marcela6183
přečtené 304
Román pro ženy
2001,
Michal Viewegh
Jak to moc často nedělám, souhlasím s Gagarinem o něco níž. Pod tohle bych se podepsala i já:) Lehce humorné, lehce ironické, lehce přezíravé, skvěle odvyprávěné, humorně podané, vtipně napsané. Odhodlala jsem se jít i na film a měla jsem pocit, že sleduju někoho ze své rodiny. Jsme podváděni, podvádíme a je to fakt hořkosladce smutné. Ať už to napsal Viewegh, nebo sám život, za tohle si u mne zaslouží čistou pětku a nic méně. Ten příběh začal v metru a ještě dneska se tlemím, protože tohle jde vymyslet jen jednou. A vymyslel to mistr pera. Takže Laura to má za pár a plně rozumím tomu, proč randí se staršími chapy!... celý text
Účastníci zájezdu
2001,
Michal Viewegh
Z filmu jsem měla dojem, že řidiči jsou mírně retardi, na dovolenou jel mikrobus tří rodin a Viewegh fotrovatí. To mám z toho, že jsem koukala na film jako první! Protože kniha je přesně tak sladce ironická, jak to od autora očekávám. Postav je tam docela mraky a fakt se mi líbily. Krátké a svižné kapitoly korelovaly se stylem vyprávění a příjemně odsýpaly jedna za druhou. Nebudu rýpat do něčeho, co jsem nezažila (na zájezdy hnicího typu nejsem, navíc jsem zapřísáhlá autofilka), takže pro mne super oddychovka s nenáročným dějem, vtipnými myšlenkami a něžně vpointovanými dílčími příběhy. Sice mi stále vedou Báječná léta, ale tohle je pětce tak blízko, jak to jen jde.... celý text
Výchova dívek v Čechách
1997,
Michal Viewegh
Bylo to přesně ve věku, kdy mě v těch sedmnácti neuvěřitelně namíchlo, že já musím do školy a ona ne. Kdy jsem měla dojem, že ona může všechno a já nic. Kdy ona má všechno a já nic. Nedočetla jsem. Pak jsem s k ní po osmi letech vrátila, abych ji mohla vykázat do seznamu vysokoškolské četby za devadasátá léta. A kupodivu jsem tenhle akcent nevnímala (tedy jen trošku). Takže konečně vidím tu psychologii a vnímám linii vyprávění a vývoje. Linie poučného vyprávění, proloženého citáty - no asi to je fakt Viewegh. Časem máte dojem, že čtete učebnici filozoficko-psychologické sondy do duše ironické ženy v mužském těle. Za skoro tři, Michale.... celý text
Hrdina Nik
1968,
Eduard Štorch
Jednoznačně moje srdcovka. Objeveno v babiččině knihovně, patřívalo strýčkovi, přečteno po víkendových večerech asi šestnáctkrát. A pořád tvrdím, že Nika miluju a chtěl bych toho neandrtálce doma. Do postele :-D Ok, pššt! Poprvé jsem pochopila, že se dá dějepis (který nenávidím) naučit. Dodneška si pamatuju Sámovu říši a převálcovala jsem svého času i dějepisářku na základce. Na Štorcha velmi netypický jazyk, načetla jsem ty čtyři "pravěkárny" a bylo to od začátku jediné, co mne vyvedlo z míry. Takže ještě pořád za čtyři. I když ji miluju.... celý text
Osada Havranů
1965,
Eduard Štorch
Moc ráda bych sehnala někdy někde nějaké staší vydání s ilustracemi Zdenka Buriana. Jedno jsme měli ve škole. A tak si pamatuju i tuhle knihu - ze druhé třídy z hodin čtení. Jako nečetlo se to lehko. Ale byl tam boj, bylo tam dobrodružství. Viděla jsem ten neuvěřitelný příběh, byla jsem Veveřice a děsně mě to bavilo. Pro mne nejlepší z volně napsané trilogie. Jsem opravdu příznivcem Štorcha. Trilogii jsem četla pozpátku a taky to šlo. Dokonce asi víc, než normálně. Protože to pro mne mělo stoupající tendenci. Sice mi jako nej zůstává Hrdina Nik (=jak se zamilovat do knižního hrdiny), ale tohle taky stojí za ty čtyři!... celý text
U veliké řeky
1972,
Eduard Štorch
Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Opravdu dlouho. Asi proto, že jsem čekala to, co je ve filmu. A ono to tam nebylo. Jenže to je můj problém. Vím ale přesně, co mi kniha dala: po jejím přečtení jsem poprvé a naposledy v životě chtěla na vodu. A tak jsem na ni jela. Potkala jsem komáry, leklé ryby, chemickou pěnu na hladině, vykácené stromy a mraky lidí. Idyla nebyla. Takže závidím těm, kteří tohle mohli napsat. Těžko by tohle šlo vymyslet dnes. Beru za tři - ať už jako vylíčení doby, nebo jako skvělou fantazii. Příběh mne ale příliš nebavil.... celý text
Volání rodu
1992,
Eduard Štorch
Aspoň už konečně chápu, kam na to chodí Ringo Čech. Stačí se začíst tady a přidat k tomu ironii a podívat se na Báru... a inspirace se dostaví sama! Ale už stačí rejpání a pojďme ku knize. Četla jsem v době, kdy největším šlágrem PC her byl Prehistorik. Ta paralela mi dodneška vždycky vyskočí v hlavě. Pro mne vede Havranpírko, ale motiv putování se mi moc líbil. Od středu šplháme vzhůru k tři a půl. Nečtu tu trilogii náhodou pozpátku? Njn :-)... celý text
Milenec jen můj
2011,
J. R. Ward (p)
Pořád neveřím tomu, co čtu. A pořád si nejsem jistá, jestli je to o Johnovi a Xhex nebo o duševním dospívání tří upířích mláďat, z nichž jeden mlíčňák se uvázal na starší babu (s čímž mimochhodem nemám problém, ale autorka asi jo). Jelikož Johnův lajtmotiv je tady od prvního dílu a bylo nutné jej posunout dál, přišel tenhle díl. Nepůsobí na mne jako něco, co by se autorce psalo lehce. Spíš mám dojem, že trpěla víc, jak obě hlavní postavy dohromady. Chtěla napsat přesvědčivou knihu o silné ženě a silném muži. A napsala nepřesvědčený pokus o dvou hledajících se charakterech, které na sebe tak nějak slepě narazily. Řemeslně tomu není co vytknout, ale tápu myšenkově. Nejspíš pro roztříštěnost do tolika knih. Mám příběh téhle dvojice ráda, ale pozitivní dojem jsem si odnesla z Lashova vývoje a Qhuinnova dozrávání. Leze to ze mne jak z chlupaté deky (podobně jako asi z autorky) - takže je to čtyřka. A zůstává ještě jedna otázka: kdy už konečně vyleze z Johnovy hlavy Darius?... celý text
Milenec z temnot
2010,
J. R. Ward (p)
Jedno Jessice nelze upřít - má to dobře vymyšlené, na předchozích romancích si vytříbila styl a s postavami žije, dýchá, vstává, zapadá i mrká řasami. První díl a seznámení si opravdu zaslouží čtyřku. Je poctivě vydřenou a vydařenou ouvrturou k vlastnímu světu, myšlenkovému konceptu i (sorry!) jazykovému okénku. Příběh je trochu neobvyklý, jelikož hrozící nebezpečí vlastně udeří až na konci a spíš stupňuje pointu, než že by nějak patřilo k příběhu. Trochu ujela psychologie hlavního hrdiny do ženské stylizace. No co už.... celý text
Milenec z věčnosti
2010,
J. R. Ward (p)
Jedno Jessice nelze upřít - má to dobře vymyšlené, na předchozích romancích si vytříbila styl a s postavami žije, dýchá, vstává, zapadá i mrká řasami. Jestli jsem první knize série vytýkala ženský pohled psychologie, tak tady nemám slov. Hollywood je prostě alegorie všech slaďáků romantických hrdinů. Včetně tématu utrpení, oběti a vykoupení. Pro mne emočně nejsilnější zážitek není Maryno prozření, ale Rhagova nevěra a následné Maryno vypořádání s ní. Oba hlavní charaktery jsou každopádně lepší a propracovanější, než v prvním díle. Navíc i poměrně zdařilá předehra pro následující (a pro mne nejzdařilejší knihu celé původní série) příběh Zsadista. To původní bylo za čtyři, tohle určitě taky. Jen prostě držet a nepustit. Čtivé to je a autorka má jedinečný styl (čteno v angličtině).... celý text
Milenka pout zbavená
2011,
J. R. Ward (p)
Turbulentní a tourbulentní sága. Pro mne nejslabší díl. Podle mne roztažená vata za dvě hvězdičky. Napíchala bych z toho tři kapitoly do Phuryho momentky a mohla z těch dvou příběhů být docela slušně uplácnutá trojka. Takhle je to za dvě. Mannyho i Payne mám ráda, kvality jsou ale podle mne jinde. Takže vlastně pozitivem bylo jen bratrstvo kočičí pracky a přijemné osvěžení Xcorem.... celý text
Nalezený milenec
2011,
J. R. Ward (p)
Jedno Jessice nelze upřít - má to dobře vymyšlené, na předchozích romancích si vytříbila styl a s postavami žije, dýchá, vstává, zapadá i mrká řasami. Tak po mém oblíbeném třetím díle přiše trochu sešup na necelou čtyřku a o něco níž. Může za to Marissa a její rozháraný charakter viktoriánské panny-vdovy, obětního berana a naivní husopasky. Což bohužel ovlivňuje má analytická povaha se smyslem řešit problém a škatulkovat poznatky. Tady hlavní hrdina 90 procent knihy čeká, co s ní bude a nedokáže se rozhodnout. Ještěže je tam Butch a jeho nerozlučný stínový bratr a Vishous. Chvíli jsem autorku podezírala, že dá dohromady zrovna tyhle dva. Nicméně tohle tabu zatím nedala. Já miluju problémové hochy a výtržníky, takže nejde nemít ráda Butche - člověka, upíra, poldu, alkoholika a depresivního šprýmaře. Vedlejší linie v hlavě Johna (a Thora) trochu unylá, ale asi potřebná. Kam se vytratilo hlavní zlo?... celý text