Massek komentáře u knih
Z toho mála co jsem četl mi z české literatury připadá podobná kombinace Šmídových vodních knížek a Jirotkova Saturnina, ostatně v obou knížkách se cestuje po vodě :) Kdo ví, možná si z JKJ brali inspiraci. Je neuvěřitelné, jak je některý humor srozumitelný i po tolika letech od napsání knihy.
Dlouho jsem si chtěl přečíst knihu a tak jsem se bránil tomu shlédnout film. Jenže pak jsem ho uviděl a zase jsem začal odkládat knihu. Ale přišla dovolená, šup Marťana do kufru a super, bavilo mě to i když jsem ho už znal. Na příští dovolenou bych asi zajel na Mars, docela sympatická planeta, až na to, že se vás snaží vytrvale zabít.
"Taťka seděl u stolu jako uzlíček nervů. Stavěl si domek z karet. Už se tyčil tak vysoko, že sem mu viděl do tváře, jen když se naklonil do strany a zjišťoval, jestli sou stěny postavený rovně. Přitom sem taky viděl jeho oči, zle přimhouřený a plný žluči."
Osud Euchridovi nerozdal do života zrovna moc dobré karty. Při sledování jeho pouti plné bolesti s ním sice dokážu trochu soucítit, ale stejně... stejně... no za souseda bych ho mít prostě nechtěl.
Mohla z toho být docela suchá kniha s bohatým až encyklopedickým výčtem filmů a jmen tvůrců. Ale Škvoreckého lehký styl z toho učinil poutavý přehled nové vlny čs. filmů, sice jeho subjektivním pohledem, ale o to vlastně lepší.
Taky jsem si poopravil vlastní naivní představu, že tehdejší kinematografii docela znám - no ani náhodou, mám co dohánět.
Ke konci už se často objevují pojmy jako Duše světa, Řeč světa, Historie světa, psáno takto s velkými písmeny. No, na tuhle hlubší všeobjímající fiilozofii moc nejsem a tak jestli mě něco oslovilo, tak spíše jednodušší myšlenky z první půlky knihy.
"Díru v tlumoku zašívat nebude - ať si kameny vyklouznou, jak se jim zachce. Umínil jsem si, že se budu rozhodovat sám."
A je to.
"Na Caladanu jsem jednou viděl, jak vytáhli utopeného rybáře... ...ponořeného do vody tak dlouho, až zemřel. Utopeného." - "Jaká romantická smrt!"
Tohle mi přišlo hodně vtipné a hlavně to dost dobře vystihlo svět na Arrakisu a tamní nouzi o vodu. A tak navzdory akčním scénám, bitvám, politickým machinacím, mystickému předvídání budoucnosti a dalším SF proprietám mám pocit, že jde nakonec stejně hlavně o ekologický román. A o vůli jít si za svým cílem, i kdyby to mělo trvat řadu generací.
"A nastal ten den, kdy Arrakis stanul ve středu vesmíru, připraven otáčet jeho během."
Andy, co mi to děláš? Protože jsem Artemis dal 5 hvězd, tak tady marně hledám jak dát šestou, tohle je zase o stupeň výš! Výborné staré dobré téma vesmírné mise, cesta k cíli samozřejmě dle očekávání není zrovna přímočará (nejen kvůli dilataci :) a je plná překvapení.
"Lidé prosakují. Nechutné."
O bitvě u Marston Moor jsem nevěděl VŮBEC NIC. Ani to, že existovala. Tak jsem teď o 96 stránek chytřejší :)
K dnešnímu dni 2185 komentářů, to už nemám moc co dodat. Tak sem hodím jen nějaké tipy z jiného kulturního soudku:
Poupata (nebo Marien) - Malému princi
Wohnout - Malý princ
Eva Burešová - Malý princ
Mám doma krásně barevnou řadu Vetvičkových knih, hezky se na ně kouká :) ... a samozřejmě se dobře čtou. Ale tahle modrá dvojka mi kdoví proč unikla a co osud nechtěl, našel jsem ji v knihovně u rodičů. Takže splněno, přečtená komplet ediční řada!
Přiznávám, během školní četby jsem vynechal, tak až teď. A tipnul bych si, že by se mi to ve škole tolik nelíbilo, ale kdo ví. Nyní pro mě osobně nejhezčí závěr, tedy "Figurky". Ta idealizovaná Malá Strana tu dostává takové reálné trhlinky. Ono když tu všichni tak hezky po sousedskou bydlí a do oken si vidí, tak ovšem taky všechno slyší, do okna dokonce i dostřelí a na botu doplivnou :) Krásně lidské
Budu se trochu opakovat, protože tu panuje shoda s předchozími komentáři. Knížka je super, stojí za přečtení celá. Uvést ji do světových souvislostí je potřeba, ale když ji nazvete Dinosauři v Čechách, tak ty souvislosti nemůžou zabrat téměř 100 stránek, to je prostě móóóc. Ale neberte to zle, oba Vláďové odvedli dobrou práci (pro mě jsou nový objev Rimbalovy perokresby). Přeji tomu našemu malému českému rybníčku nálezů, aby se brzy rozrostl na křídové moře!
Hlavně v první půli autorka velmi uvěřitelně popisuje prostředí řeznictví, jatek, mrazíren. V této knize je to celé posunuté o úroveň výš díky zpracovávanému produktu. Ale pro mě osobně je na tom děsivější právě to, že celý tento proces už přece existuje a funguje dlouhé roky! Ale zatím "pouze" se zvířaty. My lidé dokážeme v průmyslové výrobě opravdu zefektivnit každou činnost.
Vegetarián ovšem nejsem a ani po přečtení to nakonec nevypadá, že bych změnil postoj...
Skvělá obálka.
Šlape to, dobrá SF akce, pořád lítají miny, rakety a torpéda, destrukce na každé stránce. Někdy jen mezi jednotlivými roboty, jindy přímo planetární. Jenom je to po chvilce stále podobné, ale těch 160 stránek uteče fofrem. Trochu to osvěžuje i téma sebeuvědomění umělé inteligence, ale není to nosné téma, spíš takové zpestření, i když je k tomu na závěr taky pointička.
Hodinář a král je určitě nejlepší povídka z knihy, ostatní za ní bohužel s odstupem pokulhávají. Stejně chci ještě trochu prozkoumat německou sci-fi a přečíst si od autora i Poslední den stvoření.
To jsem nečekal. Pod dojmem názvu jsem tušil něco mezi klasickým dobrodružstvím a démonem alkoholem. Něco o námořnících a zlatokopech. Na námořníky sice taky došlo, ale jinak, dost jinak. Přes sto let staré a stále dobré.
"Velmi málo lidí mělo to štěstí, že mohli léta trpět o samotě v cele ve svěrací kazajce. Já jsem to štěstí měl."
Opět v sérii kniha s kompletní změnou postav i prostředí. A zase výborné.
Zbožňuju i ty drobné věci v příběhu, třeba jaká dokáže Pratchett vymyslet přirovnání.
- "...její hlas se s každou větou mění, přesně podle toho, jak žhavá letlampa dědičnosti opalovala tenký nátěr výchovy" :-)
- nebo lehké rýpnutí do filozofických tlachalů "Poslouchal jste často Kopolymerovy historky?" Finalos přikývl a usmál se, i když se mu v očích mihl jakýsi náznak bolesti.
Příkladů by byla spousta, ale najděte si v tom každý to své :-)
Čtu Artemis jako můj první román od Andyho Weira a jak tak projíždím komentáře, je to asi dobrá cesta k tomu jak nebýt zklamaný po vysoko nasazené laťce v Marťanovi nebo Spasitelovi. A protože nemám to srovnání, pálím tam 5 hvězd. Jó, vidím tam taky nějaký mouchy a slabiny, ale když se celou dobu při čtení dobře bavím, tak rád přimhouřím oko.
"Připravená na vzduchoprázdno?" ozval se Dale z rádia.
"Ve vzduchoprázdnu žiju už delší dobu," odpověděla jsem.
"Nedělej si srandu. Ne v přechodové komoře."
"Páni, ty umíš i ze ztráty tlaku vykouzlit dusno."
Četl jsem tuto knihu hrooozně dlouho. Ne proto, že by snad byla nudná, ale prostě jsem si ji vychutnával. Prohlížel a četl jsem si všechny přiložené artefakty a to docela zabralo. Moc pěkná populárně-naučná publikace.
Předchozí Magický prazdroj byl na mě trochu moc pompézní, ničily se tam málem celá města i Zeměplocha. V Soudných sestrách se sice taky hraje o osud království, ale prosím vás, jaké je Lancre vlastně království? :) Pratchett v plné síle a čarodějnické trio je okouzlující hlavně v momentech, kdy nekouzlí a čelí nástrahám všední reality :)