Matty
přečtené 1333
Tanec s draky
2012,
George R. R. Martin
Na pátou knihu Písně ledu a ohně jsem se po nevýrazné Hostině pro vrány těšil nemálo, doufaje, že si spravím chuť. Po strhujícím čtenářském zážitku z ještě delší Bouře mečů mne neznepokojoval ani vysoký počet stran. Přesto jsou mé výsledné pocity natolik rozpačité, že nevím, zda ještě někdy chci s touto ságou trávit další dny a noci. Martin splnil, co slíbil. Vrátil do hry o trůny oblíbené postavy a neopomenul ani ty, kterým patřila Hostina, třebaže se některým „hráčům" zjevně věnuje jen pro to, aby mu fanoušci nemohli vyčítat, že na někoho zapomněl (Cersei, Jamie). Bohužel nabízí také celou řadu nových postav a také čtenář mající předchozí knihy v čerstvé paměti se tak znovu ocitá v téže pozici, do jaké jej uvrhlo čtení Hry o trůny – ve spleti jmen ztrácí orientaci (a abychom to neměli jednoduché, některé postavy v průběhu knihy opět mění jména, případně jsou „schované" v nejasně pojmenovaných kapitolách). Sága v Tanci s draky roste hlavně do šíře, nikoli do hloubky. Známí hrdinové tentokrát neprodělávají stejně fascinující proměnu jako dříve Jamie nebo Tyrion (možná s výjimkou Smraďocha, který by si ale zasloužil více prostoru), jenom se dostávají do stále většího svrabu, se stále mizivější vyhlídkou návratu na výsluní. Samozřejmost, s jakou Martin své postavy vystavuje nejrůznějším druhům psychického a fyzického ponížení, nese znaky sadistické zvrácenosti, pročež násilí už ani nedokáže šokovat a působí dost samoúčelně. Neméně nemilé je, že autorův styl se stává čím dál rozvláčnějším. Neboť se Martin při popisování krajiny, lidí a jiných bytostí navíc zdaleka nepřibližuje jazykovému mistrovství např. Tolkiena, popisy přinášejí jen mizivou estetickou satisfakci a především zdržují od dramatu, kterého je v knize v důsledku mnohem méně, než slibuje její rozsah. Dříve nepřetržitě napínavý politický thriller se stal rozvláčným tápáním několika (bez)mocných. Kniha stále obsahuje překvapující situace, odvážné zvraty a zdatně vygradované „scény", ale musíte se k nim prokousávat stále větším množstvím slov, která jsou ze všeho nejvíce projevem autorovy grafomanie. Jestli se šestou knihou nedojde k uskrovnění a návratu ke kořenům, vychutnám si konec ságy zřejmě jenom v seriálové podobě, která se ze své podstaty věnuje pouze tomu podstatnému, což by měl učinit také Martin.... celý text
Nebezpečná metoda
1999,
John Kerr
Mnohem méně strhující čtení, než jaké by jeden očekával po zhlédnutí Cronenbergova stejnojmenného filmu. Informačně jde ovšem o nesmírně hutnou knihu, kterou lze číst jako literaturu faktu i (s výhradami) jako dobový román v dopisech (převážně). Jsou-li vám kořeny psychoanalýzy lhostejné, zřejmě nedoceníte, jak cenný materiál dokázal Kerr seskupit, a nebudete považovat za fascinující, co se mezi Jungem, Freudem a Spielreinovou událo. Opovrhujete-li psychoanalýzou jako takovou, zřejmě budete jen horko těžko přijímat autorovo vysvětlování veškerých pohnutek hlavních „hrdinů" skrze cosi v myslích hluboce zasutého. Mne nicméně procházení bludišti podvědomí bavilo a celý koncept knihy vnímám jako chytrý způsob, jak uplatnit teorii v praxi.... celý text
2 1/2 D aneb prostor (ve) filmu v kontextu literatury a výtvarného umění
2008,
Kateřina Svatoňová
Publikace se skoro až podvratně krkolomným názvem pěkně ukazuje, kolik různých uměnovědných a filozofických konceptů lze provázat s tématem prostoru. Výborná přehledovka např. pro začínající studenty filmových věd. Ti pokročilejší zřejmě raději rovnou sáhnou po jedné z několika tuctů knih, na něž autorka odkazuje.... celý text
Dítě číslo 44
2009,
Tom Rob Smith
Solidní akční thriller, který zužitkovává každé myslitelné klišé z filmů a knih o studenoválečných špionech. Vývoj příběhu odhadnete na pár desítek stran dopředu (včetně retardovaného závěrečného twistu), ale zvlášť do pražského metra, které bylo kvůli natáčení filmové adaptace na chvíli zastavené, jde o výborné čtení.... celý text
