Mahuleno
přečtené 322
Pán much
2003,
William Golding
Je až děsivé, co dřímá někde dole zřejmě v každém z nás. Záleží jenom na osobnosti a charakteru člověka, jak moc to vyplave na povrch, bez regulace prostředí. Ale i v tak zvané civilizované společnosti občas bezohlední, bezskrupulózní a manipulativní jedinci získají moc, která poté šíří strach a přináší zlo celému lidstvu. Zpočátku mi v knize trochu vadily verbální dětské projevy, ale to byl zřejmě autorův úmysl - zdůraznit tím, že sledujeme skupinu dětí!!!... celý text
Co jsem to proboha udělal?
2007,
Robert Fulghum
Napůl na Krétě, napůl v Seattlu - krátké povídky, někdy spíše úvahy, psané s laskavým humorem, který mi velmi konvenuje. Příběhy z Kréty s krétskými nápady, někdy by se dala použít drobná obměna adjektiva... Velmi se mi líbila např povídka Hráči - několik krátkých příhod, kdy náhodně oslovení neznámí lidé dokáží reagovat vtipně na vtipný nesmysl. Občas Fulghum do svého humorného vyprávění vsune nějakou moudrost:"...Některé věci prostě nemůžeme mít, pokud je nezískáváme krůček po krůčku, nemáme před očima dlouhodobý cíl a nejsme pořádně soustředěni. Do této katagorie spadají i láska a přátelství. A mír a spravedlnost a proměna společnosti v něco lepšího..." (Židláci) Doktor Papaderos na otázku po smyslu života: "S tím, co mám, mohu odrážet světla na tmavá místa tohoto světa - na tmavá místa v lidských srdcích - a něco v některých lidech změnit. Snad by to jiní mohli vidět a dělat podobně. A o tohle mi jde, to je můj smysl života." (Smysl života). Kniha se velmi dobře čte, povídky (kapitoly) nejsou dlouhé. Bavil jsem se.... celý text
Rozhovor tří chodců
1966,
Peter Weiss
Byli to muži, kteří jen šli šli šli. Byli velcí, byli zarostlí, měli kožené pláště do deště, jmenovali se Abel, Babel a Cabel a při chůzi rozmlouvali. Tak začíná kniha a bez varování , aniž by čtenář tušil, kdo mluví, začíná avizované vyprávění...no vyprávění, zmatené příběhy nepříběhy - jeden úryvek: „Žil jsem tady a nedělal nic, co by zanechávalo následky. Účel měly nanejvýš drobné úkony, které mi sloužily k obživě.....Jinak se mé myšlenky ničím nenamáhaly, přicházely bez otázek, nekonstruovaly žádné odpovědi na zdánlivé problémy. Spal jsem, když jsem byl unaven, vstal jsem, když jsem se prospal. Zvedal jsem kameny, ohmatával je a zase je pouštěl...“ no a přesně taková je kniha. Některé pasáže mi připomínají stavebníka z filmu „Na samotě u lesa“, který vypočítává, co je třeba ke stavbě. Někdy zase kluka přicházejícího do koloniálu, z povídačky „Máte, prosím vás, ty bonbony, co tak fouknou do krku, za dvě koruny?...(Uznávám, že zrovna tento příměr není moc fair, protože asi není moc čtenářů, kteří budou tento „příběh“ znát.) A hodně mi připomíná Franze Kafku a jeho Zámek (nepochopitelný mamutí úřad), ale nejvíc se to podobá nějakému horečnatému snu – fantasmagorické kulisy, postavy a události se překotně valí na čtenáře a přesto se nic neděje... Rád bych napsal, že např. Abel vypráví lépe než Babel, či Babel lépe než Cabel, ale nemohu, kromě úvodního autorova vysvětlení už o nich není ani zmínka. A jak přesně vystihl autor doslovu Vladimír Kafka, jehož slova si teď ve zkratce vypůjčím: „Tři mysteriózní postavy jdoucích jsou vlastně mystifikací: jejich údajný rozhovor je monolog o třech hlasech.“ Nicméně se musím ptát, čím si tato útlá knížečka, kterou jsem dočetl jenom ze zvědavosti, co se ještě dá vymyslet a napsat, zasloužila můj, tak obsáhlý, komentář... Ovšem jinak trvám na tom, že kdo nečetl, o nic nepřišel.... celý text
Příběhy pilota Pirxe
1978,
Stanisław Lem
Bez vesmírných monster a jiných efektních možností udrží Lem pozornost čtenáře skvělým vyprávěním, popisem kosmické "krajiny" na planetách a planetkách, popisem zdánlivě běžných událostí v kosmickém prostoru. Velmi často se věnuje vztahu, mohu-li to tak nazvat, lidí a robotů. Robotům leckdy ponechává, či přisuzuje, vyšší úroveň, než pouhému mechanismu. To mi velmi imponuje - robotovy akce často nejsou vedeny jen binární volbou mezi jedničkou a nulou, ale Lem (potažmo Pirx) jim přiznává jistou míru inteligence. V povídce Lov je zřejmě rozhodovacím procesem Setaura jednoduchá etika, vycházející z prvního zákona robotiky (Isaack Asimov) - neublížit člověku! Ještě větší míru lidských vlastností dává Lem robotu Andalovi v povídce Neštěstí. Hledaného Andala najdou rozbitého pod skálou: "...Pirx nepovažoval za nutné dělit se s ostatními o vlastní názor na celou událost. Byl si jist, že Andal není obětí žádného defektu, že to, co se stalo, nemá nic společného s nějakými monokrystaly nebo mnestrony, protože copak on, Pirx, byl také obětí defektu, když tak strašně chtěl zdolat tu stěnu? Andal byl prostě svým konstruktérům podoben víc, než oni byli ochotni přiznat...byl vytvořen pro řešení těžkých úloh, to znamená ke hře, a tady se mu naskytla hra ne ledajaká - a se sázkou nejvyšší." Pravdou je, že ne všechny povídky mě zcela zaujaly, ale ty, které ano, dělají z Příběhů pilota Pirxe skvělou knihu.... celý text
