Makrela Liška
přečtené 1994
Logikomiks
2012,
Apostolos Doxiadis
až na výtvarnou stránku, kvůli níž sem málem knihu ani neotevřela, mě tento grafický román na začátku spolehlivě vtáhl a vyplivl zas zdárně až na samotném jeho konci.nejsilnější pro mě byl motiv balancování mezi logikou a šílenstvím jakožto i motiv logiky, která je nakonec jen nástroj chápání, nikoliv nositel absolutních řešení a pravd. Rozhodně jde o obduvuhodný kus ve svém žánru... celý text
Neviditelný svět
2013,
Vladimír Václavek
Tento divoce plynoucí sled osobních obrazů a metafor o šamanismu žádá čtenářovo soustředění a vhodné a blízké duševní naladění, rozhodně nejde o věc, kterou lze prostě jen zkonzumovat či jednoznačně uchopit a tak není pro každého. Pohádka, která je více volnou básní nebo filosofickou úvahou, žádá pokoru, otevřenost a pozornost a pak se asi umí čtenáři odměnit a vést jej, "léčit". Mě se takové napojení zatím nepodařilo a odnesla sem si jen pár zajímavých obrazů, rušil mě nesouvislý tok myšlenek nabořený ještě i vynecháním interpukce a rovněž momenty, kdy bylo užito výrazů či obratů hrubšího zrna než v poetickém zbytku. Ráda se ale ke knize vrátím- není psána tak, aby byla pochopena, uchopena rozumem a vědomím, nýbrž aby vedla naši intuici/duši a především na této rovině by měla se čtenářem komunikovat. Proto bych si přála, aby si v tuzemsku našla své čtenáře a nenechala je hluchými, ikdyž si to třebas sami zpočátku neuvědomí.Proč by přeci měla tak intimní a duševní literatura být psána jako návod k použití pro negramotné?... celý text
Anna
2014,
Jostein Gaarder
Tak mi přijde, že tentokrát si Gaarder postavil příběh, skrze který by mohl ventilovat své názory na současnou ekologickou situaci. Hlavní postavy jsou takové násilné přemoudřelé mělké megafony, které mu k tomu měli posloužit, ale protože jim jinak nevěnoval větší pozornost a pro mě je nikam neposouval a nevyvíjel, neměla sem chuť jejich lkaní poslouchat a ztotožňovat se s nimi. Magické kouzlo prolínajících se rovin utloukly informace. Rychle přečteno a bude i rychle zapomenuto.... celý text
Profesorova dcera
2013,
Joann Sfar
Pobavila sem se, ale od spojení Sfar a Guibert sem asi čekala něco víc, ne jen ztřeštěnou romanci o láskou vzkříšené mumii
Mistr Džošu a broskvový sad
2010,
Jaroslava Kočová
Těšila sem se na hloubavý komiks, kde se protká čistota a absurdita východního myšlení a evropská čitelnost jako kompromis pro tuzemského čtenáře, leč nakonec sem se prudce zklamala. Komiks je zbytečně popisný, kresba pro tak duchovní příběhy silně dehonestující a velmi neumělá, a z kdovíjakého důvodu se i v jinak krásných a čistých chvílích objevují v obraze vyloženě nadbytečné a zesměšňující prvky a detaily, které kupříkladu z výjevů jako je obraz slepého muzikanta pod noční oblohou dělají přesycenou trapnou grotesku. Místy celý způsob vedení příběhu ubírá na síle závěrečnému vyznění (občas ho úplně zruší), takže po přečtení mám pocit, že by bývalo lepší, kdyby něco podobného raději ani nevyšlo... celý text
A pak se to stalo!
2010,
Ester Stará
Kniha se mi dostala do rukou díky ilustracím Martiny Matlovičově, jejíž práci s potěšením sleduji. Leč i v tomhle případě, stejně jako v Žirafej mame mě zklamaly texty. Pohádky v této knize mi přišly zbytečně poučné, psané racionální dospělou hlavou a chyběla mi v nich větší lehkost a poezie ikdyž vtip měly.... celý text
Slon a mravenec
2007,
Daisy Mrázková
Zamilovala sem se do laskavých bajek paní Mrázkové a znova a znova se ráda nechám unášet jejími snovými krásnými ilustracemi. Kéž by bylo i dnes na pultech více takových knih jaké vycházejí zpod jejího pera a štětců!... celý text
Album lidí
2009,
Blexbolex
Dlouho sem se tak nepobavila jako nad tímto grafickým albem postaviček všedního dne i těch nevšedních. Zas sem žasla, co všechno dokáže Blexbolex jen tím, že vedle sebe vhodně postaví a zachytí dvě takřka banální situace. Je to mistr zkratky a chytrého humoru a jeho zdánlivá jednoduchost je pro mne nanejvýš podmanivá... celý text
Koralína (komiks)
2009,
P. Craig Russell (p)
Gaimanovu předlohu jsem četla bezprostředně před komiksem a věrnost, s jakou komiks adaptoval předlohu pro mě byla rozhodně plusem, protože všechny ty krásné detaily Gaimanova příběhu a jazyka, kterým vypráví zůstali zachovány. Ale způsob jakým byl komiks nakreslený mi bohužel vůbec nesedl. Příliš realistické a popisné výtvarno nedává vůbec prostor fantazii a zabíjí jinak v knize velmi dobře vykreslenou atmosféru strachu a rozkladu. Kreslířský styl nedává prostor čtenáři se tolik ztotožnit s hlavní hrdinkou, čemuž ještě napomáhá to, že zachycena v obraze i při dialogu neotevírá ústa, čímž ještě víc působí jen jako němá loutka s níž výtvarník hraje příběh, a ne lidský hrdina, s nímž si rádi projdeme všemi jeho peripetiemi. Příbeh vás spolehlivě vede a táhne svou nápaditostí ale mě nepustil dovnitř a nedovolil mi žít a cítit s postavami z toho protivně cukrkandlového středostavovského amerického prostředí jak si ho Russel představoval.... celý text
