Massek komentáře u knih
Neuvěřitelné, jak dokázala tehdejší německá armáda postupovat a drtit daleko početnějšího nepřítele. Ale každý pohár jednou přeteče a před Moskvou se to zlomilo... Zajímavá fakta o tažení v závěru roku 1941, např. postřehy ohledně pověstné ruské zimy, která ale začala úřadovat spíše až za sovětské protiofenzívy.
Chvilku mi trvalo, než jsem se do příběhu začetl, hlavní překážkou mi asi bylo chování hlavního hrdiny, které za mě asi po sto stránkách vystihl starý Matěj:
"Lituji tvou hlavu, ale rozum nelituji, jsi hloupý jako pařez."
Samozřejmě i později jsou ctnosti a rytířské ideály na můj vkus občas až moc okázalé a přitažené za vlasy, ale už je to uvěřitelnější a z pohledu středověkého člověka jistě i logické. Právě v podání středověkého světa mi přišel Sienkiewicz skvělý, nejen ohledně historických údajů, ale právě běžný život (hospodaření, cestování, lov, víra) jsem si dokázal díky jeho stylu dobře představit. Vyprávění je plynulé a ani některé popisné pasáže nijak nezdržují a děj pěkně plyne až k finálnímu vyvrcholení u Grünwaldu.
Skvělé dílko, vše shrnuté v tak malém formátu a přesto nevím co bych dodal, především bych to neuměl tak prostě a výstižně vyjádřit jako autor. Tak snad jen okomentuji skvělou grafickou podobu knihy, je to takový malý vydavatelský skvost (mám vydání Literární čajovny 2006) a pochválím i animovaný film, který jsem kdysi viděl a který určitě také nedělá své kvalitní literární předloze ostudu.
Jeden z nejúspěšnějších a nejplodnějších současných autorů a já od něj ještě nic nečetl. Nastal čas to napravit a první volba padla na román Cujo. Charakteristiky a pohnutky postav jsou vykreslené prostě a přitom hrozně uvěřitelně, každá figura mi přišla reálná. Střídání jednotlivých příběhových linií bylo taky přehledné, nikdy jsem se neztratil a tempo příběhu pěkně odsejpalo. A k tomu osud hodného bernardýna, který se tak trochu zvrtne a když se k tomu přidá několik zatracených náhod... zkrátka Kingův styl mi fakt sedl a nedivím se, že je to oblíbenec tolika čtenářů. Já jsem s ním určitě také ještě neskončil.
K tématu křížových výprav jsem měl možnost už několik knih přečíst, v češtině už vyšlo určitě pár zajímavějších a ucelenějších titulů. Ale tato knížka (i přes svou útlost) přesto nabízí dle mého názoru jiná fakta a náhledy, takže je stále přínosem.
Jsem zcela oproštěn od srovnání s filmem, protože jsem ho doposud neviděl. Ale ještě to napravím. Na knize se mi líbilo zapracování historických reálií do děje i znalost některých zvyků a indiánských tradic. Na druhou stranu charakteristika postav je taková prostá, některé jejich dokonalé vlastnosti, až moc ryzí ušlechtilost a bezchybné jednání působí jako patos, jak v románu z 19. století. Aha, moment... to přece je román z 19. století!! Když si tohle uvědomím, tak to všechno hezky zapadá a je z toho výborný dobrodružný příběh.
U oboustranně dvoupříběhové knihy musím odpovědět na dvě zásadní otázky, které si dala i spousta jiných čtenářů. Který příběh jsem četl první a který se mi líbil víc? Takže za mě:
Jáchym, Jáchym :-)
Možná by to bylo jinak, kdybych začal Veronikou, ale to už se nikdy nedozvím.
Když jsem si četl anotaci na přebalu, tak jsem se docela dost zděsil. Mořská panna, zamilovaný kentaur a obří netopýr? Fakt to mám číst? Ale nakonec dobrý, líbilo se mi to! I přes avizované obsazení to je pořád víc sci-fi než fantasy, i tomu šílenému světu se spoustou "šestek" se dalo uvěřit.
Lavondyss jsem kdysi četl a nedočetl, tyto prázdniny jsem se rozhodl skoncovat s tímto starým restem a knihu zdolat. A bohužel se potvrdilo, že to opravdu není můj šálek čtiva, toho mystična, magična a neuchopitelna je na mě už trošku moc. Alespoň můžu ale s čistým svědomím hodnotit, protože tentokrát jsem poctivě přečetl knihu až do poslední stránky.
Pecka. Krátké a úderné povídky, s pointou, žádný balast. Kolik autorů dokáže psát takhle úsporně? Skvělá sbírka.
Historie nemusí nutně mapovat jen minulost hradů, zámků, bitev či šlechtických rodů. I hospody a restaurace patří k našemu dědictví :) Pravda, kniha je hlavně pro Pardubany a znalé místních poměrů, ostatně jako každá regionální literatura. A nad touhle jsem parkrát dostal i docela žízeň :)
Jistota, ke které se mohu vždy vrátit. Dostal jsem ji už v dětství a slouží mi dodnes, i když už podle toho chudák taky trochu vypadá. Ale co, přímo dle poselství tohoto titulu to beru tak, že knihy se mají číst a dobrodružství se má prožít.
Původně jsem chtěl napsat totéž co u druhé knihy Kohákových sloupků, ale nakonec musím konstatovat, že tenhle výběr byl o něco lepší. Nedivím se, že nakladatel začal tímto pozdějším obdobím, je to takové... vyzrálejší, čtivější. Takže díky a Sáán-ma-ríííno!!!
Přehledné, stručné, poučné a s krásnými ilustracemi. Důvody, proč mě baví edice převzatá z anglického Osprey. A titul Hastings 1066 patří k těm nejklasičtějším jak tématem, tak zpracováním.
Kdysi jsem četl první tři knihy a nedávno jsem na čtvrtou v pořadí narazil v antikvariátu, tak jsem se k sérii nyní vrátil. Upřímně už nemohu moc srovnávat s předchozími díly, protože si je nijak zvlášť nevybavuji, zůstal jen dojem postupně klesající kvality. Ale "Čtvrtá" se mi líbila, všechny příběhy mě při čtení chytly, snad jen kraťas Ustup, satane! byl slabší. Asi se budu muset zase někdy vrátit k prvním knihám a připomenout si pár strašidelných historek.
Kniha je v podstatě souborem krátkých úvodních sloupků psaných původně pro noviny. S tím je potřeba k ní taky přistupovat. Pobavil mě autorův styl lehce přeháněné nadsázky a ironie, někdy chvástavý a jindy naopak trochu sebekritický, ale po chvilce se přeci jen okouká a opakuje. Tak jsem si tuto knihu ordinoval po malých kouscích, i když by se jistě dala přečíst za jeden večer.
Obdivuji rozsah znalostí, úsilí, rozhledu a přečtené literatury či prostudovaných pramenů, který musel autor vynaložit na toto dílo. Když pak sám navíc hodnotí, že se jedná spíše o dílo syntetické než o podrobnou analýzu, jde to už mimo moje chápání. Touto monografií pan Spěváček položil základ ke spoustě dalších medievistických prací.
Dnes jsme byli v knihovně na veřejné akci pro děti a já měl možnost tam sáhnout po této krásné knize. Hned na místě jsem ji zhltnul, je to krátký dětský příběh, ale krásný a působivý. Nejvíce se mi líbila velká ilustrace, kde se přesouvá ve snu z postele na loď a ostrov a pak samotný doslov Petra Síse, jehož příběh je do knihy převeden v podstatě přesně dle jeho zážitků.
Kniha o slavníkovském i přemyslovském hradištním sídlišti v Libici nad Cidlinou je oficiálně antologií, ale jméno Rudolfa Turka pod většinou příspěvků je zárukou kvalitní odborné práce. Tím nechci nijak upozadit další autory, celá práce je vyrovnaná a čtenáři poskytne dobrý přehled o místním hradišti. Vždyť právě J. Justová přispěla dalšími pokračujícími výzkumy k pozdějšímu rozšíření našich vědomostí o Libici. Bohatá je i obrazová příloha, vzhledem k roku vydání jen černobílá, ale i to dostačuje.
U manželky na poličce ležela Aristokratka už nějakou dobu, já ji prolistoval s tím, že ji třeba taky přečtu. A najednou v TV koukám, ona je i zfilmovaná. Aha, asi známá kniha (doteď jsem netušil), tak šup nejdřív přečíst! Z těch dvou táborů příznivců a odpůrců já patřím k těm spokojeným čtenářům, mě to bavilo. Jen ten konec, teď teprve tady na databázi koukám, kolik už to má pokračování...