maky.orel | Přečtené knihy | Databáze knih

maky.orel maky.orel přečtené 432

Náš dvůr

Náš dvůr 1992, Jiřina Lockerová
5 z 5

Kapesní "do pruhu rozkládací" leporelo s realistickými malovanými obrázky se 14 druhy základních hospodářských zvířat (občas jsou samec a samice zvlášť nebo přidaná i mláďata). Skvělé na cesty, vhodné na učení zvuků zvířat klidně pro děti mladší roku. Jednoduché, skladné, určitě se vyplatí pořídit.... celý text


Jdeme do školy

Jdeme do školy 1994, Gustav Keller
3.5 z 5

Text je členěn na velmi krátké kapitoly s jednou myšlenkou a tučným shrnutím. Čte se snadno, kniha je skromné velikosti. Rady v ní jsou základní, většina stále aktuální, leckomu pomohou. Nejsou vždy úplně nejlépe zarámovány, občas chybí více ilustračních situací. Doprovázejí je ale konkrétní náměty na úkoly a tipy k procvičení nějaké schopnosti nebo řešení problémů, což se velmi hodí. Nejednou se setkáte s tím, že lecjaké "hloupé prvostupňové hry" měly docela důležitý význam pro váš rozvoj a nebyly vůbec samoúčelné. Na knize se odráží kulturní okruh vzniku (Německo) i její stáří, např. značně stereotypizuje roli matky a otce. Velká část knihy než přímo se školní docházkou pracuje s lifestylem rodiny, který má nicméně zásadní vliv na úspěšnost dítěte ve škole. Pokud hledáte více cílené, specifické tipy na řešení konkrétních problémů s učením, bude to chtít jinou publikaci, lépe "živého" odborníka. Ale zde uvedené je minimálně dobrou prevencí většiny potíží.... celý text


Máte neklidné, nesoustředěné dítě? Metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele

Máte neklidné, nesoustředěné dítě? Metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele 2007, Drahomíra Jucovičová

Byť starší brožura, na její aktuálnosti se mění jen málo (možná názvosloví). I pokud nemáte nesoustředěné a neklidné dítě, stejně si tu příručku přečtěte. Principy v ní by měli aplikovat všichni rodiče. Občas by to sice chtělo víc ukázkových příkladů, ale i tak je dobře návodná a přitom velmi krátká a jasná. "Nechceme, aby se tato publikace stala pro některé rodiče "výčitkou svědomí", protože se jim nedaří dodržovat uvedené postupy, zásady. Často je však nutné, aby rodiče začali nejdříve sami u sebe."... celý text


Lesk a bída vzdělávání

Lesk a bída vzdělávání 2018, Vladimíra Dvořáková
4 z 5

Tuhle knihu by si měl přečíst každý (tuplem, pokud byl nucen "opatřit si diplom"). Je to neuvěřitelná plejáda naprostého bizáru. V jednom kuse si kladete otázky jako: Za tohle nikdo nesedí? Jak tohle může existovat? atd. To navíc podtrhuje ironický humor v textu. Přes veskrze negativní námět se kniha drží rozumné vyváženosti a podtrhuje pozitivní aspekty funkčního vysokého školství. Byť je skromné velikosti, v knize najdete mnoho šílených zjištění a situací, do kterých se při svých kontrolách nebo procesu schvalování žádostí o vznik nových VŠ a studijních programů dostali členové Akreditační komise. Kniha dobře popisuje i zákonné a sociální pozadí problematiky - od toho jak mohli takové instituce vzniknout, proč je lidé chtěli studovat, nebo jak se s časem měnily právní předpisy regulující různé nekalé praktiky. Na závěr shrnuje problémy týkající se denního fungování vysokých škol obecně, které rozhodně stojí za zmínku a rozšiřují pochopení pro čtenáře, kteří s akademickým světem nemají moc zkušeností. Text je zčásti přenositelný i na soukromé SŠ. A obsahuje i tematické ilustrace, což vždy potěší. Co knize zoufale chybí? Lepší marketing - více vykřičený titulek a lepší obálka ("Kauzy vysokých škol: za oponou" "Krize univerzit" "Obchod se vzděláním"... žlutým písmem s depresivní šedou budovou fakulty s opadávající omítkou... cokoli výraznějšího). Víc čísel - na některých místech velmi chybí statistiky/kvantifikace problémů. Někde se získat nedají, ale stálo by za námahu je jinde vytvořit z dostupných zdrojů. Dále autentické výpovědi studentů škol z první ruky. A hlavně - jména! Možná je to kvůli podepsání mlčenlivosti při práci pro Akreditační komisi, ale probírané instituce byly veřejně známé, zapsané v obchodním rejstříku. Měly by tam být rozhodně uvedené, aby za své konání přebraly zodpovědnost. Neuškodilo by ani více rozepsat některé významné kauzy nebo naopak jiné přidat (třeba ke kapitole o plagiátorství a predátorských časopisech). Pro lidi bez zkušenosti s akademickým prostředím by to pak chtělo i více do hloubky vysvětlovat některé uvedené problémy - leckdo se střední školou by mohl namítat, že student se bez tuny odborných časopisů, studovny nebo konference obejde. (I někteří VŠ studenti ostatně plně nedoceňují význam některých součástí studia.) Na druhou stranu v třetí části jsou třeba problémy běžného provozu vysokých škol vysvětleny docela dobře i pro neznalé. (Chybí zmínění objektivnějšího double blind procesu peer review, který se rychle rozvíjí.) S čím nesouhlasím je strach z internacionalizace škol (v ČR stále chybí zkušenosti a dobrá praxe ze zahraničních pracovišť i jazykové znalosti), publish or perish se u nás napřek strašení očividně moc neprojevuje (vzhledem k četné existenci zaměstnanců škol, kteří pořádně neučí ani nepublikují výzkum, který ani nedělají) a vysoké poplatky za publikace v prestižních časopisech opravdu nejsou nijak opodstatněné (server mají všichni, sazbu jim dělají chudí Indové a recenzenti z toho nemají ani korunu)... Ale jinak... Text je velmi dobře napsaný. Kdyby se doplnil o čísla, jména a víc kazuistik, byl by to fakt potenciál na bestseller. Takhle za 9 korun u Dobrovského ve výprodeji mi to přišlo vyloženě smutné. To si tahle kniha nezaslouží. Z letité zkušenosti se školstvím a přímou zkušeností s některými popsanými jevy můžu říct, že její obsah je nanejvýš a bohužel pravda a měl by se dostat k širší veřejnosti.... celý text


Zápisky z Afghánistánu

Zápisky z Afghánistánu 2022, Karel Rožánek

Kniha lidsky a s empatií popisuje krátké novinářské výpravy do Afghánistánu od roku 2005 a s přestávkami komentuje situaci až do převratného roku 2021. Je čtivá, přímá, svižná - text jde k věci. Má trochu více deníkový charakter s důrazem na život (nejen) českých vojáků, se kterými autor navázal osobní vztahy. Hlavně ke konci to není veselé čtení, nicméně upřímné a dojemné. Je tak i psaným pomníkem padlým českým vojákům v Afghánistánu. Co mi chybělo, byl trochu širší popis afghánské reality. Ačkoli vzhledem k nebezpečnosti situace a podmínkám natáčení v zemi (nemožnost volného pohybu, utajovaná místa apod.) nebylo možné o běžném životě tam vyprávět tolik z vlastní zkušenosti a zážitků. Ale i využití rešerše, přidání pár mapek nebo vložení obrazové přílohy přímo do textu by určitě umocnilo zážitek ze čtení. (Škoda, že nakladatel zvolil obrazovou přílohu na konci.) Čtenář se ocitá na vojenských základnách a má jen omezený vhled do toho, kde je, jak to tam vypadá, co je v okolí, kde se nachází vůči předchozím místům natáčení, nebo víc o tom, jak žijí tamní lidé atd. V knize se to objevuje spíše stručně (včetně krátkých ale výstižných poznámek o podobě tamní krajiny). Do jisté míry to i zastává část textu o snahách Provinčního rekonstrukčního týmu, která se více dotýká života běžných Afgánců a jejich denních strastí od získávání vody k zavlažování po zoufalý nedostatek škol. Nadšení budou hlavně čtenáři se vztahem k armádě/vojenství - vzhledem k situaci byli zpravodajové na armádu a její pomoc zcela navázáni, takže je v knize mnoho krátkých obrazů ze života vojáků, jejich příběhů, taktiky, boje a popis techniky. Pokud se chcete dozvědět zajímavé pozadí vzniku jinak velmi krátkých reportáží ČT, které snadno uniknou pozornosti člověka, je to dobrá volba, která se vám bude nejspíš i velmi dobře číst.... celý text