marshall
přečtené 88
Projekt manželka
2013,
Graeme Simsion
Čerstvý čtyřicátník Don má Aspergerův syndrom. ...více pro otevřené hlavy viz http://www.aspergeruvsyndrom.cz/. Don je pedant, puntičkář, přísně racionálně a pragmaticky uvažující člověk, geniální vědec, asociál, podivín. Žije sám, má Standardizovaný stravovací systém, fixní denní rozvrh na řadu týdnů dopředu. A právě v tomto duchu, neboť "ženatí muži jsou šťastnější a žijí déle" odstartuje Projekt manželka, snahu o nalezení ženy "kompatibilní" s jeho povahou a způsobem života. Za pomoci důkladně promyšleného a precizně sestaveného dotazníku se tak vydá oddělit partnerské, potenciálně manželské zrno od NAPROSTO NEVHODNÝCH KANDIDÁTEK - plev. Možná pro někoho na první pohled směšná a absurdní představa...ale ONO se to už stalo! /pro anglicky mluvící/... http://online.wsj.com/news/articles/SB10001424127887323374504578217973101313736 Rande na slepo, skupinové rande, náhodné setkání na párty, rychloseznamka; z níž mimochodem vzejde ta nejvtipnější část knížky, která vykrystalizuje v jednom bodě do literárně humoristické dokonalosti... ...Frances - věk kolem padesáti let, BMI přibližně 28, podle konvenčních měřítek nepřitažlivá. Pořadatel zazvonil na zvonek a moje tři minuty s Frances začaly. Vytáhl jsem dotazník a naškrábal tam její jméno. Za takových okolností nebyl čas na snahu o nenápadnost. "Utřídil jsem otázky z hlediska rychlosti eliminace," vysvětlil jsem jí. "Myslím, že dokážu většinu žen vyřadit do čtyřiceti vteřin. Téma k hovoru pro zbývající čas pak můžete vybrat vy." "Ale to už na tom nebude záležet," odpověděla Frances. "Když budu eliminovaná." "Jen jako potenciální partnerka. Pořád ještě můžeme vést zajímavý rozhovor." "Ale budu vyřazená." Přikývl jsem. "Kouříte?" "Občas." Odložil jsem dotazník. "Výborně." Potěšilo mě, že jsem vybral pořadí otázek tak efektivně... Zdá se, že dokonalé ženy vymřely. S politováním je nucen konstatovat, že patrně jeho rod vymře po přeslici /vlastně po meči/ a ještě ke všemu předčasně. Když tu mu osud postaví do cesty Rosie, mladou, nesvázanou, inteligentní a neobyčejně atraktivní ženu, která nejenže kouří a pije alkohol, ale navíc chodí věčně pozdě; zkrátka je tedy jako kandidátka Projektu manželka NAPROSTO NEVHODNÁ! Rosie od prvního okamžiku jako uragán boří základy stereotypu Donova života, ve kterém se sám cítí tak bezpečně, vystavuje ho nepoznaným pokušením, je nucen čelit nepředvídatelným situacím, mění se a sám si krůček po krůčku při společném úsilí v hledání Rosiina biologického otce začíná uvědomovat, že je vlastně zamilován až po uši...vždyť láska není žádná věda.... celý text
Povinnost kapitána
2013,
Stephan Talty
Na přelomu letošního roku spatřilo světlo světa hned dvojí zpracování autobiografického příběhu Američana Richarda Phillipse, kapitána obchodní lodi Maersk Alabama, přepadené léta páně 2009 při své platbě na jih skupinou somálských pirátů. A jak to tak (ne)bývá, film natolik nadchnul, že jsem sáhl po knižní předloze. Předně je třeba zdůraznit, že dějově ani faktograficky si spolu jedno či druhé vyprávění nezadají a jdou téměř až puntičkářsky ruku v ruce; zkrátka vše sedí /podobný názor zastává i vlastní hlavní hrdina R. Phillips, viz. jeho (polo)oficiální zpovědnice pod kometnářem/. Klasický moderní přímočarý styl psaní je svěží, velice čitelný a lehce stravitelný; autor se v líčení veškerého dění na palubě vyjadřuje racionálně a uvážlivě a jeví se tak jako velký profesionál. Problém nastává až ve chvíli, kdy se v "flashbackách" vrací do svých prepubertálních a adolescentních let a vyprávění dostává nádech autorova medailónku, který je hlavně opředen takovou mě velice složitě interpretovatelnou nesympatičností a absencí charizmatu. Zkrátka mi ho nepřišlo vůbec líto. Tam, kde ve filmu exceluje Tom Hanks a člověk si může ukousat nervozitou nehty, bude v knižní předloze patrně ještě vsunuta stránka, dvě sentimentálních poznámek doma u rodinného krbu strádající manželky. Dobře věděl scénarista, kde popustit uzdu a vyhnout se lichým místům. Úplně jsem nad osobou Richarda Phillipse zlomil hůl ve chvíli, kdy na dotaz v interview, jestli by v duelu kdo s koho s Tomem Hanksem zvítězil on či herec, odvětil, že jednoznačně on, nejen protože je o 40 liber těžší, ale taky proto, že je dle jeho slov hollywoodský herec "big crybaby", tedy jakýsi uplakánek nebo poseroutka. Skutečnost že velmi čtivě zpracoval takto poutavé a atraktivní téma to nikterak nemění! slíbený odkaz pro zájemce: http://www.reddit.com/r/IAmA/comments/1p2csm/i_am_captain_richard_phillips_whose_story/... celý text
Den zkázy v Britském muzeu
1974,
David Lodge
24 hodin Adama Jablicka, aneb jednodenní patálie chudého postgraduálního studenta britské literatury. Žádnou přílišnou řachtandu, která by dle ustáleného béčkového klišé polechtala vaše bránice, avšak nečekejte, ve Dni zkázy v Britském muzeu máte co dočinění s mnohem vytříbenějším humorem, který vám o to zaručeněji vykouzlí úsměv na rtech. Při nejmenším zkomolení jmen britských klasiků doby nedávné - Kingsleyho Anuse a C. P. Slowa pobaví. A tak věta: "Jaký dojem na Vás dělá Anus?" "Ten prozaik, Kingsley Anus..." potěší škodolibé a zároveň se nutí přinejmenším zamyslet, jaký vztah asi měli mezi sebou pánové literáti, Lodge a Amis?=) Kterak životní peripetie mladého zapřísáhlého katolíka, procházejícího drobnou existenční krizí, nabírají na obrátkách, aby balancujíc na pokraji nervového zhroucení z obavy nového přírůstku, do již tak početné rodiny, vyvolal planý požární poplach v muzeu, způsobil společenské faux pas a téměř se dopustil smilstva. Jeden neobyčejný den ze života obyčejného muže se rovná tedy malé tragédii. Ale co je to proti věčnosti...... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
Kafka na pobřeží je vlastně bezohledná a zlomyslná kniha! Ne snad dějem (pro někoho možná rozsahem), ale tím, že nechává čtenáře kulantně řečeno značně "perplex"; sám Murakami v oficiálním prohlášení uvedl, že Kafka na pobřeží obsahuje řadu hádanek, ke kterým ale záměrně nenabízí jediné řešení! Ba co víc, jednotlivé záhady se vrství a prolínají, čímž dávají čtenáři jakousi mlhavou představu o přijatelném vysvětlení, která bude ale každému přísně vlastní a nepřenositelná. Řekněme, že Murakami v Kafce na pobřeží napsal vlastně tolik verzí jedné knihy, kolik párů očí dočetlo do poslední stránky... Mnohá z líčení, událostí a symbolů, která se v knize vyskytují, vlastně nelze přesně či uspokojivě definovat, ale prostřednictvím asociací a myšlenkových mostů je lze alespoň váhavě umístit, viz octl se kupříkladu Kafka Tamura na onom světe vysílen a vyčerpán v hustém lese? Nebo bylo vše pouze výplodem jeho mysli - jednalo se o sen? či o deliriózní stav Tamurovo psychiky? A vlastně i v tomto bodě dosáhl Murakami uspěšně toho, čeho zamýšlel: dle jeho slov se totiž v knize jedná o setkání dvou rozdílných světů; vědomí a nevědomí; ve kterých většina z nás žije, jednou nohou na jedné straně pomezí a druhou na opačné...taková je představa života. Shrnuto, máte-li rádi jasně vykonstruovaný příběh odehrávající se v hranicích reality s přehledným rozuzlením - tak vraťte Kafku zpátky do poličky či regálu knihkupectví. Zajímavostí je, že japonský nakladatel ihned po prvním vydání Kafky na pobřeží motivoval čtenáře k zveřejnění otázek týkajících se knihy, patrně nečekal, že se mu poměrně v brzké době nashromáždí přes 8000 otázek, z nichž na více než 1200 osobně odpověděl sám autor, Haruki Murakami. Našince zahřeje na srdíčku poměrně výrazná česká stopa v knize, v podobě reference na literaturu Franze Kafky.... celý text
