m.dita
přečtené 32
Vlastní spravedlnost
2011,
Camilla Läckberg
A co bylo teda sakra v tom batohu? Ať se na mě paní Läckberg nezlobí, že mě pak otravují ty nekonečné plky o svatbě... Po nějaké době jsem se k jejím knihám vrátila, protože ty první mě docela bavily, ale tohle na mě bylo najednou příliš povrchní. Líbil se mi původně její retrospektivní styl i zábavná vykonstruovanost zápletek, ale její knihy mají sestupnou tendenci. Zatajování indicií před čtenářem mě v polovině knihy naprosto iritovalo a ke konci už dokonce úplně deprivovalo. A ta pointa - ne! Fakt to byli oni? No to by mě teda nenapadlo. Paní Camillo, tu romantiku místo pořádného vyšetřování si strčte příště prosím za klobouk.... celý text
