Massek přečtené 135

Z dějin národu českého 1957, František Palacký

Lehké fantastično 1993, Terry Pratchett

Mrakoplaš přepadlý přes okraj se nám vrací do hry, společně se svým společníkem Dvoukvítkem. Hru rozjíždějí univerzitní mágové, do centra dění se dostávají i další nové figury a figurky. Nejvíc prostoru z nich dostal asi Barbar Cohen, ten tam sednul a dobře mě bavil. Absurdity se nám střídají jedna za druhou a přinášejí s sebou i dávku humoru. Líbí se vám svérázné Zavazadlo, Smrť, nebo Zaklínadlo? Všechno tu najdete. Já jdu shánět další díl.... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Pratchettova fantazie je bezpochyby skvělá, zábavná. Jeho nápady mě bavily a leckdy i překvapily. Je vskutku neotřelý a originální, jen jsem si u pár pasáží říkal, jestli ještě o takovou originalitu stojím, jestli už to není ztřeštěné až moc. Ale celkový dojem samozřejmě dobrý, styl lehký a čitelný. Navíc mi pár známých říkalo ať jen čtu dál, že první Barva kouzel ze série se jen rozjíždí a čeká mě ještě pořádný tobogán zábavy. Tak uvidíme!... celý text

Asimov's Science Fiction 1997/08 1997, * antologie

Jednotlivé povídky jsem ohodnotil hvězdičkami samostatně, ale neodpustím si krátký komentář ke grafické úpravě magazínu. Fotokoláže na začátku každé povídky sice alespoň vytváří optický předěl mezi jednotlivými díly, ale jejich úroveň ve mně úplně vyvolala pocit levné produkce z devadesátek :) A ta titulní stránka snad proboha vůbec nesouvisí ani s jedním obsahem?... celý text

Pardubické věžičky 1995, Marie Chudá

Jednoduché kresby architektonických prvků v této útlé knížečce se mi strašně líbí. Upozorňují často na detaily, kolem kterých denně chodíme a přesto si jich vůbec nevšimneme. Mám dokonce výtisk s poděkováním žáků ZŠ paní autorce za besedu :) netuším kde jsem ho sehnal, asi na 99% v některém antikvariátu.... celý text

Krok za krokem celým rokem 2020, Václav Větvička

Ty knížky pana Větvičky se tak dobře čtou... tentokrát mi to ale trvalo déle, protože jsem si rovnou dohledával informace o leckterých rostlinách, které neznám, a že jich je bohužel dost. Jenom v předmluvě samotného autora je jedna věta (ta úplně poslední), ze které je mi trošku smutno. Děkuji za další krásné chvilky s Vaší knihou.... celý text

Eskamotér Josef a jiné prózy 1958, Jaromír John (p)

V úvodu se píše, že Jaromír John, ačkoliv se dostal do školních osnov, neměl nikdy široký okruh čtenářů. I tady na Databázi je vidět, že nepatří mezi čtená díla, k dnešnímu dni přečtena jen 5x, což pro knížku z roku 1958 a z edice Světová četba nevypadá jako skvělá vizitka. A je to škoda, protože hned první povídka Zbloudilý syn mi přijde moderní, čtivá a svižná. K hlavnímu hrdinovi tedy moc sympatií asi nepocítíte, ale to je holt jádro tohoto příběhu. U paní Bohdany mi ústřední postava důstojnického kavalíra taky nejdřív zvlášť k srdci nepřirostla, ale zase je tu na krátkém rozsahu krásně zobrazen její vývoj. Trefné. Třetí nejdelší práce Eskamotér Josef je zároveň hlavním titulem knihy, paradoxně se mi ale zdála nejslabší. Popis tvrdého života novopackých sklářů je fajn, prolínání s biblickým Jobovým příběhem už mi tak pod nos nešlo. V každém případě si z toho beru ponaučení, že není potřeba vyhýbat se předem čítankovým autorům či u maturity obávanému okruhu meziválečné prózy. Že je autor v učebnicích ještě neznamená, že je nudný nebo pro děti :)... celý text

Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků 2019, Ursula K. Le Guin

Rozhodl jsem se v těžkém období pro kulturu podpořit malé a sympatické nakladatelství Gnóm! a objednal jsem si u nich dva tituly. Ursulu Le Guinovou jsem si vybral, protože jsem si matně pamatoval pár jejích pěkných úvodníků, které vyšly kdysi v české edici magazínu F&SF. A zde se opět ukázalo, jaký jsem mamlas, cha! Dodatečně jsem si to dohledal, a ty úvodníky byly od Kristine Kathryn Ruschové :) Ale naštěstí to vůbec nevadí, protože jsem si alespoň díky těmto esejům rozšířil vlastní obzory.... celý text

Třetí kniha krve 2001, Clive Barker

Povídky ve Třetí knize jsou poměrně vyrovnané a všechny mě bavily. Žádná možná nemá vyhraněnou a šokující pointu nebo dramaticky stoupající gradaci, ale já si na tempo Barkerova vyprávění zvykl a docela mi vyhovuje. Líbí se mi, jak autor pracuje s povídkovým formátem, charakteristiky a pohnutky postav nebo různé popisy jsou výstižné a dostačující, ale přitom nijak zdlouhavé ani nudné. Jsou to takové poctivé řemeslně psané kousky, a to nemyslím nijak hanlivě, protože přídavek fantazie a originality tam od Barkera vždycky najdu.... celý text

Druhá kniha krve 1997, Clive Barker

Druhá kniha má nejvyšší vrchol hned na začátku, v první povídce Strach. Ačkoliv zde nevystupují žádní démoni, pekelné atributy či nadpřirozené schopnosti, přesto na mě působila nejděsivěji. A nebo možná právě proto. Další povídky už se vezou na trošku nižší vlně, po úvodním výborném nástupu je to trošku zarážející, zvolil bych asi jiné pořadí povídek v knize. Jenže je to těžké, on taky tu úroveň vnímá každý jinak.... celý text

První kniha krve 1994, Clive Barker

Jak jsem sám sobě slíbil po přečtení "Čtvrté", netrvalo to ani rok a vrátil jsem se k začátku Barkerovy série Knih Krve a přečtu si je znovu. V hlavě mi z nějakého důvodu zůstal pocit, že První byla nejlepší a tak jsem při druhém čtení přistupoval k titulu s větším očekáváním, což bohužel možná přineslo i lehké zklamání. Jednou jako bych hned od začátku tušil kam celá povídka směřuje, u dvou jiných dojem, že by se daly vyškrtnout celé stránky a nic by se nestalo. Snad jen subjektivní názor daný mým nevhodným přístupem, protože jinak se mi Barkerův styl psaní vlastně líbí. Na důkaz přízně hned skáču na Dvojku :)... celý text

Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela 1979, Miloš Václav Kratochvíl

V první části z třicetileté války autor výborně spojil osudy obyčejného člověka s historickými událostmi, nechává nás na jeho příkladu nahlédnout na reálie 17. století a v knize pro mládež tak nenápadně spojuje vzdělávání s dobrodružnou literaturou. Druhá část na moři a karibských ostrovech je samozřejmě exotičtější, ale ani tam nechybí prostor pro vykreslení historických vztahů a souvislostí. Mně se třeba líbila i "neakční" pasáž popisující úmornou dřinu na tabákové plantáži. Občas nám je sice ústy (perem) Jana Kornela v rámci doby vzniku knihy dáno jasně najevo jeho správné sociální smýšlení, ale co už, koneckonců on by to tak při jeho životních zážitcích asi opravdu cítil. Na spád knihy to nemá vliv a pro mě je to určitě jedna z nejlepších dobrodružných knih pro mládež.... celý text

Hřbitovní kvítí / Písně kosmické / Prosté motivy 2015, Jan Neruda

Soubor obsahuje hned tři Nerudovy sbírky, které napsal s odstupem v řádu desetiletí a proto bylo zajímavé si tato díla porovnat, když jsem je četl najednou. Dříve mě nejvíce oslovovalo Hřbitovní kvítí, ale s odstupem let (mých :) mám pocit, že nalézám nové i v obou pozdějších dílech a už je určitě nepovažuji za slabší. Asi knížku uložím někam dozadu a přečtu si ji opět za deset let.... celý text

Moje nejmilejší kočičí historky 2004, James Herriot (p)

Dokončil jsem malý trojboj, neboli "Herriot hattrick", zkrátka jsem krátce po sobě přečetl tři výběry povídek od tohoto zvěrolékaře. Zvládl jsem to snadno, protože jsem prostě neodolal tomu, přečíst si další a další příběhy, které jsou tak prosté a přitom tak okouzlující.... celý text

Moje nejmilejší psí historky 2004, James Herriot (p)

Další výběr povídek zvěrolékaře, tentokrát je spojuje psí téma. Zpočátku jsem byl trochu na vážkách, nejsem pejskař ani domácí chovatel, předtím přečtené Yorkshirské povídky byly převážně o hospodářských zvířatech a měl jsem pocit, že mi asi budou bližší. Ale zbytečná obava, příběhy jsou opět skvělé. A teď se vrhnu ještě na ty kočičí :)... celý text

Yorkshirské povídky 2006, James Herriot (p)

Už v knižní předmluvě je to dobře vystiženo, ačkoliv jsou to vše povídky veterináře a točí se kolem zvířat, jsou to vlastně (a možná především) i citlivé lidské příběhy. Musel to být tvrdý, ale krásný život na venkově v Yorskhire.... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců (ilustrované vydání) 2015, J. K. Rowling (p)

Jsi tam, brácho? 2019, Marek Herman

Ve stylu poznámek z telefonních rozhovorů dvou kolegů jsem se ze začátku trochu ztrácel. Kde je přímá řeč, kdo zrovna mluví, kdy jsou to vlastní úvahy? Ale záhy jsem se zorientoval a především zjistil, že na tom vlastně tak úplně nezáleží. Těžištěm této knihy je obsah těch rozhovorů, ne jejich forma. Takže důležitější je, jak naložíme s tím, co máme :) No, já už leccos prošvihl...... celý text

Saturnin 1985, Zdeněk Jirotka

Možná to máte s nějakou knihou podobné jako já se Saturninem. Příběh znám, i TV zpracování a nikdy jsem nepochyboval, že bude výborná. Ale přesto jsem stále chodil kolem knihovny a naše již takřka salátové vydání míjel. Občas se tak ze sportu ptám manželky, co si mám teď vzít na čtení a ona obvykle odpovídala: "Ještě sis nepřečetl toho Saturnina" nebo "Cože, tys ho pořád ještě nečetl?" nebo "Je to ostuda, že...". A já si pak vybral stejně něco jiného :) A je to tu! Vybral, přečetl a splnil dlouholetý rest. A rozhodně není potřeba tuto knihu svěřovat Kanceláři pro uvádění románových příběhů na pravou míru, neboť by byla škoda zde cokoliv měnit!... celý text

Zrzavý Orm: Plavci na západ / Doma a znovu na lodi 1985, Frans Gunnar Bengtsson

Doba severských mužů, kdy se potíže řešily sekerou a na živobytí se dalo vydělat především drancováním na moři a cizím pobřeží. Ovšem také s velkými riziky! Kniha je prodchnuta mírnou nadsázkou a to mi vyhovovalo. Lecjaká krutá situace je zlehčena humorem, ať už se to týká přístupu k boji, smrti, bohům nebo ženám :) A k tomu skvělé ilustrace od Adolfa Borna!... celý text