná na svou první krásnou a naivní lásku a na svou rodinu, ve které panovaly jen ty nejlepší láskyplné vztahy. Po krásném období následuje ghetto a pak Viola čtenáře odveze dobytčákem do Osvětimi- Březinky, kde se děly všechny ty hrůzostrašné věci.... Upřímně jsem očekávala, že se příběh bude více točit okolo pokusů Josefa Mengeleho, ale tomu byla v knize věnována jen malá část textu (bohužel nebo bohudík?!). Ale ta vyprávění Anny nebo Gizi byla teda příšerná, jak odpornej "člověk" to musel být?!!! Během čtení jsem měla několikrát v očích slzy, bylo to velmi silné čtení. Doporučuji všem, kteří mají rádi knihy o 2.sv.v. a koncentrácích, ale nedoporučila bych ji těm, kdo mají slabší povahu.... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
No prosim. Příběh opředený láskou a zármutkem, příběh opletený takovým něžným a zároveň nevybíravým humorem. Zkrátka je výborně napsaný. Knihu bych doporučila každému. Ove je postarší muž, který se zdá jako velký mrzout, který má rád stereotyp, věci, jak mají být a auta značky Saab a s těmi, kteří mají jiné auto, německé, nebo dokonce nedejbože francouzské, se nedá rozumně bavit, ale opak je pravdou. Ove je v jádru velmi milý, vstřícný a především svou ženu milující člověk, který by nenechal na holičkách ani žádnou vypelichanou toulavou kočku. Takový dobrák to je! Má prostě příliš velké srdce! Chvílemi jsem měla strach, že Oveho klepne pepka z toho jeho věčného rozčilování se. Konec byl velmi překvapivý, krásný i smutný, dojemný..... Je to první knížka, kterou jsem od Fredrika Backmana četla, ale určitě není poslední.... celý text
Falešný pohřeb
2020,
Magdalena Mintová
První dvě kapitoly byly náročné, nedokázala jsem se pořádně začíst, ale potom se to rozjelo a knížka je plná velmi vtipných momentů, spousta věcí se sice dala snadno předvídat, ale vážně jsem se nasmála. Nejvíc mě pobavila schiza Emy a Natálie. Filip mile překvapil. Pěkná oddychovka, ačkoliv musím poznamenat, že první díl byl nejlepší. V knížce je také dost chyb, ale není to nic, co by mě odradilo od čtení.... celý text
Fáma
2020,
Lesley Kara
Čtivě napsaná knížka. Inspiraci autorka nejspíš hledala v dětské vražedkyni Mary Bell, nějaká podoba příběhu by tam byla... Jinak knížka se mi moc líbila, zajímavě podaná. Stojí z přečtení.... celý text
Veselohra na mostě
1955,
Václav Kliment Klicpera
Bezvadná oddechová zábavná četba. Ačkoli dílo pochází z 19. století, hezky se čte. Všem maturantům Klicperova dramata doporučuji!
Dokud není pozdě
2020,
Lucie Melicharová
Příběh vypráví o dvou kamarádkách, Anně a Sofii. Dvě ženy. Dvě kamarádky. Dva různé životy. Dvě různé povahy. Jedna za druhou by položila život. Když přátelství trvá déle než sedm let, není to jen přátelství, už je to rodina. Život se jim náhle změní, když jim do něj zasáhne zákeřná nemoc… Každý má jen jednu šanci žít. Bohužel si to člověk uvědomí, až když má na kahánku… Příběh není založen (úplně) na skutečnosti, je (pouze) inspirován příběhy žen, které si léčbou a podobnými příznaky a obtížemi prošly. Důležitost tohoto příběhu spočívá v tom, aby si člověk uvědomil hodnotu svého života, než bude pozdě. Rakovina je strašák. Ale člověk by se neměl bát nebo dokonce stydět toto slovo vyslovit. Měl by se naučit čelit všemu, co obnáší a rozhodně by se neměl bát podstoupit lékařská vyšetření. Zdraví má každý jen jedno! Na konci je návod na samovyšetření prsů krok za krokem.... celý text
Zlámané kosti
2019,
Angela Marsons
Tohle je přesně ta kniha, kterou chcete strašně dočíst, těšíte se z každé stránky, ale pak, jak ubíhá jedna stránka za druhou, je vám líto, že končí. Jakmile knihu dočtete, cítíte prázdno. Zkrátka další úžasně čtivá knížka Angely Marsons! Od první stránky první knížky série s Kim Stone (Němý křik) ji hltám plnými doušky a s každým dílem je lepší a lepší. Angela je opravdu mistryní svého žánru! Doufám, že další díl vyjde brzy, to čekání na další díl je vždy nekonečné. Již s prologem jsem se opět ocitla v Anglii, přesněji na sídlišti Hollytree v Halesowenu, a byla jsem tam, i když jsem knížku na chvíli odložila. Tento příběh prostě nedá čtenáři pokoj, dokud ji nedočte, a i pak nad ní dumá. Při čtení jsem cítila spousty emocí: vztek, bezmoc, pobavení (zejména při krásném sarkastickém humoru, který plyne z konverzace mezi Keatsem a Kim), smutek při Cristinině příběhu, nechuť z Laureniny „matky“, pýchu a nadšení z myšlení celého týmu, největší emocí však bylo napětí. Napětí, které ve mně žilo po celý čas čtení. Bylo zajímavé sledovat dvě dějové linky, které vás nutí fandit nejen celému vyšetřovacímu týmu, ale také chudince mladinké Ellie, aby se dostala z té odporné šlamastiky a modlíte se, aby se jí nic nestalo. Zároveň přemýšlíte, co ten Kevin zase vyvádí svojí manželce a do konce příběhu netušíte, o jaké tajemství se jedná - bylo to to poslední, co bych si tipla, jenomže těch mých špatných tipů během čtení bylo mnohem víc. A jsem za to moc ráda. Kdo vraždí prostitutky? Tápala jsem. Když byl vrah odhalen, byla jsem ohromně překvapena, celkem mi to vyrazilo dech! Zlámané kosti zcela určitě doporučuji, stejně jako celou sérii s detektivem inspektorkou Kim Stone.... celý text
