Matty
přečtené 1333
Podobenství o Františku Vláčilovi
2008,
Šárka Horáková Maixnerová
Oceňuji snahu napsat namísto klasické biografie knihu, která navodí atmosféru Vláčilových filmů, ale autorčino ledabylé nakládání s citacemi, vrcholící opsáním kapitoly o dobové cenzuře bez uvedení zdroje (autorem je Milan Bárta a studie vyšla pod názvem Cenzura československého filmu a televize v letech 1953-1968 v časopise Securitas Imperii), je zarážející, publikaci bere veškerou důvěryhodnost a zároveň vede k vážným pochybnostem o kredibilitě autorky.... celý text
Claudius bůh a jeho žena Messalina
1972,
Robert Graves
Claudius Bůh a jeho žena Messalina se svým pojetím výrazně neliší od prvního dílu Gravesovy dilogie, třebaže postavení vypravěče prodělalo změnu výraznou (z přehlíženého idiota v císaře). Vinou roztahanějších popisů některých oslav a celkově menšího podílu dramatických událostí nejde o tak strhující četbu, ale autorovo kombinování toho, co se stalo s tím, jak se to zřejmě stalo, je stále dost obratné, aby strhlo i osoby vůči starověkým dějinám jinak netečné.... celý text
Já, Claudius
2006,
Robert Graves
Prvotním podmětem k přečtení Gravesova atypického pohledu na starořímské dějiny byla jiná kniha úspěšně přetavena do seriálového tvaru, Hra o trůny, jež Claudia v lecčem připomíná. Zatímco G. R. R. Martin neustále přeskakuje mezi vypravěči a tudíž nemáme jistotu, kdo se dožije další kapitoly, Graves zůstává věrný vypravěči jedinému, velmi komunikativnímu, který svou přítomnost nijak netají. Sám v souladu se svou rolí přehlíženého koktavého idiota do dění vstupuje jen zřídka, čímž od „velkých dějin“ získává potřebný odstup. Jakožto historik pokládá věrnost faktům, třebaže faktům, jaké on sám viděl a slyšel, za zásadní. A neboť nechce jenom suše vršit, kdo komu přimíchal do vína jed, zabývá se také pozadím klíčových historických událostí. Pro Gravese/Claudia jsou dějepisná fakta pilíři strhujícího rodinného thrilleru. Po počátečním bloudění, zapříčiněným dílem zatuchlostí mých vzpomínek na hodiny školního dějepisu, dílem velmi prudkým spádem událostí, jsem se chytil a až do konce si vychutnával autorovo suverénní vypravěčství. Mistrné skloubení zábavy a poučení.... celý text
Život po francouzsku
2006,
Jean-Paul Dubois
Knihy jako tato a dokumenty jako Manželské etudy mne naplňují obavami, že jakkoli slušný život budete žít, po ohlédnutí zpět za pár desítek let s ním stejně nebudete spokojeni. Hrdinovi tohoto s lehkostí napsaného románu v určité životní fázi prakticky nic nechybí. Jenom štěstí. A respekt. A láska. A mládí. Dubois shrnuje pět dekád francouzské historie očima vcelku obyčejného muže, který se od nerealizovaných ideálů propracoval k usedlému rodinnému životu. Krátkodobý úspěch s knihami fotografií mu ve věku padesáti let stěží může být náplastí na čerstvé rány osudu. Čeho dosáhl, komu pomohl, kam od svých studentských let pokročil? Nabízející se odpovědi nejsou moc uspokojivé. Prohlubovaný existenciální zmar hrdiny jen minimálně poznamenává autorův vyrovnaný styl psaní. Jeho jazyk je bohatý, nikoliv opulentní. Kulturní a politické odkazy prozrazují široký rozhled, aniž by k sobě strhávaly nadbytečnou pozornost. Lítost nad hrdinou se ambivalentně mísila s radostí z četby. Pravda, místy jsem se cítil provinile, jak dobře se mi čte o všem špatném, co Paula v životě potkává, ale pokud přistoupíme na to, že je kniha jeho dílem, jak lze usuzovat z ich formy, nakonec může mít dlouhodobou radost alespoň z toho, jak čtivý literární tvar své mizérii dal. Milá záležitost na jedno přečtení.... celý text
Podivnější než ráj
2001,
Geoff Andrew
Kostrbatá souvětí jsou ještě odpustitelná, nikoliv již věty, jež v kontextu nedávají smysl a výrazy svědčící o překladatelově elementární neznalosti pojednávaných témat (New Queer Cinema je například přeloženo jako "Nový homosexuální film"). Větší zábavu než čtení režisérských profilů, jakkoli v originále v lecčem přínosných, v českém vydání skýtá objevování hořkou pachuť zanechávajících překladatelských lahůdek - Lynchův Lost Highway kupříkladu "začíná v okamžiku, kdy začal" a jistý film Terryho Gilliama byl překřtěn na Brazílii. Ruce a oči pryč!... celý text
Šéfkuchař na cestách
2006,
Anthony Bourdain
Bourdainovy zápisky z cest po kuchyních celého světa jsou stejně dobře kořeněné jako jeho komentáře z pořadu No Reservations, jenom je v nich trochu více osobních vzpomínek a podvratného rýpání do senzacechtivé podstaty televizního média. Autorova schopnost podat cestu za národní specialitou Kambodže jako gastronomickou variaci na Conradovo Srdce temnoty činí čtení nesmírně zábavným bez ohledu na váš zájem o danou lokalitu či jídlo jako takové. Kde si to politická korektnost a zbídačenost navštívené země žádá, se americký šéfkuchař mírní, ale po většinu knihy nikoho nešetří a jako jednohubky servíruje jednu cynickou poznámku za druhou. Kromě toho dokáže s úžasným zápalem popsat nejenom, jak ochutnávaná krmě vypadá, ale také, jakou má konzistenci, jak voní, chutná a jaké vydává zvuky po zakousnutí. Bourdain, stejně jako Baudelaire, dokáže zkrátka zaktivovat všechny vaše smysly („...vůně, barvy, zvuky odpovídají si"). Údajně jde o podobně nadsazený, vyhroceně subjektivní („gonzo") styl, jakým psal své reportáže Hunter S. Thompson. Nemohu posoudit, ale vzhledem k tomu, že ze čtyř Bourdainových do češtiny přeložených knih jsem již přečetl tři, Strach a svrab Las Vegas a Rumový deník se jeví jako vhodné prostředky k prodloužení opojného čtenářského zážitku.... celý text
