Margherita_N
přečtené 750
Tenhle díl už byl tak neuvěřitelně ustřelenej, že jsem se v závěru usmívala - protože mi bylo jasný, že i svoji třetí smrt v jedné knize Harry přežije (a ještě bude s rozmlácenou čelistí pronášet chytrý řeči). Ale na mě to funguje, nepamatuju si, kdy naposled jsem knížky hltala takhle rychle. Pět dílů jsem se do toho nemohla dostat, u Pentagramu jsem si vyloženě říkala, proč to pořád čtu? Ale u Spasitele přišel zlom - velký podíl na tom má to, že Harry zestárl a přestal se chovat iracionálně a jako nezodpovědný dítě (občas se ještě projeví, ale je mi jasný, že v něm zvítězí morálka a jeho vlastní pracovní disciplína), a taky asi to, že jsem ho kvůli těm neuvěřitelným příhodám, který se kolem něj dějou a který přežil, přestala brát jako blbě vykreslenýho policajta - prostě to má být nedostižnej akční hrdina. A taky se mi dost zalíbilo Oslo. Ty výlety do Afriky v Levhartovi byly ale dost zajímavý a jsem ráda, že se u Harryho střídají aspoň navštívený kontinenty, když ta ne... ehm, moje neoblíbená Ráchel pořád zůstává. :) Jo a snad se autorovi až moc nezalíbila zápletka s tím, že čtvrtina postav má jiné rodiče, než si myslí ona nebo její okolí, po dvou knížkách už toho bylo dost. :) Tak jo, dávám hodně hvězdiček a těším se na další akční příhody!... celý text
Tak tohle byla první fakt, ale jako fakt napínavá kniha z celý série. Začalo to už předchozím Spasitelem, kdy jsem zbystřila, že je to najednou propracovanější příběh. Ale Sněhulák je ještě mnohem lepší. Konečně mě Harry Hole vtáhl a hltala jsem ho i proto, že jsem měla podezření, že konečně u jedné knihy vím, kdo je vrah. A taky že jo. Takže můžu potvrdit, co říkají ostatní, že Nesbo má v celé sérii určitej mustr, podle kterýho staví příběhy, ale každopádně tenhle je konečně záživnej. Natolik, že jsem si objednala papírovou knihu. Prvních pět dílů byly béčkový detektivky, který jsem četla příležitostně jako e-knihy i proto, že jsem chtěla trochu, ehm, skrývat, že to čtu. Se Spasitelem ale přišel pro mě až neuvěřitelnej zlom a Sněhuláka jsem měla přečtenýho za dva dny. Ano, příběhy hlavních postav už jsou celkem přitažený za vlasy, ale je to nějak líp napsaný. A je tam míň alkoholových eskapád a vůbec, Harry trochu zestárl a zmoudřel, a tak se chová sympatičtěji.... celý text
Chorvatská zápletka super, uvažování zločince hezky propracované. U tohohle dílu jsem se začala přiklánět k tomu, že tu sérii asi dočtu. S Halvorsenem mě ale autor pěkně namíchnul, nechat takhle skončit všechny milé postavy je zvyk, který se v téhle sérii pomalu začíná stávat pravidlem.... celý text
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Je to skvěle bláznivý. Šokující humor, kterýmu se musíte smát, absurdní situace, nad kterýma budete sice kroutit hlavou, ale všechny účastníky si zamilujete. Stařík Alan prožil neobyčejnej život, přimotal se ke všemu, ovlivnil dějiny po celém světě. A ani ve sto letech si nedá pokoj. :)... celý text
Tenhle díl mě bavil snad nejmíň z celé série. Pentagram svým názvem evokuje temný příběh - ano, svým způsobem ho dostaneme, ale na konci se dozvíme, jaká to byl habaďůra, a celý "kouzlo" je v tahu. Od knihy s takovým názvem má člověk zkrátka jiná očekávání. Prostředí bylo tentokrát nudné, stejně tak Harryho parťačka, která na svůj rozlet teprve čeká. Padouch Waaler to trochu pozvedá.... celý text
Tohle vypadalo na velký průšvih pro Harryho, ale ač je to opilec, pořád je to hlavně policajt, a ne zločinec. Ještě že tak, jeho oddanost práci a nejbystřejší úsudek ze všech mě u jeho příběhů vždycky udrží, když mě naštvou jeho alkoholový eskapády. Jeho nová kolegyně Beáta je šedá myš, která asi bude mít potenciál, no představovala jsem si k Harrymu jinou parťačku, ale furt má větší štěstí na kolegyně než na ženy. :-) Raskol je dobrá postava, vedle Harryho další, která má charizma. Fajn.... celý text
Experiment, který jsem nečekala, je přeskakování z dávné minulosti do současnosti a zpět. Je tu zajímavý příběh s příslibem přesahu do dalších dílů (aspoň v některých svých rovinách), zblízka prostředí světové války i současného Norska. Blbý je to, že tu na Harryho čeká průšvih v podobě jeho budoucí lásky. Jinak se mi to líbilo! I když se mi občas vojáci motali. :)... celý text
Kmotr
2003,
Mario Puzo
Žádná gangsterka, ale kniha o mafiánech, kteří měli vlastní zákony a ty spolu s rodinou pro ně byly vždycky nejvíc. Protiklady starého New Yorku a hýřivého Los Angeles s Hollywoodem, kontrasty Sicílie a USA, světa starých a mocných mafiánských rodin a toho mimo ně. Uchvacující.... celý text
Knihu z thajského prostředí jsem si přečetla ráda a oceňuju to, jak autor příběh zamotal. V pozdějších knihách jsem neměla takový problém odhalit vraha, anebo mě možná Nesbo vychoval. Tady je to pěkně napínavý, zamotaný, čtivý. I když přestřelený a nepravděpodobný. Líbil se mi nápad poslat detektiva s každým dílem do jiné země, jen škoda, že s druhým dílem to víceméně skončilo :-D A že pak už se s Harrym podíváme do zahraničí spíš na návštěvu.... celý text
Můj první dojem byl "no nic moc", teď po pár měsících už se na tu knihu dívám smířlivěji. Exkurzy do historie původních obyvatel Austrálie mě bavily, vůbec výběr kontinentu byl super. Seznámení s detektivem už se ale tolik nepovedlo, autor vás hodí rovnou do Holeových problémů s alkoholem, lidmi, rodinou a jánevímčím ještě. A pak Nesbo doufá, že vás k pokračování ve čtení strhne Harryho vyšetřovatelská genialita. Ta je sice nesporná, ale pro mě byla těžko uvěřitelná, když tak nejasný případ vyřešil za takovou chvilku. No a takhle brutálně zabít detektivovu lásku, kterou sotva poznal, to je teda taky velký sousto. Podle mě si toho na první díl nový série Nesbo ukousnul hodně a docela se to všechno dohromady tlouklo.... celý text
Spolčení hlupců
1995,
John Kennedy Toole
Ignácius je něco mezi neskutečným trollem a nepříčetným magorem. Už tolikrát jsem od různých lidí slyšela, že to je kniha jejich života, ba přímo bible. V tom případě mám pocit, že mi něco uniká. Ignáciovo tažení, když ho matka konečně vykope do práce, je geniálně popsané, matky mi ale bylo dost líto, ač si ten nevděk svojí výchovou do velké míry zavinila sama. A sama je taky pěkně potrhlá. Umím si představit, že ten bezohlednej blázen Ignácius po svém úniku světu nakonec ještě pěkně zavařil.... celý text
Příběh ztracené holčičky
2018,
Elena Ferrante
Milá Eleno, ty mě tak štveš... Vyvrcholení ságy o sobecké ženské, která si na konci tak jako symbolicky trochu přizná, že celej život kašlala na svoje děti a věnovala se hlavě sobě. A teď se na ně s pýchou dívá, jak studujou a pracujou v zahraničí – protože jim to zaplatili jejich otcové – a říká si, jak se jí ten život povedl. Je to krutý, co se stalo Lile – malá Nunzia mohla vyrůstat s Immou a byly by z nich nové geniální přítelkyně. Jenže to se nestalo a Lila byla zase nucená čelit krutýmu životu a Elena ji místo porozumění měla ještě za blázna (celkem jasně to řekla v pasáži, kde se jí Lila svěří, že za Nunziiným zmizením mohl být únos po tom, co se objevila s paní spisovatelkou Elenou na fotce v novinách – ano, to je celkem pravděpodobný, ale Elena si samozřejmě nic takovýho nikdy nepřipustí, naopak, bere to jako osobní útok). Dík za tuhle ságu, působí velmi opravdově, věřím, že čerpá dost ze života a my tak můžeme číst zase o trochu jiném "světě", kterej přitom máme nedaleko.... celý text
Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou
2017,
Elena Ferrante
Elena se dobře vdala a nelíbí se jí to. Lila se vdala ne zrovna šťastně, tak odešla a začala se o sebe starat. Pardon, já vím, že jí trochu nadržuju, ale ani s odstupem se na to nedívám jinak, naopak. Při čtení mě svými temperamentními výbuchy štvaly obě, jak si v životě zbytečně způsobovaly problémy, protože nedokázaly být na lidi příjemný, řešit věci v klidu a otevřeně... Ale po nějakém roce a půl mi zůstaly akorát špatný vzpomínky na věčně si stěžující Elenu, která házela vinu za všechny svoje problémy na ostatní, a obdiv k Lile, která se vždycky zvedla a makala, aby se postarala o sebe i všechny kolem, a to žila celej život v mnohem horších podmínkách než její přítelkyně. Sonda do jihoitalskejch sociálních problémů v 70. letech, do duší temperamentních Neapolitánů je to skvělá. A jedna z věcí, ve kterých s hlavní hrdinkou Elenou naprosto souhlasím, je ta, že Neapol vás pohltí a musíte se tam pořád vracet. Při poslední návštěvě před půl rokem jsem přijela vlakem z Říma k večeru a běhala po uličkách Quartieri Spagnoli a objímala sloupy. Neumím to popsat tak, jak bych chtěla, ale jezdila bych tam pořád.... celý text
Příběh nového jména
2017,
Elena Ferrante
Lila rozhazuje bohatství, který jí najednou spadlo do klína, sama si ale brzo uvědomí, jak je to všechno hloupý a povrchní, a uchýlí se na opačnej konec společnosti – k poctivý práci a vydělávání vlastních peněz. Klobouk dolů, k takovýmu uvědomění dojde málokdo, a rozhodně ne její přítelkyně Elena, která patnáct let žije pouze tím, že vydala na konci studia svůj deník jako knížku, ale nepředbíhejme. Četla jsem to už před nějakou dobou, takže se mi míchá druhý díl se třetím, pamatuju si ale, že tady zažily společně léto na Ischii, kde Elena vzdychala, že nemá chlapa, Lila pak zase, že má chlapa. Elena se buď učila, nebo si užívala prázdniny, chudý rodině nijak nepomohla, docela chápu její mámu, že jí ty školy nebyly zrovna po chuti – ale na druhou stranu, kdyby nestudovala, nejspíš by se plácala v domácnosti jako všechny ženský, tohle upřímně moc nechápu, minimálně v té čtvrti snad žádná žena nepracovala a Lilu takhle drželi doma od deseti let. Holky ale už vyrostly a postupně naráží na skutečnej život mimo malinký byty svých rodin a pevně ohraničenou čtvrť. A nabijou si nosy, protože jim nemá kdo se životem poradit. Působivé, těším se na seriálové zpracování, první řada mě dost nadchla.... celý text
Geniální přítelkyně
2018,
Elena Ferrante
Neapol mám ráda a těšila jsem se na román z tohohle města. Jenže ono tam o něm nic není, neboť hlavní hrdinové nepřekročí hranice své čtvrti. Jako sociální studie (a patrně do velké míry vlastní svědectví) je to dost zajímavé, život italské chudiny na konci 50. let 20. století zasahují naprosto jiná témata, než v té době rezonovala u nás. A tahle konkrétní společnost se stará především o svoje malé společenství, jednotlivé rodiny si vidí do oken, jejich životy se proplétají prostřednictvím kamarádství, partnerství, manželství, pracovních vztahů... A ač vypravěčka Elena by velmi chtěla nad všemi vynikat, a snaží se to udělat tak, že bude mít nejlepší známky ve škole, pořád chápe, že stojí ve stínu svojí kamarádky Lily, která je vůdkyní přirozenou. Inteligentní dívka, která nedostala kvůli konzervativním rodinným poměrům příležitost studovat, ale je jasné, že se přesto se životem popere a stane se "vůdkyní smečky" v chudé čtvrti, kterou na rozdíl od Eleny vůbec překračovat nechce. Ví, kde je doma. Pro mě je to román z netradičního prostředí, který se čte velmi dobře. Většina postav je něčím nesympatických, ale taky proto působí tak opravdově. U mě je to tak na horší čtyři hvězdičky.... celý text
Vražda v Orient-expresu
2003,
Agatha Christie
Skvěle vystavěnej detektivní příběh z luxusního vlaku s překvapivým rozuzlením. Nejnovější filmové zpracování mi moc nesedí, z Poirota tam udělali staršího Jamese Bonda, takovýho akčňáka, kterej běhá po schodech jak čamrda a zdatně se ohání hůlkou. V knize je to pravej gentleman, kterej na všechno přijde díky bystré hlavě, vyšetřovatelské praxi, intuici. A když si přečtete pár Agátiných knih, tak se vám mozkový závity taky trochu naladí na poirotovský úvahy a s chutí budete hádat, kdo je vrah :)... celý text
Beyoncégrafie: Život a kariéra Beyoncé v obrazech
2018,
Chris Roberts
Pokud chcete mít jasno v tom, kde se vzala Beyoncé a jak se vyvíjela její kariéra odmalička, tady je to všechno shrnutý. Pokud se ale dobře pamatuju, zpěvačka se tam sama k ničemu exkluzivně nevyjadřuje, citace jsou převzaté z toho, co o ní bylo napsáno.... celý text
Pražský hrad
1990,
Petr Chotěbor
Chtěla jsem si přečíst něco o Pražském hradě - o jeho historii, o tom, jaké budovy jsou vlastně v celém velkém areálu dnes - ale tentokrát ne žádnou bichli. Byla mi doporučena tahle knížka pana Chotěbora. Vyhledala jsem ji v antikvariátu a záhy jsem zjistila, že je sice útlejší, ale hutně psaná, inu naučná literatura. Spolehlivá, odborná.... celý text
Minutová omluva - 4. tajemství Minutového manažera
2018,
Kenneth Blanchard
Upřímná omluva je důležitá. Jak už tady ale bylo napsáno v komentářích níže, věnovat tomuto sdělení celou knížku, byť útlou, snad ani nebylo potřeba - omílá se tam dokola jedno a totéž.... celý text