Matty
přečtené 1346
Watchmen: Strážci
2005,
Alan Moore
Strážci Alana „na ten zkurvený film se v životě nepodívám“ Moorea jsou dílem rozsáhlým a neskutečně hutným, které s námi komunikuje na více rovinách, než je při prvním čtení zjevné (množství motivů doceňuji až se zpětným listováním v knize). Hrdinové bez masek. Sobci a sociopati. Amorální, anebo rozlišující pouze dobro a zlo a tudíž nezpůsobilí pro život ve společnosti, kde toto jednoznačné dělení dávno přestalo platit. Komplexností charakterů a etických dilemat, které nastolují, Strážci konkurují mnohasetstránkovým klasickým románům. Filozofie se v nich mísí s brutálním násilím, černým humorem a odkazy ke skutečným událostem. O zfilmování si Mooreovo temné podobenství říkalo již nestandardním využitím komiksových políček, které „tečou“ jako scény ve filmech (ustavující záběr, pohled/proti-pohled, prostřih na detail) a využita je například i paralelní montáž. Po zhlédnutí Snyderovy adaptace v tříhodinovém režisérském sestřihu si nedovedu představit mnoho možností, čím filmové Strážce vylepšit. (Jistě, šlo by to doslovněji, leč méně filmově, což převádí do praxe dvanáctidílný animovaný seriál s podtitulem Motion Comic.) Snyder dokázal s dvojicí scenáristů a zbytkem štábu vytěžit to nejpodstatnější z komiksu a přitom zůstat velmi filmový, nikoli jen v tom smyslu, že rozpohybované obrázky doplnil zvukovou stopou, bohatou na slavné songy (další způsob provázaní stylizované komiksového světa s tím našim). V těch nejlepších scénách, jako je zavraždění Vazouna, se vyprávěcí postupy obou médií prolínají. Odvážil bych se dokonce kacířsky tvrdit, že v některých ohledech film překonává svou předlohu. Nejen násilností a sexuální explicitností (fetišistická milostná scéna Sůvy a Hedvábného přízraku), ale i přesvědčivějším závěrem.... celý text
Pár trotlů
2006,
Jonathan Coe
Anglie, 70. léta, středoškolské prostředí. Politika, hudba, vyprávění a radost z něj. Mnoho postav, kolážovitá struktura. Vtipné, úsměvné i hořké. Inspirativní pro začínající autory.... celý text
