Lupeš Lupeš přečtené 8

Támar: Žena za závojem

Támar: Žena za závojem 2013, Francine Rivers
4 z 5

Knihu jsem nejprve četl z pracovních důvodů, nakonec však i s chutí a nadšením. Autorka respektuje dobové reálie, v zásadě ani nepřekrucuje židovské jádro příběhu. Takhle si představuji fantazii nad biblí, najednou to není mrtvý text z dávné minulosti, ale tíživý příběh o naší lidské přirozenosti. // Pravda, přetížené téma diskriminace žen tu rezonuje na plné pecky a utrpení, jemuž je Támar vystavena od vlastního otce a bratří působí místy přehnaně. Ocitáme se však ve starověku a byť bychom odebrali polovinu současné hysterie na téma tehdejší mužské tvrdosti, stále jsme ve světě silně maskulijním a autorka má na tuto licenci právo. Jako farář tak knize paradoxně vyčítám především onen pramálo uvěřitelný příklon Támar k Bohu Hebrejů a z něj vycházející závěr. V této pasáži přestává autorka vyprávět a začíná kázat, zanícení a náboženská angažovanost se tu pak projevuje určitou křečí a zkratkovitostí. Veliká škoda, bez těchto pár posledních stránek se jedná o skvostné vyprávění. Roversová velmi pozorně odkrývá hluboký biblický příběh o vině, která dokáže člověka pronásledovat po celý život, či o rozbitých vztazích, jejichž ignorace rozbíjí vztahy další. Ale také o Bohu, na kterého se snažíme raději zapomenout. Ne vždy to ale jde.... celý text


Hoši s dynamitem

Hoši s dynamitem 1968, Josef Věromír Pleva
1 z 5

Strašlivé dílo, které čerpá ocenění z nostalgie dětských let, kdy se s ním většina čtenářů setkala. Ve skutečnosti jde ale o nepokrytou komunistickou agitaci a pokud budete s dětmi knihu číst, budete hodně přeskakovat. Všechny rozhovory o kapitalismu, politice a propuštěných dělnících jsou ale nakonec pouhou drobností, neboť román selhává ve všech směrech. Jednak selhává stylisticky, kdy velmi pomalé tempo prázdninového koupání vystřídá zběsilé tempo několik závěrečných stran plných zvratů, aby se vše ukončilo jakoby v půli věty a zásadní otázky rodinné tragédie jednoho z hrdinů zůstaly bez odpovědi. Dále selhává záměrem, neb není jasné, zda jde o politickou osvětu, tvrdý realismus dělnických rodin plných chlastu, bídy a zoufalství, nebo snad o šestákový román s mezinárodní bandou lupičů a vyloupenými bankovními pokladnami. Selhává i přehledností a ve vykreslení hlavních postav, neb v tom klubku dětí má čtenář cca do půlky knihy chaos, perspektiva vyprávění skáče z jedné postavy na druhou a až v závěru se ukáže, kdo je asi hlavním hrdinou. V neposlední řadě selhává i atmosférou, která slibuje prázdninové dobrodružství na pozadí obyčejného klukovského přátelství, jenže uprostřed dětské party je občas tolik vzájemné nevraživosti a nenávisti, že by to těžko snášel i román pro dospělé. Ale především (!) selhává morálně, neb to, co v rámci svého boje proti propouštění i proti lupičům chlapci provádějí je velmi problematické, není to však nijak glosováno, problematizováno, vystaveno soudu či podrobeno diskusi a náhledu z různých stran. Nevěrohodný závěr s glorifikací hlavních postav tak korunuje celé dílo, které mě jako starého nostalgika usvědčuje ze sebeklamu. Nebyla to jen doba Foglarů, byla to i doba Plevů.... celý text


Nulté číslo

Nulté číslo 2015, Umberto Eco
3 z 5

V dnešním světě plném pocitů, že kdosi „tahá za nitky“, by se inteligentní vypravěč hodil. Právě takovou roli hraje v knize Colonna, protože, jak praví Eco, „ztroskotanci mívají stejně jako samoukové mnohem větší znalosti než vítězové“. A „čím víc člověk ví, tím méně se mu daří“. (Z recenze M.Spáčilové) Útlý román velmi přesně vystihl svou recenzí Jan M.Heller, Umbertovo pohrávání s jazykem je v češtině zachováno neuvěřitelným umem překladatelky Anežky Charvátové. Román samotný je vlastně nudný a pramálo uvěřitelná zápletka o žurnalistice "na oko" slouží jako pouhé pozadí vyprávění o přeživším Mussolinim. Ano, slyšíte dobře, duce není mrtvý! Light motivem Ecových knih je vedle historické fabulace také linka konspiračních teorií a v Nultém číslu tomu není jinak. Tentokrát však nejde o strhující rovinu díla, což je zřejmě dáno i formou vyprávění; sám autor jakoby v roli pouhého prostředníka zaujímal ke sdělovaným konspiračně "převratným" informacím jistý střízlivý odstup a do přediva poválečných politických souvislostí nás přenáší možná až příliš lehce a nezaujatě. Po sérii Bragadocciových monologů je tak sice čtenář obohacen o mnoho italských postav a intrik druhé poloviny 20. století, jenže ve jménu pouhého autorova glosování se jej ani ty největší odhalené špinavosti příliš netýkají a rychle na ně zase zapomíná. Slovy hlavního hrdiny: "Už žádné šerosvity, jako v baroku, to patří do doby protireformace. Teď se kšefty provádějí pěkně na světle, en plein air, jak by to namalovali impresionisti....Slušní lidé budou dál volit darebáky...ve vězení hnijou jenom albánští zloději slepic." Stárnoucí Umberto rezignovaně charakterizuje nastupující dobu, kdy už nikomu o nic nejde, zápas o pravdu odvál vítr postmoderny a život se smrskl na jakési povrchní přežívání. Smutný postřeh. Jenže autorova rezignace jakoby postihla i jeho tvorbu. Srší nadále inteligencí, množstvím citací a odkazů, jen... kde chybí zápal a odhodlání, přichází nuda a odtažitost. Colonnovo vyprávění se tak dá vyslechnout, nikoli prožívat. V jistém slova smyslu tak román sám naplňuje své závěrečné poselství. "Život se dá snést, stačí se s ním spokojit."... celý text


Hospoda Jamajka

Hospoda Jamajka 2019, Daphne du Maurier
2 z 5

O co větší očekávání, o to větší zklamání. Přitom jsem věděl, že je to červená knihovna, ale nějak jsem si to zařadil do stejného ranku jako např. Nadějné vyhlídky. Chyba. Atmosféra je jedinou silnou stránkou této nelogicky romantizující slátaniny. Joss je dobře napsaná postava, ale s postupným odhalením výše jeho IQ mizí i strach a respekt, který vzbuzoval na počátku. Blata jsou po čertu vylidněná oblast, od prvních stránek tak vlastně víte, kdo v pozadí tahá za nitky zločinu, a překvapí tedy jen jeho pitomé chování v závěru knihy. I romantická linka je bez překvapení, takže dočtete jen z povinnosti. "Skvělé" je na tom snad jen to, že navzdory silné hrdince, která se nechce nikdy provdat, dodržuji se tu všechny genderové stereotypy Viktoriánské Anglie a veškerá pravidla ženské naivity (dámy prominou). Silná to dívka tak poslušně následuje svého "divokého a nezkrotného" s vizí, že změní jeho způsoby... Ach! :D... celý text


Trhlina

Trhlina 2017, Jozef Karika
ekniha 4 z 5

Během čtení jsem se nad ledasčím ofrňoval a pamatuji si, že hlavní hrdina mi lezl děsně na nervy, ať už tou svojí blogerskou vášní nebo ostentativně nezaujatým postojem k čemukoliv. Jenže žijeme v době militantních aktivistů, všichni všechno vědí a všemu rozumí... trocha povrchnosti a životního poflakování může být proto nakonec osvěžující. Přesto chybí přátelské pouto, pocity ztotožnění a souznění s hlavními postavami. Opravdový poklad této knihy je tak jinde. Nabízelo by se říci, že se ukrývá v Tribečském pohoří, ale ve skutečnosti je dán literárním umem. Budování atmosféry je autorovou nejsilnější stránkou. Dotyk tajemna, mysteriózní, ba nadpřirozená, atmosféra uprostřed reálií střední Evropy současnosti?? To, že na vašem blogu přibyla fotka, kterou jste tam nedali, má v této knize skutečně mrazivý efekt. No schválně. Kolikrát jste zažili, že se Váš blízký začal uprostřed temného lesa a za svitu baterky chovat prapodivně? Samozřejmě, té vzájemné antipatie a hysterie by ve skupince hrdinů mohlo být méně, ale to to je prostě daň doby hollywoodských thrillerů. Vyváženo je to skvělým zakomponováním fenoménů současnosti, jako UrbEx, ztráta technologických jistot či nepřehlednost uprostřed bezpečně zmapovaného světa. Ať už v podobě obrazových pixelů fotografií, GPS souřadnic či blogerských bajtů přenášených po síti, data se přeci nemohou chovat nelogicky! Existuje přece jen jedna realita!! Nebo snad... ? Podtrženo a sečteno: Parádní horor. Tribečské pohoří prý nyní trpí pod nápory davové turistické psychózy, a protože nechci být za pitomce, zatím se tam nevydám. Ale až šílenství pomine... už se těším! Baf!... celý text


Problém tří těles

Problém tří těles 2018, Liou Cch'-sin
5 z 5

Výborná sci-fi vycházející z reálných věděckých poznatků (většinou) a kosmických reálií. Především práce se vzdáleností a časovým horizontem je ozdobou této inteligentně vystavěné knihy. Navíc je to naprosto skvělá parafráze náboženství, především 29. kapitola je skvělou ukázkou religionistiky, či spíše eklesiologie současnosti. Paráda. Co oceňuji (jsem nadšen): Terminologie odkazující k teologii. Filosofie odhalující slabiny každé teologie, která je zároveň velmi srozumitelně podána pomocí sci-fi příběhu (ten tak splňuje roli podobenství). Literárně oceňuji absenci západní umanutosti po efektech a komiksovém zploštění charakterů i příběhu. Historicky velmi otevřené vyrovnávání se temnými kouty čínských dějin (Kulturní revoluce) - hysterický vztah západní inteligence k Číně to ale stejně nezmění (zajímavá paralela k Pražskému jaru, nebýt invaze, změnilo by se něco na našem zařazení na indexu "zlých" a nedemokratických?). Co mne nepotěšilo: Paradoxně mne zlobí technologické a logické lapsy. Tak např. otázka nezměrné trisioloranské upřímnosti a jejich ponechání PTO na pospas pozemským vládám mi neseděly. Odpovědi dává naštěstí hned na začátku další díl (a je to místy teologicky hutná odpověď - "Pán se odmlčel, protože svého člověka prostě nepotřeboval... či se ho dokonce obával jako 'hada'"). // Technologicky také chápu, že autor potřeboval do románu dostat komunikaci v reálném čase ("Romeo řekl: Miluji tě!" O pět let později mu Julie odpověděla... :). Tolik oblíbené sci-fi skoky v zakřiveném časoprostoru (např. pomocí Černých děr) by sice vyřešily ne(ve)smírné vzdálenosti, ale došlo by hned na setkání face to face, což není záměrem románu (oceňuji). // Z fyzikálního hlediska stále pochybuji nad sofony jako takovými. // Román je samozřejmě zatížen i idealizací lidstva současnosti - já jsem v románu nakonec chtě nechtě na straně PTO, resp. mne tam autorovo dělení jednoznačně staví. (Zda jsem spíš Adventista či Loajalista sám nevím.) // Literárně mi hodně vadí postava velkého Š (Ta-Š), bodrého policejního primitiva, který je uvnitř lidově "moudrý" a má vždy řešení.... celý text


Temný les

Temný les 2018, Liou Cch'-sin
4 z 5

Temný les je šit trochu horkou jehlou. Jakoby na něm byla vidět snaha vydavatele o co nejrychlejší pokračování, protože business je prostě business. Ať už jsou důvody jakékoli, poněkud zkrotit přebujelý text by neškodilo. Některé vysvětlující rozhovory jsou nevěrohodné a vysvětlení by mohlo být podáno jinou formou. Efektní závěr je sice plný emocí, ale opět na úkor reálné logiky a celá závěrečná cesta s lopatou i hluboké ponížení hlavního hrdiny jsou úplně zbytečné a na efekt. To, co jsem oceňoval na prvním dílu trilogie, tj. náboženské přesahy, skvělé a věrohodné pohnutky pro eschatologii či apokalyptiku (prostě konec světa), to vše už nyní působí křečovitě, a vyznání "mesiáše" je natolik násilné, nakolik autor nic neví o christologii či náboženském mesianismu (byť jistá introverze hlavního hrdiny má rysy pokory či tzv. Mesiášského tajemství). Nejzásadnějším problém druhého dílu (a vlastně trochu i prvního) je ale politicko-kulturně-sociální příslušnost autora. Kladná role politického pracovníka kosmických sil a dlouhé (téměř stranické) schůzování zarazí jistě každého čtenáře. Jenže Liou jakoby navíc nic nevěděl o extrémní západní individuálnosti, demokratické nesourodosti, nejednotě. Jakoby nepočítal se zásadní premisou, že člověk je ve své podstatě tupý sobec, který těžko odloží své osobní výdobytky ve prospěch nějakého vyššího celku. A tak zcela v čínském duchu se lidstvo chová jako spořádaná masa, jednotně, ba vzorově, ať už velí moudrý vůdce, strana, zájmy lidstva či dokonce OSN(!). Čím víc se tak autor na dějové ose vzdaluje od čínské Kulturní revoluce, tím méně působí věrohodně. A když dojde ke skoku o dvě století, nechce se už vůbec věřit. Stranou ponechme u inženýra tolik nečekané nerespektování energetických či surovinových limitů planety (i vesmíru). Budoucnost bez válek, plná krásných a sebevědomých lidí, kteří respektují pravidla, to je klišé sci-fi s táákhle dlouhými vousy a Liou tu evidentně nesrší originalitou, pro kterou je tolik oceňován. Pravda, budoucí generace jsou zároveň ubrečené bábovky (a autor tu ironicky pomrkává na feministické či jiné revoluční proudy v soudobé společnosti), nicméně společnost futuristických podzemních měst kazí renomé celé trilogii ve věci, která byla na příběhu nejúžasnější - tj. reálnost vycházející z vědecké logiky i současného stavu poznání. Přesto dávám knize pomyslné ***** z šesti. Setkání s kapkou je bravurně napsaná scéna, závěrečné, takřka detektivní, odhalení pointy je inteligentní a překvapivé (byť inteligentnější čtenáři podstatu "kouzla" odhalí brzo, všechny souvislosti a detaily jsou jim zřejmé skutečně až na samém konci). Matematicky logické uvažování o exponenciálním rozměru života je ozdobou, pro kterou je nutné trochu té líbivé a upovídané pop-omáčky vydržet.... celý text


Temný les

Temný les 2017, Liou Cch'-sin
4 z 5

Temný les je šit trochu horkou jehlou. Jakoby na něm byla vidět snaha vydavatele o co nejrychlejší pokračování, protože business je prostě business. Ať už jsou důvody jakékoli, poněkud zkrotit přebujelý text by neškodilo. Některé vysvětlující rozhovory jsou nevěrohodné a vysvětlení by mohlo být podáno jinou formou. Efektní závěr je sice plný emocí, ale opět na úkor reálné logiky a celá závěrečná cesta s lopatou i hluboké ponížení hlavního hrdiny jsou úplně zbytečné a na efekt. To, co jsem oceňoval na prvním dílu trilogie, tj. náboženské přesahy, skvělé a věrohodné pohnutky pro eschatologii či apokalyptiku (prostě konec světa), to vše už nyní působí křečovitě, a vyznání "mesiáše" je natolik násilné, nakolik autor nic neví o christologii či náboženském mesianismu (byť jistá introverze hlavního hrdiny má rysy pokory či tzv. Mesiášského tajemství). Nejzásadnějším problém druhého dílu (a vlastně trochu i prvního) je ale politicko-kulturně-sociální příslušnost autora. Kladná role politického pracovníka kosmických sil a dlouhé (téměř stranické) schůzování zarazí jistě každého čtenáře. Jenže Liou jakoby navíc nic nevěděl o extrémní západní individuálnosti, demokratické nesourodosti, nejednotě. Jakoby nepočítal se zásadní premisou, že člověk je ve své podstatě tupý sobec, který těžko odloží své osobní výdobytky ve prospěch nějakého vyššího celku. A tak zcela v čínském duchu se lidstvo chová jako spořádaná masa, jednotně, ba vzorově, ať už velí moudrý vůdce, strana, zájmy lidstva či dokonce OSN(!). Čím víc se tak autor na dějové ose vzdaluje od čínské Kulturní revoluce, tím méně působí věrohodně. A když dojde ke skoku o dvě století, nechce se už vůbec věřit. Stranou ponechme u inženýra tolik nečekané nerespektování energetických či surovinových limitů planety (i vesmíru). Budoucnost bez válek, plná krásných a sebevědomých lidí, kteří respektují pravidla, to je klišé sci-fi s táákhle dlouhými vousy a Liou tu evidentně nesrší originalitou, pro kterou je tolik oceňován. Pravda, budoucí generace jsou zároveň ubrečené bábovky (a autor tu ironicky pomrkává na feministické či jiné revoluční proudy v soudobé společnosti), nicméně společnost futuristických podzemních měst kazí renomé celé trilogii ve věci, která byla na příběhu nejúžasnější - tj. reálnost vycházející z vědecké logiky i současného stavu poznání. Přesto dávám knize pomyslné ***** z šesti. Setkání s kapkou je bravurně napsaná scéna, závěrečné, takřka detektivní, odhalení pointy je inteligentní a překvapivé (byť inteligentnější čtenáři podstatu "kouzla" odhalí brzo, všechny souvislosti a detaily jsou jim zřejmé skutečně až na samém konci). Matematicky logické uvažování o exponenciálním rozměru života je ozdobou, pro kterou je nutné trochu té líbivé a upovídané pop-omáčky vydržet.... celý text